Alternativní a augmentativní komunikace (AAK) u dětí s PAS – metody bez pomůcek
Datum publikace
12. 11. 2024Aktualizováno
11. 11. 2024
Deficity ve vývoji řeči u dětí s poruchou autistického spektra (PAS) jsou často první příčinou obav rodičů. Opožděný vývoj řeči není u dětí s autismem totiž ničím neobvyklým – studie ukazují, že přibližně 40 až 60 % dětí s PAS má opožděný nástup mluvené řeči. Některé děti s autismem mohou začít mluvit později než jejich vrstevníci, zatímco u jiných mohou obtíže s používáním řeči k efektivní komunikaci přetrvávat až do dospělosti. U 20–30 % dětí s PAS nastane regres, což je ztráta napodobování řečových schopností, nejčastěji se tak děje mezi 18.–22. měsícem věku dítěte. Uvádí se, že přibližně třetina lidí s autismem nepoužívá mluvenou řeč, anebo řeč užívá, ale nerozumí jejímu obsahu (Brignell et al., 2018; Cui et al., 2023).
(Grafy vývoje řečových schopností: 40 až 60 % dětí s PAS má opožděný nástup mluvené řeči; ve 20–30 % případů u dětí s PAS nastane regres vývoje řeči; přibližně 33 % lidí s autismem nepoužívá funkčně mluvenou řeč; zdroje: Brignell et al., 2018; Cui et al., 2023)
Děti s autismem si často neuvědomují, že mohou komunikací ovlivnit své prostředí, neznají význam a účel komunikace. Pokud však dítě nedokáže funkčně komunikovat, nemá ani možnost vyjádřit své potřeby, nelibost a odmítnutí a není schopné se zapojit do společenských konverzací. To může mít za následek projevy frustrace a nejistoty či být spouštěčem chování náročného na péči. Pokud se totiž delší dobu nedobereme k tomu, co nám chce dítě sdělit, začne ztrácet trpělivost a zájem a může také začít vyjadřovat nelibost nad tím, že mu v danou chvíli nerozumíme. Aby tedy mohla být realizována funkční komunikace, musí být nastavena recipročně – oboustranně.
Pokud dítěti nerozumíme, nebo ono nerozumí nám, hledají se jiné způsoby, které mluvenou řeč nahrazují nebo doplňují. Volí se buďto systémy alternativní komunikace založené na dočasné, nebo trvalé kompenzaci mluvené řeči, nebo systémy augmentativní komunikace, které podporují již existující, ale nedostatečné komunikační dovednosti. V textech se často setkáme se zkratkou AAK (Janovcová, 2010).
👉 Informace o tom, kdy je vhodné vyhledat odbornou pomoc a jaké jsou vývojové mezníky řeči, najdete ZDE.
AAK systémy nenarušují rozvoj mluvených jazykových dovedností dětí
Častou obavou rodičů je, že AAK negativně ovlivní rozvoj mluvené řeči dítěte – zpomalí ho, či zastaví. Díky výzkumům již ale víme, že používání metod AAK má na rozvoj mluvené řeči naopak ve většině případů pozitivní vliv – nebrání jejímu rozvoji. Správně volená AAK a její podpora napomáhají k rozvoji komunikačních kompetencí a případně i k rozvoji řeči (Šarounová et al., 2014, Kantor, 2024). Augmentativní a alternativní komunikační systémy mohou také zlepšit porozumění u dětí. Mluvená řeč totiž pro ně může být velmi rychlá, zatímco komunikace skrze znaky a symboly je pomalejší. Vizuální zobrazení (znaky, obrázky apod.) také zůstávají déle viditelná. To vše dává dětem více času na pochopení sdělovaných informací. Komunikace skrze znaky či obrázky také může šetřit čas díky tomu, že při jejich využívání není potřebné nejprve pojmenovávat vše okolo sebe, abychom zjistili, co právě dítě zaujalo (Loncke, 2014).
Jaký komunikační systém pro konkrétní dítě vybrat?
K volbě vhodného systému AAK či kombinace systémů je potřeba přistupovat individuálně a vycházet ze schopností a potřeb dítěte. Na začátku je třeba si ujasnit, nakolik dítě mluvenému slovu rozumí, zda chápe smysl obrázků, kreslených piktogramů či manuálních znaků a na jaké úrovni. S výběrem rodičům pomáhají také odborníci – logoped, pracovník rané péče či SPC, speciální pedagog v MŠ nebo ZŠ, sociální pracovník, psycholog apod.
Míru pochopení můžeme posuzovat na základě úrovně symbolizace, např. u dětí s autismem může být častěji přítomná neschopnost rozpoznání dvojdimenzionálního zobrazení.
Dělení komunikačních systémů AAK
Komunikační systémy AAK lze rozdělit dle různých kritérií, jedním z nejčastějších je dělení na metody s pomůckami a metody bez pomůcek.
Základní způsoby dělení AAK:
Zdroj: Alternativní a augmentativní komunikace: Metodické texty k projektu
Metody AAK bez pomůcek
Mezi metody AAK bez pomůcek patří některé způsoby komunikace, které jsou přirozené, tudíž se je dítě nemusí dodatečně učit, ale osvojuje si je již od narození – označujeme je jako přirozené způsoby komunikace. Řadí se zde:
- cílený pohled;
- mimika;
- přirozená gesta;
- odpovědi ano/ne;
- komunikace akcí či chováním.
Příkladem cíleného pohledu může být situace, kdy se dítě upřeně dívá na hračku, kterou chce, abychom mu podali. Docílit podání hračky může dítě také střídavým pohledem, např. na hračku a na rodiče. Komunikace akcí lze vysvětlit na příkladu, kdy chce jít dítě ven na procházku. Dítě mamince donese svoje boty, načež maminka z jeho akce pozná, že dítě chce jít ven. Tyto přirozené formy komunikace jsou tedy velmi intuitivní (Šarounová et al., 2014).
Druhou možností AAK bez pomůcek jsou manuální znaky. Pod termínem manuální znaky si lidé často vybaví znakový jazyk neslyšících osob. Pro slyšící osoby má však využívání znaků svá specifická pravidla. Obvykle se jedná o zjednodušené systémy znaků – nejčastěji obsahující 400–600 znaků, které jsou motoricky zjednodušené. „Zafixovaných“ znaků, které jsou uvedeny v metodikách jednotlivých systémů, pak bývá výrazně méně. Výhodou je možnost jejich přímého použití, které se nejvíce blíží mluvené řeči. Nevýhodou je, že se do konverzace mohou zapojit pouze zaškolené osoby, překážkou mohou být také motorická omezení jedince.
Pro komunikaci manuálními znaky je potřeba, aby dítě dokázalo s komunikačním partnerem navázat sociální kontakt a sledovat a vnímat, že právě dělá gesta či znaky. Předpokladem pro úspěšné osvojení manuálních znaků je také to, že dítě dokáže udržet pozornost dostatečně dlouho na to, aby znak mohlo zaregistrovat a následně zvládnout i jeho motorickou nápodobu. To, zda dítě nápodobu zvládá, si může rodič ověřit např. tím, jestli po něm dítě dokáže zvedat ruce při hře, snaží se opakovat pohyby prstů na písničku, napodobuje tleskání nebo ukazování na předměty apod.
Mezi systémy AKK bez pomůcek pro komunikaci dětí s poruchami autistického spektra patří následující systémy:
Makaton – systém rozčleněný do devíti stupňů (devátý stupeň je tzv. individuálně přídavný). Systém je navržený tak, aby se v něm daly tvořit věty. Znaky vycházejí ze znakového jazyka každé země a jejich počet je omezený na zhruba 350 znaků, aby se předešlo přílišnému zatížení paměti. Problémem je, že tento systém nebyl nikdy plně adaptován na české prostředí, oficiálně byla přeložena pouze jedna etapa.
Jedná se o jazykový program, jehož autory jsou Margaret Walker, Katy Johnson a Tony Cornforth. Název jazykového programu je sestaven z prvních slabik křestních jmen těchto autorů. Makaton obsahuje slova z jádrové slovní zásoby, která uživatel použije v různých komunikačních situacích, a z okrajové slovní zásoby, která obsahuje slova z různých tematických okruhů. Bez ohledu na věk se vždy začíná od prvního stupně, který obsahuje znaky pro naplnění základních lidských potřeb (Šarounová et al., 2014). Výhodou je, že již po osvojení souboru znaků z prvního stupně je možné začít tvořit věty. Náročnost znaků se dále postupně zvyšuje. Při výuce i aplikaci je kladen důraz na propojení znaku a mluveného slova. Aplikace znaků vychází z pořadí slov ve větě v mluveném projevu (Cataix–Negre, 2017; Makaton [online]).
Makaton pracuje s propojením prvků znakového jazyka, mluvené řeči a symbolů. U některých uživatelů je systém vhodný rozšířit i fotografiemi nebo obrázky. Užívání systému je potom odvozeno od individuálních schopností jedince v používání mluvené řeči. Záleží také na tom, jaký prvek Makatonu uživatel v komunikaci upřednostňuje (Neubauerová et al., 2018).
Znak do řeči – používá jednotlivé znaky ze znakového jazyka (zahrnuje přibližně 400 znaků rozdělených do 15 okruhů).
Znak do řeči je forma komunikace, která je založená na používání znaků či přirozených gest a mimiky, dalším zdrojem je znaková zásoba systému Makaton a znakového jazyka. Jedná se však pouze o jednoduché fráze a slova. Znak do řeči může být využíván jako forma augmentativní komunikace, která podporuje mluvenou řeč, ale lze ho použít i jako úplnou náhradu za mluvenou řeč (Šarounová et al., 2014).
Kromě dětí s PAS je tato metoda vhodná i pro děti, jejichž rozvoj aktivní složky řeči neodpovídá fyziologickému vývoji (např. dítě s opožděným vývojem řeči, s mentálním postižením, s vývojovou dysfázií nebo s Downovým syndromem). Výhodou systému je, že umožňuje adaptovat znaky tak, aby vyhovovaly motorickým možnostem uživatele (Kubová, Škaloudová, 2012). Výuka znaků je zapojena do běžných činností – např. při procházce je možné učit děti názvy dopravních prostředků, předmětů v parku apod.
Znaky podle Anity Portmann – program pojmenovaný po švýcarské logopedce, která je jeho zakladatelkou. Program využívá znaků k doplnění sdělení podobně jako Makaton a Znak do řeči. V ČR je dostupná pouze elektronická verze programu na CD s názvem Když chybí slova.
Znaky DaR (dorozumívání a ruce) – jazykový program pro slyšící osoby, využívá manuální znaky spolu s mluvenou řečí. Znaky jsou upraveny tak, aby je šlo snadno pohybově ztvárnit a byly dobře rozpoznatelné. Program obsahuje celkem 363 znaků, k nimž je přiřazeno 423 slov. Znaky se dělí na jádrovou a tematickou slovní zásobu. Jednotlivé znaky lze vyhledat pod názvy celkem 17 oblastí, např. jídlo a nápoje, předměty, příroda, počasí, osoba, místa apod.
V praxi jsou znaky často vytvářeny na míru dané osobě, je možné je kombinovat s dalšími metodami AAK, např. s grafickými symboly. Prakticky všechny tyto programy mají některé shodné charakteristiky – omezený počet slovní zásoby, motorické zjednodušení znaku (s ohledem na motorické obtíže uživatele), používání klíčových slov či znaků v doprovodu s mluvenou řečí, pro její úspěšné osvojení bývá důležité, aby se do AAK zapojilo co nejvíce osob v uživatelově okolí (Šarounová et al., 2014).
👉 V druhé části článku se zaměříme na metody AAK s pomůckami, na konkrétní komunikační softwary – na jejich srovnání i na možnosti, jak na ně získat finanční příspěvek.
Brignell, A., Chenausky, K. V., Song, H., Zhu, J., Suo, C., & Morgan, A. T. (2018). Communication interventions for autism spectrum disorder in minimally verbal children. Cochrane Database of Systematic Reviews, 2018(11), Article CD012324. https://doi.org/10.1002/14651858.CD012324.pub2
Bondy, A., & Frost, L. (2011). A picture's worth: PECS and other visual communication strategies in autism (2nd ed.). Picture Communication Exchange System.
Cataix-Negre, E. (2017). Communiquer autrement (2nd ed.). deBoeck Supérieur.
Cui, M., Ni, Q., & Wang, Q. (2023). Review of intervention methods for language and communication disorders in children with autism spectrum disorders. PeerJ, 11, e15735. https://doi.org/10.7717/peerj.15735
Herzánová, B., Gwóźdźová, L., Laudová, L., Neville, L., Staňková, K., & Šarounová, J. (2021). Modelování v alternativní a augmentativní komunikaci (1. vyd.). Speciálně pedagogické centrum pro děti a mládež s vadami řeči se zaměřením na augmentativní a alternativní komunikaci s.r.o.
Hughes, M. M., Shaw, K. A., DiRienzo, M., et al. (2023). The prevalence and characteristics of children with profound autism, 15 sites, United States, 2000–2016. Public Health Reports, 138(6), 971–980. https://doi.org/10.1177/00333549231163551
Chleboradová, B. (2019). Alternativní a augmentativní komunikace: Metodické texty k projektu MUNI 4.0. Masarykova univerzita.
Janovcová, Z. (2010). Alternativní a augmentativní komunikace: učební text (2nd ed.). Masarykova univerzita.
Kouřil, J. (2024). Základy komunikace, rozvoj komunikačních dovedností, asertivita, metody alternativní komunikace, 2. část [Prezentace]. NAUTIS.
Loncke, F. (2014). Augmentative and alternative communication: Models and application for educators, speech-language pathologists, psychologists, caregivers, and users. Plural Publishing.
Makaton Charity. (2023). Starting out: Core vocabulary. Makaton. https://www.makaton.org/TMC/SHOP/Starting_out__Core_vocabulary_.aspx
Neubauerová, L., & Neubauer, K. (2018). Augmentativní a alternativní komunikace a klinická logopedická praxe. In K. Neubauer (Ed.), Kompendium klinické logopedie: Diagnostika a terapie poruch komunikace (pp. 697–714). Portál.
Šarounová, J., Kunová A., Lorinczová L., Skalová P. (2014). Metody alternativní a augmentativní komunikace. Portál.
Thorová, K. (2016). Autismus: Teorie a terapie. Portál.
Návazné články
Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Názory