Podpořte web AutismPort a pomozte společně s námi světu porozumět autismu a lidem s autismem porozumět světu.
Vaší pomoci si velmi vážíme.
Pomůžu vámMáte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Ve věkovém období 10 až 12 let se zvýrazňují rozdíly mezi dětmi s PAS a jejich vrstevníky. Do třetí třídy se většina dětí řídí třídními pravidly a třídní učitel/ka je pro ně hlavní autoritou. Děti se snaží být ve škole úspěšné, přizpůsobují své chování tak, aby bylo v souladu s pravidly a dostalo se jim od učitelů uznání. Ve třetí a zejména ve čtvrté třídě dochází ke změně vnímání pravidel a mění se také sociální chování dětí. A to se týká také vnímání formálních pravidel, postupně se rozvolňují, stále větší důležitost pro děti hrají vrstevnické vztahy a vzájemná soudržnost.
Každé dítě chce patřit do nějaké skupiny, usiluje o to, aby bylo oblíbené a přijímané druhými. Daleko častěji se děti řídí neformálními a nevyřčenými pravidly, která platí ve vrstevnické skupině. Děti s PAS mají potíže s intuitivním vhledem do sociálních situací a jejich pravidel. Daleko častěji tato pravidla porušují, chovají se sociálně neobratně, tím se dostávají do konfliktu se svými vrstevníky. Vrstevníci reagují většinou negativně na odlišné projevy, odmítají toho, kdo se chová zvláštně, zejména pokud opakovaně porušuje nepsaná společenská pravidla. I to přispívá k tomu, že je dítě s PAS často vyčleňované z kolektivu.
Vylučování z kolektivu mívá různé projevy. Jedna studia analyzovala sociální interakce na školním hřišti a děti s PAS měly výrazně méně pobídek od svých spolužáků ke společným interakcím a hře. Děti s PAS často popisují, že nejsou vítané do společných aktivit, o přestávkách tráví čas samy, spolužáci je mezi sebou nechtějí, při tělocviku a jiných skupinových aktivitách si je nevybírají do své skupiny apod. Další studie také popisují, že děti s PAS zažívají častěji pocity osamělosti. Někdy mohou spolužáci tyto děti aktivně provokovat a chovat se otevřeně nepřátelsky.
Existují třídy, kde mohou dostávat děti s PAS od ostatních také podporu, zejména pokud jsou spolužáci seznámeni s obtížemi, které žák s PAS má, a dospělá osoba jim pomůže s jejich pochopením. Ze zkušeností rodičů to bývají často dívky, které jsou empatické a obětavě se snaží svému spolužákovi s PAS pomoci a chrání ho před nepřátelskými projevy některých spolužáků. Až 20 % dětí s PAS má dle studie dobrou sociální pozici ve třídě, díky svým speciálním dovednostem.
Období čtvrté až šesté třídy je pro všechny děti v životě významným obdobím, kdy dochází k vývojovým změnám, kdy na významu nabývají vztahy s vrstevníky. Ovšem pro děti s PAS může být právě z těchto důvodů obtížnější toto vývojové období zvládnout a mohou během něj potřebovat větší podporu.
V tomto období probíhají přijímací zkoušky na víceletá gymnázia a je zapotřebí se rozhodnout, zda se dítě s autismem na gymnázium přihlásí. Některé děti mohou být v přijímacím řízení velmi úspěšné a obsadí v žebříčku přijatých první místa. Při nástupu na víceleté gymnázium se ale musí vyrovnat s novým kolektivem i se zvýšenými nároky v učení. Také ostatní děti zažívají výraznou změnu, když přestupují na druhý stupeň. Začínají se střídat učitelé, učebny. Nové třídy také mohou být nově poskládané či sloučené, z důvodu odchodů dětí na víceletá gymnázia. Dítě zažívá mnoho změn, které ho mohou stresovat, a může tak docházet ke změně jeho chování.
Projevy autismu se v tomto vývojovém období mohou měnit. Na jednu stranu se mohou některé projevy zvýraznit a jsou lépe viditelné, protože se prohlubuje rozdíl v sociálních dovednostech a komunikačních schopnostech u dětí s PAS a bez PAS. Na druhou stranu se děti s PAS mohou začít v sociálním chování zlepšovat, i když jádrové obtíže přetrvávají. Velký vliv na zlepšení schopností přizpůsobit se sociálním situacím má schopnost učení se nápodobou, pozorováním druhých (starších dětí, oblíbených vrstevníků, sledováním filmů a seriálů) a učení se z vlastní zkušenosti. Děti s PAS tak lépe navenek maskují svá oslabení, přestože uvnitř mohou prožívat silnou nejistotu ve společnosti, komunikaci a vztazích. Navenek mohou aktivně vysvětlovat a ospravedlňovat své atypické reakce a chování, jejich argumenty mohou znít logicky. Dlouhodobé kamuflující chování ale může vést k vyčerpání, depresivním a úzkostným stavům.
👉 Více si o kompenzačních strategiích a kamufláži u lidí s PAS můžeže přečíst zde.
V tomto věkovém období bývají také často diagnostikovány dívky s PAS, jejichž symptomatika je spíše mírnější a odpovídá „feminnímu“ typu PAS. Dívky jsou často diagnostikovány později, protože bývají zdatnější v napodobování chování druhých, lépe svá oslabení maskují a jejich zájmy jsou méně nápadné a více kopírují zájmy stejně starých dívek (např. zájem o koně, fantazijní světy, seriálové postavy, literatura, hudba).
Drobné odlišnosti v sociálním vývoji, komunikaci a emoční vyzrálosti by nicméně měly být patrné již od předškolního věku. Rodiče k nim ale nemusí být dostatečně vnímaví, nebo se snaží vyhnout diagnóze dítěte, kterou považují spíše za kontraproduktivní (stigmatizující, na problém zaměřenou, obsahující negativní proroctví).
👉 Přečtete si také článek Reciprocita - jak se vzájemnost projevuje u lidí s PAS?
👉 Více informací najdete také v článku Deprese u dětí a dospívajících s autismem bez poruchy intelektu.
Během svého zrání si děti s PAS postupně osvojují komplexnější sociální dovednosti a vzorce chování. Dochází rovněž k individuálnímu rozvoji kompenzačních a kamuflujících strategií, kterými děti maskují svá oslabení v sociální oblasti. Kvůli zvyšující se různorodosti projevů PAS se také diagnostika autismu stává komplexnějším procesem oproti předchozím obdobím. Mohlo by se zdát, že děti s osvojenými strategiemi, které jim pomáhají se lépe adaptovat na nové situace a podněty, nepotřebují další podporu. Nemusí však tomu tak být, některé projevy PAS se možná neprojevují tolik navenek, ale neznamená to, že jsou pro dítě méně zatěžující, někdy je tomu přesně naopak. Diagnostický proces a případná diagnóza může některým dětem pomoci s větším porozuměním sobě, uvědomění si svých předností a také přijetím svého oslabení, se kterými dítě může dále pracovat.
Děti v období rané adolescence (tzv. prepubertě) čeká mnoho změn. Jedná se o dynamické změny tělesné, emocionální, rozumové a sociální. Děti se mezi sebou v tomto období velmi liší, tělesné a emoční zrání je vysoce individuální. Rodiče se mohou setkat s tím, že je jejich dítě častěji podrážděné, drzé, odsekává jim, někdy je vulgární, je těžší ho zapojit i do aktivit, které ho dříve bavily. Běžným projevem chování je, že děti zkouší hranice a posouvají je, aby se mohly stát nezávislejšími, chtějí si řešit věci samy a po svém. Potřebují mít svůj prostor, na druhé straně své rodiče stále velmi potřebují.
Oproti mladšímu školnímu období nabývají na své důležitosti vrstevnické vztahy. Mají výrazný vliv na to, jak jsou děti se sebou spokojené, vidí se očima druhých, mění se způsob trávení času i změny zevnějšku dle vrstevnických trendů. Dostávají se často pod tlak, když se snaží zapadnout do skupiny vrstevníků, a tím porušují pravidla.
Děti s autismem se v tomto věku od sebe velmi liší svými komunikačními a sociálními dovednostmi. Některé z nich jsou v tomto věku stále velmi dětské, zaměřené na své zájmy, nemonitorují tolik své chování, aby se přizpůsobily okolí. Jejich introspekce není dostatečně rozvinutá, méně se zajímají o to, jak ostatní přemýšlí, co cítí. Některé děti s PAS v tomto vývojovém období dozrávají. Již lépe popisují své emoce, a právě v tomto období mohou začít vnímat svou odlišnost, přestože ji většinou nedokážou dobře verbálně popsat. Aktivně hledají způsoby, jak se začlenit mezi své vrstevníky a pochopit „pravidla“ sociálního světa. Setkaly se již obvykle s opakovanými sociálními neúspěchy, odmítnutím a neporozuměním ze strany druhých.
S postupujícím věkem jsou na ně kladeny větší nároky. Velkou změnou pro dítě je přestup na druhý stupeň, někdy dochází ke změně školy.
👉 Co pro dítě s PAS může obnášet přestup na druhý stupeň a jak se na změnu vhodně připravit se dočtete zde.
Věk časného dospívání je obdobím, kdy nastupuje nová kvalita sebeuvědomování, dítě více přemýšlí o sobě, o svých emocích i o svých myšlenkách. Sebevědomí dětí s autismem je velmi křehké, jádrová oslabení charakterizující autismus souvisí se všemi oblastmi, které se právě v tomto období dynamicky rozvíjejí. Jedná se o mimořádně citlivé období, ve kterém se navyšuje riziko rozvoje úzkostného prožívání a depresí. Dítě v tomto období potřebuje mimořádnou podporu v procesu rozvíjejícího se sebehodnocení, hledání sama sebe a přijetí.
Zdravé kamarádské vztahy vytváří prostor, kde dítě může zažívat pocit bezpečí a vlastní hodnotu. Učí se rovnováze mezi přizpůsobováním a schopností ovlivňovat druhé. Skrze vrstevníky získává informace o sobě, o svém chování. Učí se být sám sebou a zároveň patřit do skupiny.
Vztahy dětí s autismem s vrstevníky nejsou často harmonické, což může mít na vývoj dítěte negativní vliv. V tomto období je zapotřebí kvalitě vztahů věnovat velkou pozornost. Některé dítě o vztahy stojí, ale nedaří se mu v nich, jiné na vztahy rezignuje a začíná deklarovat, že o ně nestojí. Některé děti se velmi upnou jen na jednoho kamaráda a chtějí dělat vše s ním, což bývá zdrojem konfliktů nebo vede k rozpadu vztahu. Děti s autismem se často snaží zapadnout tím, že kopírují chování, mluvu, oblékání a styl vrstevníků, ale ztrácí sami sebe. Ostatní děti nadměrnou imitaci často registrují a komentují a dítě pak od sebe odhánějí. Rodiče také často uvádějí, že se jejich děti nechávají využívat, nedovedou rozpoznat manipulaci, nepoznají, že se nejedná o opravdového kamaráda. V češtině se používá označení „falešní kamarádi“, v angličtině pro takový vztah existuje velmi trefný pojem „frenemies“, slovo složené ze slova friend (kamarád) a enemy (nepřítel).
👉 Více informací, jak rozvíjet kamarádské dovednosti, najdete v sekci Školák (6-9 let) pod záložkou „JEDNAT".
V tomto věku je běžné, že děti mění svůj vzhled, stylizují se podle oblíbených vrstevníků či jiných vzorů, mění se jejich zájmy i volba slovníku. Hyperimitace (nadměrná nápodoba) a stylizace se častěji vyskytují u dívek s PAS, které se nechtějí lišit od svých vrstevnic.
👉 Maskování nebo tako kamufláž patří k častým a typickým projevům autismu. Více se dočtete zde.
Chlapci v tomto věku druhé napodobují obvykle méně, i když výjimky se rozhodně najdou, často nechtějí být jako ostatní, preferují své zájmy.
Zkuste společně najít zdravou hranici, jak se přizpůsobit a zároveň neztratit svou osobitost a nenechat se zneužívat. Neodsuzujte snahu dítěte se začlenit, i když nejde zrovna o vhodný způsob. Zajímejte se o to, proč je pro něj důležité mít stejné oblečení a zájmy jako ostatní, zároveň podporujte jeho vlastní styl.
Vztahy mezi dětmi mohou být velmi nemilosrdné a zraňující, ne vše je ale pro okolí viditelné. Dítě s autismem je velmi zranitelné, protože se dobře neorientuje v sociálních vztazích a situacích. Může se tak snadno stát obětí šikany či kyberšikany. Někdy se může i dítě s PAS zapojit do šikanování druhých. Nemusí si uvědomovat závažnost svého chování a jeho důsledků, či je do situací vmanipulováno sociálně zdatnějšími dětmi.
Obtíže ve vztazích, ostrakizace, posměšky a šikanu je vhodné řešit hned, věcně a konstruktivně. Spíše než trestání aktérů, je dobré s dětmi pracovat na zlepšení chování, nápravě a správných způsobech při vytváření mezilidských vztahů. Zapotřebí je vysvětlovat dětem perspektivu druhých. Je zapotřebí si uvědomit, že i děti bez autismu potřebují pomáhat v rozvoji sociálních dovedností.
👉 Přečtěte si také 1 + 10 doporučení pro spolužáky.
Důležité je věnovat pozornost změnám v chování a emocionalitě, mluvit s dítětem o vztazích ve třídě, emocích, nabídnout podporu. V případě nejistoty a obav je vhodné se obrátit na třídního učitele, případně školního psychologa.
Děti s PAS, které nevědí o své diagnóze, jsou mnohem více nejisté. Všechny své obtíže, kamarádské ztráty a odmítnutí považují za svá selhání. Případně z nich obviňují své okolí. Nadměrně se zlobí, reagují nepřiměřenými záchvaty vzteku či agresí, čímž dávají najevo svou frustraci. Jiné děti se trápí uvnitř a reagují depresí. Je na místě dítě seznámit s důvody, které souvisí s jeho obtížemi, a tudíž i jeho diagnózou, co nejdříve. Důležité je informace sdělovat jednoduše, zaměřovat se na konkrétní obtíže, které řeší a se kterými má vlastní zkušenosti, nedělat, že obtíže neexistují. Důležité je, aby děti věděly, že každý se lišíme nejen svým vzhledem, ale také svou osobností. Měli bychom také věnovat pozornost přednostem a silným stránkám dítěte. Nabídnout podporu, pokud na svých oslabeních chce pracovat. Diagnóza autismu nemusí být jen stigmatem, ale i zdrojem, pomáhá dětem více porozumět sobě i svému okolí, často jim mohou být nápomocné vzory úspěšných dospělých lidí s autismem.
K seznámení s diagnózou autismu můžete využít i některé knihy či filmy. Některé knihy napsali přímo lidé s PAS, také na portálu AutismPort najdete jimi zprostředkované zkušenosti, které můžete využít a přiblížit tak dítěti jejich vnímání a prožívání. Zároveň je třeba dítěti vysvětlit, že každé dítě je unikátní a má jinou životní cestu.
V prepubertálním období je běžné, že děti zažívají silné emoce, které jsou méně předvídatelné. Střídání nálad má za následky častější konflikty. Stále se v tomto období učí kontrolovat své emoce a vyjadřovat je. Kvůli oslabeným schopnostem v oblasti sociálně komunikačního porozumění a větším obtížím v emoční regulaci to mají děti s autismem těžší. Oslabené sociálně emoční porozumění můžete rozvíjet pomocí komentářů k ukázkám z filmů či seriálů. Dítě by se mělo učit pracovat se svými emocemi a kontrolovat je, pomáhá k tomu nácvik rozpoznání emocí, jejich síly a nácviky relaxačních technik. Pokud se jedná o běžné změny nálad, můžete s vaším dítětem nacházet a spoluvytvářet strategie, které mu dokážou zlepšit náladu. Např. poslechnout si oblíbenou písničku, zazpívat si nahlas, pohrát si se psem, přijít si pro obejmutí, jít na rychlou procházku, zaboxovat si do pytle aj.
U některých dětí se mohou projevovat počátky dětské deprese, úzkosti, poruchy přijmu potravy a jiné dušení obtíže. V těchto případech je potřeba vyhledat odbornou pomoc psychologa či dětského psychoterapeuta.
Prepuberta je spojená také s tělesnými změnami a sexualitou. Děti potřebují více porozumět tomu, co se odehrává, proč se jejich tělo mění. Důležitá je příprava na menstruaci a poluci. Někteří dospívající potřebují větší podporu v péči o své tělo. V tomto věku děti jeví větší zájem o opačné pohlaví, i když se často jedná spíše o platonické vztahy, přitahují je sexuální témata a více objevují své tělo skrze masturbaci. Je potřeba normalizovat masturbaci v soukromí a nezakazovat ji. Některé děti s autismem si neuvědomují, že určité činnosti patří pouze do soukromí. Součástí výchovy k zdravé sexualitě je také učení se soukromí, intimitě, bezpečí a respektu k hranicím druhých. Edukace by se měla týkat nejenom tělesných změn, ale také vztahů. Je zapotřebí připravovat dítě pomalu a po malých krůčcích na výlučný vztah, jakým je partnerství.
Některé děti s autismem jsou vzornými studenty, excelují v přijímacím řízení a pokračují studiem na víceletých gymnáziích. Achillovou patou ale zůstávají sociální vztahy, které mohou být příčinou zhoršení školního prospěchu. U některých dětí dojde k prohloubení školních obtíží kvůli specifickým oslabením v myšlení přímo vyplývajících z PAS (narušená koherence myšlení, lpění na detailech, oslabené abstraktní či verbální myšlení aj.), nebo se školní obtíže mohou také zhoršovat v kombinaci s neošetřenými specifickými poruchami učení či projevy souvisejícími s poruchou aktivity a pozornosti (ADHD). Vzdělávací nároky stouply, střídají se učebny, dochází k častějším změnám, učitelé se na druhém stupni střídají dle předmětů, učivo je méně názorné apod. Děti s PAS mívají častější obtíže se sociální adaptabilitou. Časná adolescence bývá období, kdy děti s PAS přestávají mít rády školu, nechtějí do ní chodit, ztrácí motivaci k učení, či mají pocit, že si nerozumí s novým učitelem, protože přišly o třídního pedagoga, kterého měly několik let. Je vhodné být v pravidelném kontaktu s učiteli, probrat individuální vzdělávací potřeby vašeho dítěte, případně se obrátit na Speciálně pedagogické centrum (SPC) k novému/kontrolnímu vyšetření, které posoudí míru podpůrných opatření.
👉 Podrobnější informace o SPC najdete v článku 1 + 10 informací, které byste měli vědět o speciálně pedagogických centrech.
Některé děti studují sami po celou dobu školní docházky, jiné s asistentem. Může se stát, že asistent pedagoga bude nově na druhém stupni zapotřebí, právě kvůli zvýšeným nárokům, které vzdělávací proces na dítě klade.