Tipy od rodiče na komunikaci s nemluvícím dítětem, které má problémy s porozuměním běžné řeči

Mám sedmiletého syna s dětským autismem, hyperkinetickou poruchou a lehkou mentální retardací. Nemluví – vyjadřuje se několika slabikami a různými zvuky, gesty, mimikou. Nerozumí běžným vztahům mezi lidmi, obecným společenským pravidlům ani základním principům chování v rodině či v kolektivu. Nedokáže správně vyhodnotit, co je nebezpečné a co by ho mohlo stát třeba i život.

V dobách, kdy můj syn konečně začínal chápat, co mu říkám, jsem se začala řídit pravidly, o která se s vámi ráda podělím.

Budu používat v textu výraz, že je moje dítě ZMATENÉ. Zmatené může znamenat všechny následující reakce: znervózní, přestane spolupracovat, rozčílí se, rozpláče se, začne křičet, chce utéct, lehne si na zem, bouchne se do hlavy, hodí nějakou věcí o zem apod.

1. NEPTEJTE SE, OZNAMUJTE. 

Neptejte se na nic, na co nechcete znát odpověď.

Moje dítě na každou otázku vždy začne hledat odpověď. Potom je zmatené, když se mi nelíbí, jak odpovědělo (byť třeba jen v duchu pro sebe). Vždyť jsme se ho přece ptali…

Otázky nahraďte pokyny.

Dáš mi ruku? ➡️ Dej mi ruku.

Nandáš si čepici? ➡️ Nandej si čepici.

Sedneš si ke stolu? ➡️ Sedni si ke stolu.

2. POKLÁDEJTE UZAVŘENÉ OTÁZKY.

Pokládejte otázky, na které lze odpovědět ano nebo ne. 

Moje dítě nedokáže mluvit, ale dokáže vyjádřit souhlas nebo nesouhlas. Z gest, slabik, křiku, znaku, výrazu nebo chování je jednodušší poznat ANO nebo NE než třeba barvu.

Otevřené otázky nahraďte uzavřenými.

Jakou chceš barvu? ➡️ Chceš červenou barvu?

Jakou chceš pustit pohádku? ➡️ Chceš pustit pohádku o krtečkovi?

Kudy půjdeme? ➡️ Chceš jít přes náměstí?

3. OPAKUJTE OTÁZKY S DOVĚTKEM: ANO NEBO NE?

Může se stát, že dítě na otázku nereaguje nebo si nejste jeho reakcí jistí. Otázku nemuselo postřehnout nebo si ji zodpovědělo, ale jen pro sebe v duchu.

Pak ji zopakujte a přidejte další otázku: Ano nebo ne?

Chceš červenou barvu? Ano nebo ne?

Chceš pustit pohádku o krtečkovi? Ano nebo ne?

Chceš jít přes náměstí? Ano nebo ne?

4. ZOPAKUJTE ODPOVĚĎ DÍTĚTE.

Moje dítě se potřebuje také ujistit, že jsme jeho odpověď pochopili. 
Pokud mu to nedáme najevo, může být zmatené a svou odpověď začne opakovat či křičet, dokud se nedočká pochopení.

Zopakujte odpověď dítěte, tedy řekněte ano nebo ne a přidejte podstatu otázky.

Chceš červenou barvu? (Následuje reakce dítěte...)

Ano, červenou.

Ne, červenou ne. Chceš modrou barvu? Ne, modrou ne. Chceš žlutou barvu? Ne, žlutou ne. Chceš zelenou barvu? Ne, zelenou ne.  Chceš fialovou barvu? Ano, fialovou.

5. STRUČNĚ A NAPROSTO JASNĚ FORMULUJTE SVÉ POKYNY.

Moje dítě nemusí pochopit pouze z okolností, co pokynem myslíme a zachová se jinak, než čekáme. Potom je zmatené, protože pokyn splnilo, a my přitom nejsme spokojení.

Dej špinavé oblečení do koše. (Moje dítě hodí špinavé oblečení do koše na odpadky.) ➡️ Dej špinavé oblečení do koše na prádlo.

Namaluj kolečko. (Moje dítě namaluje kolečko na stůl vedle papíru.) ➡️ Namaluj kolečko na papír.

Ukliď si pokoj. (Moje dítě přemístí pár věcí v pokoji.) ➡️ Dej všechny hračky do krabice a peřinu na postel. 

6. NEŘÍKEJTE, CO NEDĚLAT. ŘÍKEJTE, CO UDĚLAT.

Když mému dítěti řekneme, co nemá dělat. Ví pouze to, co dělat nemá.
Nepochopí z toho, co udělat má. A pak nechápe, proč nejsme spokojeni s jeho reakcí.

Nahraďte pokyny k nedělání nějaké činnosti pokynem ke konkrétní činnosti.

Nechoď dovnitř v botách. (Moje dítě dovnitř v botách nepůjde, ono dovnitř v botách poběží.) ➡️ Zuj si boty na rohožce.

Nevběhni na silnici. (Moje dítě tam nevběhne, ono tam doskáče nebo tam doleze.) ➡️ Stůj na chodníku.

Nejez šroubek. (Moje dítě ho přestane přežvykovat, ale spolkne ho.) ➡️ Vyplivni to.

7. DÁVEJTE NA VÝBĚR.

Moje dítě má rádo situace pod kontrolou. Když mu dáme na výběr, poskytneme mu pocit kontroly. Mívá z toho radost a lépe spolupracuje.

Nechte své dítě vybraz ze dvou možností. 

Vezmi si ven pláštěnku. ➡️ Vezmeš si ven pláštěnku, nebo nepromokavou bundu?

Budeš večeřet špagety. ➡️ Chceš dát špagety do misky, nebo na talíř?

Jdeme na autobus. ➡️ Půjdeme na autobus za ruku, nebo vedle sebe?

8. ZA SPLNĚNÍ POKYNU VŽDY POCHVALTE.

Moje dítě se potřebuje ujistit, že pokyn pochopilo i splnilo. Po každém správně splněném pokynu je proto důležitá pochvala. Díky pochvale si dítě lépe zapamatuje, jak má reagovat příště. Pochvala doprovozená vaší radostí udělá radost i jemu. 

Vyberte si krátké slovní spojení, nebo jedno slovo a používejte pak pouze to.

Ano, správně. (Toto používám já, protože ho často říká Mickey v synově oblíbeném Mickeyho klubíku)

Výborně.

Dobře.

PRAVIDLA KOMUNIKACE

Aby mohlo moje dítě komunikovat a spolupracovat, potřebuje klid a bezpečí. A to musí cítit zejména z nás. Takže i když bude stát na pokraji propasti, zkuste posbírat všechny své síly a:

• MLUVIT KLIDNÝM PEVNÝM HLASEM. 
• MLUVIT POMALU A SROZUMITELNĚ.
• MLUVIT HLASITĚ, ABY DÍTĚ VŠE SLYŠELO, ALE NEKŘIČET.  
• LEHCE SE USMÍVAT.  
• SKLONIT SE NEBO SI KLEKNOUT TAK, ABY NAŠE OČI BYLY VE STEJNÉ ÚROVNI. 
  (Moje dítě se na mě pravděpodobně nepodívá, ale vnímá mě. I když se na vás dítě zrovna nedívá, vy se na něj dívejte, z jeho mimiky totiž mnohé poznáte.)
• KDYŽ ZAČNE DÍTĚ COUVAT, NEPŘIBLIŽOVAT SE, DODRŽOVAT PRO NĚJ PŘÍJEMNOU VZDÁLENOST.

Moje dítě sice neumí mluvit, ale dokáže komunikovat. Komunikuje jako každé jiné dítě od prvního dne svého života, a to svým chováním. Proto chci na závěr zmínit možná tu nejdůležitější a už dlouho známou věc, která i když je známá a zřejmá, je ve finále nejtěžší ji za všech okolností dodržet:

„ČÍM HŮŘ SE DÍTĚ CHOVÁ, TÍM HŮŘ SE CÍTÍ A TÍM VÍC POTŘEBUJE POCHOPIT, PODPOŘIT, POMOCT SITUACI POROZUMĚT A CÍTIT SE MILOVANÉ.“ 

👇 Zajímá vás téma komunikace více? Dole v návazných článcích najdete informace o alternativní a augmentativní komunikaci (AAK), nebo text o logopedii u dětí s PAS.

Doporučujeme si přečíst také druhý text autorky: Čeho je vhodné se v komunikaci s dítětem s PAS vyvyarovat, který na tento text volně navazuje. 

Našli jste v textu překlep nebo chybu, napište nám na info@autismport.cz.