Podpořte web AutismPort a pomozte společně s námi světu porozumět autismu a lidem s autismem porozumět světu.
Vaší pomoci si velmi vážíme.
Pomůžu vámMáte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
pozitiv a příležitostí u autismu
Autismus není pouze o deficitech a oslabeních. Autismus je jako neurovývojová porucha definován skrze množinu deficitů a oslabení. S tímto přístupem je bohužel často spojeno opomíjení možných pozitivních aspektů autismu. Na autismus se lze dívat dvojí optikou. Autismus nemusíme vnímat jen jako poruchu nebo neurologické poškození, ale i jako neurodiverzitu (neurologickou rozmanitost). Člověk s autismem nemusí být nutně brán jen jako člověk handicapovaný, ale také jako člověk, jehož odlišnost může být pro společnost, skupinu nebo jednotlivce skutečně obohacující. Na komplikace a oslabení je dobré být připraven, příležitosti a pozitiva je dobré znát a umět je využívat.
1. Autismus jako pohled na svět. Odlišnost v myšlení a vnímání lidí s autismem může být z mnoha hledisek přínosná. Lidé s autismem často nepodléhají konvencím, věci často vnímají jinak a přemýšlejí o nich po svém. Díky odlišnému vnímání světa mohou přinášet nové přístupy k různým tématům a napomáhat nalézání inovativních řešení problémů. Typickým příkladem může být celoživotní odkaz Temple Grandinové. V této souvislosti můžeme zmínit kreativitu, vědecký přínos a umělecké vyjádření některých lidí s autismem.
2. Vášeň pro určité téma. Jedním z možných průvodních jevů je utkvělý nebo výrazný zájem o určité téma, oblast nebo problematiku. Tento zájem lze často považovat za opravdovou vášeň. Lidé s autismem se díky svému vášnivému přístupu mnohdy velmi dobře a do hloubky orientují v určité oblasti. Intenzivní zaujetí lidí s autismem může být za vhodných podmínek výborným základem budoucího pracovního uplatnění či společenského začlenění.
3. Orientace na detail. U lidí s autismem se častěji setkáváme s tendencí k přehlížení celku ve prospěch orientace na jednotlivosti. Často můžeme mluvit o smyslu pro detail, který může být v určitých činnostech a povoláních výhodou. Stejně tak mnohdy redukované intuitivní uvažování může být výborným předpokladem k rozvoji analytického způsobu myšlení, které lze dobře uplatňovat například v přírodních vědách, v matematice a jiných oblastech, kde je ceněna schopnost nacházet zákonitosti a vzorce. Analytické myšlení může lidem s autismem pomoci také s kompenzováním obtíží v oblasti sociálních interakcí a komunikace.
4. Dodržování pravidel a postupů. Jedním z charakteristických znaků autismu je rigidita, tedy snaha o dodržování určitého řádu a pravidel. Lidé s autismem tak mohou dát svému okolí nahlédnout do světa řádu a pravidelností, které určitým způsobem život zjednodušují a zpřehledňují, nebo také zviditelnit absurditu určitých sociálních pravidel, která často automaticky dodržujeme. Lidé s autismem mají také obvykle bližší vztah k rutinním činnostem, než je v populaci běžné, což může být dobrým předpokladem k vykonávání řady administrativních a dalších činností vyžadujících přesnost.
5. Upřímnost. Projev a vystupování lidí s autismem mnohdy postrádá přetvářku a vedlejší úmysly. Jejich upřímné chování může být pojímáno jako necitlivé a neslušné, ale také jako čestné a přímé. Lidé s autismem mohou svou nezáludností a přímočarostí nastavovat pokrytecké společnosti zrcadlo. Jejich upřímnost může být sice v mnohých situacích náročná, ale také přínosná, humorná a občerstvující.
6. Možnost kompenzace. Někteří lidé s autismem si v průběhu života dokážou sami nebo s podporou blízkých lidí či odborníků osvojit kompenzační mechanismy. Ty jim umožňují zvládat situace, ve kterých měli kvůli vrozeným oslabením potíže. Například v oblasti sociální interakce a komunikace se lidé s autismem dokážou naučit orientovat v řeči těla ostatních lidí. Stejně tak se mohou naučit překonávat vlastní pochyby, dosáhnout větší míry soběstačnosti nebo být na podpoře zcela nezávislí. Při rozvoji kompetencí a schopností osob s autismem je vždy potřeba zhodnotit jejich možnosti a pomáhat upravovat jejich prostředí a denní režim tak, aby se mohli cítit bezpečně, ale současně dokázali naplňovat svůj potenciál k růstu.
7. Prostor pro rozvoj silných stránek. Každý člověk má své slabiny, ale také oblasti, ve kterých je zdatnější nebo zkrátka jedinečný. Právě silné oblasti, nadání a originalita nabízejí příležitost k růstu. Každý jedinec s autismem by se měl cítit kompetentní a měl by vnímat vlastní přínos a hodnotu. Bylo by chybou se při rozvojových intervencích zaměřovat pouze na zmírňování oslabení. Od vzdělání až po zájmové činnosti by měl být věnován čas a prostor k podpoře silnějších dispozic a nadání. Stejně tak nabídky k vyjádření vlastního prožitku jsou cestou, která může jedinci zprostředkovat zážitek vlastní hodnoty a jedinečnosti.
8. Autismus, součást člověka. Mnoho lidí s autismem přijímá autismus jako nedílnou součást vlastní osobnosti. Jejich výpovědi dokládají pozitivní pohled na to, že jsou autisty, a že autismus není něco, od čeho by se chtěli distancovat. Pozitivní vnímání sebe samého je důležitou podmínkou vlastního přijetí i životní spokojenosti. Přijetí autismu příznivě ovlivňuje sebevědomí a působí jako ochranný faktor proti potížím v oblasti duševního zdraví. Ti jednici, kteří přijímají autismus jako součást vlastní identity, vykazují méně depresivních symptomů a projevují větší sebevědomí. Je důležité uvědomit si, že sebepojetí zásadním způsobem ovlivňuje sociální okolí, a zejména blízcí lidé.
9. Služby pro lidi s autismem a jejich blízké. Přesto, že péče pro lidi s autismem a jejich blízké není vždy na takové úrovni, na jaké by bylo potřeba, můžeme říct, že v průběhu času sledujeme jednoznačně pozitivní trend v množství nabídky a kvalitě poskytování specializovaných služeb. Právě podpora a znalosti odborníků z různých oblastí jsou velkou příležitostí, která může pomoci zkvalitnit život nejen lidem s autismem, ale ve stejné míře také jejich blízkým.
10. Autismus a pospolitost. Na různých úrovních můžeme pozorovat utváření pospolitosti mezi lidmi, do jejichž života autismus nějakým způsobem zasahuje. Vznikají svépomocné skupiny, rodičovská setkání, skupiny na sociálních sítích, konference, festivaly, služby sdílené pomoci apod. Možnost být součástí větší sociální supiny je skvělou příležitostí k získání podpory, pochopení, načerpání inspirace a síly, ale také příležitostí k jejich poskytování ostatním. Mnohdy jen vědomí, že člověk není na náročné životní situace sám a že někdo další řeší podobné věci, je úlevné. (Na tvorbě tohoto článku se podíleli další jednotlivci z týmu NAUTIS.)
Pro další zajímavé informace doporučujeme navštívit rubriku Selfadvokacie.
{sources}
zásad komunikace s lidmi s autismem
Komunikace s lidmi s autismem je především komunikace člověka s člověkem. K lidem s autismem nepřistupujte, i navzdory k jejich odlišnostem, jako k někomu, kdo potřebuje speciální komunikaci. Teprve když cítíte, že něco nefunguje, snažte se více přizpůsobit. Při komunikaci buďte přirození a empatičtí. Berte v úvahu, že jakékoliv doporučení má i své limity. Každý člověk s autismem je totiž originál. Může být lingvistou, nebo osobou, která mluvenému slovu rozumí jen málo nebo vůbec. Zbavte se předsudků, že lidé s autismem nestojí o konverzaci a sociální kontakt. Snažte se ukázat člověku s autismem, že vás skutečně zajímá.
Poslechněte si článek také v audio verzi (čte Pavla Hradecká)
1. Oční kontakt si nevynucujte, ani se jím neznepokojujte. Někteří lidé s autismem mají problém s očním kontaktem, vyhýbají se pohledu do očí, nebo na vás soustředěně hledí. Obojí může být značně nepříjemné. Na oční kontakt lidé s autismem při konverzaci často nemyslí, snaží se hlavně soustředit na to, co potřebují říct. Neberte to jako nevychovanost či projev neupřímnosti a nedůvěryhodnosti. Ani ulpívavý kontakt není snahou dát najevo převahu, případně vás znervóznit. Na odlišnost očního kontaktu v běžné konverzaci neupozorňujte a nevyžadujte jej.
2. Neodsuzujte a neurážejte se. Lidé s autismem mají někdy problém s rozpoznáním toho, co ze svých myšlenek mohou říct nahlas a co si mohou pouze myslet. Mohou vám říkat nemilé věci, i když s vámi chtějí spolupracovat a jste jim sympatičtí. Nemusejí zdravit, děkovat, omlouvat se či mlčet ve chvílích, kdy to očekáváte. Nezdvořilé chování není většinou projevem záměrné ignorace, arogance a snahy vás urazit, ale obtíží ve vyhodnocování sociální situace.
3. Udržujte přiměřenou vzdálenost. Někteří lidé s autismem neumějí zachovat během konverzace vhodnou vzdálenost, stojí příliš daleko, nebo příliš blízko. Většina lidí s autismem si narušení intimní zóny neuvědomuje a neurazí se, pokud je na to slušně a věcně upozorníte. Pokud informaci člověk s autismem přesto nerespektuje, můžete se k němu natočit bokem, abyste se cítili příjemněji. Stejně tak i vy respektujte specifickou osobní zónu lidí s autismem, vyhněte se také pro ně nepříjemným a nevyžádaným dotekům.
4. Nespoléhejte se na informace z neverbální komunikace. Nechcete být příliš asertivní a raději svůj postoj člověku s autismem jemně naznačíte tónem, gestem nebo mimikou? Nemusí vám rozumět. Raději svůj názor jednoznačně vyslovte. Stejně tak neverbální komunikace lidí s autismem nemusí být pro druhé čitelná. Mohou přehnaně gestikulovat, působit strnule, smutně nebo naštvaně. Neverbální chování ale nemusí korespondovat s jejich pocity nebo myšlenkami. Počítejte s tím, že si řeč těla lidí s autismem můžete vykládat nesprávně. Pokud cítíte potřebu, tak se na jejich pocity raději zeptejte.
5. Snažte se vyjadřovat jednoznačně. Buďte konkrétní, nenaznačujte mezi řádky. Neujišťujte se za každou větou, zda vám člověk s autismem rozumí. Snažte se minimalizovat informace s nejasným, vágním a mnohoznačným výkladem. Stejně jako pro lidi bez autismu je důležité, aby člověk s autismem věděl PROČ, JAK, CO, KDO, KDY, KDE. Pro člověka s autismem mohou být obtížně pochopitelné zdánlivě zcela jasné záležitosti a informace, naopak jiné, i velmi složité, může chápat bez potíží.
6. Nenapomínejte, nejednejte nadřazeně, buďte nápomocní. Lidé s autismem mívají obtíže s vyžádáním si, formulací či oznamováním některých informací. Mohou mluvit příliš mnoho, nebo příliš málo. Tempo a hlasitost řeči mohou být nepřiměřené. Chovejte se diplomaticky a taktně, na nápadnosti zbytečně neupozorňujte. Mluvte přímo s člověkem s autismem, nikoliv s jeho doprovodem. Doptejte se, pokud něčemu nerozumíte či si něčím nejste jisti. Poskytněte svoji reflexi, názor, radu, zejména pokud vás člověk s autismem ujistí, že o to stojí. Lidé s autismem si nemusejí své chování uvědomovat a věcná informace jim může pomoci.
7. Konverzaci jemně moderujte. Lidé s autismem mohou odbíhat mimo kontext hovoru ke svým oblíbeným tématům, vstoupit do hovoru zdánlivě nesouvisejícím dotazem či poznámkou, mohou ulpívat na detailech či skákat do řeči. Upozorněte je na to a pokračujte ve svém předmětu konverzace. Pokud má člověk s autismem nutkavou potřebu dokončit řečené, bývá efektivnější ho nepřerušovat. Pokud chcete, aby se člověk s autismem připojil k rozhovoru, zopakujte mu, o čem se právě bavíte. Projevte také zájem o oblíbené téma člověka s autismem, bude se mu s vámi lépe spolupracovat.
8. Respektujte odlišný způsob myšlení. Uvažování lidí s autismem bývá v některých situacích příliš detailní, vyhraněné, černobílé. Často uvažují o vztazích a komunikaci jako o technických systémech. Respektujte jejich pojetí světa. Chybné vyhodnocení situace může u člověka s autismem vyvolat nevhodné chování (například vulgaritu, agresivitu), které již akceptovat nemusíte, nebo ani nemůžete.
9. Reagujte na komunikační styl. Lidé s autismem čelí různé míře obtíží v komunikaci a mezi lidmi přirozeně nadanými k sociální komunikaci to mívají těžké. Někteří lidé s autismem si vytvořili osobitý způsob komunikace. Například dávají důraz na důležitou informaci tím, že ji několikrát zopakují, podobně jako když zvýšíme hlas k zesílení významu řečeného. Mohou například využívat ukončovací rituál na konci věty ve smyslu „přepínám“, kterým dávají najevo, že skončili a druhá strana může pokračovat, např. „víš to?“, a čekají na reakci „ano, vím“. Pokud pravidla konverzace pochopíte a přizpůsobíte se jim, můžete člověku s autismem komunikaci značně ulehčit.
10. Získávejte průběžně zpětnou vazbu. V klíčových momentech hovoru se přesvědčte, že jste člověku s autismem porozuměli. Sumarizujte řečené, zdůrazněte důležité body hovoru, doptejte se. V případě potřeby nabídněte písemné shrnutí.
Na tvorbě se podílel Klub sebeobhájců a další jednotlivci z týmu NAUTIS.
Anglickou verzi 1+10 zásad komunikace s lidmi s autismem nejdete zde.
Jakým překážkám lidé s autismem při komunikaci čelí a co jim činí potíže si můžete přečíst v autentických výpovědích lidí na spektru.
rad, jak jednat s člověkem s autismem u soudu nebo u výslechu
S člověkem s autismem se u soudu často setkáme při jednání o jeho svéprávnosti. Můžeme se s ním ale potkat i v roli pachatele, oběti nebo svědka trestného činu. Může se stát, že člověk s autismem svým chováním jednání u soudu znesnadní. Pokud je člověk s autismem u soudního líčení pasivní a nespolupracuje, nebo dokonce svým chováním soudní líčení aktivně maří, je třeba důkladně zvážit, zda je to tím, že spolupracovat nechce, nebo kvůli autismu za stávajících podmínek spolupracovat prostě nemůže. Pokud spolupracovat nechce, níže uvedená doporučení nepomohou. Pokud je však spolupráce mařena projevy autismu, mohou nám pomoci následující kroky.
Poslechněte si článek také v audio podobě. Namluvila Pavla Hradecká.
1. Nevylučujte lidi jenom kvůli autismu. Samotný autismus ještě neznamená, že lidé s autismem nemohou poskytnout pravdivé informace či že by měli být vyloučeni ze soudního procesu. Člověka s autismem může u soudního líčení diskvalifikovat až vysoká míra symptomů autismu nebo těžší porucha intelektu, která se s autismem může pojit.
2. Snažte se zmírnit projevy autismu vhodným a předvídatelným prostředím. Včasná příprava na soudní jednání může podpořit zdařilou komunikaci. Pomoci může vzájemné setkání s představiteli soudu před soudním jednáním a podrobné seznámení člověka s PAS s jeho průběhem. Součástí změny prostředí je i zvážení možných rušivých elementů, které mohou vést k senzorickému přetížení člověka s PAS (zvuky v soudní síni, osvětlení aj.), a následně k jeho nesoustředěnosti při soudním líčení. Může se také stát, že validnější informace podá člověk s PAS v důvěrně známém prostředí (např. malá kancelář) než v neznámém prostředí (např. soudní síň). I lidé bez autismu mohou v soudní síni znervóznit a spolupráci ztížit. Člověka s autismem jednání v soudní síni však může ve spolupráci úplně zastavit.
3. Interpretujte chování lidí s PAS ve spolupráci s lidmi, kteří je osobně znají. Člověk s autismem se v běžném životě může chovat zdánlivě nepochopitelně. Zde může velmi pomoci komunikace soudu s někým, kdo osobně člověka s PAS zná (člen rodiny, známý, pracovník sociálních služeb, učitel apod.). To často pomůže soudu pochopit situaci a způsob komunikace s člověkem s PAS více než konzultace s člověkem, který sice je odborníkem na autismus, ale konkrétního člověka nezná.
4. Aktivně nabídněte možnost doprovodu člověku s PAS. Tak jako potřebuje u soudu člověk se sluchovým handicapem tlumočníka do znakové řeči, může člověk s autismem potřebovat doprovod, který mu pomůže se zorientovat v sociálních situacích. Tuto možnost člověku s PAS nabídněte. Doprovodem může být někdo z okolí osoby s PAS, případně pracovník sociální služby, který je již s osobou s PAS v kontaktu.
5. Mějte na paměti možné specifické chování u lidí s PAS. Zvláštnosti v chování lidí s PAS nemusejí nutně znamenat pohrdání soudem. Neochota stoupnout si při příchodu soudce, stání bokem k soudci mimo pultík, malý nebo žádný oční kontakt se soudcem nebo stereotypní kývání patří spíše mezi projevy autismu, než že by tím člověk s PAS prokazoval neochotu spolupracovat. Smích člověka s PAS může být někdy spíše projevem úzkosti než radosti. Smích může být také chybně pokládán za výsměch.
6. Mějte na paměti možnou specifickou řeč u lidí s PAS. Odbíhání od tématu nemusí znamenat neochotu spolupracovat. Často bývá znakem úzkosti nebo prostým zaujetím jiným podnětem, než je momentálně projednáván.
7. Myslete na možnou rozporuplnost vnějšího a vnitřního prožívání u lidí s PAS. U lidí s PAS se vyskytuje rozporuplnost mezi vnějšími projevy a vnitřním prožíváním ve větší míře než u lidí bez PAS. Někteří lidé s PAS mají omezenou mimiku. Jejich gestikulace a výrazy v obličeji nemusejí odpovídat jejich vnitřnímu prožívání.
8. Pozor na běžné otázky u lidí s PAS. Autismus ze své podstaty vede k tomu, že lidé mají ztížené vcítění se do druhého člověka a vidění situací skrze druhého. Někdy lidé s PAS chápou určitá slova různě. Některé typy standardních otázek a pokynů tak bývají pro lidi s PAS matoucí, například „řekněte mi VŠECHNO, co o tom víte“, „jak byste se cítil jako…“. Spíše pomáhají jednoznačné otázky jako „kdy?“, „kde?“, „s kým?“, „při čem?“, „co jste dělal?“.
9. Myslete na specifika výslechů provedených u lidí s PAS. Člověka s PAS mohl vyslýchat někdo, kdo o jeho autismu nevěděl nebo ho nebral v potaz. Výslechy ze strany policie tak mohou být zkresleny autismem vyslýchaného.
10. Zohledňujte specifika komunikace. Komunikace s lidmi s autismem s sebou může nést řadu specifik. Mezi ně patří rozdílné používání očního kontaktu a mimiky, kladení důrazu na jiná témata, než bychom v rozhovoru očekávali, jiný způsob uvažování v některých situacích. K úspěšné komunikaci může pomoci 1 + 10 zásad komunikace s lidmi s autismem, kde jsou popsána všechna specifika komunikace s lidmi s PAS.
👉 K přečtení doporučujeme také Podpora při rozhodování aneb pomoc v situacích, kdy je narušena schopnost člověka právně jednat.
VYTISKNOUT
tipů pro pracovníky úřadu při kontaktu s osobou s autismem
Jednání na úřadech se může i přes veškerou snahu obou stran stát stresující a vyčerpávající záležitostí. Pro osobu s autismem to může být ještě náročnější. Pro úspěšné jednání s člověkem s autismem nespoléhejte pouze na informace, které o poruchách autistického spektra máte, přistupujte ke každému člověku i situaci individuálně a s otevřenou myslí.
Poslechněte si text také v audioverzi (čte Pavla Hradecká)
1. Pokuste se zajistit bezpečné a klidné prostředí. Množství lidí na úřadech a značná hlučnost prostředí může být pro člověka s autismem stresující. Problematická mohou být nejasná značení, popis cesty i postup, jak se k danému úředníkovi dostat. Pokuste se v rámci vašich možností zajistit klidné, bezpečné a příjemné prostředí, kde se člověk s autismem bude moci soustředit. Možností je využití kanceláře, kde budete jeden na jednoho. Můžete se s klientem domluvit, kde se s ním sejdete – ujistěte se zároveň, že klient ví, jak se k vám dostane, případně jak vás může kontaktovat. Ověřte si, že člověk s autismem má dostatek informací o tom, jaký je na daném místě postup pro evidenci zájemce o schůzku – např. tisk pořadového lístku, vytočení specifického čísla na telefonu v příslušném patře, nahlášení se na recepci či případný zápis do knihy návštěv.
2. Umožněte přítomnost doprovodu. Pokud člověk s autismem o přítomnost doprovodu projeví zájem, jeho přítomnost umožněte. Doprovod může sloužit jako podpora člověka s autismem, vám může být oporou při jednání s ním, případně vám může být nápomocný v komunikaci. V průběhu jednání se s otázkami obracejte na člověka s autismem, ne na jeho doprovod. Dejte člověku s autismem prostor, aby se mohl domluvit se svým doprovodem a mohl se na něj dle své potřeby obracet s otázkami. I v případě, že má člověk s autismem opatrovníka, může a měl by být zapojen do jednání a rozhodování v té míře, v jaké je schopen dané problematice rozumět a pochopit ji.
3. Poskytněte dostatek času. Počítejte raději s delším trváním schůzky. Umožněte člověku s autismem dostatek času na dotazy i v případě, že se budou opakovat. V začátku jednání ho informujte, kolik času na schůzku máte. Zároveň se s ním domluvte na postupu v případě, že časovou dotaci překročí – např. další setkání. V případě potřeby můžete člověka s autismem informovat o zbývajícím času, který společně máte, s ohledem na domluvenou časovou dotaci. Předcházejte úzkosti vyvolané spěchem - buďte trpěliví, nevyvíjejte na člověka s autismem nátlak, aby urychlil své jednání i rozhodování.
4. Pokud je to možné, umožněte vyplnění potřebných dokumentů předem. Pro osobu s autismem může být velmi užitečné, pokud potřebné dokumenty vyplní předem v příjemném a známém prostředí. Ujistěte se, že osoba s autismem má informace, které jsou k vyplnění dokumentů potřeba. Ověřte si, že ví, co vše potřebuje vyplnit a následně přinést na domluvené setkání.
5. Neočekávejte konvenční chování, ale i přesto nezaujímejte předem specifický přístup. Každý člověk s autismem je individuální a jedinečný. Nenechte se ovlivnit předsudky, které o osobách s autismem máte. Počítejte s tím, že se v průběhu jednání mohou vyskytnout nestandartní reakce a chování – např. člověk s autismem nepozdraví, nepodá vám ruku, bude se vyhýbat očnímu kontaktu, může více ulpívat na nějakém tématu aj. Některé společenské konvence mohou být pro člověka s autismem nepochopitelné nebo velmi nepříjemné, proto je neočekávejte a nevyžadujte je.
6. Odůvodňujte, doptávejte se, vysvětlujte. Objasňujte své jednání i dotazy, zdůvodňujte, proč jsou pro vás důležité a nezbytné. Zvláště v případě, kdy jsou otázky pro člověka s autismem nepříjemné a zasahují do jeho soukromí. Neočekávejte, že vždy bude vědět, proč jednáte, jak jednáte. Ověřujte si, že ví a rozumí, co po něm vyžadujete a co od něj očekáváte. Shrnujte a doptávejte se.
7. Poskytujte jasné a srozumitelné informace. V případě, že informace nemáte ověřené a jde spíše o váš předpoklad, neváhejte to člověku s autismem říct. V případě potřeby zdůrazněte, že je lepší, aby si tuto informaci pro jistotu ještě ověřil, a nasměrujte ho na jiného pracovníka nebo organizaci, kde si danou informaci může ověřit.
8. Jednejte předvídatelně. Sdělte člověku s autismem, co je cílem dané schůzky, co od ní má očekávat. Tím vytvoříte rámec jednání. Nastavte si s člověkem s autismem jasná a přehledná pravidla – pro komunikaci, dodržování dohod, potřebné materiály pro setkání, i důsledky, které nastanou v případě, že nebudou dohody dodržovány. Ověřte si, že pravidlům a smyslu setkání osoba s autismem rozumí. Doporučujeme také předat letáček, informační materiál, případně zaslat e-mailem stručné shrnutí domluvy, protože ústně sdělené informace mohou být pro člověka s autismem příliš zahlcující a v danou chvíli nesrozumitelné.
9. Reagujte na nejistotu a obavy. Pracujte s obavami nejen člověka s autismem, ale i se svými. Pojmenovávejte a hledejte zdroje nejistoty a obav. Snažte se jim předcházet. V případě, že potřebujete, neváhejte si říct o radu i podporu. O pomoc můžete požádat například doprovod člověka s autismem, který ho zná, své kolegy i organizace, které s lidmi s autismem pracují. Zjišťujte, vnímejte a ověřujte si informace, které se k vám dostávají.
10. Pracujte s neočekávanou změnou. Jsou změny, na které se nelze dopředu připravit ani je očekávat. V případě, že dojde k neočekávané změně, informujte člověka s autismem s dostatečným předstihem a srozumitelně. Změnu vysvětlete a objasněte. Pokud dojde ke změně pracovníka, propojte s ním člověka s autismem a předejte oběma dostatečné informace. Vysvětlete člověku s autismem, proč ke změně pracovníka došlo.
👉 Pro lepší pochopení toho, jakým úskalím lidé s PAS při jednání s úřady čelí, doporučujeme přečíst Jednání s úřady - možnosti podpory a také článek „Zařizování na úřadech je jako plnění úkolu v RPG hře" - popisuje své zkušenosti klientka s PAS.
