Svéprávnost – jak na to?


Svéprávnost je způsobilost právně jednat. Zaručuje každému člověku právo rozhodovat o svém životě. V České republice je svéprávnost zakotvena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku platném od 1. 1. 2014 (verze 7 v aktuálním znění od 12. 7. 2020).

Podle aktuálně platného občanského zákoníku znamená svéprávnost „způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat)“.

Proč stoji za to se svéprávností zabývat?

Právní jednání není pouze jednání u soudu nebo na úřadě, člověk právně jedná i v běžných záležitostech souvisejících s bydlením, zaměstnáním, hospodařením s penězi, uzavíráním smluv apod. Důležité je, že každému právnímu jednání předchází rozhodnutí člověka, podle kterého poté jedná.

V životě nejen člověka s PAS mohou nastat situace, ve kterých je jeho schopnost se rozhodovat nějakým způsobem omezená, a potřebuje tak pomoc druhého člověka. Taková pomoc většinou spočívá v podpoře v jeho rozhodnutí – např. formulovat přání, vyhodnotit rizika, obecně porozumět důsledkům. Nebo v převzetí kontroly nad rozhodnutím – druhý člověk to rozhodne a vyřídí za něj. Odborně se těmto způsobům pomoci říká podporované rozhodování a náhradní rozhodování.

Aktuálně platný občanský zákoník hovoří o „nápomoci při rozhodování“ jako způsobu podporovaného rozhodování a „omezení svéprávnosti“ jako způsobu náhradního rozhodování.


Když přemýšlíme o tom, jak v tomto smyslu člověku s rozhodováním pomoci a jak chránit jeho právní jednání, v podstatě se pohybujeme mezi dvěma hodnotami – bezpečí a svoboda. Tyto hodnoty jsou z velké části protichůdné, protože když se snažíme někoho co nejvíce zabezpečit, většinou to vede k omezení jeho svobody. Pokud se naopak snažíme někomu dopřát co největší volnost, může se snáze dostat do potíží. Bezpečí a svoboda jsou tedy na jakémsi pomyslném rameni vah – když přidám na jedné straně, většinou tím zákonitě ubírám na druhé. Otázky pomoci při rozhodování a ochrany právního jednání tak nejsou pouze technickou záležitostí. Naopak s sebou nesou silný etický náboj a neměly by tak být podceňovány.
 

Jaké existují možnosti ochrany právního jednání?

Kromě známého omezení svéprávnosti (v minulosti zbavení svéprávnosti, později způsobilosti k právním úkonům) definuje občanský zákoník ještě další tři možnosti, jak podpořit a ochránit druhého člověka, když právně jedná:

  1. Smlouva o nápomoci
    Řídí se striktně principem podporovaného rozhodování. Ve smlouvě se ustanoví podporovaný a podpůrce/podpůrci a podmínky podpory. Podporovaný jedná vždy osobně buď sám po poradě s podpůrcem, nebo s jeho přímou podporou. Podpůrce může rozporovat platnost jednání, pokud je přesvědčen, že podporovanému škodí. 
    👉 Smlouvu o nápomoci ve srozumitelném jazyce najdete zde
     
  2. Zastoupení členem domácnosti
    Jedná se v podstatě o časově neomezenou generální plnou moc, která je schválena soudem. Zástupcem může být potomek, předek, sourozenec, partner nebo osoba žijící se zastoupeným aspoň tři roky. Zástupce může vyřizovat za zastoupeného všechny tzv. obvyklé záležitosti, tedy ty, které jsou obvyklé v kontextu jeho života.
      
  3. Opatrovnictví bez omezení svéprávnosti
    Opatrovník může být kdokoliv, koho určí soud, včetně veřejného opatrovníka. Ten může jednat za opatrovance i mimo tzv. obvyklé záležitosti. Opatrovanec ale zároveň může právně jednat bez omezení i bez opatrovníka.
     
  4. Opatrovnictví s omezením svéprávnosti 
    K omezení svéprávnosti se přistupuje pouze v krajním případě, kdy je to v zájmu posuzovaného člověka, hrozí mu závažná újma a zároveň k ochraně nestačí žádné z mírnějších opatření. Právní jednání neschválené opatrovníkem je neplatné vždy v soudem konkrétně vymezených oblastech a pouze v případě, že není v jeho zájmu.

O platnosti všech těchto opatření rozhoduje místně příslušný soud, pokud někdo z účastníků podá návrh či podnět k ustanovení nebo zrušení.
 

Jak vyvážit bezpečí a svobodu?

Nabízí se otázka, jaká možnost ochrany je nejlepší. Na to se nedá jednoduše odpovědět, protože každý člověk má specifické potřeby a těmi je vždy nutné se řídit. K zodpovědnému rozhodnutí nám může pomoci, když si upřímně odpovíme „ANO“ na následující otázky:

  1. Mám o svéprávnosti dost informací?
  2. Dělám to opravdu v zájmu svého blízkého?
  3. Posoudil jsem zkušenosti i četnost, kdy se člověk dostal do ohrožující situace, i jejich důvody a důsledky?
  4. Posoudil jsem, jestli mu hrozí závažná újma?
  5. Vysvětlil jsem mu svůj záměr?
  6. Poradil jsem se s někým dalším?

Kde získám více informací?

Videa:

Příručky:

Kontakty:

Zákon:

Názory

Napsat svůj názor:

Vážíme si každého vašeho názoru. Vyhrazujeme si právo na nezveřejnění.

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.

Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám.

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.

NAPIŠTE NÁM
Tento web používá k chodu cookies.