„Zařizování na úřadech je jako plnění úkolu v RPG hře" - popisuje své zkušenosti klientka s PAS

Zařizování takových těch běžných věcí na úřadech docela zvládám. Většinou to mívá nějaký standardní průběh. Dalo by se to přirovnat k plnění questu v RPG (role-playing game) hře. Někam dojít, něco tam odnést, někdy mě pošlou ještě za někým dalším, než se podaří ten úkol dokončit. Snažím se předem se připravit, než někam jdu, zjistit si potřebné informace, vyhledat, kde to je, vyplnit případně předem formuláře.

S orientací po budově problém nemívám, většinou bývá značené, kde co je. Horší je, když mě někdo někam posílá a vysvětluje cestu slovně. Když jdu někam, kde to neznám, snažím se najít mapu, plánek areálu nebo budovy na internetu a vezmu si ho s sebou.

Dost často to pak probíhá stejně a je jedno, jestli jdu na poštu, do banky, zařizovat novou občanku nebo něco takového. Když přijdu na řadu, přistoupím k přepážce nebo vstoupím do místnosti, pozdravím, sdělím svůj požadavek (když je to složitější na vysvětlení, tak to mám i napsané na papíře), zároveň jim podám, co jsem pro ně s sebou přinesla (např. vyplněné formuláře, občanku). Potom se můžou chtít ještě na něco zeptat, říct mi další postup, co mám dělat dál, případně chtít ode mě zaplatit. Já potom poděkuji, pozdravím a jdu. 

Stres z neočekávaných situací

Horší je, když ten průběh takhle jasný není. Jít s někým do hospody, bavit se s někým jen tak je pro mě asi často i těžší, protože na to nemám žádný postup. Nevím, jak to bude probíhat, o čem se s ním bavit, jak dlouho to potrvá. Potom jsou složitější požadavky, např. koupě bytu, kde takový jednoduchý postup také nefunguje. Co všechno se v souvislosti s bydlením řeší a s kolika lidmi, to bych sama asi nezvládla.

Mám problém, když nastane nějaká neočekávaná situace. Nedávno jsem potřebovala něco zařídit ve zdravotní pojišťovně. Vešla jsem dovnitř a místo toho panelu, na kterém si stisknu, co potřebuji, a vyleze mi lísteček, tam stála paní, která upozorňovala lidi při vstupu, aby měli roušku, aby použili dezinfekci, a ten vyvolávací systém obsluhovala sama a klientům podávala lístečky. Vešla jsem dovnitř, udělala jsem krok stranou, abych se mohla rozhlédnout, kde co je, a nestála při tom ve dveřích. Ta paní ke mně hned přišla, řekla, ať použiji dezinfekci, a ptala se, proč tam jsem. Chvíli jsem tu dezinfekci hledala, protože nebyla na stolku, který stál vedle mě, ale visela na stěně přímo za mnou. Když se mě ptala, proč jsem přišla, nedokázala jsem v tu chvíli říct ani slovo. Tak tam něco zmáčkla, přinesla mi lísteček a řekla, ať se posadím. To už jsem si mohla vytáhnout z tašky papíry, které jsem si přinesla s sebou, a u přepážky jsem už mluvit mohla, protože jsem na to byla připravená a mohla to zároveň i ukázat.

Co za mě musí vyřizovat někdo jiný, jsou reklamace, případně jiné situace, ve kterých hrozí nějaký konflikt. Neumím se s lidmi dohadovat, rychle v tu chvíli reagovat, a oni to na mně většinou poznají a často toho zneužívají.

👉 Jaké mají lidé s PAS možnosti podpory při jednání s úřady se dozvíte zde.