Diagnostický screening jako nástroj k rychlé podpoře dítěte při vzdělávání

Diagnostické screeningové vyšetření cílené na projevy PAS u dětí má svou nezastupitelnou úlohu svou dostupností, která umožňuje včasné rozpoznání dětí s rizikovým vývojem, díky němuž může dojít k rychlejší podpoře dítěte. Když dítě odmala jeví známky odlišností, nefungují běžné výchovné prostředky, dopadá často v očích okolí (širší rodiny, ale i veřejnosti) vina na rodiče. To vyvolává velký tlak a vede k vyšší míře uplatňování negativních výchovných prostředků (trestů), nebo naopak k vyhýbání se (ať už vědomě či nevědomě) situacím, které tuto konfrontaci s okolím mohou vyvolávat. Ještě výrazněji se odlišnosti projeví vstupem dítěte do předškolního zařízení, tedy ve srovnání s jeho vrstevníky. Proto mnohdy pedagogičtí pracovníci, kteří mají s výchovou a vzděláváním dětí bohaté zkušenosti, upozorňují rodiče na nestandardní vývoj jejich dítěte.

Spektrum symptomů u dětí s PAS je velmi pestré, co do šíře i hloubky. Nicméně včasná intervence dokáže dítěti pomoci se vyrovnat se situacemi, které mu jeho diagnóza znesnadňuje. Jen dítě, které má adekvátní podporu, dokáže zdárně zdolávat své „nedostatky“, s pomocí a správnou metodikou dokáže udělat velké pokroky. Pokud dítě podporu včas nezíská, obvykle se přesouvá z jedné školy do druhé, rodiči je vina často svalována na pedagogy a pedagogy na rodiče. Řešení potíží se tak jen odkládá a dovednosti dítěte se nezlepšují.

Co je diagnostický screening ve vzdělávacím procesu

Jedná se o službu pro rodiny, které mají podezření na poruchu autistického spektra (PAS) u svého dítěte. Je určena rodičům dětí, jejichž chování jeví známky odlišnosti ve srovnání s jejich vrstevníky. Podezření však mohou vyjádřit též pedagogové, jiní odborníci nebo i širší rodina či známí. U dětí mladšího věku (MŠ) volíme většinou pozorování dítěte v domácím prostředí, avšak screeningová diagnostika může probíhat i v prostředí mateřské školy, dětské skupiny či školy. Není neobvyklé, že výraznější symptomy PAS jsou zřetelnější právě ve chvíli, kdy je dítě zařazeno do vrstevnické skupiny v rámci předškolního či školního vzdělávání.

Screeningové vyšetření nenahrazuje psychologické vyšetření cílené na projevy PAS. Hlavním cílem screeningového vyšetření je vyslovení pravděpodobnosti, zda projevy v chování mohou souviset s PAS, a doporučit rodičům další postup – často i komplexní psychologické vyšetření cílené na PAS.

Jak diagnostický screening probíhá

Pro diagnostický screening je důležité pozorování dítěte, případně interakce s ním. Zejména ve školním prostředí přímá interakce s dítětem neprobíhá. V těchto situacích je lepší zvolit diskrétní přístup a dítě spíše jen pozorovat ve vrstevnické skupině, než s ním aktivně jít do interakce. Pozorování přináší cenné informace o sociálním chování a fungování dítěte ve vrstevnické skupině. Zároveň se jedná o taktní způsob, jak na pozorovaného žáka nepoutat nevyžádanou pozornost. Nedílnou součástí je i rozhovor s rodiči, neboť se jedná o vývojovou diagnózu, tudíž jsou důležité i informace z minulosti (jak probíhal vývoj dítěte z hlediska diagnosticky stěžejních oblastí).

Deficity PAS se projevují především ve třech oblastech dětského vývoje: oblast sociálních interakcí, komunikace a hry – představivosti, a proto je třeba se na ně v průběhu pozorování i v anamnestickém rozhovoru zaměřit. Rozhovor s pedagogem má své nezastupitelné místo, zejména pokud pedagog žáka zná dlouhodobě. Pro screeningové vyšetření mohou být důležité například tyto informace: Jak se žák chová v kolektivu, jak vypadají jeho kamarádské vztahy, jaká je s ním spolupráce, jaké jsou oblasti, ve kterých vyniká a v kterých pedagogové pozorují oslabení.

Screeningové metody

Kromě uvedené interakce s dítětem, jeho pozorování a rozhovoru s rodičem, případně pedagogem, jsou využívány i další screeningové metody. Jedná se o vyplňování dotazníků a škálování, které mohou poukázat na eventuální riziko přítomnosti poruchy autistického spektra a napomáhají diferenciální diagnostice (odlišit děti s PAS od dětí s jiným abnormálním vývojem).

Užívanou screeningovou metodou pro různé věkové kategorie je AQ-test – kvocient autistického spektra (Baron-Cohen, 2001). Metoda byla vyvinuta pro kvantitativní měření vlastností spojených s autistickým spektrem u dospělých osob bez poruch inteligence. Jde o sebehodnotící dotazník, kdy se posuzuje sociální chování, vnímání detailu, komunikace, představivost a přepínání pozornosti. Je schopný predikovat klinickou diagnózu Aspergerova syndromu. 

Dále se v ČR využívá test CAST - Childhood Asperger Syndrome Test (Scott, 2002; Williams, 2005). Jde o screeningový nástroj určený k diagnostice poruch autistického spektra (zvláště Aspergerova syndromu) u dětí ve věkovém rozpětí od 5 do 15 let. Test prošel standardizací v českém prostředí a je často používaný ve školských poradenských pracovištích.

V případě podezření na diagnózu Aspergerova syndromu lze využít k detekci této poruchy u dětí mladšího školního věku screeningovou škálu ASAS - The Australian Scale for Asperger’s Syndrome (Garnett, 1995). Hodnotí se sociální, emoční, komunikační, kognitivní a pohybové dovednosti, specifické zájmy a další charakteristiky na škále 0–6. Škálu vyplňují rodiče, učitelé nebo další osoby, které dítě znají.

Další frekventovaně užívanou dotazníkovou metodou v českém prostředí je CARS - Childhood Autism Rating Scale. CARS-2 (Schopler, 2010) slouží k identifikaci dětí s PAS a posouzení závažnosti poruchy. Je použitelný od dvou let věku. V patnácti položkách jsou obsaženy všechny oblasti, které mohou být u dětí s PAS oslabeny. CARS-2 existuje ve dvou verzích – „standardní verze“ se používá pro děti mladší šesti let a ty, které mají komunikační či kognitivní deficity; „vysocefunkční verze“ je alternativa pro plynně hovořící jedince a děti starší šesti let.

M-DACH - Dětské autistické chování (Thorová 2003; Šporclová, 2015) je česká screeningová metoda, která je určená k depistáži dětí s poruchami autistického spektra. Metoda má formu dotazníku s jednoduchými otázkami. Využití je nejvhodnější u dětí od 18 měsíců do dosažení pěti let.

V posledních letech si výzkumníci a psychologové více uvědomují možné odlišnosti projevů PAS u žen v porovnání s muži na autistickém spektru, a proto roste zájem vytvořit metody a testy, které by lépe rozpoznaly projevy dívek a žen s PAS. Např. screeningový dotazník na PAS určený pro dospělé ženy (Modified GQ-ASC).

👉 Více o screeningových dotaznících a škálách najdete zde.

Závěr ze screeningového vyšetření

Samotné screeningové vyšetření trvá přibližně dvě hodiny. Zákonní zástupci dítěte jsou seznámeni se závěrem z vyšetření – zda se odborník k diagnóze PAS přiklání, či ne. Rodiče následně obdrží zprávu z tohoto vyšetření. Pokud se podezření prostřednictvím screeningové metody potvrdí, je vyšetření žáka na odborném pracovišti plně indikováno. Rodičům mohou být sděleny i další informace, které je zajímají ohledně diagnostického procesu a následné podpory jejich dítěte (v domácím i školním prostředí).
 

Přijímání závěrů

Pro rodiče někdy bývá obtížné slyšet z úst odborníka, že se vývoj jejich dítěte neubírá standardní cestou. Pochopitelně se nejedná o jednoduchou situaci a každý rodič se s touto informací vyrovnává po svém. Někteří jsou touto zprávou zdrceni, představují si „černé scénáře“. Jiní rodiče tuto informaci přijímají pozitivně, částečně se jim uleví, protože se jim potvrdí něco, co podvědomě tušili. Také mohou konstruktivně pracovat na podpoře svého dítěte a přestat se obviňovat z „rodičovského selhání“, které často pociťují. Jiní rodiče jsou již na tuto zprávu dobře informačně připraveni, již si vyhledali odbornější informace, podezření na diagnózu pojali sami a závěr odborníka pro ně není překvapením.
 

Co následuje po vyjádření podezření na diagnózu PAS

Rodičům mladších dětí je doporučena služba rané péče, která je poskytována v domácím prostředí. Jedná se o sociální službu do sedmi let věku dítěte. Odborníci ve spolupráci s rodiči zahájí terapie a nácviky. Zaměřují se především na opožděný vývoj řeči, nedostatečné porozumění řeči, stereotypy ve hře a nedostatečnou reciprocitu při ní, potíže v sociálních interakcích s vrstevníky či cizími lidmi, nevhodné emoční projevy aj. 

Pokud dítě dosáhlo věku, kdy je možný jeho vstup do mateřské školy (nebo již vstupuje do základní školy), je třeba kontaktovat školské poradenské zařízení (ŠPZ), tedy speciálně pedagogické centrum (SPC).

👉 Další informace o SPC najdete v článku 1 + 10 informací, které byste měli vědět o speciálně pedagogických centrech.

Toto zařízení na základě odborného psychologického a speciálně pedagogického vyšetření buď doporučí rodičům vhodný typ mateřské či základní školy, nebo dítěti nastaví potřebnou míru podpory ve stávající mateřské nebo základní škole. ŠPZ vyhotoví dítěti doporučení ke vzdělávání – stanoví vhodné metody a obsahy, organizaci výuky či jiná podpůrná opatření (např. personální podporu prostřednictvím asistenta pedagoga, dalšího pedagoga), navrhne předmět speciálně pedagogické péče a pedagogickou intervenci. Díky těmto doporučením má dítě větší šanci zvládnout vzdělávací proces a optimálně se vyvíjet dle svých schopností.

Bohužel se ukazuje, že děti, které nejsou vzdělávány v odpovídajícím typu školy a s poskytovanou adekvátní podporou, mají malou šanci vše dobře zvládnout. Pokud pedagogy nejsou dostatečně pochopena a respektována specifika dítěte, nedostane se dítěti přiměřené podpory, žák je více napomínán a kárán. Tato frustrace může vést k vyhýbání se školnímu prostředí, k potížím v emoční oblasti, ať už se jedná o zvýšenou úzkostnost či projevy agrese.

👉 Doporučujeme k přečtení článek Pedagog prvního stupně a dítě s PAS ve výuce. 

Je třeba též absolvovat diagnostický proces cílený na PAS na odborném pracovišti, vyšetřením u klinického psychologa či psychiatra, a podezření vyjádřené diagnostickým screeningem potvrdit či vyvrátit. Nejedná se však o definitivní „ukončení“ diagnostického procesu. Každý odborník se může zmýlit a je potřeba vývoj dítěte i nadále sledovat, případně po čase vyšetření zopakovat. Rodiče mají možnost v případě přetrvávajících pochybností vyhledat jiného odborníka pro tzv. „druhý názor“. Děti s diagnostikovanou poruchou autistického spektra docházejí po určitém časovém období na kontrolní diagnostické vyšetření. Jedná se o běžný a osvědčený postup z důvodu sledování jejich vývoje, kdy se symptomatika PAS proměňuje.

Obtížné přijímání vs. zodpovědnost

Zákonní zástupci, většinou rodiče, rozhodují o tom, zda dítě podstoupí screeningové nebo diagnostické vyšetření. Přijetí diagnózy dítěti otevírá cestu, dává směr jeho vzdělávání a ovlivní jeho životní úspěšnost.

Nelze pominout obavy ze „škatulkování“ dítěte, kterého se zákonní zástupci dítěte někdy obávají. Tyto obavy jsou na druhé straně vyvažovány pomocí, která může být dítěti poskytnuta. Pokud dítěti nebude poskytována potřebná podpora, mohou nastat rozličné potíže dítěte ve školním kolektivu a ve vzdělávání celkově. Důležité je samozřejmě citlivé poskytování informací, odborná práce s kolektivem třídy, osvěta, že každé dítě s PAS je jiné, a tím minimalizovat nepřiměřený pohled na konkrétní dítě v souvislosti s předchozími zkušenostmi.

👉 Inspirativní pro vás může být také článek 1 + 10 spokojeného žáka s autismem.

Na podkladu výše uvedených informací se přikláníme k absolvování screeningového vyšetření, věříme, že výhody screeningového vyšetření vysoce převyšují ty negativní. Přimlouváme se za moudrost a ohleduplnost k vašim dětem, které potřebují pochopení a vlídný přístup, aby byly šťastné a bylo jim na světě dobře.

👉 Přečete si  1 + 10 informací o screeningu PAS.

Více informací můžete čerpat například z těchto odborných titulů:

• THOROVÁ, Kateřina. Vývojová psychologie. Proměny lidské psychiky od početí do smrti. Praha: Portál, 2015. ISBN 9788026207146.
• GLASSER, M. Judith, KUSHNER Jill Menkes. Jak přežít, když nerozumím emocím. Pomocník k rozvíjení empatie. Praha: Portál, 2018. ISBN 9788026213093.
• KENDÍKOVÁ, J., VOSMIK, M. Jak zvládnout problémy dětí se školou?. Praha: Pasparta, 2013. ISBN 9788090557604.
• ČADILOVÁ, Věra, ŽAMPACHOVÁ, Zuzana. Rozvoj sociálních dovedností u dětí s autismem. Praha: Pasparta, 2013. ISBN 9788088163497.