Co neříkat lidem s autismem II.

Prosím, netahejte do toho Rain Mana, Sheldona Coopera a ostatní televizní nebo knižní postavy. Je to jako myslet si, že každá opravdová princezna je jako ta od Disneyho. Filmy a seriály nejsou edukativní a realistické, je to fikce vytvořená pro zábavu. Často vytvořená lidmi, kteří o autismu nic nevědí, které nezajímá, jestli budou lidé s PAS vyobrazeni správně, realisticky, jestli to bude dobrá reprezentace…, a většinou jsou tyto postavy hrány lidmi, kteří nejsou autističtí. A i kdyby byla nějaké reprezentace dobrá, ztvárňuje jen jednotlivce, a autismus je spektrum. Nemůžete vzít dva autisty a předpokládat, že budou naprosto stejní.

Zapomeňte na stereotypy. Nemusíme být dobří v matematice, nemusíme milovat vlaky, mapy a jízdní řády, a nemusíme být geniální na to, abychom byli autističtí.

Neporovnávejte nás s ostatními autisty. K čemu by to mělo být dobré? Každý z nás je svým způsobem unikátní. Měli byste také takovou silnou a intenzivní potřebu porovnávat jiné dva lidi, kteří spolu mají jednu věc společnou? Asi ne.

Nesnažte se do toho tahat věci jako očkování a špatnou výchovu. Autismus je vrozený.

Neberte autistického člověka jako někoho, kdo znamená něco méně, neberte ho jako někoho, jehož názory, myšlenky a zkušenosti mají menší váhu. Neberte ho jako „blázna“. Neměňte svůj názor na někoho jen proto, že se dozvíte, že je autistický. Protože přesně tohle jsou některé z důvodů, proč se mnozí z nás bojí otevřeně říct, že jsou autističtí.

Je v pořádku nerozumět všemu, člověk se učí novým věcem celý život. Ale je rozdíl mezi pokládáním otázek a říkáním zlých, ubližujících komentářů a předstíráním, že něčemu rozumíte, aniž byste měli komplexní a hlubší informace.

👉 Mohlo by vás také zaujmout 1 + 10 zásad komunikace s lidmi s autismem.

👉 Doporučujeme také další díl komiksu Neviditelná Poppy chce být sama sebou.