Screening poruch autistického spektra

Screening je proces využívající různé postupy a metody, které umožňují z populace vybrat osoby, u kterých existuje výrazně vyšší riziko, že mají poruchu autistického spektra (PAS). Pozitivní nebo negativní výsledek screeningu nemusí odrážet realitu (být pravdivý), může také poukázat na možnou přítomnost jiné neurovývojové poruchy. Teprve podrobné diagnostické vyšetření, které se řídí na důkazech založenými doporučenými postupy, dokáže toto podezření potvrdit či vyvrátit. Screening není plnohodnotná diagnostika.

Podstatu screeningu pěkně vysvětluje obrazné přirovnání profesora pedagogické psychologie Jiřího Mareše: „Diagnóza je vlastně úkon, kdy z hromady různorodého materiálu máme vybrat bílé kulaté křemínky v určitém rozpětí velikostí. Ruční přebírání hromady je příliš náročné, stačí však, abychom zhotovili síto, které nám materiál pomůže prosít. Velikost otvorů je důležitá. Pokud zvolíme otvory menší, zůstane nám na sítu, kromě hledaných oblázků, mnoho dalších drobných kamínků. Pokud zvolíme otvory větší, část hledaných oblázků sítem propadle, síto je nedokáže zachytit a budou pro nás ztraceny. Nicméně i při vhodné velikosti otvorů zůstanou na sítu nejen oblázky žádané velikosti, ale také kousky jiného materiálu. Velikostí budou odpovídat hledaným oblázkům nebo budou dokonce větší. Předměty, které na síti zbyly, musíme tedy očistit, důkladně prohlédnout, přebrat, aby nám zůstaly jen bílé křemínky.“

Fázi prosívání nám pomáhají dělat testy a dotazníky a označujeme ji jako screening, fázi důkladnějšího zkoumání s aplikací přesných kritérií a vyšetřovacích postupů můžeme označit jako diagnostiku.

 Na základě screeningu dojdeme k těmto závěrům:

1. Osoby, které mají s velkou pravděpodobností autismus.
2. Osoby, které s velkou pravděpodobností autismus nemají.
3. Osoby, jejichž výsledky lze považovat za hraniční a nejasné.

Rizika, která vznikají z nesprávného závěru

Může se stát, že screeningové vyšetření dospěje k závěru, že u dané osoby existuje riziko PAS, nicméně vyšetřovaná osoba autismus nemá, závěr je tzv. falešně pozitivní. Poruchy autistického spektra se řadí k poruchám, které mohou mít závažný dopad na vývoj dítěte a jeho fungování v dospělosti. Navíc se na poruchy autistického spektra váže řada předsudků a stereotypů. Falešně pozitivní závěr může způsobit zbytečný stres, a to zejména v případě, kdy v krátké době není rodině poskytnuta speciální péče.

Může se stát, že screeningové vyšetření dospěje k závěru, že u dané osoby není přítomno riziko rozvoje PAS, daná osoba ale autismus má, závěr je tzv. falešně negativní. Negativní závěr rodičům může poskytnout dočasný pocit úlevy a jistoty, a přestanou proto další vyšetření na nějaký čas řešit. Nerozpoznaný případ vede k oddálení intervence a potřebné podpory, v případě autismu se může jednat i o několik let. 

Limity screeningu

Screeningové metody mají vyšší riziko falešně pozitivních a falešně negativních výsledků než plnohodnotná diagnostika. Screeningu se věnuje méně času a většinou ho neprovádí zkušený diagnostik se specializací na PAS. Screeningové testy obvykle hůře zachycují osoby s mírnějšími projevy PAS. Pokud by však testy byly příliš citlivé, zachytávaly by osoby s nejrůznějšími obtížemi, nejen autismus. Výzkum odhaluje, že absence opakujícího se chování a obtíží se změnami, průměrný intelekt, mladší věk v době vyšetření a absence náročného chování vedou častěji k falešně negativním závěrům.

Časný screening nemusí zachytit děti, které mají pomalý rozvoj symptomatiky, v době screeningu tak mají pouze velmi mírné, nekonzistentní, nespecifické, mozaikově přítomné odchylky (opoždění jemné motoriky, sociální plachost, sociální nezralost, opoždění komunikace). Mohou být také na začátku regresivní fáze, kdy již projevované schopnosti a naučené dovednosti se v určitém věkovém období snižují nebo mizí. U poruch autistického spektra jsou někdy odchylky zachytitelné až v době, kdy v určité vývojové fázi naroste tlak na to, aby sociální dovednosti byly uplatňovány. Screeningové testy bývají nastaveny na odhalování projevů zejména u chlapců, nemusí tak zachytit dívky na spektru.

Ačkoliv rodiče bývají na zachycování odlišností ve vývoji dítěte citliví, v testech mohou projevy dítěte podceňovat či nadhodnocovat. Velmi často v obavách, aby svou odpovědí dítěti neuškodili a výsledek nezkreslili, nejsou schopni adekvátně odpovědět. Dospívající a dospělí, kteří vyplňují testy sami za sebe, mohou kvůli omezené schopnosti sebereflexe nebo kvůli obranným mechanismům symptomy charakteristické pro autismus u sebe nevnímat a/nebo popírat, nebo naopak se znepokojovat svým chováním, které je v populaci běžné a nijak nevybočuje z normy. Nepřímou nevýhodou screeningu je nedostatek služeb či volných kapacit ve službách následné péče.

Časný screening dokáže odhalit přítomnost poruchy autistického spektra nebo zvýšené riziko jejího rozvoje. Dítě pak profituje z možnosti časné diagnostiky a intervence. Vzhledem k menší náročnosti by screening mohl být jako služba dostupnější.

👉 O včasné diagnostice poruch autistického spektra očima rodičů dětí s touto poruchou si můžete přečíst zde.

Důležité vlastnosti screeningových metod

Kvalitu screeningových metod (testů, dotazníků, posuzovacích škál) vyjadřují jejich vlastnosti. Zde jsou některé z nich:

1. Validita — metoda má odhalovat to, co chceme zachytit, a ne něco jiného. V tomto případě poruchy autistického spektra a nezachytávat třeba jiné neurovývojové odchylky nebo opožděný vývoj.
2. Reliabilita – metoda by měla být spolehlivá, což znamená, že při opakovaném použití testu bychom měli dosahovat podobných výsledků; více osob se stejným přístupem k informacím by mělo docílit také podobných výsledků.
3. Senzitivita (citlivost) – pokud je uvedena v procentech, vyjadřuje, u kolika procent posuzovaných osob dokáže dovést ke správným pozitivním závěrům a kolik je falešně negativních případů.
4. Specifičnost – pokud je uvedena v procentech, vyjadřuje, u kolika procent posuzovaných osob dokáže vést ke správným negativním závěrům a kolik činí podíl falešně pozitivních případů.

Na jaké oblasti screening PAS cílí

Screening se zaměřuje zejména na zachycení jádrových obtíží u autismu a na projevy, které se ve spojení s autismem velmi často vyskytují.

Atypické projevy ve vývoji

Screening se obvykle zaměřuje na odlišnosti v řečovém, sociálním, motorickém, emočním a herním vývoji, projevy náročného chování, míru aktivity a přítomnost jakéhokoliv regresu ve vývoji, kdy dochází ke ztrátě určitých schopnosti nebo již jednou osvojených a uplatňovaných dovedností.

1. Oblast sociální chování
   Screening mapuje, jak se člověk chová v interakci s druhými lidmi, jak navazuje a udržuje vztahy, jak dokáže uplatnit sociální dovednosti, jak rozumí sociálním podnětům, jak je schopen se učit skrze sociální učení. Například zda je motivován se učit od druhých, zda se učí nápodobou, zda má zájem vstupovat do interakce s dalšími osobami, zda reaguje na sociální odměny a tresty, zda vnímá chování a přání druhých a zda se jim snaží přizpůsobit své chování.
   
   
2. Oblast komunikace
   Screening obvykle mapuje milníky ve vývoji řeči, různé atypické projevy v řečovém vývoji, zaměřuje se na kvalitu sociální slovní i neverbální komunikace.
   
   
3. Opakující se stereotypní činnosti
   Screening pátrá po přítomnosti stereotypních a specifických zájmů, kdy se určité činnosti nadměrně opakují nebo na nich osoba příliš ulpívá, ať už jde o manipulaci s předměty, pohybové stereotypie, studium určitého typu informací nebo témata rozhovoru. 
   
   
4. Potíže s přizpůsobivostí
   Screening mapuje nestandardní obtíže a reakce v procesu přijímání změn nejrůznějšího charakteru. Zaměřuje se na pružnost v chování, ale i v myšlení.
   
   
5. Specifika v senzorickém vnímání
   Screening obvykle mapuje i atypickou reaktivitu na smyslové podněty, nejčastěji jde o přecitlivělé nebo naopak nedostatečné reakce na různé smyslové vjemy.

Pokročilý screening

Screening může mít různou formu, od administrace jednoduchého testu až po odborné vyšetření. Screening na autismus může být přidruženou součástí komplexního vyšetření nebo naopak hlavním cílem odborného vyšetření. Pokud vyšetření vede osoba, která má určitou odbornou zkušenost či trénink s poruchami autistického spektra, mluvíme o pokročilém screeningu. Profesně může jít o psychologa, speciálního pedagoga, psychiatra, pediatra či logopeda.

Pokročilý screening může následovat u osob, u kterých se prokázalo podezření na základě vyplnění dílčího screeningového testu či přetrvává podezření na autismus a plnohodnotná diagnostika podle doporučovaných postupů není z nějakého důvodu chtěná nebo dostupná. Podezření může vzniknout tak, že na ně upozorňuje učitel, partner, kamarád, rodiče vnímají atypičnost vývoje, osoba sama u sebe vnímá symptomy, které jsou popsány jako charakteristické pro autismus.

I pokročilý screening může mít různé formy. Může mít podobu telefonické konzultace, konzultace prostřednictvím webové aplikace (chat), vyšetření může probíhat v domácím prostředí nebo v ambulanci, jeho součástí může být rozbor videí, vyplnění dotazníků nebo testů. Výstupem by měla být zpráva o výsledcích screeningového vyšetření.

Pokročilý screening by měl být na rozdíl od diagnostiky méně pracný, dostupnější, rychlejší a ekonomičtější. Zároveň ale musí naplňovat i kritérium serióznosti výsledků. Výstupy z něj by měly sloužit jako podklad pro důležitá rozhodnutí, ať už se týkají další specializované péče a podpory, výchovných postupů, či školního zařazení.

👉 Na stránkách AutismPort najdete screeningové dotazníky M-CHAT-R^TM, DACH, ASAS.
👉 Další informace o screeningu najdete také v článku 1 + 10 informací o screeningu PAS.