Batole

V současné době se za možnou dobu určení diagnózy PAS považuje věk mezi 15 měsíci a 2 roky. Výzkumy pomohly definovat projevy, které jsou rozpoznatelné před 18. měsícem, a jejichž přítomnost vykazuje zvýšeně riziko pro diagnózu autismu stanovenou po 2. roce. Někteří rodiče mají oprávněně podezření na autismus již okolo jednoho roku dítěte. Často jsou ale okolím (včetně odborníků) konejšeni, že každé dítě se vyvíjí jinak. Patologický vývoj sociální komunikace u autistického dítěte je vysvětlován jako tvrdohlavost, osobnostními rysy či sociální plachostí. 

Děti s autismem mají často opožděný vývoj řeči, mluví málo nebo vůbec, nekomunikují zvuky a velmi málo reagují na řeč. U některých dětí ale nemusí být vývoj řeči opožděný, naopak mohou začít mluvit ve větách dříve než jejich vrstevníci. Bohužel se stává, že i když je atypický vývoj velmi zřetelný, odborníci s diagnózou otálí a odsouvají ji až do předškolního věku s tím, že diagnózu u takto malých dětí nelze uzavřít. Výzkumy ukazují, že dva roky jsou věk, kdy již diagnóza poruchy autistického spektra může být relativně spolehlivě stanovena, zejména kvůli zahájení rané intervence a zařazení do systému podpůrných opatření. I děti mladší, pokud je u nich nález svědčící pro atypický sociálně komunikační vývoj, by měly být zařazeny do skupiny dětí s vývojem rizikovým pro autismus a měla by být zahájena raná intervence. Každý měsíc je v tomto období důležitý a zbytečný strach definovat u dítěte jeho oslabení oddaluje včasnou intervenci, která se v tomto věku dle výzkumů jeví jako nejefektivnější.

Zdravě se vyvíjející batolata navazují často oční kontakt, mají radost ze sociálního kontaktu, usmívají se na lidi, zajímají se o emoce druhých a reagují na ně, aktivně a často komunikují s rodiči a velmi aktivně se snaží upoutat jejich pozornost - například podáváním hraček, natahováním ruky/ukazováním, vydáváním zvuků. Dívají se na věci, které sledují rodiče. Radují se ze společných aktivit, zajímají je předměty, které jim rodiče ukazují, sledují vrstevníky a snaží se vše napodobovat.

V 18. měsíci věku dítě při pediatrické prohlídce prochází screeningovým vyšetřením, které by mělo zachytit alespoň část dětí s poruchou autistického spektra (PAS). Pediatr bývá jednou z prvních osob, která na odlišný vývoj může upozornit a doporučit další postup. Ke screeningu se využívají také specifické screeningové testy, jedná se pak především o dotazníky M-CHAT-R^TM , M-DACH a M-CHAT-R/F^TM.

V 15. až 18. měsíci věku je u dětí s PAS pozorován oslabený oční kontakt, nepružná, nebo žádná reakce na oslovení. Méně frekventované je předstírání při hře, sdílení zájmů, napodobování, neverbální komunikace je chudá. Screeningové metody nemusí zachytit děti s mírnější formou autismu.

👉 O screeningu se dozvíte více v sekci 1+10 informací o screeningu PAS a také v článcích Screening poruch autistického 
      spektra a Screening jako nástroj k rychlé podpoře dítěte při vzdělávání.

Charakteristické projevy svědčící pro PAS

Níže vyjmenovaná oslabení a nápadnosti se u dítěte nevyskytují nikdy všechna, jde spíše o výčet projevů, při kterých je dobré zpozornět.

Chování v kontaktu s druhými

• Méně reaguje na pobídky rodičů ke kontaktu, je málo vnímavé k okolí (zhruba polovinu pokusů rodičů o kontakt děti s PAS odmítnou nebo si jich vůbec nevšimnou).
• Vyhledává přítomnost druhé osoby, jen když něco potřebuje (má hlad, chce něco podat, s něčím pomoct aj).
• Projevuje menší radost ze vzájemného kontaktu s rodiči při dětských hříčkách typu „paci, paci“, či při příchodu blízkých osob domů (neusmívá se, rodiče nevítá).
• Má snížený zájem o společnou hru (posílání autíčka, kutálení s míčem, prohlížení knížek…), vybízí k ní zřídka. Nebo dítě baví pouze škádlivé hry (lechtání, schovávání, bafání), popř. u společné hry vydrží velmi krátce.
• Nenapodobuje chování druhých.
• Málo sdílí své zájmy – nenosí hračky/věci na ukázku, neukazuje na zajímavé objekty v dálce, nechlubí se, co zajímavého našlo.
• Snaží se méně získávat pozornost rodičů (radostnými zvuky, očním kontaktem, ukazováním, přinesením hračky apod.).
• Nereaguje na své jméno a pokyny, celkově méně reaguje na řeč – může působit dojem, jako by neslyšelo. Často ale na zvuky reaguje dobře.
• Příliš si nevšímá ostatních dětí, nemá touhu se k nim přidat, napodobovat je a snažit se s nimi komunikovat (očním kontaktem, ukazováním, podáváním hraček, dělením se), nebo je pouze z povzdáli pozoruje.
• Zaměřuje svou pozornost více na předměty a hračky než na osoby.
• Málo napodobuje chování rodičů (gesta „tytyty“, „pst“ nebo mávání, tleskání) či jednoduché aktivity s hračkami (stavění věže, létání letadla, dětské říkanky apod.).
• Nesleduje ukazování rodiče ve smyslu „Koukej, támhle letí letadlo“; „Podívej na toho pejska“
  
  

Nápadnosti v řeči a neverbální komunikaci

Nápadnosti v řečovém projevu bývají nejčastějším důvodem znepokojení rodičů. Dítě by mělo na rodiče žvatlat, po roce používat alespoň krátká slovíčka a ve dvou letech spojovat slova do krátkých vět. Hlavně by mělo rozumět a reagovat na pokyny. V osmnácti měsících ukazovat na známé obrázky („Kde je pejsek?“; „Kde je autíčko?“), mělo by správně reagovat na názvy předmětů každodenní potřeby („Kde je lžíce“, „Kde je plenka?“, „Kde je lahev“?).    

U dětí s autismem se setkáváme s těmito projevy:

• Mluví velmi málo nebo vůbec.
• Málo reaguje na řeč, oslovení, na pokyny, ale může reagovat na zajímavé zvuky.
• Nesnaží se slůvka nebo zvuky po rodičích opakovat nebo jen opakuje, co říkají druzí, nebo co slyšelo v televizi nebo na tabletu, ale porozumění významu se nerozvíjí.
• Žvatlání nebo broukání není zaměřeno na rodiče, ale dítě si povídá samo pro sebe. 
• Často se zdá, že nemá zájem o komunikaci, málokdy iniciuje vzájemnou komunikaci, zejména jen tak pro potěšení.
• Málo udržuje oční kontakt, nepoužívá ho k započetí či udržení interakce, může se i očnímu kontaktu vyhýbat.
• Nedívá se na rodiče v nových situacích.
• Nevyjadřuje své potřeby komunikačními prostředky (natahováním ruky, zvukem, gestem, navázáním očního kontaktu, pokývnutím hlavy, podáním předmětu či ukazováním, kdy si dítě zároveň kontroluje, že se rodič na něj dívá, že o něm ví). Místo komunikace se uchyluje k pláči nebo křiku, nebo se snaží si to, co potřebuje, obstarat samo.
• Málo reaguje úsměvem na úsměv rodičů či jejich výrazy.
• Jednoduchá gesta jsou používána minimálně (nemává, netleská, neukazuje na předměty, negestikuluje při říkankách apod.).
• Neužívá jemnou škálu mimických výrazů, převažuje neutrální výraz nebo se objevují jen projevy výrazných emocí (pláč, radost).
  
  

Hra a trávení volného času

• Hraje si po svém a často zvláštním způsobem, nehraje si s hračkou dle její funkce (staví hračky do řad, roztáčí kolečka, sleduje pohyb hračky, otevírá a zavírá dvířka autíček, hračky seskupuje, přemisťuje, rozebírá či rozhazuje).
• Nemá zájem o společnou hru s rodiči, převažuje samostatná hra, kdy si přijde pro rodiče, pokud potřebuje s něčím pomoct.
• Během hry se extrémně rozčiluje, pokud mu někdo do hry zasahuje nebo se mu hru snaží ukončit. 
• Upřednostňuje předměty denní potřeby (nádobí, propisky, brčka, víčka, kabely apod.) před běžnými hračkami.
• U oblíbené činnosti vydrží velmi dlouho, opakuje ji stále dokola.
• Mnohdy se upíná na oblíbený předmět/hračku, který nosí stále s sebou nebo se prostřednictvím něho uklidňuje.
• Při hře nepředstírá (jakože papá, spinká, že je tygr nebo pejsek).
• Při hře nenapodobuje běžné činnosti, které vidí doma (péče o miminko, vaření, úklid).
• Ve dvou letech mají děti obecně tendenci vybírat si stejné hračky, ovšem tato tendence se ani u starších dětí s PAS příliš nemění a herní repertoár je málo bohatý.

Nápadnosti v chování, nutkavé a opakující se projevy, zvláštní reakce na smyslové podněty

• Má potíže se změnami naučených rutin, rozruší ho i menší změna (změna trasy, oblečení a obuvi, umístění hraček...).
• Obtíže mu dělá ukončování oblíbených aktivit, na těchto aktivitách ulpívá a je těžké ho přimět ke změně činnosti. 
• Bývá posedlé několika neobvyklými aktivitami opakujícími se během dne (např. sledování výtahů, běhání ke košům, okapům).
• Vývoj je nerovnoměrný, může mít dobrou paměť, obzvláště pro čísla, písmena, písničky, TV znělky nebo jiná specifická témata, je schopné sestavit z dílků geometrické obrazce, skládá puzzle.
• Nápadnosti v pohybu často stereotypního charakteru – chůze po špičkách, točení se dokolečka, třepání rukama a poskakování, dávání rukou či prstů do zvláštních poloh. 
• Dítě může být extrémně vybíravé v jídle, citlivé na určitou konzistenci, teplotu nebo barvu jídla.
• Snížená nebo zvýšená citlivost na bolest, doteky, různé materiály. 
• Zvýšená nebo naopak snížená citlivost na pachy.
• Pozoruje předměty z neobvyklých úhlů, dlouze předměty pozoruje, je fascinováno detaily či světelnými efekty.
• Přecitlivělé reakce na hluk a hlasité zvuky (může si zakrývat uši). 
• Obtíže s nácvikem sebeobsluhy (nevnímá své fyziologické potřeby, nedá rodičům vědět o nepohodlí s plnou plenou, nemá rádo převlékání, je citlivé na mytí vlasů, stříhání nehtů/vlasů a při těchto aktivitách nespolupracuje).

Časté, ale pro autismus nespecifické chování

• Opožděný nebo zvláštní vývoj řeči. 
• Časté vzteky, zvýšená tendence k afektům, sebepoškozování.
• Hyperaktivita, impulzivita nebo naopak zvýšená pasivita.
• Úzkostné projevy nebo naopak absence strachu.

Batolecí období je kritické pro tzv. vývojový regres, kdy dítě ztrácí dovednosti, které již zvládalo (např. přestane žvatlat nebo užívat slova, nereaguje na pokyny a jméno, zhorší se oční kontakt, přestane ukazovat, neotáčí se na druhou osobu, odmítá společné aktivity, přestane napodobovat dětské říkanky, přestane ukazovat na zajímavé předměty, přijde o herní či motorické dovednosti). Ke ztrátě dovedností většinou dochází postupně. Nejčastěji to bývá mezi čtrnáctým až dvacátým čtvrtým měsícem. Regres ve vývoji je zachycen zhruba u třetiny dětí s autismem. Přibližně 25-30 % dětí s autismem si osvojilo určité jazykové dovednosti do osmnácti měsíců, ale poté je ztratilo. Ke znovunabývání dovedností dochází většinou opět ještě v předškolním období. 

Projevy PAS v tomto období jsou velmi různorodé, a proto bylo stanoveno pět klíčových varovných signálů, kdy by mělo okolí dítěte zpozornět a vyhledat odbornou pomoc. Jejich záchyt pomáhá k časné diagnóze PAS, nebo jiného vývojového postižení.

1. Není přítomno žvatlání nebo broukání u dítěte ve věku dvanácti měsíců.
2. Nepoužívání gest (natahování ruky ve smyslu ukazování, mávání) u dítěte ve věku dvanáct měsíců.
3. Dítě neříká jednotlivá slova ve věku šestnácti měsíců.
4. Dítě spontánně neříká dvouslovná spojení (nebo dítě pouze opakuje, co mu někdo říká) ve věku dvaceti čtyř měsíců.
5. Došlo ke ztrátě řeči nebo sociálních dovedností v jakémkoliv věku dítěte.

Co v tomto období můžete dělat a jak podpořit vývoj dítěte, naleznete pod záložkou  „JEDNAT".