Adaptační strategie - způsoby, jak se lidé s PAS vyrovnávají se svým oslabením

V širším pojetí jsou adaptační strategie veškeré procesy, které jedinci umožňují přizpůsobovat se a vyrovnávat se s životními podmínkami a požadavky. V souvislosti s autismem se o adaptačních strategiích hovoří jako o schopnosti vyrovnávání se s vrozenými deficity v sociálních a komunikačních schopnostech a s tím souvisejícími potížemi s porozuměním pocitům a myšlení druhých osob apod.

Poslechněte si článek také v audioverzi (čte Pavla Hradecká)

Vyhýbání se sociálnímu kontaktu a „skutečnému světu"

Jedním ze způsobů, kterým se lidé s autismem vyrovnávají se svým oslabením, je sociální stažení a vyhýbání se sociálnímu kontaktu. Tato strategie má za účel omezit výskyt nepříjemných nebo matoucích interpersonálních interakcí. Zákonitě však vede k sociální izolaci a zamezuje dalšímu rozvoji sociálních kompetencí. Má tedy negativní dopad na fungování v běžném životě.

Další adaptační strategií, kterou mnohdy doprovází sociální stažení, může být „přesun do fantazijního nebo virtuálního světa". Trávení času v paralelním světě je běžná volnočasová aktivita pro řadu lidí. U lidí s autismem je však nápadná doba trvání, s jakou se do aktivit mimo reálný svět ponořují. Je natolik intenzivní, že omezuje další aktivity či zájmy, vede k jednostrannému trávení času a v konečném důsledku k sociální izolaci a stagnaci rozvoje sociálních dovedností.

Externalizace

Při této adaptační strategii člověk s autismem odmítá přijmout fakt, že sociální potíže vznikají na jeho straně, snaží se je vysvětlovat situačními faktory nebo negativními vlastnostmi ostatních lidí nebo celých kolektivů. Tato adaptační strategie vede k nezáměrnému zkreslování vnímání reality a slouží k ochraně pozitivního sebepojetí jedince. Externalizační strategie je mnohdy spojena s tendencí obviňovat ostatní, dále s prožitky ublíženosti a s neadekvátním odvetným chováním. Člověk s autismem, který primárně využívá této strategie, často odmítá podpůrné či rozvojové programy a odbornou péči, z jeho perspektivy má problém jeho okolí, ne on sám.

Využití pomoci druhých nebo učení se sociálním dovednostem

Někteří lidé s autismem naopak při adaptaci v sociálním prostředí aktivně využívají podporu ostatních. Například si za přátele nebo partnery vybírají jedince, kteří přijímají jejich odlišnost a jsou jim ochotni pomáhat zvládat nebo přejímat životní oblasti a situace, ve kterých jsou oslabeni. Do této adaptační strategie patří také využívání odborné péče a podpůrných služeb.

Zcela odlišnou adaptační strategií je osvojení kompenzačních mechanismů, které oslabené intuitivní vnímání sociálních podnětů nahrazují porozuměním intelektuálně analytickým. Lidé s autismem si v některých případech záměrným učením skrze pozorování ostatních, sledováním filmů, četbou edukačních knih, studiem psychologie osvojují sociální dovednosti, které se zbytek populace učí spontánně při běžné sociální interakci podobně jako mateřský jazyk. Osvojování kompenzačních mechanismů bývá věnován prostor během nácviků sociálních dovedností a v individuální a skupinové psychoterapii.

👉 O nácviku sociálních a komunikačních dovedností jako terapeutické intervence u dětí s PAS se více dočtete zde. 

Podobnou adaptační strategií je imitace chování ostatních. Může jít o záměrné napodobování gest, výrazů obličeje, držení těla, tónu hlasu, oblékání, výběru zájmů apod., které jedinci s autismem odpozorují od ostatních lidí. Nadměrná imitace se může projevovat také při konverzaci v podobě používání určitých odposlechnutých frází nebo slovních obratů. Cílem imitace je zamaskovat autistické oslabení a zapadnout mezi ostatní ve společnosti. Na rozdíl od napodobování druhých, které je běžnou součástí lidské přirozenosti, je často napodobování u osob s autismem nadměrné, bez vhledu do situace a porozumění kontextu. Působí proto strojeně a nepřirozeně a přitahuje nežádoucí pozornost. 

Motivační faktory - tlak společnosti i sociální potřeby

Některé výzkumy se zaměřily na mapování motivace lidí s autismem k využívání kompenzačních mechanismů a imitace a dále také na zjištění dopadů na jejich život. Jedním z činitelů motivace je nutnost přizpůsobit se požadavkům společnosti na to, jak by se měl člověk chovat. Prvotním cílem je vyhnout se negativním reakcím okolí či sociálnímu vyčlenění. Dalším faktorem motivace k používání kompenzačních mechanismů je vnitřní potřeba člověka s autismem být s ostatními lidmi v kontaktu, navazovat a udržovat vztahy s ostatními lidmi. 

Užívání kompenzačních mechanismů je mnohdy spojeno s velkým úsilím, často s pocity únavy a vyčerpání, které vyplývají z nutnosti intenzivní koncentrace a sebeovládání. Někteří lidé s autismem rovněž uvádějí, že v nich jejich neustálá snaha zapadnout mezi ostatní vyvolává napětí, úzkost a stres, a vede k matoucím pocitům v oblasti vlastní identity.

Někdy se setkáváme s mýtem, že lidé s autismem žijí ve vlastním světě a že jsou k sociálnímu okolí lhostejní. To, že si uvědomují vlastní odlišnost, snaží se adaptovat na sociální prostředí a s mnohdy velkým úsilím si osvojují kompenzační strategie, naopak poukazuje na jejich velmi aktivní snahu o začlenění se do společnosti. V tomto úsilí by jim společnost i každý jednotlivec měli jít naproti. Očekávání a požadavky, jak se lidé s autismem mají chovat, ať už je klade společnost, nebo lidé s autismem sami na sebe, musí doprovázet snaha o vzájemné porozumění a respekt.

👉 Přečtěte si o dalších častých a rozšířených mýtech o PAS. 

👉 Jedním z častých projevů autismu je také maskování. Více si o něm můžete přečíst zde anebo v autentických zkušenostech lidí s PAS.