Senzorická integrace

Nikdy jsem nerozuměla tomu, jak je možné, že si syn pamatuje tolik detailů. Říkávali jsme tomu fotografická paměť, ale dnes už vím, že to s ní příliš mnoho společného nemá. Jakmile jsem se začala více zajímat o odlišnosti ve smyslovém vnímání, pochopila jsem, že to je jeden z projevů, mnohdy velmi typických pro děti s PAS. Zaměření na detail, vizuální vnímání tzv. od jednotlivostí k celku.

„Pro mě senzitiva znamená, že slyším každé šustnutí, dokonce i ultrazvukovou vysílačku pro hlodavce, že večer, když řídím, světla protijedoucích aut mi ,vypalují‘ díru do sítnice (musela jsem si koupit speciální brýle, které tlumí světlo). Ale zároveň cítím každou sebejemnější vůni květiny, která mě dostane do úplné extáze, nebo si vychutnávám některá oblíbená jídla s naprostým požitkem."

„Ráda se dotýkám různých jemných látek. Jako dítě jsem si tím způsobila dost problémů, když jsem se dotýkala spolužáků, kteří měli tričko z nějakého na dotyk příjemného materiálu. Mám ráda luštěniny, nejen proto, že mi chutnají, ale ráda se v nich přehrabuji. Baví mě sledovat a poslouchat, jak pěna do koupele pomalu praská, koukat se, jak se třpytí."

„Mám zahlcené smysly, příliš mnoho zvuků, na tohle jsem hodně přecitlivělá. Vždyť já ty vjemy nedokážu zpracovat a reagovat na ně! Připadám si nepříjemně, jakoby úplně paralyzovaná. Děje se mi to všude, kde je záplava vjemů. Naštěstí mám v rukávu pár triků, které mi můžou pomoci." - Chcete je znát i vy? Přečtěte si další díl komiksu o Poppy, která chce povzbudit nejen ženy na spektru.

„Nepamatuji si obličeje. Trvá mi hodně dlouho, než si někoho zapamatuji. Většinou lidi poznávám podle vlasů, podle výšky, postavy, hlasu, oblečení, šperků, brýlí, někdy i podle psa. Jak se u někoho něco výrazně změní, tak toho člověka nemusím poznat. Lépe si pamatuji lidi, kteří jsou pro mě z nějakého důvodu důležití, potřebuji je umět poznat."