Psychoterapie

NLP aneb když něco zní tak vědecky a stojí to tolik peněz, tak to musí fungovat. Nebo ne? 

Váhání a cesta k psychoterapii pro rodiče (dítěte s autismem). Psychoterapie už není tak sprosté slovo, jako snad dříve bývalo. Mít terapeuta už není mezi lidmi tolik vnímáno s rovnítkem být blázen. Vnímám, že je to to stále běžnější a je to moc dobře.

Stala jsem se pečující osobou. Kromě toho, že jsem máma jako každá jiná, mám u svého syna „nadúvazek“. Můj chlapeček vyžaduje trochu víc péče, než je u dětí jeho věku obvyklé. Vzala jsem to od začátku poctivě a zodpovědně, možná i trochu víc, než je zdrávo. A ono mě to dohnalo. Ocitla jsem se v situaci, kdy mi docházel dech. Pomalu ale jistě. Opouštěla mě síla a energie, chtěla jsem dávat, ale bylo stále méně, z čeho brát. Uvědomila jsem si, že do obnovitelného zdroje mám dost daleko.

Z jakého směru jako terapeuti vycházíme, se neukazuje jako zásadní pro to, aby byla terapie klientovi užitečná. Více záleží na osobnosti terapeuta a schopnosti vytvořit dobrý vztah s klientem. Také víme, že není jeden způsob terapeutické práce, který by vyhovoval všem klientům a všem potížím. Psychoterapeutická integrace se snaží nabídnout překročení limitů jednotlivých směrů.

Skupinová psychoterapie se primárně zaměřuje na oblast interpersonálních vztahů a oblast sociálních dovedností. Někdy je vhodnější než individuální psychoterapie. Dítě se mnohem více projeví v chování a vnějších projevech než verbalizací a introspekcí. Dospívající zase mohou těžit ze sdílení zkušeností a získání zpětné vazby nejen od terapeutů, ale hlavně od svých vrstevníků.

KBT je jedním z nejvíce využívaných terapeutických směrů při práci s klienty s PAS, i díky své široké komplexnosti a možnostem ovlivnit většinu psychických jevů či poruch, s nimiž se klienti s autismem a jejich okolí setkávají. Metod KBT tak využíváme při nácvicích sociálních a komunikačních dovedností, prací s úzkostným/depresivním prožíváním, fobiemi, poruchami příjmu potravy apod.

Nejdůležitějším hybatelem spolupráce je vztah mezi terapeutem a klientem. Osvědčuje se mi, když se s dětmi s autismem nejdříve seznamuji skrze jejich zájmy. Pomyslné plusové body například získám, když vím, co je Minecraft. Často si i na našich setkáních najdeme společnou činnost, na kterou se oba těšíme a která pomáhá budovat vzájemnou důvěru.

„Důležité v systemické terapii je problém neodsuzovat, ale rozebrat ho, zmapovat, vysvětlit, popsat. Na systemické terapii mám ráda, že nediagnostikuje. Je to spíše o zkoumání, co je pod problémem a z čeho vzešel.“ - říká terapeutka Mirka Pravdová. Přečtěte si celý článek, který popisuje také o konkrétní příklady, jak může systemická terapie lidem na spektru pomoci.

Person centred approach (PCA) terapie se v českém prostředí překládá nejčastěji jako přístup zaměřený na člověka či na člověka zaměřená terapie. Důležitou roli při ní hraje vztah terapeuta a jeho klienta, kterého by měl přijímat bezpodmínečně a upřímně. A pomáhat klientovi porozumět svým pocitům a získat moc nad svým životem.

V situaci, kdy Kláru rozladilo, že jí její kamarádka ze školy nebere telefon, na jednu z takových linek zavolala. Hned v úvodu řekla, že je autistka, a začala mluvit o tom, co ji rozzlobilo. Díky pracovnici krizové linky, která se zaměřila na zklidnění jejích emocí a práci s tělem, se Klára během půl hodiny uklidnila, její stav neeskaloval do záchvatu a měla i plán, co bude dělat dál.

Podpůrné skupiny jsou založené na vzájemné pomoci a podpoře svých členů. Člověk pomoc přijímá a současně poskytuje. Lidé jsou v nich spojeni zkušeností s určitým problémem. Podpůrné skupiny představují účinnou pomoc v situacích, kdy je potřeba se zbavit bezmoci, adaptovat se na změnu podmínek způsobených danou těžkostí, vyrovnat se s problémem nebo nemocí či změnit svou zdánlivě bezvýchodnou situaci.

Rodičům podpůrných skupin v NAUTIS byly položeny tři otázky mapující jejich vstup do skupiny, co jim účast přináší, včetně toho, jak se ve skupině cítí. - „Když člověk zjišťuje, že s podobnými problémy není sám, dává to oporu a dobrý pocit. Zkušenosti druhých rodičů mi rozšiřují obzory a dávají kontext mým vlastním zážitkům a problémům."