Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
NAPIŠTE NÁM
Batole | AutismPort
Batole
Autor:
Recenzent:
Datum publikace
05. 06. 2019
Aktualizováno
10. 11. 2021
sdílet:
Informace
Články
Věkové rozpětí 1 - 3 roky
Poznat
Jednat
V současné době se za možnou dobu určení diagnózy PAS považuje věk mezi 15 měsíci a 2 roky. Výzkumy pomohly definovat projevy, které jsou rozpoznatelné před 18. měsícem, a jejichž přítomnost vykazuje zvýšeně riziko pro diagnózu autismu stanovenou po 2. roce. Někteří rodiče mají oprávněně podezření na autismus již okolo jednoho roku dítěte. Často jsou ale okolím (včetně odborníků) konejšeni, že každé dítě se vyvíjí jinak. Patologický vývoj sociální komunikace u autistického dítěte je vysvětlován jako tvrdohlavost, osobnostními rysy či sociální plachostí.
Děti s autismem mají často opožděný vývoj řeči, mluví málo nebo vůbec, nekomunikují zvuky a velmi málo reagují na řeč. U některých dětí ale nemusí být vývoj řeči opožděný, naopak mohou začít mluvit ve větách dříve než jejich vrstevníci. Bohužel se stává, že i když je atypický vývoj velmi zřetelný, odborníci s diagnózou otálí a odsouvají ji až do předškolního věku s tím, že diagnózu u takto malých dětí nelze uzavřít. Výzkumy ukazují, že dva roky jsou věk, kdy již diagnóza poruchy autistického spektra může být relativně spolehlivě stanovena, zejména kvůli zahájení rané intervence a zařazení do systému podpůrných opatření. I děti mladší, pokud je u nich nález svědčící pro atypický sociálně komunikační vývoj, by měly být zařazeny do skupiny dětí s vývojem rizikovým pro autismus a měla by být zahájena raná intervence. Každý měsíc je v tomto období důležitý a zbytečný strach definovat u dítěte jeho oslabení oddaluje včasnou intervenci, která se v tomto věku dle výzkumů jeví jako nejefektivnější.
Zdravě se vyvíjející batolata navazují často oční kontakt, mají radost ze sociálního kontaktu, usmívají se na lidi, zajímají se o emoce druhých a reagují na ně, aktivně a často komunikují s rodiči a velmi aktivně se snaží upoutat jejich pozornost - například podáváním hraček, natahováním ruky/ukazováním, vydáváním zvuků. Dívají se na věci, které sledují rodiče. Radují se ze společných aktivit, zajímají je předměty, které jim rodiče ukazují, sledují vrstevníky a snaží se vše napodobovat.
V 18. měsíci věku dítě při pediatrické prohlídce prochází screeningovým vyšetřením, které by mělo zachytit alespoň část dětí s poruchou autistického spektra (PAS). Pediatr bývá jednou z prvních osob, která na odlišný vývoj může upozornit a doporučit další postup. Ke screeningu se využívají také specifické screeningové testy, jedná se pak především o dotazníky M-CHAT-RTM , M-DACH a M-CHAT-R/FTM.
V 15. až 18. měsíci věku je u dětí s PAS pozorován oslabený oční kontakt, nepružná, nebo žádná reakce na oslovení. Méně frekventované je předstírání při hře, sdílení zájmů, napodobování, neverbální komunikace je chudá. Screeningové metody nemusí zachytit děti s mírnější formou autismu.
Níže vyjmenovaná oslabení a nápadnosti se u dítěte nevyskytují nikdy všechna, jde spíše o výčet projevů, při kterých je dobré zpozornět.
Chování v kontaktu s druhými
Méně reaguje na pobídky rodičů ke kontaktu, je málo vnímavé k okolí (zhruba polovinu pokusů rodičů o kontakt děti s PAS odmítnou nebo si jich vůbec nevšimnou).
Vyhledává přítomnost druhé osoby, jen když něco potřebuje (má hlad, chce něco podat, s něčím pomoct aj).
Projevuje menší radost ze vzájemného kontaktu s rodiči při dětských hříčkách typu „paci, paci“, či při příchodu blízkých osob domů (neusmívá se, rodiče nevítá).
Má snížený zájem o společnou hru (posílání autíčka, kutálení s míčem, prohlížení knížek…), vybízí k ní zřídka. Nebo dítě baví pouze škádlivé hry (lechtání, schovávání, bafání), popř. u společné hry vydrží velmi krátce.
Nenapodobuje chování druhých.
Málo sdílí své zájmy – nenosí hračky/věci na ukázku, neukazuje na zajímavé objekty v dálce, nechlubí se, co zajímavého našlo.
Snaží se méně získávat pozornost rodičů (radostnými zvuky, očním kontaktem, ukazováním, přinesením hračky apod.).
Nereaguje na své jméno a pokyny, celkově méně reaguje na řeč – může působit dojem, jako by neslyšelo. Často ale na zvuky reaguje dobře.
Příliš si nevšímá ostatních dětí, nemá touhu se k nim přidat, napodobovat je a snažit se s nimi komunikovat (očním kontaktem, ukazováním, podáváním hraček, dělením se), nebo je pouze z povzdáli pozoruje.
Zaměřuje svou pozornost více na předměty a hračky než na osoby.
Málo napodobuje chování rodičů (gesta „tytyty“, „pst“ nebo mávání, tleskání) či jednoduché aktivity s hračkami (stavění věže, létání letadla, dětské říkanky apod.).
Nesleduje ukazování rodiče ve smyslu „Koukej, támhle letí letadlo“; „Podívej na toho pejska“
Reciprocita neboli vzájemnost je schopnost být v kontaktu s druhými lidmi, zapojit se do komunikace s nimi, reagovat na ně, vyladit se na ně. Jde i o určitou motivaci zapojit se do společenských interakcí. Intuitivní reakce na výrazy obličeje, pohyby těla a jejich zrcadlení vytváří pocit vzájemnosti. Tato dovednost patří mezi klíčová oslabení, která charakterizují osoby s poruchou autistického spektra. Přečtete si o ní vícezde.
Všechna videa vložená v tomto článku zachycují chování dítěte s běžným vývojem: Dvouletá Zorinka zkoumá dětský telefon, sděluje mamince, že telefon nefunguje. Verbální sdělení a neverbální komunikaci (oční kontakt a kroucení hlavou) uvádí v soulad. Zorinka odmítne pokračovat v telefonování. Poté se věnuje péči o panenku a je patrná sociální nápodoba – pohladí panenku po hlavičce jako maminka, přikryje panenku po pobídce od maminky a sama je aktivní, přináší polštářek a dává ho panence pod hlavu pro větší pohodlí.
Dvouletá Zorka s maminkou se baví u dětské hříčky „Koulela se brambora“. Napodobuje její pohyby a doplňuje ty, které budou následovat. Na mamince visí očima, s úsměvem i sleduje kameru.
Nápadnosti v řeči a neverbální komunikaci
Nápadnosti v řečovém projevu bývají nejčastějším důvodem znepokojení rodičů. Dítě by mělo na rodiče žvatlat, po roce používat alespoň krátká slovíčka a ve dvou letech spojovat slova do krátkých vět. Hlavně by mělo rozumět a reagovat na pokyny. V osmnácti měsících ukazovat na známé obrázky („Kde je pejsek?“; „Kde je autíčko?“), mělo by správně reagovat na názvy předmětů každodenní potřeby („Kde je lžíce“, „Kde je plenka?“, „Kde je lahev“?).
U dětí s autismem se setkáváme s těmito projevy:
Mluví velmi málo nebo vůbec.
Málo reaguje na řeč, oslovení, na pokyny, ale může reagovat na zajímavé zvuky.
Nesnaží se slůvka nebo zvuky po rodičích opakovat nebo jen opakuje, co říkají druzí, nebo co slyšelo v televizi nebo na tabletu, ale porozumění významu se nerozvíjí.
Žvatlání nebo broukání není zaměřeno na rodiče, ale dítě si povídá samo pro sebe.
Často se zdá, že nemá zájem o komunikaci, málokdy iniciuje vzájemnou komunikaci, zejména jen tak pro potěšení.
Málo udržuje oční kontakt, nepoužívá ho k započetí či udržení interakce, může se i očnímu kontaktu vyhýbat.
Nedívá se na rodiče v nových situacích.
Nevyjadřuje své potřeby komunikačními prostředky (natahováním ruky, zvukem, gestem, navázáním očního kontaktu, pokývnutím hlavy, podáním předmětu či ukazováním, kdy si dítě zároveň kontroluje, že se rodič na něj dívá, že o něm ví). Místo komunikace se uchyluje k pláči nebo křiku, nebo se snaží si to, co potřebuje, obstarat samo.
Málo reaguje úsměvem na úsměv rodičů či jejich výrazy.
Jednoduchá gesta jsou používána minimálně (nemává, netleská, neukazuje na předměty, negestikuluje při říkankách apod.).
Neužívá jemnou škálu mimických výrazů, převažuje neutrální výraz nebo se objevují jen projevy výrazných emocí (pláč, radost).
Dvou a půl letý Maty krásně žádá o pokračování v aktivitě, napodobuje aktivity, je aktivní ve zkoušení nových činností, poslouchá instrukce. Při žádostech krásně používá oční pohled, natahování ruky a verbální žádost, jednotlivé prvky komunikace uvádí v soulad. Jeho mimika je pestrá a směřuje ji na dospělou osobu, používá již zájmeno “já” a doprovází ho gestem směřujícím na sebe. Ukazuje na bubliny, aby k nim přitáhl pozornost paní, tzn. tříbodové sdílení pozornosti (podívá se na bubliny, na paní a zpátky na bubliny za doprovodu ukazování). Maty se raduje ze společné aktivity, sdílí radost s druhými, snaží se zapojit druhou osobu do aktivity, střídá se při foukání bublin. Ke konci videa sleduje směr pohledu druhé osoby a sdílí radost s maminkou, rozumí škádlivému „vyčítání“, že na paní fouknul bubliny. V návaznosti na smích druhé osoby se rozesměje. Přestože jeho řeč není dobře srozumitelná, má zájem popsat, co právě udělal (jak fouknul bubliny), má ze společné interakce radost.Také během videa jsme mohli zaregistrovat, že na otázku odpovídá slovem “ne”, přestože s ní souhlasí (“ne, já”, “ne, ty”). V tomto věkovém období se u některých dětí projevuje negativismus či vzdor. Dítě sice rozumí významu „ne“, ale má tendenci ho užívat nadměrně a bývá často první reakcí na nějakou výzvu či pokyn. "Ne” v tomto věku bývá obvykle spojeno s tendencí dělat si věci po svém, moci se rozhodovat, schopnosti ovlivňovat interakci a prosazení vlastního přání.
Hra a trávení volného času
Hraje si po svém a často zvláštním způsobem, nehraje si s hračkou dle její funkce (staví hračky do řad, roztáčí kolečka, sleduje pohyb hračky, otevírá a zavírá dvířka autíček, hračky seskupuje, přemisťuje, rozebírá či rozhazuje).
Nemá zájem o společnou hru s rodiči, převažuje samostatná hra, kdy si přijde pro rodiče, pokud potřebuje s něčím pomoct.
Během hry se extrémně rozčiluje, pokud mu někdo do hry zasahuje nebo se mu hru snaží ukončit.
Upřednostňuje předměty denní potřeby (nádobí, propisky, brčka, víčka, kabely apod.) před běžnými hračkami.
U oblíbené činnosti vydrží velmi dlouho, opakuje ji stále dokola.
Mnohdy se upíná na oblíbený předmět/hračku, který nosí stále s sebou nebo se prostřednictvím něho uklidňuje.
Při hře nepředstírá (jakože papá, spinká, že je tygr nebo pejsek).
Při hře nenapodobuje běžné činnosti, které vidí doma (péče o miminko, vaření, úklid).
Ve dvou letech mají děti obecně tendenci vybírat si stejné hračky, ovšem tato tendence se ani u starších dětí s PAS příliš nemění a herní repertoár je málo bohatý.
Batolata pečují o miminka. Jednoduchá napodobivá hra (čištění zubů, vkládání dudlíku do pusinky, česání vlasů). Osmnáctiměsíční Timon ukazuje na panenku, snaží se upoutat pozornost druhé osoby k objektu svého zájmu. Je schopný verbálně sdělit souhlas, odpovědět na otázku. Patnáctiměsíční Arianka pozoruje dění kolem sebe, čistí miminku zuby. Devatenáctiměsíční Oliver zkoumá miminko, pokouší se mu česat vlásky, podává mamince dudlík jako žádost o pomoc (za doprovodu pohledu a vokalizace).
Nápadnosti v chování, nutkavé a opakující se projevy, zvláštní reakce na smyslové podněty
Má potíže se změnami naučených rutin, rozruší ho i menší změna (změna trasy, oblečení a obuvi, umístění hraček...).
Obtíže mu dělá ukončování oblíbených aktivit, na těchto aktivitách ulpívá a je těžké ho přimět ke změně činnosti.
Bývá posedlé několika neobvyklými aktivitami opakujícími se během dne (např. sledování výtahů, běhání ke košům, okapům).
Vývoj je nerovnoměrný, může mít dobrou paměť, obzvláště pro čísla, písmena, písničky, TV znělky nebo jiná specifická témata, je schopné sestavit z dílků geometrické obrazce, skládá puzzle.
Nápadnosti v pohybu často stereotypního charakteru – chůze po špičkách, točení se dokolečka, třepání rukama a poskakování, dávání rukou či prstů do zvláštních poloh.
Dítě může být extrémně vybíravé v jídle, citlivé na určitou konzistenci, teplotu nebo barvu jídla.
Snížená nebo zvýšená citlivost na bolest, doteky, různé materiály.
Zvýšená nebo naopak snížená citlivost na pachy.
Pozoruje předměty z neobvyklých úhlů, dlouze předměty pozoruje, je fascinováno detaily či světelnými efekty.
Přecitlivělé reakce na hluk a hlasité zvuky (může si zakrývat uši).
Obtíže s nácvikem sebeobsluhy (nevnímá své fyziologické potřeby, nedá rodičům vědět o nepohodlí s plnou plenou, nemá rádo převlékání, je citlivé na mytí vlasů, stříhání nehtů/vlasů a při těchto aktivitách nespolupracuje).
Časté vzteky, zvýšená tendence k afektům, sebepoškozování.
Hyperaktivita, impulzivita nebo naopak zvýšená pasivita.
Úzkostné projevy nebo naopak absence strachu.
Batolecí období je kritické pro tzv. vývojový regres, kdy dítě ztrácí dovednosti, které již zvládalo (např. přestane žvatlat nebo užívat slova, nereaguje na pokyny a jméno, zhorší se oční kontakt, přestane ukazovat, neotáčí se na druhou osobu, odmítá společné aktivity, přestane napodobovat dětské říkanky, přestane ukazovat na zajímavé předměty, přijde o herní či motorické dovednosti). Ke ztrátě dovedností většinou dochází postupně. Nejčastěji to bývá mezi čtrnáctým až dvacátým čtvrtým měsícem. Regres ve vývoji je zachycen zhruba u třetiny dětí s autismem. Přibližně 25-30 % dětí s autismem si osvojilo určité jazykové dovednosti do osmnácti měsíců, ale poté je ztratilo. Ke znovunabývání dovedností dochází většinou opět ještě v předškolním období.
Projevy PAS v tomto období jsou velmi různorodé, a proto bylo stanoveno pět klíčových varovných signálů, kdy by mělo okolí dítěte zpozornět a vyhledat odbornou pomoc. Jejich záchyt pomáhá k časné diagnóze PAS, nebo jiného vývojového postižení.
Není přítomno žvatlání nebo broukání u dítěte ve věku dvanácti měsíců.
Nepoužívání gest (natahování ruky ve smyslu ukazování, mávání) u dítěte ve věku dvanáct měsíců.
Dítě neříká jednotlivá slova ve věku šestnácti měsíců.
Dítě spontánně neříká dvouslovná spojení (nebo dítě pouze opakuje, co mu někdo říká) ve věku dvaceti čtyř měsíců.
Došlo ke ztrátě řeči nebo sociálních dovedností v jakémkoliv věku dítěte.
Co v tomto období můžete dělat a jak podpořit vývoj dítěte, naleznete pod záložkou „JEDNAT".
APICELLA, Fabio,et al. Reciprocity in Interaction: A Window on the First Year of Life in Autism. Autism Research & Treatment. 2013,1-12.
BANCROFT, Stacie L., et al. Behavioral Variability in the Play of Children with Autism and Their Typically Developing Peers. Behavioral Interventions, 2016, 31(2),107-119.
BARGER, Brian, D., CAMPBELL, Jonathan, McDONOUGH, Jaimi. Prevalence and onset of regression within autism spectrum disorders: a meta-analytic review. Journal of Autism and Developmental Disorders. 2013, 43(4), 817-828.
CLIFFORD, Sally. M., & DISSANAYAKE, Cheryl. The Early Development of Joint Attention in Infants with Autistic Disorder Using Home Video Observations and Parental Interview. Journal of Autism and Developmental Disorders, 2008, 38(5), 791-805.
FILIPEK, Pauline., et al. Practice Parameter: Screening and Diagnosis of Autism — Report of the Quality Standards Subcommittee of the American Academy of Neurology and the Child Neurology Society. Neurology, 2000; 55; 468–479.
GILLBERG, Christopher, et al. Autism Under Age 3 Years: A Clinical Study of 28 Cases Referred for Autistic Symptoms in Infancy. Journal of Child Psychology and Psychiatry, 1990, 31: 921-934.
CHARMAN, Tony, BAIRD, Gillian. Practitioner Review: Diagnosis of autism spectrum disorder in 2‐ and 3‐year‐old children. Journal of Child Psychology and Psychiatry, 2008, 43(3):289-305
CHAWARSKA, Katarzyna, et al. Parental recognition of developmental problems in toddlers with autism spectrum disorders. Journal of Autism and Developmental Disorders, 2007, 37(1), 62–72.
LORD, Catherine, et al. Autism From 2 to 9 Years of Age. Archives of General Psychiatry.2006; 63(6), 694–701.
MORIUCHI, Jennifer, M., KLIN, Ami, JONES, Warren. Mechanisms of diminished attention to eyes in autism. Am J Psychiatry, 2017, 174(1), 26–35.
ŠPORCLOVÁ, Veronika. Autismus od A do Z. Praha: Pasparta, 2018.
THOROVÁ, Kateřina. Poruchy autistického spektra. Rozšířené a přepracované vydání.Praha: Portál, 2016.
THOROVÁ, Kateřina. Vývojová psychologie: proměny lidské psychiky od početí po smrt. Praha: Portál, 2015.
Mezi odborníky panuje na základě výzkumů shoda, že raná intervence je prospěšná. Naopak přístup „počkáme a uvidíme“ může mít negativní důsledky na budoucí fungování dítěte s poruchou autistického spektra (PAS). Díky raným intervencím u dětí může dojít i k výraznému ústupu symptomů, nicméně velmi záleží na individuálních predispozicích, schopnostech a možnostech dítěte a jeho rodiny. Pří plánování intervence je nutné rozumět podstatě autismu a jeho vlivu na schopnost učení, na myšlení, sociální a komunikační dovednosti dítěte.
Pokud rodiče pozorují v chování svého dítěte nějaké nápadnosti, konzultují své znepokojení obvykle první s pediatrem. Pediatr může v případě podezření projít s rodiči screeningový test M-CHAT-RTM a M-CHAT-R/FTM již v 15 měsících, tedy ještě předtím, než proběhne v 18 měsících při pediatrické prohlídce celoplošný screening.
Pediatr má velkou výhodu pravidelných prohlídek, zná dítě od počátku jeho vývoje a ve své široké praxi může velmi brzy zachytit vývojové obtíže dítěte. Na druhou stranu se někdy stává, že obtíže dítěte bagatelizuje a považuje rodiče za příliš úzkostné, hyperprotektivní (přehnaně ochranářské) a příliš vzdělané internetem. Znepokojení nad vývojem dítěte pociťované rodiči by se bez řádného rozhovoru a vyšetření dítěte nemělo nikdy znevažovat.
Vhodné je multidisciplinární vyšetření
Pediatr může rodiče odkázat na vyšetření psychologické, logopedické, neurologické, oftalmologické či foniatrické vyšetření. V některých případech je vhodné, aby dítě prošlo vyšetřením metabolických poruch a genetickým vyšetřením. Je zapotřebí mít na paměti, že autismus se často pojí s jinými poruchami a komplexní multidisciplinární vyšetření dítěte je na místě. Všeobecně se málo ví, že logoped by měl dítě s rizikovým vývojem vyšetřit, sledovat a případně intervenovat co nejdříve, a to dokonce i před třetím rokem věku dítěte, což je milník, který je považován za hranici fyziologické nemluvnosti. Tedy věk, do kdy je považována chybějící řeč za širší normu. Kdo není specialista na dětský vývoj, často nepozná, že dítě nejen že nemluví, ale ani se nezapojuje dostatečně do reciproční komunikace, nevyužívá neverbální komunikaci a řeči nerozumí na úrovni jeho vrstevníků, což může signalizovat mnohem závažnější problém, než je opožděný vývoj řeči.
Doporučujeme navázat spolupráci se sociální službou rané péče, která v rámci poradenství a dalších služeb podporuje děti s rizikovým vývojem do sedmi let věku i jejich rodiny. Pomáhá řešit obtížné situace a rozvíjet dovednosti a schopnosti s ohledem na individuální specifické potřeby dítěte.
Diagnostické vyšetření cílené na diferenciální diagnostiku PAS absolvujte u klinického psychologa, který pracuje s dětmi, či u dětského psychiatra. Ti často ale mají malé zkušenosti s dětmi pod tři roky věku. Pracoviště a jednotliví odborníci specializující se na PAS obvykle zachytí i ty případy, které dignostickým sítem jiných pracovišť propadnou.
👉 Pokud nevíte, kde ve sém okolí hledat konkrétní a odbornou pomoc, pomůže vám sekce Místa podpory.
Opakujte a napodobujte zvuky, slova a činnosti po vašem dítěti. Nazýváme to technikou zrcadlení. Podporuje tím u dítěte zájem o sociální kontakt a nápodobu.
Zjednodušte pokyny a řeč, přizpůsobte se řečovým dovednostem dítěte. Doporučuje se používat o jedno slovo více, než užívá dítě (např. pokud dítě používá jednotlivá slova, používejte dvouslovná spojení). Zdůrazňujte důležitá slova.
Pokyny podporujte gestem, ukázáním předmětu či obrázkem, pokud dítě obrázkům rozumí.
Neplňte mu jeho přání a potřeby automaticky, nepředjímejte jeho přání. Dejte mu prostor se spontánně vyjádřit. Počkejte, až svou žádost naznačí, teprve potom mu poskytněte podporu k správnému vyjádření žádosti (například mu natáhněte paži směrem požadovaného předmětu, namodelujte mu ukazovák, pokud již paži natahuje, zřetelně a pomalu vyslovte slovo, kterým pojmenujete žádaný předmět). Dítě musí být při své žádosti úspěšné.
Ukázka, jak podpořit dítě ve spontánním sdělování svých přání a potřeb. Na videu je zachycené vyjádření žádostí verbálně i znakem. Pokud si dítě není jisté způsobem, jak žádost vyjádřit, dostává nápovědu od dospělého (v případě řeči dospělý vysloví příslušné slovo a dítě jej zopakuje, u znakování dospělý udělá či naznačí příslušný znak a dítě jej napodobí).
Vytvářejte situace, aby si dítě bylo nuceno o něco, co hodně chce, říct a nemohlo se obsloužit samo.
Ukazujte způsoby, dávejte návody, jak si o věci může říct (kývání a kroucení hlavou, oční pohled, ukazování, gesta, slůvka). Využívejte výrazné mimiky i gestiky, důrazu v hlase a výraznější intonace.
Ukázka tréninku očního kontaktu při vyjádření žádosti dítěte. Dítě je motivováno k očnímu kontaktu a poté, co je navázán, ihned dostane žádanou věc. Součástí je výrazná pochvala ze strany dospělého, která následuje.
Citlivě se snažte zachytit pokusy o komunikaci a dítěti dopomozte přijatelnou formou svou žádost dokončit.
Využívejte obrázkových výměnných slovníků, alternativních způsobů komunikace, ideálně ve spolupráci s ranou péčí či logopedem (více se o alternativních způsobech komunikace dozvíte 1 + 10 informací o alternativní a augmentativní komunikaci nebo v článku Využití Výměnného obrázkového komunikačního systému ve výchovně vzdělávacím procesu). Neschopnost komunikovat a vyjádřit svá přání je pro děti frustrující a může vést k negativním afektivním reakcím, proto je důležité nabídnout dítěti jiný způsob, jak může druhým něco sdělit (fotografie, komunikační karta, piktogram, gesto). Jakmile dítě pochopí, že věci kolem sebe může ovlivnit, že má možnost se lépe domluvit, zvyšuje se také jeho motivace i snaha o komunikaci.
Ukázka tréninku opakování slov dítětem po dospělém. Dospělý popisuje probíhající děj v krátké frázi s důrazem na příslušné sloveso, dítě má za úkol daný pojem zopakovat.
Ukázka spontánního pojmenovávání předmětů dítětem. Dítě předmět pojmenovává samo, bez nápovědy dospělého. Dospělý dítěti potvrdí, že pojem řeklo správně (pojem po dítěti vysloví a pochválí ho).
Dítě se učí pojmenovat předměty znakem s podporou dospělého (dospělý udělá příslušný znak, současně pojem vysloví a v případě potřeby pomůže dítěti znak udělat).
👉 O zvláštnostech ve vývoji komunikačních dovedností dětí s poruchou autistického spektra si můžete přečíst zde. 👉 Zlepšovat cíleně sociální komunikaci lze u dětí s podezřením na PAS od doby, kdy znepokojení vzniklo.
Doporučení pro vhodný rozvoj řeči u vašeho dítěte konzultujte u klinického logopeda. V počátcích je logopedická péče zaměřená i na rozvoj imitačního chování a předřečových dovedností jako je oční kontakt, ukazování a gestika. Snažte se sehnat logopeda, který pracuje s dětmi s autismem, usnadnit vám to může Míst podpory.
Podpora rozvoje sociální interakce
Snažte se navázat na dítě prostřednictvím aktivit, které má rádo (škádlivé hry, pohybové hry, vláčky), dítě může být následně ochotnější ke spolupráci i na méně oblíbených aktivitách.
Trénujte jednoduché aktivity, do kterých se zapojíte s dítětem, později třeba i se sourozencem. Může jít o podávání předmětů, posílání autíčka, házení či kopání míče. Pokud dítě aktivity tohoto typu nemá rádo, můžete činnost zpestřit např. dobrotou položenou na korbě autíčka. Pokud se dítě nedokáže zapojit, je dobré, aby mu pomohla další osoba.
Zprostředkovávejte dítěti kontakt s vrstevníky, přispíváte tím k rozvoji jeho komunikačních i sociálních dovedností. V kontaktu s vrstevníky buďte dítěti nápomocni.
Pozorujte, jakým způsobem si dítě hraje, pokoušejte se jeho hru postupně rozšiřovat a rozvíjet. Ukazujte mu, jak si může hrát s hračkami. Natočte hru s hračkou na video a několikrát ji dítěti pusťte. Trpělivě pokusy opakujte.
Zapojte kreativitu do hry s dítětem. S jeho oblíbenými hračkami můžete vymyslet mnoho aktivit (např. s oblíbenými vláčky lze jezdit, schovávat je po bytě a hledat, třídit dle barev, párovat stejné k sobě, přiřazovat k jejich fotografiím). Samolepky vláčků mohou posloužit jako odměna apod.).
Snažte se být pro dítě předvídatelný (komunikujte jasná pravidla a odměny, vizualizujte denní i pracovní program, informujte dítě o změnách dopředu). Využívejte fotografie, videa, piktogramy i obrázky, které jste si nakreslili sami.
Netlačte na dosažené normy porovnáváním s vrstevníky - „co by už všechno dítě mělo umět“. Zaměřte se na postupné malé krůčky. Buďte trpěliví. Zpočátku u všech rozvojových aktivit s dítětem vydržte krátce (vteřiny, minuty) a opakujte činnosti během dne. Nebojte se použít odměnu při těchto aktivitách. Jde o ocenění dítěte za něco, co je pro něho obtížné. Může to být pochvala, zatleskání, oblíbená aktivita, dobrota, hračka. Rozvíjení jakýchkoliv dovedností je pro dítě nejsnazší přes jeho zájmy – není tak nuceno zaměřovat svou pozornost na aktivitu, kterou si spontánně nevybralo.
Další vhodné terapie pro rozvoj dítěte s PAS
Pokud má dítě obtíže v motorických dovednostech, je vhodná i fyzioterapie. I zde platí, že včasná intervence je neúčinnější. Fyzioterapeut může pomáhat dítěti s nápravou plochonoží, s vadným držením těla, s chůzí po špičkách, skoliózou, s rozvojem koordinace pohybu a celkové obratnosti, svalovou aktivací i s důsledky vážnějších neurologických postižení jako je dětská mozková obrna.
Mezi další služby, které přispívají k rozvoji dítěte, řadíme ergoterapii. Ergoterapie neboli „léčba prací“ je samostatná terapeutická disciplína, která se zaměřuje na posilování a rozvoj různých funkčních schopností – například smyslových, motorických, sociálních a adaptačních. Snaží se u dětí rozvíjet jejich zapojení do smysluplných činností, jako jsou sebeobslužné, volnočasové a pracovní dovednosti, tak, aby mohly co nejlépe fungovat v běžném životě.
👉 V případě udělení diagnózy PAS má rodina nárok na příspěvek na péči v závislosti na závažnosti projevů a potřebě podpory.
Důležité je, aby rodiče pečovali také o sebe samotné a udělali si čas na sebe. Také účast na podpůrných terapeutických skupinách či klubech většině rodin prospívá. Je zapotřebí šířit osvětu mezi širším příbuzenstvem a přáteli a nebát se je zapojit do péče o dítě nebo jiných forem pomoci.
Nástupu dítěte s PAS do školky a jeho fungování ve školce je věnováná kategorie Dítě 3-4 roky a v ní sekce – POZNAT, JEDNAT.
CAMARATA, Stephen. Early identification and early intervention in autism spectrum disorders: Accurate and effective? International Journal of Speech-Language Pathology, 2014, 16:1, 1-10.
STEINER, Amanda Mossman, et al. Pivotal response treatment for infants at-risk for autism spectrum disorders: a pilot study. J Autism Dev Disord, 2013;43(1):91-102.
