Předškolák

Autor:
Mgr. Veronika Župová
Recenzent:
PhDr. Kateřina Thorová Ph.D.
Mgr. Martina Hodovalová
PaedDr. Věra Čadilová
Datum publikace
05. 06. 2019
Aktualizováno
10. 11. 2021
Předškolák

Věkové rozpětí
5 - 7 let

  • Poznat
  • Jednat
  • Edukačně hodnotící profily –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ o co se jedná a jak je využívat v praxi?

Děti v předškolním věku mají zájem o sociální kontakt – učí se od svého okolí, zkoumají, seznamují se, spolupracují, hrají si, rozvíjí řeč napodobováním, zajímají se o společnost kolem sebe a radují se z kontaktu s druhými. Vývoj u dětí s poruchou autistického spektra (PAS) bývá v tomto věku odlišný.

Atypické chování dětí se v tomto období stává již zřetelné a nelze ho vysvětlit pouhým nerovnoměrným vývojem nebo osobními charakteristikami dítěte, což doposud celkem dobře mohlo fungovat. Rodiče do té doby dítě popisovali jako: „Je příliš tvrdohlavé“; „Má vlastní hlavu po tatínkovi“; „Je to kluk a ti mluví později“ nebo „Já jsem také mluvil později“; „Je to osobnost“; „To je výchovou, já na ty hračky taky moc nejsem“; „Každé dítě se vyvíjí jinak, nesmíme srovnávat“.

Období mezi 4. a 5. rokem bývá vzhledem k nejzřetelnější symptomatice pro uzavření diagnostického procesu stěžejní. 

Chování v kontaktu s druhými
  • Odlišnosti v sociálním chování dětí s PAS mohou nabývat různých podob. Děti s autismem mohou být pasivní nebo sociálně velmi plaché (vyhýbají se kontaktu, jsou lhostejní vůči druhým lidem, stahují se do ústraní nebo utíkají ke své hře) nebo naopak aktivní (kladou nadměrné požadavky na pozornost rodičů, nerespektují sociální pravidla, navazují kontakt s kýmkoliv, nerozlišují mezi blízkými a cizími osobami, dotýkají se cizích lidí, zahlcují vyprávěním o svých tématech). Někdy děti s PAS v kontaktu působí strojeně, formálně, máte dojem jako by člověk mluvil s malým dospělým, a ne s dítětem.
  • Dítě si mnohdy vystačí samo. Má menší potřebu zapojovat druhé do hry nebo konverzace. 
  • Méně se raduje ze společných aktivit, zejména z těch, kde je zapotřebí reciprocita a přizpůsobení, nechce se účastnit, nebo aktivitu velmi rychle opouští.
  • Oslabená schopnost empatie (rodiče neutěšuje, nevymýšlí, jak je potěšit nebo nereaguje, když vidí, že jsou rodiče rozzlobení, nebo si nepohody rodičů vůbec nevšimne).
  • Málo užívá běžná gesta, jako je například pohlazení, pofoukání, přikyvování, popisná gesta doprovázející vyprávění atp. 
  • Dítě s PAS má větší snahu prosadit své zájmy a potřeby a celkově nižší zájem o potřeby druhých. 
  • Je méně ochotné spolupracovat, rodiče často říkají, že „má svou hlavu“ nebo reaguje „málo“ na pokyny, „je příliš tvrdohlavé.“
  • Působí dojmem, že žije „ve svém vlastním světě“, ať už fantazijním nebo ve světě svých zájmů.
  • Projevuje menší zájem o vrstevníky, vyhledává spíše společnost dospělých, starších nebo mladších dětí.

    Všechna videa vložená v tomto článku zachycují chování dítěte s běžným vývojem
    Skupinka školkových dětí různého věku napodobuje dospělého. Předvádějí zvířata a vojáky.
    Pohledem sledují dospělého a napodobují pohyby, řídí se pokyny. Je vidět, že starší děti jsou v
    nápodobě zdatnější, přesněji napodobují dospělého či obohacují nápodobu o nové prvky. Můžeme
    si všimnout rozdílu v provedení u tříletých dětí (Páťi a Sofinka) či dětí starších. Všechny děti jsou
    zapojené, u všech dochází k okamžitému napodobování pohybů.



Chování dítěte ve školce
  • Hraje si samo nebo vedle druhých dětí. Může děti rádo pozorovat, se zapojením má ale potíže, nemá rádo zásahy druhých dětí do své hry.
  • Neochotně se zapojuje do společných činností, spíše se připojí k pohybovým aktivitám.
  • Aktivnější děti s PAS se snaží ostatní děti kontaktovat a získat jejich pozornost, ale často to dělají nevhodně (narušují jim hru, strkají do nich, berou jim hračky, vypráví jim o tématech, která ostatní děti nezajímají; mačkají je a objímají, ačkoliv se jim to nelíbí).
  • Mají obtíže s dětmi spolupracovat, nerozumí principu střídání při hře, čekání či pravidlům hry.
  • Upřednostňují kontakt s dospělými osobami, upnou se na paní učitelku. 
  • Předškoláci již běžně navazují bližší vztahy, mají oblíbené děti, kamarády. Dítě s autismem si často nepamatuje jména dětí, nesnaží se s nimi navázat kontakt, pokud je potká mimo školku.
  • Přehnaně ho zneklidňují změny v pravidelném režimu školky (změna paní učitelky, návštěvy divadel či výlety, nebo změny ve třídě).

    Skupinka školkových dětí různého věku hraje „Zlatou bránu“. Bez velkého pobízení se radostně
    hry účastní, chlubí se, kdo to zná. Pětiletý David se cítí sebejistě, již zvládá hru organizovat. Tříletý
    Páťa a dvou a půl letá Elenka potřebují povzbuzení a podporu. Tříletá Sofinka si žádá pozornost dospělých.


Komunikace 
  • Komunikace je zaměřena na vlastní potřeby dítěte, dítě požádá o předmět, hračku, činnost, ale nekonverzuje běžným způsobem, jen tak si nepopovídá, nesdílí zážitky, neptá se po vašich. Odpovídá často stručně, stroze, nerozvíjí rozhovor dál.
  • Pokud je dítě s PAS v komunikaci aktivní, vypráví jen o svých vlastních zájmech, spíše vede monolog než dialog. Spontánní sdílení zážitků je mnohdy omezeno na sdělování faktických informací (jak dlouho jeli autem, v kolik hodin přijeli, co jedli, jak dlouho čekali apod.).
  • Recituje dokola oblíbené pasáže z pohádek a filmů, často i v jiném jazyce, který si osvojil např. na tabletu.
  • Může mít obtíže s vyjádřením svých potřeb a přání, nedokáže požádat o pomoc, místo toho křičí, pláče, vzteká se, snaží se samo si obstarat, co potřebuje). 
Nápadnosti v řeči a neverbální komunikaci
  • Řečové dovednosti můžou být velmi rozmanité – od zdatných vypravěčů s bohatou slovní zásobou, až k dětem, které nemluví, používají pouze jednotlivá slůvka nebo slovní spojení.  
  • Řečový projev může být nápadnější tím, že dítě si často vymýšlí vlastní, zvláštní slůvka, nadměrně opakuje fráze či slova, nebo užívá netypická slovní spojení.
  • Mnoho dětí s autismem hůře rozumí mluvenému slovu, pokyny je snadno zahltí a potřebují delší čas na zpracování obsahu sdělení. 
  • U neautistických dětí předškolního věku je mimika a gestika velmi živá, dítě často navazuje oční kontakt s dětmi i dospělými a během konverzace, pokud se zrovna nestydí, ho dokáže udržovat. U dětí s autismem často registrujeme v očním kontaktu různé nápadnosti. Nemusí se jen vyhýbat pohledu z očí do očí, ale oční kontakt může být krátkodobý, nebo naopak moc ulpívavý, může se dívat do očí moc zblízka nebo „skrz“ člověka. 
  • Řada nemluvících dětí s autismem se již v tomto věku naučila ukazovat a přestala používat tělo jiné osoby jako nástroj.
  • Ačkoliv mimika nebývá tak bohatá jako u vrstevníků, základní emoce obličej dětí s autismem většinou zrcadlí. Obsah toho, co říká, se nemusí vždy shodovat s tím, jaké emoce obličej vyjadřuje. Děti s mírnější formou autismu poznají i emoce na obrázcích, mají ale obtíže rozeznat jemnější nuance a vyhodnotit pak správně sociální situaci. 
  • Užívání gest bývá buď omezené (nedoprovází řeč gesty k dokreslení nebo zdůraznění řečeného), nebo naopak nepřiměřené (gestikulují nadměrně a přehnaně).  
Hra a trávení volného času
  • Děti s autismem mívají obtíže se zabavit, mohou po velkou část dne jen tak polehávat, pobíhat, poskakovat, s něčím pohazovat nebo něco přenášet.
  • U některých dětí je hra málo bohatá a kreativní, u jiných se naopak projevuje nadměrná fantazijní produkce. Vytváří si vlastní paralelní svět, do kterého často unikají.  
  • Mnoho dětí preferuje samostatnou hru a činnost nebo jim stačí jen přítomnost rodičů, ale do hry je nezapojují. Společná hra může mít podobu úkolování, kdy dítě diriguje dospělého a dává mu přesné úkoly, jak má s hračkami zacházet. Některé děti s autismem mají zájem o pohybové nebo škádlivé hry, v takových chvilkách na nich autismus vidět není.
  • Některé děti s autismem nepoužívají hračky běžným způsobem – spíš je staví do řad, točí kolečky, popojíždí autíčkem sem a tam, sestavují vzorce, hračky jen prohlíží a přemisťují nebo si hrají se skutečnými či zvláštními předměty (fénem, nářadím, trubkami, kabely apod.). Některé děti si pěkně hrají, když je druhá osoba vede. Dětem s autismem často dělá obtíže, když si mají vymyslet novou hru na něco, zapojit figurky či plyšáky a vytvářet různé scénky.
  • Některé děti mají encyklopedické znalosti z nějaké oblasti (vesmír, dinosauři, vlaky houby, hmyz). 
  • Některé děti mají vášeň pro určité téma a ostatní věci je příliš nezajímají – může jít o panenky Barbie, koně, kočky nebo třeba Šmouly.  
Nápadnosti v chování, nutkavé a opakující se projevy, zvláštní reakce na smyslové podněty
  • Mnoho dětí, ale ne všechny, mají obtíže s přechody mezi aktivitami, reagují pomalu a nepružně, někdy s nelibostí. Na změnu aktivity je třeba je připravit. 
  • Mohou se orientovat na pravidla, dodržovat je za každých podmínek a poučovat o nich ostatní.
  • Problematické je zvykání si na cizí prostředí, potřebují delší čas, přítomnost blízké osoby, mají potřebu se více o věcech ujišťovat.
  • Některé děti reagují velmi přecitlivěle na smyslové vjemy. Mohou jim vadit určité zvuky, hluk, doteky, ostré světlo. Často jsou velmi vybíravé v jídle a jsou ochotné konzumovat jen málo potravin. 
  • Mohou je fascinovat určité vjemy jako blikající světlo, pohybující se předměty nebo určité zvuky. Charakteristické bývá pozorování předmětů z neobvyklých úhlů či blízko očí. 
  • U některých dětí pozorujeme stereotypní či jinak atypické pohyby (třepání či kroutivé pohyby rukama či prsty nebo celým tělem, poskakování, pobíhání sem a tam, chůzi po špičkách).
  • Některé děti, ale rozhodně ne všechny, mají obtíže s kontrolou svých emocí, mohou být agresivní nebo sami sobě ubližovat, silně se rozčilovat. 

Význam správně stanovené diagnózy se v tomto věku dostává do popředí kvůli přípravě dítěte na vstup do školy. V předškolním období by si mělo dítě osvojit sociální dovednosti potřebné pro fungování ve škole jako je například schopnost odloučit se od rodičů, navazovat vztahy a komunikovat s vrstevníky, respektovat pokyny dospělých, požádat, poprosit i poděkovat, schopnost pracovat v kolektivu dětí i samostatně, vydržet alespoň krátce pracovat na úkolu, který dítě zrovna moc nebaví, vydržet poslouchat vyprávění, vyprávět jednoduché příběhy, mít znalosti o okolním světě i sobě (kde bydlí, jak se jmenují rodiče apod.), ovládat hygienické návyky, být samostatné v sebeobsluze, přiměřeně motoricky obratné, aby mohlo ve škole stříhat, kreslit a psát. Mělo by umět slovně vyjadřovat své pocity a umět do určité míry kontrolovat své emoce. Předškoláci s autismem mívají v mnohých výše uvedených oblastech obtíže. 

Děti různého školkového věku si prohlížejí obrázky a pojmenovávají emoce na obrázcích. Pětiletý
David již velmi zdatně emoce pojmenuje a dokáže vymyslet i důvod. Ověřují si svou odpověď
pohledem na dospělého. Krásně napodobují výraz tváře na obrázku.


Je důležité mít neustále na paměti, že projevy dětí s PAS jsou v předškolním věku velmi různorodé. U žádného dítěte nenajdeme všechny zmíněné projevy. Některé dovednosti mohou být jen oslabené. Řada dovedností se začne rozvíjet v pozdějším věku, neznamená to ale, že autismus je pryč.  

Pro předškolní děti s PAS je nerovnoměrný vývoj typický. V některých dovednostech mohou být velmi šikovné (např. mají výbornou paměť, znalost vlakových zastávek nebo schopnost detailně nakreslit a vymýšlet různé přístroje, zpívat nebo kreslit), ale v jiných se jim nedaří (například v sociálních dovednostech, v komunikaci nebo sebeobsluze). 

Bežné chování nebo varovné signály?

I u běžně se vyvíjejících předškolních dětí se můžeme setkat s opakující se hrou, vybíravostí v jídle, tendencí rovnat předměty, obavami z vrstevníků, fascinací jedním tématem nebo výraznými vzteky. Většinou až odborník, který posoudí vývoj v celkovém kontextu, je schopen říct, zda jde o běžné chování, nebo autismus. Rodiče by měli zpozornět, pokud má dítě obtíže v běžném fungování - není si schopné povídat o více tématech, při hře opakovaně dokola přehrává jednu scénku z oblíbené pohádky, vztek používá jako základní komunikační strategii, neumí vyjadřovat slovně své pocity nebo se mu nedaří zapadnout mezi vrstevníky.

V batolecím období může u dítěte s PAS často dojít k vývojovému regresu, a právě předškolní období (mezi čtvrtým až šestým rokem) bývá obdobím, kdy se ztracené dovednosti opět začínají rozvíjet. Vývoj dítěte může pokračovat skoky a dítě se může výrazně lepšit, aniž by to muselo být v důsledku nějaké speciální intervence. Při závažnějších formách autismu má dítě obtíže, které jsou popsané u mladších dětí, najdete je v sekcích Batole „POZNAT" a Dítě 3-4 roky „POZNAT".

Co v tomto období můžete dělat a jak můžete podpořit vývoj dítěte, naleznete pod záložkou „JEDNAT".
Zdroje
  • HOBSON, Jessica A. et al. The relation between severity of autism and caregiver-child interaction: A study in the context of relationship development intervention. Journal of Abnormal Child Psychology, 2016, 44(4), 745-55.
  • LEEKAM, Susan R., LÓPEZ, Beatriz, & MOORE, Chris. Attention and joint attention in preschool children with autism. Developmental Psychology, 2000, 36(2), 261–273.
  • KJELLMER, Liselotte, et al. Language and communication skills in preschool children with autism spectrum disorders: Contribution of cognition, severity of autism symptoms, and adaptive functioning to the variability, Research in Developmental Disabilities, 2012, 33(1),172-180, ISSN 0891-4222.
  • GRAY, Kilie M., TONGE, Bruce. Are there early features of autism in infants and preschool children? Journal of Paediatrics and Child Health, 2001, 37(3):221-6
  • CHAKRABARTI, Suniti, FROMBONNE, Eric. Pervasive Developmental Disorders in Preschool Children. 2001;285(24):3093-3099.
  • RESTALL, Gayle, MAGILL-EVANS, Joyce. Play and Preschool Children with Autism. American Jornal of Occupational Therapy. 1994, 48(2):113-20.

V předškolním věku by dítě mělo být již dobře adaptované v mateřské škole v kolektivu dětí, mělo by se umět soustředit a svými činnostmi se postupně připravovat na další důležitou fázi ve svém životě – nástup do školy. Ovšem co když tomu tak není?

Pedagogové ve školce rodiče upozorňují na atypické projevy a náročné chování na péči, ale rodiče doma s dítětem větší problémy nemají, dobře spolu fungují. Také tomu může být naopak. Dítě ve školce vzorně pracuje, poslouchá, ale po příchodu rodičů a následně i doma je vyčerpané, dráždivé, vystresované. Rodiče uvádí, že se dítě, co dochází do školky, výrazně zhoršilo. Oba scénáře mohou být projevem přetížení a nedostatečné adaptace dítěte na nároky, které jsou na něj jako na předškoláka kladené. 


Skleníkový efekt

Pokud rodiče žádné obtíže v chování dítěte nepozorují, bývají paní učitelky ve školce prvními osobami, které na zvláštnosti v chování upozorní. Ve vývoji dítěte s poruchou autistického spektra (PAS) se setkáváme s tzv. skleníkovým efektem. Dítě již dochází delší dobu do školky, je starší, vyspělejší, některé obtíže se mu podařilo kompenzovat, zvyklo si na pravidelnou rutinu a strukturu. Také rodiče a učitelé ve školce se s dítětem naučili pracovat, vychází mu vstříc, ví, co mohou očekávat, snaží se mu celkově přizpůsobit, omezit požadavky, vynechávat aktivity, které nemá rádo. Dítě začne působit dojmem, že vše zvládá a veškeré obtíže vymizely, nepotřebuje významnou podporu.  


Vstup do první třídy základní školy představuje pro každé dítě velkou životní změnu

Mění se role dítěte, prostředí, dospělí i vrstevníci, denní program, náplň činnosti, nároky i požadavky. Nástup do školy a školní docházka přináší dítěti s autismem nové výzvy, ale také mu poskytuje příležitost k růstu. Jedná se o velmi náročné období také pro děti, které se v mateřské školce již dobře adaptovaly. Děti se musí naučit přizpůsobovat se novým osobám, režim je méně flexibilní, bývá těžší se soustředit ve třídě plné dětí, vykonávat i méně oblíbené aktivity, kdy si to pedagog žádá. Také mnohým dětem s PAS činí obtíže pobývat v hlučném a nepřehledném prostoru, zátěžové mohou být také sociální interakce se spolužáky o přestávkách nebo při skupinových aktivitách. Pokud dítě vstupuje do první třídy bez náležité podpory, mohou nastat potíže.

👉 Další potřebné informace o zahájení školní docházky dítěte s PAS se dozvíte zde.

U většiny dětí s PAS je již v předškolním věku důležitá spolupráce se školskými poradenskými zařízeními (ŠPZ; např. speciálně pedagogickými centry), která mohou doporučit, aby dítě bylo již v předškolním a později i ve školním vzdělávání vedeno jako žák se speciálními vzdělávacími potřebami. Prostřednictvím Doporučení ŠPZ pro vzdělávání jsou stanovena podpůrná opatření, která přispívají k zajištění úspěšného nástupu do školy a zajišťují zdárný průběh vzdělávání. Tato podpůrná opatření preventivně zlepší podmínky pro dítě s PAS ve třídě a umožní škole poskytovat dítěti individuální přístup, čímž se sníží tlak na dítě i na rodinu. 

Pokud u rodičů stále přetrvávají pochybnosti a znepokojení týkající se vývoje dítěte a není dosud diagnostický proces uzavřený, je nejvyšší čas absolvovat diagnostické vyšetření. Diagnostické vyšetření cílené na diferenciální diagnostiku PAS může dítě absolvovat u dětského klinického psychologa nebo dětského psychiatra. Specializovaná pracoviště obvykle zachytí i ty případy, které diagnostickým sítem jiných pracovišť propadnou. Děti pak bývají diagnostikovány později, často až v době, kdy je zapotřebí již řešit obtíže vzniklé sekundárně. Kontakty na pracoviště dětských psychiatrů a dětských klinických psychologů můžete vyhledat v Místech podpory. 

👉 Přečtěte si také článek Diagnostický screening jako nástroj k rychlé podpoře dítěte při vzdělávání.

👉 Další důležité informace najdete v článcích 1 + 10 rad, jak začít pracovat s dítětem s čerstvě diagnostikovaným autismem
      a 1 + 10 prvních kroků rodiče předškolních dětí po stanovené diagnóze. 

S přibližujícím se nástupem dítěte s PAS do školy vystupuje do popředí řada otázek. Je moje dítě na školu připravené a zralé? Má nastoupit do běžné školy nebo pro něho existuje nějaká lepší alternativa? Jak zvládne vzdělávání v kolektivu třiceti dětí? Nebyla by vhodnější speciální škola nebo speciální třída? Odpovědi na další otázky týkající se diagnostického procesu, nástupu dítěte do školy, či výběru školy, můžete najít v sekci Poradna, nebo nám napište přes kontaktní formulář.  

Většina dětí s PAS je vzdělávána v hlavním vzdělávacím proudu (v základních školách), při vzdělávání je jim většinou poskytovaná potřebná míra podpory prostřednictvím podpůrných opatření. Je zde i možnost individuálního vzdělávání, tzv. domácího vzdělávání (dle § 42 Školského zákona) před pravidelnou docházkou dítěte do školy. Tuto variantu volí rodiče minimálně před nástupem dítěte do 1. třídy, ale posléze se k tomuto kroku někteří rodiče rozhodnou v souvislosti s tím, že dítě běžnou výuku nezvládá nebo škola sama přijde s alternativou domácího vzdělávání, protože není schopna zajistit adekvátní podmínky pro vzdělávání dítěte. Přestože škola nemá právo naléhat na rodiče, aby si dítě nechali doma, rodiče často naléhání školy podlehnou. V čem je domácí vzdělávání náročné a z čeho naopak mohou děti profitovat, naleznete v článku Kam zařadit dítě s PAS? Do běžného, nebo speciálního vzdělávacího proudu?, což může napomoci rodičům v informovaném rozhodnutí.


Speciální vzdělávací potřeby

Diagnóza autismu se pojí se speciálními vzdělávacími potřebami, které je třeba ve vzdělávacím procesu naplnit, aby byl umožněn u  dítěte co nejlepší možný vývoj. Rodiče mají možnost dítě s PAS umístit do běžné školy, kde je dítě vedené jako integrované, nebo volí proud speciálního vzdělávání (třídy nebo školy zřízené dle § 16, odst. 9 Šk. zákona; tzv. speciální školy/třídy), kam může být dítě zařazeno pouze na základě doporučení ŠPZ – speciální škola, třídy pro děti s autismem, třídy pro děti s logopedickými obtížemi nebo třídy pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Úzká spolupráce se školským poradenským zařízením (ŠPZ, např. speciální pedagogické centrum) je klíčová. Pro informované rozhodnutí se doporučuje konzultovat výběr školy i s poradcem rané péče, logopedem, psychologem či dalším odborníkem, který je do péče o dítě zapojen. Výběr školy není jednoduché rozhodnutí. Do volby školy vstupuje mnoho faktorů, její dostupnost, skladba žáků, postoj ředitele školy k inkluzi a zejména individuální potřeby dítěte. Vyjmenovat jednoznačná negativa a pozitiva je obtížné, protože výhoda pro jedno dítě může být nevýhodou pro druhé – více se dozvíte v článku Kam zařadit dítě s PAS? Do běžného, nebo speciálního vzdělávacího proudu?

👉 Mohl by vás zaujmout také článek Postřehy získané při vzdělávání žáků s PAS očima ředitelů škol.

Před nástupem do školy a pro rozhodování o výběru školy je důležité komplexní vyšetření intelektu a posouzení celkové funkčnosti dítěte, kterou výrazně ovlivňuje míra symptomatiky PAS a také další přidružené poruchy či onemocnění. S diagnózou autismu se zhruba v polovině případů pojí i oslabení intelektových schopností. Děti se středně těžkou a těžkou poruchou intelektu jsou vzdělávány podle Rámcového vzdělávacího programu speciální školy (díl I. a II.). Docházka do škol trvá 10 let a větší důraz je kladen na praktické dovednosti. Děti s přidruženým lehkým mentálním postižením jsou vzdělávané dle Rámcového vzdělávacího plánu pro základní vzdělávání, minimální doporučená úroveň. Vyšetřením intelektu by se nikdy nemělo zaměřovat pouze na slabé stránky dítěte, ale mělo by detekovat i jeho silné stránky a styl učení, o které je možné rozvoj dalších dovedností opřít. V běžné základní škole nelze vzdělávat formou individuálního vzdělávacího plánu žáky se středně těžkým mentálním postižením. 

👉 I při výběru školky rodiče musí udělat spoustu rozhodnutí, některá se při výběru školy opakují. Další informace můžete čerpat v
      rubrice Dítě 3-4 roky v záložce JEDNAT.


Odklad školní docházky

U dětí s PAS je často vhodný odklad školní docházky, vývoj bývá často nerovnoměrný, přestože některými dovednostmi může dítě převyšovat své vrstevníky, řada dovedností potřebná k úspěšnému vstupu do školy není dostatečně osvojena a upevněna. Nezralost se projevuje zejména v emocionální a sociální oblasti. Děti s PAS mívají větší potíže se seberegulací emocí a slabší komunikační dovednosti, což často negativně ovlivňuje jejich zapojení mezi spolužáky i vztahy s učiteli. Motivace k řízené aktivitě bývá snížená, hůře se soustředí a je obtížné je přimět k aktivitám, které si samy nevybraly. O odkladu školní docházky svého dítěte rodiče nemohou rozhodnout sami, ale svou žádost musí doložit doporučením – od školského poradenského zařízení (pedagogicko-psychologická poradna nebo speciálně pedagogické centrum) a/nebo odborného lékaře (pediatr, případně neurolog, kardiolog apod.). Rozhodnutí o odkladu vydává ředitel školy, do které bylo dítěte zapsáno.

S tématem odkladu školní docházky úzce souvisí školní zralost a připravenost. Tyto pojmy shrnují konkrétní dovednosti a předpoklady dítěte pro úspěšný nástup do školy, tedy zda je dítě schopno se adaptovat na prostředí školy a zvládnout nároky po psychické, emocionální i fyzické stránce a je ochotné řízeně pracovat a spolupracovat. Podrobnější informace naleznete v článku speciální pedagožky Školní zralost a školní připravenost. Pedagogové ve školce by měli být schopni rozpoznat školsky nezralé dítě a doporučit vyšetření v školském poradenském zařízení. Pokud je u dítěte diagnostikována neurovývojová porucha jako je například autismus nebo porucha aktivity a pozornosti, dítě by mělo být vyšetřeno před zápisem do školy vždy.


Přípravné třídy a individuální vzdělávání v domácím prostředí

Také na děti s PAS se po dosažení pěti let vztahuje povinnost předškolního vzdělávání. Jednou alternativou je vzdělávání v přípravné třídě (tzv. „nultý ročník“) základní nebo speciální školy. Přípravné třídy se zaměřují na vyrovnávání vývoje a vybavení dětí odpovídajícími dovednostmi a návyky (rozvíjení řečových, sociálních a komunikačních dovednosti, hrubé i jemné motoriky, návyky sebeobsluhy a hygieny, časová a prostorová orientace, hudební a výtvarný projev, koncentrace pozornosti a dalších). Do těchto tříd jsou přednostně přijímány děti s odkladem školní docházky. Děti mají možnost se připravit během roku na „skutečnou školu“ ale rozvrh bývá flexibilnější a nároky menší. Takto upravený vzdělávací program usnadňuje blížící se začlenění do 1. třídy, čím se předchází i případným školním neúspěchům.

Individuální vzdělávání v domácím prostředí je další způsob, jak splnit povinnost předškolního vzdělávání. Tímto rozhodnutím rodič přebírá plnou odpovědnost za vzdělávání svého dítěte. I k individuálnímu vzdělávání v předškolním vzdělávání se vyjadřuje ŠPZ. Mateřská škola v určitých termínech ověřuje jeho pokroky a doporučuje, na co by se rodiče měli v následujícím období zaměřit, aby co nejlépe rozvíjeli své dítě. 


V předškolním období existuje poměrně konkrétní představa, co by dítě již mělo umět a co je zapotřebí trénovat a rozvíjet. Některé školky, školy, PPP i SPC pořádají různé edukativně-stimulační programy pro předškolní děti. Existují publikace a pracovní listy cílené na procvičování těchto dovedností: 

  1. Obecné dovednosti
    Mezi obecné dovednosti, které je třeba trénovat, patří zrakové vnímání a zraková paměť, sluchové vnímání a sluchová paměť, řeč a slovní zásoba, základy pojmového a logického myšlení, orientace v čase, početní představa, předmatematické dovednosti, prostorová orientace, grafomotorika a vizuomotorická koordinace, jemná a hrubá motorika, soustředění a pracovní návyky, sociální a emoční dovednosti. Rozvoj pracovních dovedností v rámci řízené činnosti je často velké téma u dětí s PAS, jelikož bývají méně ochotné věnovat se aktivitě, kterou si nevybraly. Doporučuje se využít v řízených aktivitách a úkolech to, co dítě přirozeně zajímá, podpořit práci odměnou. 

  2. Specifické dovednosti
    Jejich rozvoji je u dětí s PAS zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost. Patří sem sociální a komunikační dovednosti, vyjadřování a regulace emocí a fungování v kolektivu vrstevníků. Sociální interakce jsou pro děti s PAS náročnější, více je zúzkostňují a vyčerpávají v porovnání s jejich vrstevníky. Negativní zkušenosti zprostředkované v sociálních interakcích mohou poškodit sebevědomí dítěte. Osvědčuje se práce s obrázkovými příběhy, oblíbenými filmy nebo pohádkami, kdy dospělý vysvětluje a popisuje společně s dítětem, co se mezi postavami děje, jak a proč se cítí určitým způsobem. Dítě by se mělo učit rozumět tomu, že lidé se liší a mají jinou perspektivu, jak věci vnímají. Například, že každý má rád něco jiného nebo že každému se líbí něco jiného. Na různých příbězích se sociální zápletkou je vhodné vysvětlovat příčiny a důsledky chování. V interakcích s ostatními dětmi dávat dostatečnou podporu, dítěti vysvětlovat či názorně předvádět, jak by se mohlo zachovat, podpořit ho v osvojování různých formách hry a rozumění jejich pravidlům. Poskytovat konkrétní návody, jak různé situace řešit, jak s dětmi komunikovat, jak vyjádřit své potřeby a názor takovým způsobem, který je pro obě strany příjemný. Využívat vizualizaci například ve formě obrázkových slovníků sociálních situací, které se dají zakoupit nebo doma vyrobit. Dítě je dobré povzbuzovat, upozorňovat ho na situace, které zvládlo. Vytvářejte situace pro trénink dovedností v interakci s dětmi např. střídání ve hře, čekání až na dítě přijde řada, výměna a půjčování hraček/předmětů, žádost o pomoc aj.
Trénink střídavé hry. Použité fotografie dítěte a dospělého, kteří se společné hře věnují, orientují dítě
v situaci, označují, kdo je na řadě a jak střídání při hře probíhá. Dospělý s podporou fotografií vrací
pozornost dítěte k probíhající hře.


Trénink střídavé hry u stolu. Použité fotografie dítěte a dospělého, kteří se společné hře věnují, orientují
dítě v situaci, označují, kdo je na řadě a jak střídání při hře probíhá. Dítě je vedené k samostatné
manipulaci s fotkami, aby si pořadí při hře dokázalo hlídat samo.


👉 Práce s vizuálními vodítky a struktura pracovního prostředí i času se jeví u dětí s autismem jako velmi efektivní metoda. Další
      informace k tématu najdete v článku o strukturovaném učení a také v rubrice Dítě (3-4 roky) pod záložkou JEDNAT. 

👉 Klíčové body v přípravě a přechodu dítěte do ZŠ z pohledu speciální pedagožky naleznete v článku Zahájení povinné školní
      docházky aneb vstup předškoláka do základní školy.

 

Spolupráce pedagogů mateřských a základních škol - inspirace ze zahraničí

Před nástupem do školy je dobré se sejít s budoucím pedagogem dítěte a ředitelem školy, což pomůže k informovanému rozhodnutí, zda konkrétní škola může dobře naplnit potřeby dítěte. V zahraničí navštěvují pedagogové ze ZŠ dítě ve školce, což jim dává možnost připravit se na individuální potřeby dítěte ještě předtím, než započne docházka do školy. Pedagogové ze školky a školy si spolu vyměňují informace o dítěti a doporučení pro práci s dítětem, přestože jde o časově náročnou činnost. V českém prostředí jde o ideál, ke kterému by bylo vhodné směřovat, ale který není až na výjimky naplněn. Sdílení informací o dítěti je důležité pro jeho úspěšnou adaptaci (potřeby dítěte, co má a nemá rádo, dovednosti, schopnosti, náročné chování, co dítě rozzlobí, motivuje, utěší apod.). 

Ukončení docházky do školky a nástup do školy je stresující a zátěžové období. Příprava dítěte na tuto změnu snižuje stres, což má za následek větší jistotu a duševní pohodu. Mezi možnosti přípravy dítěte na změnu patří návštěva školy, třídy a dalších místností bez ostatních dětí, seznámení s paní učitelkou, fotografie klíčových osob i prostředí školy (vytvoření fotoknihy). Vizuální vodítka podpoří dítě v porozumění situaci (např. denní režim). 


Klíčová role speciálně pedagogické centra

Pro celý proces přípravy na nástup dětí s PAS do školy je velmi důležitá spolupráce se Speciálně pedagogickým centrem (SPC). Pracovníci SPC jsou klíčoví při testování školní zralosti, zajištění odkladu školní docházky, doporučení do přípravné třídy, výběru školy a hlavně vypracování Doporučení ŠPZ pro vzdělávání, které stanovuje stupeň podpory a jednotlivá podpůrná opatření.

👉 Detailněji viz článek 1 + 10 informací, které byste měli vědět o speciálně pedagogických centrech.

S rozvojem dítěte, přípravou na školu a/nebo s výběrem vhodné školy může pomoci i sociální služba rané péče. S rozvojem určitých konkrétních dovedností mohou být nápomocni další odborníci dle své specializace – logoped, ergoterapeut, fyzioterapeut a další. Některé neziskové organizace či PPP/SPC realizují individuální a skupinové nácviky sociálních a komunikačních dovedností již pro předškolní děti (ale častěji je tato forma nabízena až dětem školního věku).

Mnohdy se rodiče plně soustředí na dítě, snaží se ho rozvíjet a zapomínají na sebe. V rámci duševní hygieny věnujte čas sami sobě a také sourozencům dítěte s PAS. Ti vás potřebují také. Jako efektivní vnímají rodiče i podpůrné skupiny pro rodiče dětí s PAS, kde mají prostor sdílet své zkušenosti. 


👉 Další důležité informace najdete také v článku IVP, PO, ŠPZ… aneb jak se vyznat ve zkratkách užívaných ve školství. 


Zdroje

EHP. Tři písmena, která zastupují spojení Edukačně hodnotící profily. Jedná se o metodický materiál určený primárně odborníkům, zejména speciálním pedagogům ve školských poradenských zařízeních, kterým slouží jako podklad k diagnostice. Pomáhat mohou ale i učitelům a rodičům. Díky EHP se lépe zorientují v tom, co by dítě v daném věku mělo umět. Co dalšího byste o profilech měli vědět? 

Obsah (Skrýt)

S pomocí EHP lze identifikovat i monitorovat vývojovou úroveň a specifické potřeby dětí. Profily se využívají například pro hodnocení dovedností dětí s vývojovými poruchami, jako jsou autismus, ADHD a dyslexie. EHP profily jsou zvlášť užitečné v inkluzivním vzdělávání. Speciální pedagog díky nim může každému dítěti poskytnout podporu na míru, aby mohlo co nejlépe rozvinout svůj potenciál.

Co jsou Edukačně hodnotící profily? 

Edukačně hodnotící profily jsou systematické nástroje. Pomůžou vám shromáždit a analyzovat data o dovednostech a pokrocích dětí, včetně dětí se speciálně vzdělávacími potřebami. S jejich pomocí můžete lépe vyhodnocovat například: 

  • Kognitivní schopnosti 
  • Komunikační dovednosti 
  • Sociální a emoční schopnosti 
  • Akademické dovednosti (čtení, psaní, matematika) 
  • Chování a sebeřízení 

Obecně lze do EHP zahrnout také pozorování z každodenního života, výsledky testů a poznatky k chování. Můžete přehledně monitorovat pokroky, které dítě dělá. 

Proč využívat EHP? 

Díky EHP můžete podchytit možné vývojové poruchy u dětí a zahájit včasnou intervenci nebo podpořit vývoj v oblastech, ve kterých mají děti problémy. „Někteří odborníci potíže dětí bagatelizují a tvrdí například, že u chlapců bývá normální opožděný vývoj, a proto není kam spěchat, pokud dítě nesplňuje normu. Nepřijde mi ale správné několik let otálet jen proto, že je dítě chlapeček. Vždy můžete rozšiřovat slovní zásobu, společně se snažit pojmenovat obrázky a rozšiřovat pasivní slovní zásobu, aby děti rozuměly, co se po nich chce,“ říká terapeutka a speciální pedagožka Lenka Bittmannová, odborná garantka EHP pro Nakladatelství Pasparta.  

EHP můžou být šikovným podkladem, který vám pomůže identifikovat, na které dovednosti se zaměřit – kvalitně a včas. „Edukačně hodnotící profily jsou skvělé vodítko, díky kterému získáte komplexní přehled o tom, co by dítě mělo zvládat v závislosti na věku – aniž byste nutně museli mít hluboké znalosti vývojové psychologie,“ doplňuje Lenka Bittmannová. Pokud získáte pocit, že je dítě mimo normu, můžete si v EHP vše ověřit, případně informovat rodiče a zahájit další potřebné kroky. 

Můžou EHP využívat i rodiče? 

Edukačně hodnotící profily slouží primárně speciálním pedagogům, jako podpůrný materiál ale můžou být vhodné i pro běžné pedagogy i rodiče. Pro učitele a rodiče slouží ale pouze pomocník a podpůrný materiál. Diagnostiku musí dělat speciálně pedagogická poradna, která určí úroveň poruchy a případnou relevantní podporu. 

„Může jít o dobrý orientační nástroj, který vám napoví, co má dítě kdy zvládat. Pokud však zadání nesplní perfektně, nebo vůbec, nepanikařte. Vývoj dětí je velmi individuální a může se stát, že dítě dovednosti brzy dožene,“ říká terapeutka Lenka Bittmannová. Určitě se ale hodí mít přehled, jaký typ dovedností se u dětí vůbec hodnotí. 

Jak pracovat s Edukačně hodnotícími profily? 

Pomocí EHP může speciální pedagog analyzovat data a identifikovat oblasti, kde dítě potřebuje podporu. Zjistíte, kde dovednosti dítěte odpovídají jeho věku, kde je napřed, a v jakých oblastech naopak zaostává. Díky EHP můžete také podchytit situace, kdy dítě takzvaně naznačuje. O co se jedná? „Někdy dítě požadovanou úlohu splní jen do určité míry, třeba náznakem. Nedá se říct, že by úlohu úplně splnilo, ale ani ji zcela nesplnilo,“ popisuje Lenka Bittmannová, která se specializuje na práci s dětmi s PAS. Pokud dítě například vyzvete, aby předvedlo říkanku Paci, paci, pacičky, může se stát, že třeba jen přiblíží ruce k sobě, ale netleskne. Zkrátka pouze naznačí, že ví, co se po něm chce. I to může být důležitý indikátor při hodnocení vývoje. 

   EHP_1.png

Získejte podklady pro IVP 

Profily vám umožní průběžně sledovat pokrok dítěte a upravovat vzdělávací strategie podle aktuálního vývoje. Informace pak snadno můžete sdílet s dalšími relevantními osobami, třeba s dalšími speciálně vzdělávacími centry nebo rodinnými příslušníky. Může se tak usnadnit spolupráce a předávání informací mezi školou a rodinou. Díky EHP můžete také efektivněji vytvářet individuální vzdělávací plány (IVP) a strategie, které dítěti pomůžou v konkrétních oblastech. Můžete se důkladněji zaměřit na oblasti, ve kterých zaostává. 

Ukázky z online EHP

EHP_1.webp

EHP_2.png

Jak EHP pomáhají dětem s PAS, ADHD a dyslexií? 

Autismus 

Profily vám pomůžou identifikovat specifické komunikační a sociální dovednosti, které je třeba rozvíjet, a nabídnout strategie pro zlepšení interakce a porozumění. 

ADHD 

Díky profilům můžete efektivněji sledovat a řídit chování dítěte či identifikovat spouštěče problémového chování. Snadněji tak budete přicházet s návrhy, jak zvýšit pozornost a sebeřízení dítěte. 

Dyslexie 

EHP poskytují nástroje pro hodnocení čtenářských a písemných dovedností. Získáte i návrhy pro specifické metody výuky a podpory. Děti tak snadněji překonají obtíže spojené s dyslexií. 

 

V roce 2004 byl připraven speciálně pedagogický diagnostický materiál s názvem Edukačně-hodnotící profil dítěte s PAS (EHP 0-7), pro věkovou kategorii 0–7 let (materiál již není dostupný). Jednalo se o první díl diagnostického materiálu, na který navazuje Edukačně hodnotící profil žáka s PAS, vydaný v roce 2005, pro věkovou kategorii 8-15 let. 

EHP od Nakladatelství Pasparta 

Tištěnou verzi materiálů nahrazují první online EHP profily pro práci s dětmi s PAS do 7 let od Nakladatelství Pasparta. 

  • Podklady slouží primárně speciálním pedagogům. 
  • První edice vychází pro děti s PAS do 7 let. Materiály se soustředí na vývoj jako celek, ale neslouží k diagnostikování poruch autistického spektra.  
  • Snadno dostupné online. K profilům se můžete vracet kdykoli a kdekoli. 
  • Přidávat se budou další témata, například ADHD a dyslexie. 
  • Podklady sestavili odborníci z řad terapeutů a speciálních pedagogů, kteří mají bohaté zkušenosti s dětmi s PAS. 

👉 Zajímá mě více informací 

Článek vznikl ve spolupráci s Nakaldatelstvím Pasparta.