Autistické maskování

Někteří lidé s poruchou autistického spektra si dokážou osvojit strategie, které jim před ostatními umožní alespoň částečně skrývat jejich odlišnost nebo vrozené sociální deficity. Tyto strategie bývají souhrnně označovány jako autistické maskování nebo sociální kamufláž.

Poslechněte si článek také v audio verzi (čte Pavla Hradecká)

Lidé s autismem se pozorováním ostatních, sledováním televize nebo četbou knih snaží naučit, jak se lidé obvykle v kontaktu s druhými chovají. Mohou pak podle televizních postav nebo známých napodobovat výrazy tváře, gesta či intonaci hlasu. Mnohdy se snaží navazovat oční kontakt i přesto, že to pro ně není přirozené ani příjemné. Naučí se také třeba dívat lidem na ústa nebo nad oči, aby tak zamaskovali diskomfort, který při pohledu do očí pociťují.

Součástí maskování je i trávení času přípravou na konverzace, chystají si témata a scénáře pro běžné rozhovory. Učí se opakovat odposlechnutá sdělení, fráze nebo slovní obraty či vtipy. Napodobování se může týkat také volby zájmů, způsobů hry, volnočasových aktivit nebo stylu oblékání. Maskování se může projevovat také sociální pasivitou, člověk s autismem tak může působit jen jako introvert. Jinou strategií je předstíraný zájem, velká snaha vyhovět a přizpůsobit se ostatním bez zohledňování vlastních potřeb, která ale často vede k vyčerpání. Mohou před ostatními potlačovat svou potřebu provádět neobvyklé stereotypní činnosti, pohyby nebo vydávat zvuky (tzv. vokální stimming), které jim pomáhají ventilovat vnitřní napětí, čímž se ale dostávají do větší tenze.

Maskováním se lidé s autismem snaží skrýt část sebe samých, svoje přirozené projevy, názory a pocity. Snaží se zakrýt, jak velkou vnitřní nepohodu ze sociálních situací pociťují.

Maskování a jeho možné negativní dopady na duševní zdraví lidí s PAS

Maskování bývá připisováno zejména dívkám a ženám na autistickém spektru. Někteří odborníci se domnívají, že maskování může zčásti vysvětlit, proč je autismus u žen diagnostikován méně často nebo v pozdějším věku než u mužů. Výzkumy ale ukazují, že maskování využívají v různé míře jak muži, tak ženy na spektru, kteří si dokážou uvědomovat vlastní odlišnost a jsou motivováni integrovat se do společnosti. Nicméně se potvrdilo, že u žen je výskyt maskování častější a že jej ženy využívají ve vyšší míře než muži.

👉 Podívejte se, jak maskování prožívá neviditelná Poppy, hlavní hrdinka komiksového seriálu, který je věnován ženám na spektru. 

Podle osobních výpovědí mnoho lidí na spektru spojuje maskování s pocity ztráty vlastní identity a s pocity osamělostí. Vadí jim, že je ostatní lidé neznají v jejich pravé podobě. Uvádějí také, že maskování je velmi náročné na koncentraci a sebeovládání a mnohdy vede k enormnímu vyčerpání ze sociálního kontaktu. Studie, které se zabývaly vlivem maskování na duševní zdraví lidí s autismem, došly k závěru, že je vysoká míra maskování spojená se zvýšeným výskytem psychických potíží v podobě úzkosti, stresu, deprese a se zvýšeným rizikem sebevražedného chování. Tím, že u některých jedinců není autismus rozpoznán jako primární příčina psychických potíží, roste riziko, že se jim nedostane potřebné podpory a odborné péče, která by mohla navýšit jejich životní spokojenost, psychickou pohodu i celkovou životní situaci.