Čeho je vhodné se v komunikaci s dítětem s PAS vyvarovat
Datum publikace
28. 02. 2023Aktualizováno
06. 03. 2023V návaznosti na svůj předchozí článek o možném způsobu komunikace s nemluvícím a řeči běžně nerozumějícím dítětem s PAS chci uvést také doporučení, čeho se v takové komunikaci vyvarovat a proč.
Myslím si, že je užitečné vědět i to, co může dítě, jako je to moje, vyděsit, rozčílit nebo dovést až k afektu.
Je to podobné, jako když při zranění víte, co je dobré nedělat (např. zbytečně nemanipulovat s osobou s podezřením na poranění páteře nebo nepropichovat puchýře u popálenin).
1. NEVYVOLÁVEJTE STRACH
Jakmile moje dítě začne mít strach, přestane komunikovat a spolupracovat.
Může se uzavřít, ale častěji začne křičet nebo utíkat a přejde do afektu.
A tak prosím:
Nekřičte.
Nepoužívejte násilí.
Pokud Vám to dítě samo nedovolí, nedotýkejte se ho.
Místo atmosféry strachu budujme v komunikaci atmosféru důvěry a bezpečí. Nikomu z nás se dobře nespolupracuje, když máme strach, když na nás někdo zakřičí nebo nás třeba vezme za ruku a někam nás táhne. My jako dospělí ještě můžeme pochopit, že to ten druhý nemyslí špatně. Ale dítě s PAS, které má potíže s porozuměním běžné řeči a samo nemluví, toho schopné není.
2. NEVYVÍJEJTE NÁTLAK
Když se moje dítě cítí pod tlakem, znervózní. Přestane spolupracovat, začne křičet, ubližovat si a následně i komukoliv v jeho blízkosti.
Proto dítěti:
Nevyhrožujte.
Nevyčítejte.
Neposmívejte se mu.
Neurážejte ho.
Neurážejte se.
Někdy jsme pod tlakem sami, může jít třeba o nedostatek času nebo nebezpečnou situaci. Pak se takový tlak může promítnout i do komunikace, ať už ve výše zmíněném nebo třeba jen v nervózním a nepříjemném tónu hlasu či netrpělivém tempu řeči. Je dobré si to uvědomit a zabránit tomu dřív, než to způsobí ještě větší komplikace.
Nátlak můžeme nahradit pozitivní motivací ideálně šitou na míru dítěte nebo jasným vysvětlením či popsáním situace. Často pomáhá také náročnou situaci tzv. ohraničit, aby dítě vědělo, že má začátek a konec, a co se bude dít potom.
3. NEIGNOROUJTE DÍTĚ
Ignoraci chápe moje dítě jako neporozumění tomu, co nám chce sdělit.
Začne komunikovat hlasitěji, agresivněji, rozčílí se. Může utéct a hledat někoho jiného, kdo by mu mohl rozumět (např. rodiče, terapeuta, asistentku).
Ignoraci chápe moje dítě někdy jako neochotu pomoci mu.
V pro něj obtížné situaci to může znamenat ještě větší stres. Spoléhá na nás a myslí si, že my mu nechceme pomoct. Následkem je stresem zhoršující se schopnost komunikace, rozčílení, křik, násilné vynucování si naší reakce.
Ignoraci chápe moje dítě také jako naši neschopnost.
Vnímá to tak, že si v dané situaci nevíme rady. Uteče od nás a bude hledat někoho jiného, kdo si rady může vědět (např. v obchodě prodavač, v autobuse řidič, v nemocnici lékař).
Každý hledáme v komunikaci pochopení a porozumění. Jakmile někdo komunikuje (a nemusí to být jen slovy, ale i pláčem, křikem, chováním) určitě to nedělá proto, že chce být ignorován. Dělá to, protože potřebuje pomoc, něco vyřešit, něco s námi sdílet.
4. NEPOUŽÍVEJTE NEJEDNOZNAČNÁ SLOVA
Existují slova, která si každý člověk může vyložit jinak.
Taková slova moje dítě nedokáže pochopit. Nezná jejich přesný význam a neví tedy, co od něj čekáme.
Uvedu tady příklady nejednoznačných slov a návrhy, čím taková slova v dané situaci nahradit.
Ostuda (Nedělej ostudu. ➡️ Postav se. Mluv potichu.)
Hezky (Jez hezky. ➡️ Nohy na zem. Nabírej maso vidličkou.)
Pozor (Pozor, jede autobus. ➡️ Stůj. Vrať se na chodník.)
Opatrně (Lez nahoru opatrně. ➡️ Drž se žebříku oběma rukama.)
Normálně (Stůj normálně. ➡️ Narovnej se.)
Pěkně (Teď si pěkně hraj. ➡️ Postav si vláčkodráhu a pošli po ní vláčky.)
Nepořádek (Nedělej nepořádek. ➡️ Vrať knihy do police.)
Z našich zkušeností vyplývá, že jednoznačná slova usnadňují mému dítěti nejen komunikaci, ale také orientaci v různých situacích, uklidňují ho, dávají mu pocit bezpečí a kontroly. Jejich používání nám tak pomůže předejít mnohým nedorozuměním.
Zavést všechna doporučení pro komunikaci do praxe nebylo zejména zezačátku jednoduché. Byla třeba velká sebekontrola, pozornost a nadhled. V těžkých situacích mi pomáhalo pár vteřin se svou reakcí počkat a promyslet si, čeho je reálné dosáhnout, jak toho efektivně dosáhnout a čeho bych se měla vyvarovat. Časem jsem ale tuhle chvilinku pro sebe už nepotřebovala a mé reakce byly automatické. Tahle základní doporučení, jak komunikovat a čeho se v komunikaci vyvarovat, samozřejmě nevyřešila všechny naše problémy, ale mockrát nám pomohla. |
👉 Doporučujeme si přečíst také článek: Tipy od rodiče na komunikaci s nemluvícím dítětem, které má problémy s porozuměním běžné řeči, na který tento text volně navazuje.
Návazné články
Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Názory