Obrázek: Autismus podle věku - Prepuberta

Věkové rozpětí
10 - 12 let

Ve věkovém období 10 až 12 let se zvýrazňují rozdíly mezi dětmi s PAS a jejich vrstevníky. Do třetí třídy se většina dětí řídí třídními pravidly a třídní učitel/ka je pro ně hlavní autoritou. Děti se snaží být ve škole úspěšné, přizpůsobují své chování tak, aby bylo v souladu s pravidly a dostalo se jim od učitelů uznání. Ve třetí a zejména ve čtvrté třídě dochází ke změně vnímání pravidel a mění se také sociální chování dětí. A to se týká také vnímání formálních pravidel, postupně se rozvolňují, stále větší důležitost pro děti hrají vrstevnické vztahy a vzájemná soudržnost.

Každé dítě chce patřit do nějaké skupiny, usiluje o to, aby bylo oblíbené a přijímané druhými. Daleko častěji se děti řídí neformálními a nevyřčenými pravidly, která platí ve vrstevnické skupině. Děti s PAS mají potíže s intuitivním vhledem do sociálních situací a jejich pravidel. Daleko častěji tato pravidla porušují, chovají se sociálně neobratně, tím se dostávají do konfliktu se svými vrstevníky. Vrstevníci reagují většinou negativně na odlišné projevy, odmítají toho, kdo se chová zvláštně, zejména pokud opakovaně porušuje nepsaná společenská pravidla. I to přispívá k tomu, že je dítě s PAS často vyčleňované z kolektivu.


Hledání svého místa v kolektivu

Vylučování z kolektivu mívá různé projevy. Jedna studia analyzovala sociální interakce na školním hřišti a děti s PAS měly výrazně méně pobídek od svých spolužáků ke společným interakcím a hře. Děti s PAS často popisují, že nejsou vítané do společných aktivit, o přestávkách tráví čas samy, spolužáci je mezi sebou nechtějí, při tělocviku a jiných skupinových aktivitách si je nevybírají do své skupiny apod. Další studie také popisují, že děti s PAS zažívají častěji pocity osamělosti. Někdy mohou spolužáci tyto děti aktivně provokovat a chovat se otevřeně nepřátelsky.

Existují třídy, kde mohou dostávat děti s PAS od ostatních také podporu, zejména pokud jsou spolužáci seznámeni s obtížemi, které žák s PAS má, a dospělá osoba jim pomůže s jejich pochopením. Ze zkušeností rodičů to bývají často dívky, které jsou empatické a obětavě se snaží svému spolužákovi s PAS pomoci a chrání ho před nepřátelskými projevy některých spolužáků. Až 20 % dětí s PAS má dle studie dobrou sociální pozici ve třídě, díky svým speciálním dovednostem.


Změny, co vyžadují větší míru podpory

Období čtvrté až šesté třídy je pro všechny děti v životě významným obdobím, kdy dochází k vývojovým změnám, kdy na významu nabývají vztahy s vrstevníky. Ovšem pro děti s PAS může být právě z těchto důvodů obtížnější toto vývojové období zvládnout a mohou během něj potřebovat větší podporu

V tomto období probíhají přijímací zkoušky na víceletá gymnázia a je zapotřebí se rozhodnout, zda se dítě s autismem na gymnázium přihlásí. Některé děti mohou být v přijímacím řízení velmi úspěšné a obsadí v žebříčku přijatých první místa. Při nástupu na víceleté gymnázium se ale musí vyrovnat s novým kolektivem i se zvýšenými nároky v učení. Také ostatní děti zažívají výraznou změnu, když přestupují na druhý stupeň. Začínají se střídat učitelé, učebny. Nové třídy také mohou být nově poskládané či sloučené, z důvodu odchodů dětí na víceletá gymnázia. Dítě zažívá mnoho změn, které ho mohou stresovat, a může tak docházet ke změně jeho chování.


Pozor na dlouhodobé maskování 

Projevy autismu se v tomto vývojovém období mohou měnit. Na jednu stranu se mohou některé projevy zvýraznit a jsou lépe viditelné, protože se prohlubuje rozdíl v sociálních dovednostech a komunikačních schopnostech u dětí s PAS a bez PAS. Na druhou stranu se děti s PAS mohou začít v sociálním chování zlepšovat, i když jádrové obtíže přetrvávají. Velký vliv na zlepšení schopností přizpůsobit se sociálním situacím má schopnost učení se nápodobou, pozorováním druhých (starších dětí, oblíbených vrstevníků, sledováním filmů a seriálů) a učení se z vlastní zkušenosti. Děti s PAS tak lépe navenek maskují svá oslabení, přestože uvnitř mohou prožívat silnou nejistotu ve společnosti, komunikaci a vztazích. Navenek mohou aktivně vysvětlovat a ospravedlňovat své atypické reakce a chování, jejich argumenty mohou znít logicky. Dlouhodobé kamuflující chování ale může vést k vyčerpání, depresivním a úzkostným stavům.

👉 Více si o kompenzačních strategiích a kamufláži u lidí s PAS můžeže přečíst zde.

V tomto věkovém období bývají také často diagnostikovány dívky s PAS, jejichž symptomatika je spíše mírnější a odpovídá „feminnímu“ typu PAS. Dívky jsou často diagnostikovány později, protože bývají zdatnější v napodobování chování druhých, lépe svá oslabení maskují a jejich zájmy jsou méně nápadné a více kopírují zájmy stejně starých dívek (např. zájem o koně, fantazijní světy, seriálové postavy, literatura, hudba). 

Drobné odlišnosti v sociálním vývoji, komunikaci a emoční vyzrálosti by nicméně měly být patrné již od předškolního věku. Rodiče k nim ale nemusí být dostatečně vnímaví, nebo se snaží vyhnout diagnóze dítěte, kterou považují spíše za kontraproduktivní (stigmatizující, na problém zaměřenou, obsahující negativní proroctví).   


Některé z typických projevů PAS ve věkovém období 10-12 let
  • Nepřirozené chování, nadměrné napodobování.
    Předchozí nápadné projevy v chování se mohou zmírňovat kvůli lepší kamufláži oslabení, kdy se dítě snaží cíleně zakrýt svou nevědomost a nejistotu, jak se v dané sociální situaci chovat. Má odpozorované chování svých vrstevníků, již se poučilo i ze svých nezdarů, sleduje filmy, youtubery a seriály, kde pozoruje chování a komunikaci druhých. Některé děti se častěji doptávají rodičů na důvody chování a reakcí známých lidí, aby jim lépe porozuměly („Jak to myslel?“, „Proč to říká…?“). Kvůli napozorovanému chování druhých lidí a jejich přesnému napodobování se jejich chování může jevit jako nepřirozené, strojené. Mohou se přehnaně stylizovat do některých osob, které jim imponují. Chování i užívání naposlouchaných frází mohou, ale ani nemusí užívat ve správných situacích, někdy chování působí zvláštně, nepatřičně.  

  • Rozevírající se nůžky sociálních dovedností 
    Projevy v chování, které byly více či méně nápadné v mladším školním věku, se mohou zvýraznit. Jedním z faktorů je, že vrstevníci jsou vyzrálejší ve vztazích, jsou sociálně a komunikačně zdatnější a samostatnější. Okolí již v tomto věku bývá méně tolerantní k různým nápadnostem v chování. Dříve možná omlouvalo atypické chování s tím, že z toho dítě vyroste. Teď je naopak vyžadováno, aby děti měly více intuitivního vhledu do situací a zvládaly je řešit samostatně. 

  • Problematické vrstevnické vztahy
    Pravděpodobně většina dětí zažila první konflikty a zklamání ve vztazích s kamarády a se spolužáky. Zpozorněte, pokud se konflikty s dětmi opakují a jsou podobného typu. Děti s PAS mívají jen povrchní orientaci ve vztazích. Obtížně si představují záměry druhých a je pro ně matoucí, pokud se ostatní chovají v rozporu s tím, co říkají. Horší může být také porozumění náznakům, tedy tomu, co jim druzí naznačují i beze slov. Ve studii, která zkoumala, jak děti ve druhé až páté třídě rozumí přátelství, děti bez PAS v 60 % uváděly reciproční vztahy (= opětované přátelství, rovnocenné pozice, důvěru a vzájemnou pomoc). Děti s PAS jen ve 30 %. Tento závěr odpovídá tomu, že rodiče často referují, že jejich dítě nerozumí podstatě kamarádství, že považuje za kamarády i téměř cizí osoby nebo dokonce ty, kteří mu ubližují. 

👉 Přečtete si také článek Reciprocita - jak se vzájemnost projevuje u lidí s PAS?

  • Překračování osobních hranic 
    Obzvláště děti s PAS s aktivním typem sociálně komunikačního chování se častěji dostávají do konfliktů. Snaží se na sebe upoutat pozornost různými provokacemi, šaškováním před třídou i narušováním hovoru či prostoru druhých (snaží se přidat ke skupině spolužáků, i když je ostatní odhánějí; berou jim osobní věci, stojí příliš blízko nebo se dotýkají druhých apod.).

  • Snadné terče
    Děti s PAS vyčnívají svým atypickým chováním a jejich spolužáci a vrstevníci to rychle rozpoznají. Děti s autismem tak často bývají terčem šikany nebo jsou aktivně (odháněny pryč) i pasivně (ignorovány, voleny do týmů jako poslední apod.) vyčleňovány z kolektivu. 

  • Nápadně dětské a sociálně nevyzrálé chování
    Některé děti s PAS se chovají na svůj věk stále velmi dětsky. Mohou si nosit do školy hračku nebo předmět, který vyžadují mít stále u sebe (nemusí ho mít vystavený na lavici, ale již ho třeba schovávají do tašky). Také mohou věnovat hodně času svému vnitřnímu světu a hře. I nadále se věnují svým vyhraněným zájmům (nadměrný zájem o určitá či specifická témata). Naproti tomu jejich spolužáci již věnují větší pozornost vztahům mezi sebou, sdílejí podobné zájmy, které jsou v danou dobu pro jejich skupinu obvyklé. Komunikují spolu přes sociální sítě a tráví svůj volný čas společně i mimo školu, zvou se navzájem na narozeninové oslavy apod. 

  • Odlišné vnímání pravidel
    Přestože některé děti s PAS mívají potíže s dodržováním některých pravidel, tak samy mohou aktivně napomínat své spolužáky z jejich porušování. Takové chování může mít vliv na jejich oblibu ve třídě. Může se stát, že budou hlásit učiteli přímo před zraky svých spolužáků, že někdo ze spolužáků podváděl nebo dělal něco zakázaného. Děti v tomto věku jsou na toto chování citlivé, považují to za žalování a narušení jejich důvěry a soudržnosti.

  • Komunikační potíže 
    U dětí s PAS mohou přetrvávat potíže v porozumění slovnímu sdělení. Časté je vnímání doslovně řečeného, mohou být zmatené ze sarkasmu, ironie i nadsázky. Děti s PAS často mívají nadměrné obavy kvůli očekávání, že se skutečně vyplní, co vyjadřují ustálené slovní obraty a pořekadla řečená v nadsázce (např. „přetrhnu tě jako hada“, „bude to stát milion“, „tohle mě jednou zabije“). Děti s PAS mohou mít také rády humor, ale nemusí se potkávat s tím, co připadá v daném čase vtipné i druhým. Mají potíže se sdílením svých osobních zážitků a emocí, naopak u nich převládá spíše sdílení informací a faktů, které je zajímají, nebo se vyhýbají sociální komunikaci. 

  • Projevy empatie
    V tomto věku vrstevníci i rodiče očekávají, že je dítě již schopné poskytnout útěchu a je dostatečně empatické, vyslechne si druhého a projeví o něj zájem i starost. Očekávají se projevy, kdy dítě myslí na druhé, nabízí pomoc. Neznamená to, že by děti s PAS byly necitlivé. Naopak mohou být velmi empatické, pokud situaci rozumí. Vzhledem k obtížím s porozuměním emocím v sociálním kontextu a problémům v chápání sociálních situací děti s PAS mnohem méně spontánně nabízí útěchu a pomoc. V těchto situacích často popisují, že jsou bezradní a nevědí, co mají dělat. 

  • Demotivace ke studiu
    Nechuť k učení může pramenit z více zdrojů. Jedním z nich bývá přetížení, pokud dítě s PAS dlouhodobě nezvládá nároky, které jsou na něj kladené. Nemusí jít jen o obsah učení, ale i o vztahy ve třídě, v rodině. Vyčerpávat je může i smyslové přetížení. Děti s PAS mají obecně menší motivaci věnovat se pro ně nezajímavým činnostem, musí vynaložit větší úsilí na většinu úkonů, které jsou pro jejich vrstevníky běžné. Jak je s postupujícími ročníky probírané učivo více abstraktní, mohou mít potíže mu porozumět. Pedagogové již méně užívají názorné příklady a modely jako u mladších dětí, a tedy některé děti s PAS mají potíže si probírané učivo představit a zapamatovat. Zvládat nároky školy může být pro dítě s PAS ještě obtížnější, pokud má přidruženou poruchu učení (např. dyslexii, dysgrafii), poruchu pozornosti nebo úzkostnou poruchu. Dalším zdrojem přetížení ve škole jsou daleko více vyčerpávající společenské interakce. Musí více přemýšlet, co chování ostatních znamená, jak to ostatní myslí, jak zareagovat, co říct apod. Děti s PAS mají oslabené intuitivní vnímání sociálních situací, které nám přijde přirozené, a nemusíme nad tím složitě přemýšlet. Ztráta motivace ke studiu a přetížení se může projevovat tím, že dítě nestíhá své úkoly, horší se mu prospěch i chování, má tendenci se vyhýbat chození do školy i přípravě na vyučování. Může to dojít až do stavu, kdy dítě do školy již nedokáže jít. Často tomu předchází jiné pozorovatelné projevy, jako jsou změny nálady, plačtivost, problémové chování, nadměrné obavy, zvýšené ujišťování, zvýraznění projevů PAS, větší uzavřenost, návrat k rituálům, psychosomatické problémy (např. bolesti hlavy, břicha) apod. 

  • Menší samostatnost
    S narůstajícím věkem jsou kladeny větší nároky na samostatnost. Očekává se, že dítě bude přinejmenším částečně samostatně zvládat přípravu do školy, plnit své úkoly, připravit si učivo do tašky, bez pomoci zvládne cestu do a ze školy. Samostatnost se očekává také v komunikaci a schopnosti zařídit si své věci - samostatně komunikovat s učiteli, vyřizovat jim vzkazy od rodičů, komunikovat své potřeby sám za sebe. Některým dětem s PAS nejsou tyto situace příjemné a mohou se jim vyhýbat, požadují po rodičích, sourozencích a kamarádech, aby to zařizovali za ně. 

  • Smyslová přecitlivělost
    I když se smyslová přecitlivělost na různé podněty s věkem může zlepšovat, hlučné školní prostředí bývá pro děti s PAS příliš náročné (děti se překřikují, ve třídách bývá ostré, zářivkové osvětlení apod.). Smyslová přecitlivělost na tyto podněty dítě s PAS vyčerpává a v kombinaci s dalšími faktory (stres, školní zátěž, neuspokojivé vztahy) vede k jeho zahlcení, rychlejšímu vyčerpání a psychickému zhroucení. 

  • Obtíže se flexibilně přizpůsobit změnám
    Pro většinu dětí s PAS je obtížný přestup na druhý stupeň základní školy. Bývá pro ně těžké zvyknout si na nové učitele, kteří se jim oproti prvnímu stupni střídají častěji, a na přesuny mezi učebnami. Pro děti s PAS mohou být stresující změny v rozvrhu, školní akce (výlety, exkurze, školy v přírodě aj.). Dítě se může nadměrně doptávat rodičů a vyžadovat přesný popis toho, co se bude dít. Může být zvýšeně nervózní, odmítat chodit do školy, pokud jsou nějaké změny v rozvrhu, může se vyhýbat různým školním a mimoškolním akcím a vyčleňovat se tak víc z kolektivu.

  • Nízké sebevědomí, sebepodceňování a deprese
    Děti s PAS na sebe mívají vysoké nároky. Aby kompenzovaly oslabené sociální dovednosti, usilují být nejchytřejšími ve třídě a chtějí dostávat jen samé jedničky, maximálně dvojky, přestože jejich rodiče na ně tyto nároky nekladou a raději by je viděli spokojené. Vlastní chyby je dokážou velmi rozčílit. Neustálý tlak na výkon a porovnávání se s druhými může vést k pochybnostem o sobě. Mnoho dětí s PAS má potíže se zdravým sebevědomím, podceňují se, mají potíže se ocenit, nemluví o sobě hezky nebo se cítí osamělé. Všímají si, že ostatní mohou být lepší v navazování přátelství a v oblíbenosti. Některé dokážou o svých pocitech hovořit, jiné pociťují pouze svou jinakost, aniž by ji dokázaly nějak popsat. Více se začíná projevovat zájem o svou identitu a hledání odpovědi na otázky, kdo jsem a jaká je moje hodnota. Svou hodnotu odvozují od toho, jak je vnímají druzí. Z toho důvodu jsou děti s PAS více rizikovou skupinou, u které se mohou rozvinout depresivní stavy. Některé studie uvádí výskyt depresivních projevů až u 70 % dětí s PAS. Náchylnější k depresím jsou děti s vyšším intelektem a náhledem na své chování, více si uvědomují své oslabení a jsou schopné srovnání s druhými. 

👉 Více informací najdete také v článku Deprese u dětí a dospívajících s autismem bez poruchy intelektu.

  • Emoční zátěž
    Děti s PAS v každodenním životě kvůli svým oslabením musí řešit řadu zátěžových situací. Stres je dlouhodobý a psychika dítěte tak trpí. Některé děti reagují na nadměrnou zátěž a stres silnými afekty bez schopnosti je kontrolovat, u jiných se psychické přetížení projeví silnou pasivitou a neschopností fungovat. Úzkostné a depresivní ladění a reaktivita schopnost fungovat a plnit běžné činnosti a povinnosti ještě snižují.  

Během svého zrání si děti s PAS postupně osvojují komplexnější sociální dovednosti a vzorce chování. Dochází rovněž k individuálnímu rozvoji kompenzačních a kamuflujících strategií, kterými děti maskují svá oslabení v sociální oblasti. Kvůli zvyšující se různorodosti projevů PAS se také diagnostika autismu stává komplexnějším procesem oproti předchozím obdobím. Mohlo by se zdát, že děti s osvojenými strategiemi, které jim pomáhají se lépe adaptovat na nové situace a podněty, nepotřebují další podporu. Nemusí však tomu tak být, některé projevy PAS se možná neprojevují tolik navenek, ale neznamená to, že jsou pro dítě méně zatěžující, někdy je tomu přesně naopak. Diagnostický proces a případná diagnóza může některým dětem pomoci s větším porozuměním sobě, uvědomění si svých předností a také přijetím svého oslabení, se kterými dítě může dále pracovat.

Co můžete v období prepuberty dítěte s PAS dělat a jak jej podpořit, naleznete pod záložkou  „JEDNAT"


Zdroje

 

Děti v období rané adolescence (tzv. prepubertě) čeká mnoho změn. Jedná se o dynamické změny tělesné, emocionální, rozumové a sociální. Děti se mezi sebou v tomto období velmi liší, tělesné a emoční zrání je vysoce individuální. Rodiče se mohou setkat s tím, že je jejich dítě častěji podrážděné, drzé, odsekává jim, někdy je vulgární, je těžší ho zapojit i do aktivit, které ho dříve bavily. Běžným projevem chování je, že děti zkouší hranice a posouvají je, aby se mohly stát nezávislejšími, chtějí si řešit věci samy a po svém. Potřebují mít svůj prostor, na druhé straně své rodiče stále velmi potřebují.

Oproti mladšímu školnímu období nabývají na své důležitosti vrstevnické vztahy. Mají výrazný vliv na to, jak jsou děti se sebou spokojené, vidí se očima druhých, mění se způsob trávení času i změny zevnějšku dle vrstevnických trendů. Dostávají se často pod tlak, když se snaží zapadnout do skupiny vrstevníků, a tím porušují pravidla.


Uvědomování si odlišnosti od ostatních

Děti s autismem se v tomto věku od sebe velmi liší svými komunikačními a sociálními dovednostmi. Některé z nich jsou v tomto věku stále velmi dětské, zaměřené na své zájmy, nemonitorují tolik své chování, aby se přizpůsobily okolí. Jejich introspekce není dostatečně rozvinutá, méně se zajímají o to, jak ostatní přemýšlí, co cítí. Některé děti s PAS v tomto vývojovém období dozrávají. Již lépe popisují své emoce, a právě v tomto období mohou začít vnímat svou odlišnost, přestože ji většinou nedokážou dobře verbálně popsat. Aktivně hledají způsoby, jak se začlenit mezi své vrstevníky a pochopit „pravidla“ sociálního světa. Setkaly se již obvykle s opakovanými sociálními neúspěchy, odmítnutím a neporozuměním ze strany druhých.

S postupujícím věkem jsou na ně kladeny větší nároky. Velkou změnou pro dítě je přestup na druhý stupeň, někdy dochází ke změně školy.

👉 Co pro dítě s PAS může obnášet přestup na druhý stupeň a jak se na změnu vhodně připravit se dočtete zde.

Věk časného dospívání je obdobím, kdy nastupuje nová kvalita sebeuvědomování, dítě více přemýšlí o sobě, o svých emocích i o svých myšlenkách. Sebevědomí dětí s autismem je velmi křehké, jádrová oslabení charakterizující autismus souvisí se všemi oblastmi, které se právě v tomto období dynamicky rozvíjejí. Jedná se o mimořádně citlivé období, ve kterém se navyšuje riziko rozvoje úzkostného prožívání a depresí. Dítě v tomto období potřebuje mimořádnou podporu v procesu rozvíjejícího se sebehodnocení, hledání sama sebe a přijetí.


Vrstevnické vztahy

Zdravé kamarádské vztahy vytváří prostor, kde dítě může zažívat pocit bezpečí a vlastní hodnotu. Učí se rovnováze mezi přizpůsobováním a schopností ovlivňovat druhé. Skrze vrstevníky získává informace o sobě, o svém chování. Učí se být sám sebou a zároveň patřit do skupiny. 

Vztahy dětí s autismem s vrstevníky nejsou často harmonické, což může mít na vývoj dítěte negativní vliv. V tomto období je zapotřebí kvalitě vztahů věnovat velkou pozornost. Některé dítě o vztahy stojí, ale nedaří se mu v nich, jiné na vztahy rezignuje a začíná deklarovat, že o ně nestojí. Některé děti se velmi upnou jen na jednoho kamaráda a chtějí dělat vše s ním, což bývá zdrojem konfliktů nebo vede k rozpadu vztahu. Děti s autismem se často snaží zapadnout tím, že kopírují chování, mluvu, oblékání a styl vrstevníků, ale ztrácí sami sebe. Ostatní děti nadměrnou imitaci často registrují a komentují a dítě pak od sebe odhánějí. Rodiče také často uvádějí, že se jejich děti nechávají využívat, nedovedou rozpoznat manipulaci, nepoznají, že se nejedná o opravdového kamaráda. V češtině se používá označení „falešní kamarádi“, v angličtině pro takový vztah existuje velmi trefný pojem „frenemies“, slovo složené ze slova friend (kamarád) a enemy (nepřítel).


Doporučení, jak si poradit s kamarádskými vztahy
  • Povzbuzujte děti v jejich úsilí vztahy navazovat a rozvíjet, pomáhejte jim s příležitostmi se s dětmi setkávat, asistujte jim v komunikaci. Sociální dovednosti se jako předmět ve škole neučí, pokud máte dítě s autismem, musíte se této oblasti intenzivně věnovat. Rozebírejte s nimi sociální situace, trénujte doma, využijte služeb terapeuta, buďte v posilování sociálních interakcí vašeho dítěte aktivní.

  • Vysvětlujte dětem rozdíly mezi přátelstvím, známostí a falešným kamarádstvím. Poskytněte jim útěchu, pokud jsou zklamané. Učte je, že zklamání ze vztahů je součástí učení se a poznávání sebe a druhých a je nedílnou součástí vytváření přátelských vztahů v budoucnosti.

  • Podpořte dítě ve snahách o navázání přátelství. Pro dítě mohou být velmi podpůrné a důležité i vztahy, které vy vnímáte jako nestandardní (např. mladší dítě; dítě, které dobře nemluví česky; kamarádství s největším „zlobilem“ ze třídy).

  • Pokud se vaše dítě nezajímá o své vrstevníky a jejich zájmy, můžete se mu pokusit vysvětlit, proč děti rády sdílí společné zájmy, někdy i stejné vzory a oblečení. Dítě by mělo mít komunikační dovednosti k tomu, aby projevilo zájem o druhé, umělo se připojit k druhým a nezůstávalo osamocené. Mělo by mít základní povědomí o tom, jak se hrají konkrétní hry, rozšiřuje to jeho možnosti zapadnout do kolektivu. Může se učit sdílet i své zájmy s vrstevníky v přiměřené formě (hraní počítačových her, zájem o určitý sport, literaturu). Pokud si tyto aspekty bude uvědomovat, může je vnímat jako nástroj, se kterým může „pracovat“, aby se mu lépe dařilo fungovat mezi vrstevníky. Můžete se společně podívat na filmy či seriály, které jsou momentálně populární, vyzkoušet nové aktivity, zkusit vybrat nové oblečení, které je moderní a zároveň pohodlné. Dítě se musí v oblečení cítit dobře. Některé dětí s PAS reagují přecitlivěle na některé druhy oblečení či doplňků. Ty jim způsobují výrazné nepohodlí nebo je jejich nošení svědí či bolí. 

  • Věk časné adolescence je vhodný pro zahájení skupinové psychoterapie či skupinových nácviků sociálně komunikačních dovedností.

👉 Více informací, jak rozvíjet kamarádské dovednosti, najdete v sekci Školák (6-9 let) pod záložkou „JEDNAT".


Změna image a hledání vlastní cesty

V tomto věku je běžné, že děti mění svůj vzhled, stylizují se podle oblíbených vrstevníků či jiných vzorů, mění se jejich zájmy i volba slovníku. Hyperimitace (nadměrná nápodoba) a stylizace se častěji vyskytují u dívek s PAS, které se nechtějí lišit od svých vrstevnic.

👉 Maskování nebo tako kamufláž patří k častým a typickým projevům autismu. Více se dočtete zde. 

Chlapci v tomto věku druhé napodobují obvykle méně, i když výjimky se rozhodně najdou, často nechtějí být jako ostatní, preferují své zájmy. 

Zkuste společně najít zdravou hranici, jak se přizpůsobit a zároveň neztratit svou osobitost a nenechat se zneužívat. Neodsuzujte snahu dítěte se začlenit, i když nejde zrovna o vhodný způsob. Zajímejte se o to, proč je pro něj důležité mít stejné oblečení a zájmy jako ostatní, zároveň podporujte jeho vlastní styl.


Šikana, kyberšikana

Vztahy mezi dětmi mohou být velmi nemilosrdné a zraňující, ne vše je ale pro okolí viditelné. Dítě s autismem je velmi zranitelné, protože se dobře neorientuje v sociálních vztazích a situacích. Může se tak snadno stát obětí šikany či kyberšikany. Někdy se může i dítě s PAS zapojit do šikanování druhých. Nemusí si uvědomovat závažnost svého chování a jeho důsledků, či je do situací vmanipulováno sociálně zdatnějšími dětmi.

Obtíže ve vztazích, ostrakizace, posměšky a šikanu je vhodné řešit hned, věcně a konstruktivně. Spíše než trestání aktérů, je dobré s dětmi pracovat na zlepšení chování, nápravě a správných způsobech při vytváření mezilidských vztahů. Zapotřebí je vysvětlovat dětem perspektivu druhých. Je zapotřebí si uvědomit, že i děti bez autismu potřebují pomáhat v rozvoji sociálních dovedností.

👉 Přečtěte si také 1 + 10 doporučení pro spolužáky.

Důležité je věnovat pozornost změnám v chování a emocionalitě, mluvit s dítětem o vztazích ve třídě, emocích, nabídnout podporu. V případě nejistoty a obav je vhodné se obrátit na třídního učitele, případně školního psychologa. 


Vlastní identita

Děti s PAS, které nevědí o své diagnóze, jsou mnohem více nejisté. Všechny své obtíže, kamarádské ztráty a odmítnutí považují za svá selhání. Případně z nich obviňují své okolí. Nadměrně se zlobí, reagují nepřiměřenými záchvaty vzteku či agresí, čímž dávají najevo svou frustraci. Jiné děti se trápí uvnitř a reagují depresí. Je na místě dítě seznámit s důvody, které souvisí s jeho obtížemi, a tudíž i jeho diagnózou, co nejdříve. Důležité je informace sdělovat jednoduše, zaměřovat se na konkrétní obtíže, které řeší a se kterými má vlastní zkušenosti, nedělat, že obtíže neexistují. Důležité je, aby děti věděly, že každý se lišíme nejen svým vzhledem, ale také svou osobností. Měli bychom také věnovat pozornost přednostem a silným stránkám dítěte. Nabídnout podporu, pokud na svých oslabeních chce pracovat. Diagnóza autismu nemusí být jen stigmatem, ale i zdrojem, pomáhá dětem více porozumět sobě i svému okolí, často jim mohou být nápomocné vzory úspěšných dospělých lidí s autismem. 

K seznámení s diagnózou autismu můžete využít i některé knihy či filmy. Některé knihy napsali přímo lidé s PAS, také na portálu AutismPort najdete jimi zprostředkované zkušenosti, které můžete využít a přiblížit tak dítěti jejich vnímání a prožívání. Zároveň je třeba dítěti vysvětlit, že každé dítě je unikátní a má jinou životní cestu.


Emoční porozumění a změny nálad

V prepubertálním období je běžné, že děti zažívají silné emoce, které jsou méně předvídatelné. Střídání nálad má za následky častější konflikty. Stále se v tomto období učí kontrolovat své emoce a vyjadřovat je. Kvůli oslabeným schopnostem v oblasti sociálně komunikačního porozumění a větším obtížím v emoční regulaci to mají děti s autismem těžší. Oslabené sociálně emoční porozumění můžete rozvíjet pomocí komentářů k ukázkám z filmů či seriálů. Dítě by se mělo učit pracovat se svými emocemi a kontrolovat je, pomáhá k tomu nácvik rozpoznání emocí, jejich síly a nácviky relaxačních technik. Pokud se jedná o běžné změny nálad, můžete s vaším dítětem nacházet a spoluvytvářet strategie, které mu dokážou zlepšit náladu. Např. poslechnout si oblíbenou písničku, zazpívat si nahlas, pohrát si se psem, přijít si pro obejmutí, jít na rychlou procházku, zaboxovat si do pytle aj.

U některých dětí se mohou projevovat počátky dětské deprese, úzkosti, poruchy přijmu potravy a jiné dušení obtíže. V těchto případech je potřeba vyhledat odbornou pomoc psychologa či dětského psychoterapeuta.


Sexualita

Prepuberta je spojená také s tělesnými změnami a sexualitou. Děti potřebují více porozumět tomu, co se odehrává, proč se jejich tělo mění. Důležitá je příprava na menstruaci a poluci. Někteří dospívající potřebují větší podporu v péči o své tělo. V tomto věku děti jeví větší zájem o opačné pohlaví, i když se často jedná spíše o platonické vztahy, přitahují je sexuální témata a více objevují své tělo skrze masturbaci. Je potřeba normalizovat masturbaci v soukromí a nezakazovat ji. Některé děti s autismem si neuvědomují, že určité činnosti patří pouze do soukromí. Součástí výchovy k zdravé sexualitě je také učení se soukromí, intimitě, bezpečí a respektu k hranicím druhých. Edukace by se měla týkat nejenom tělesných změn, ale také vztahů. Je zapotřebí připravovat dítě pomalu a po malých krůčcích na výlučný vztah, jakým je partnerství. 


Učení a škola

Některé děti s autismem jsou vzornými studenty, excelují v přijímacím řízení a pokračují studiem na víceletých gymnáziích. Achillovou patou ale zůstávají sociální vztahy, které mohou být příčinou zhoršení školního prospěchu. U některých dětí dojde k prohloubení školních obtíží kvůli specifickým oslabením v myšlení přímo vyplývajících z PAS (narušená koherence myšlení, lpění na detailech, oslabené abstraktní či verbální myšlení aj.), nebo se školní obtíže mohou také zhoršovat v kombinaci s neošetřenými specifickými poruchami učení či projevy souvisejícími s poruchou aktivity a pozornosti (ADHD). Vzdělávací nároky stouply, střídají se učebny, dochází k častějším změnám, učitelé se na druhém stupni střídají dle předmětů, učivo je méně názorné apod. Děti s PAS mívají častější obtíže se sociální adaptabilitou. Časná adolescence bývá období, kdy děti s PAS přestávají mít rády školu, nechtějí do ní chodit, ztrácí motivaci k učení, či mají pocit, že si nerozumí s novým učitelem, protože přišly o třídního pedagoga, kterého měly několik let. Je vhodné být v pravidelném kontaktu s učiteli, probrat individuální vzdělávací potřeby vašeho dítěte, případně se obrátit na Speciálně pedagogické centrum (SPC) k novému/kontrolnímu vyšetření, které posoudí míru podpůrných opatření.

👉 Podrobnější informace o SPC najdete v článku 1 + 10 informací, které byste měli vědět o speciálně pedagogických centrech.

Některé děti studují sami po celou dobu školní docházky, jiné s asistentem. Může se stát, že asistent pedagoga bude nově na druhém stupni zapotřebí, právě kvůli zvýšeným nárokům, které vzdělávací proces na dítě klade. 

Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám.

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.

NAPIŠTE NÁM
Tento web používá k chodu cookies.