Zvláštnosti ve vývoji komunikačních dovedností dětí s poruchou autistického spektra

Vývoj komunikačních dovedností probíhá již v průběhu těhotenství (prenatálně). Už v matčině děloze je dítě schopné komunikovat. Reaguje na podněty z vnějšího prostředí a rozvíjí dovednosti, které se po narození nadále zdokonalují. Pro narozené miminko je nejběžnějším komunikačním prostředkem křik – je to první z vokálních vývojových mezníků ve vývoji komunikace. Kojenec křikem projevuje libé či nelibé pocity, které prožívá. Následuje stádium žvatlání, poté napodobování, rozumění řeči a vlastní řeč.

V prvním roce dítěte dochází k vyslovení prvních slov, kterému předchází kolem desátého měsíce věku dítěte porozumění verbálním podnětům. Porozumění řeči se vyvíjí dříve než produkce slov. Jazykový a komunikační vývoj postupuje rychle dopředu. První slova vystřídají krátké jednoduché věty a slovní zásoba se zdokonaluje a narůstá. Na konci předškolního období jsou děti schopné vyprávět kratší příběh s užitím jednoduchých souvětí. Přelom šestého a sedmého roku věku někteří odborníci pojímají jako konec plastického období pro rozvoj řeči (tzv. řečové období). Vhodné je ale komunikační schopnosti u dětí se specifickými potřebami rozvíjet i v pozdějším věku. Mnoho dětí má vyšší potenciál, který sedmým rokem života nemizí.

Odlišné „vrůstání“ do jazyka u dětí s PAS

Komunikační dovednosti a jejich vývoj jsou závislé na vývoji sociálních dovedností a na sociální interakci. Sociální interakce a komunikace se vyvíjí společně. Dospělí působí neverbálními i verbálními podněty na dítě, dítě reaguje a podává zpětnou vazbu svým chováním, a to zpětně vyvolá uzpůsobení komunikace ve směru k dítěti. Hlavní roli při „vrůstání“ do jazykového systému mateřského jazyka hraje napodobování a opakování. Pro děti s autismem jsou všechny tyto činnosti obtížné. Napodobování a sociální forma učení u dětí s autismem často ve vývoji chybí nebo jsou omezené. U dětí s autismem tak vývoj neprobíhá přirozeně, děti nemohou spontánně „nasávat“ mateřský jazyk a „vrůstat“ do něj, vývoj komunikace probíhá odlišně.

Broukání a prvotní vokalizace se u dětí s autismem může vyvíjet běžným způsobem. V počátcích raného vývoje komunikačních dovedností nejsou rodiče schopni nalézt odlišnosti či vidět nějaké nápadnosti ve vývoji. Pro některé rodiče dětí s autismem je obtížné interpretovat jejich pláč a rozeznat tak jejich základní potřeby. První sociální úsměv může přicházet později, někdy se v raném věku neobjeví vůbec. Navazování očního kontaktu v batolecím věku má odlišnou kvalitu a charakter. Žvatlání je neobvyklé a méně frekventované. Jedinci s autismem méně napodobují zvuky svého okolí, gesta či výrazy (mimiku) dospělých. Okolo dvanáctého měsíce část dětí s poruchou autistického spektra (PAS) vysloví první slova. Často ale vidíme, že je užívají neadekvátně. Vývoj komunikace bývá mnohdy pomalejší, okolí jej vyhodnocuje jako opožděný či zvláštní.

Děti s autismem mívají menší slovní zásobu, často ve dvou letech věku aktivně užívají pouze kolem 20 slov (jejich vrstevníci bez autismu ve stejném věku mohou užívat 100-300 slov). Výjimečně ukazují na předměty. Vývoj gestiky je taktéž odlišný. Komunikace prostřednictvím gest se nerozvíjí nebo je opožděná. Z pohledu logopeda, který vnímá gesta jako přípravné stádium pro slova, je diagnostika i terapie směřována již do tohoto předřečového období. V dalších fázích vývoje řeči, kdy se tvoří u dětí slovní spojení a věty, nedochází u dětí s autismem k tvorbě slovních spojení, a pokud ano, tak velmi omezeně. Kreativní jazyk bývá omezený. Intonace, přízvuk, melodie i rytmus komunikačního projevu je zvláštní až monotónní. Převažuje neverbální forma komunikace nad verbální, přetrvávají echolalie. Porozumění verbálním podnětům je narušené, abstraktní výrazy bývají nepochopeny, delší věty a souvětí dětem nedávají smysl. Pasivní slovní zásoba u většiny případů dětí s autismem převyšuje nad aktivní. Problematické bývá skloňování, časování, užívání zájmen, tvorba vět v gramaticky správném tvaru. Otázky a zápor jsou tvořeny s chybou. V pragmatické jazykové rovině vidíme nejvíce odlišností, které zrcadlí obtíže v sociální oblasti.

Existují děti s PAS, jejichž vývoj řeči je naopak akcelerovaný a mluví velmi dobře, i když mohou mít obtíže řeč uplatňovat v běžné vzájemné konverzaci a sociálních situacích. Někdy si vytvoří bohatou slovní zásobu pouze z oblasti, která je zajímá, jindy se díky výborné verbální paměti jejich řečová produkce více opírá o opakování než o porozumění významu. U některých dětí obtíže v řeči přetrvávají delší dobu, postihují více rovin a logopedem je diagnostikována vývojová porucha řeči různého stupně.

Způsoby hodnocení komunikace

U dětí s autismem mohou být narušeny už nezáměrné formy komunikace dětí směrem k rodiči, proto je důležité zaměřit logopedickou diagnostiku dětí z rizikových skupin již do raného věku. Mezi rizikové skupiny počítáme například děti předčasně narozené, děti, které skórovaly pozitivně v screeningovém dotazníku autismu M-CHAT-R^TM (provádí pediatři v osmnáctém měsíci věku dítěte), děti s genetickými nebo neurologickými anomáliemi, metabolickými poruchami, děti s chronickým onemocněním či senzorickými deficity.

Jednou z možností hodnocení komunikace je metoda Laheyové, která jazykovou kompetenci dítěte shrnuje pod tři kategorie: obsah, forma a použití. Pro diagnostiku komunikace u dětí s autismem je stěžejní právě kategorie použití, tedy zhodnocení pragmatické funkce komunikace včetně neverbálních komponent – očního kontaktu (jeho kvality a navozování), počtu herních nebo komunikačních neverbálních výměn mezi dítětem a komunikačním partnerem, sdílení společné pozornosti a schopnost gesty vyjadřovat žádost (tzv. protoimperativní a protodeklarativní formy komunikace).

Protoimperativní chování jedince slouží k vyjádření žádosti. Spočívá v aktivitách zaměřených na předměty, později na lidi. Uchopování a manipulace s předměty se vyvíjí v ukazování. V průběhu vývoje se ukazování začne měnit na vědomý akt žádosti. Ukazování je významným stádiem ve vývoji komunikačních schopností. Jedná se o vědomou formu chování a komunikace. Dítě ukázáním žádá o podání hračky či jídla nebo pití. Protoimperativní gesta se vyvinou v protodeklarativní tehdy, když dítě začne gesto ukazování využívat k získání pozornosti dospělého jedince. Předměty a jevy ve svém okolí pojmenovává, komentuje, chce se podělit o dění nebo získat názor dospělého. U dětí s autismem ukazování protodeklarativního charakteru (tedy s cílem sdílet) často chybí nebo se vyvíjí značně opožděně, což je důkazem narušení v oblasti pragmatiky (funkčního užití) komunikace.

Protoimperativní a protodeklarativní chování považuje logoped za prekurzory vývoje komunikace, a proto by měla být vyšetřena v prvních fázích logopedické intervence dětí raného věku.

👉 „Někteří klienti přijdou nejprve na logopedii a logoped je upozorní na možnost výskytu poruchy autistického spektra." Přečtěte si článek o logopedické terapii u dětí s PAS. 

Artikulační poruchy patří k nejčastějším poruchám komunikace v předškolním věku, u dětí s poruchou autistického spektra se také frekventovaně vyskytují. Děti s poruchou autistického spektra a s výrazněji narušeným řečovým vývojem, mívají také větší a častější fonologické obtíže (atypickou prozódii, omezený počet správně vyslovovaných hlásek, obtíže se správným rozlišováním hlásek), což se odráží v mluvním a později i písemném projevu. U dětí s poruchou autistického spektra se snažíme o nápravu jazykového a řečového vývoje ve všech jazykových rovinách. Z pohledu logopedické péče však náprava výslovnosti není prioritou. U dětí s PAS se při logopedické terapii zaměřujeme na narušený akt komunikace jako celku a pragmatickou (sociální) jazykovou rovinu, tedy především na rozvoj funkční komunikace.