Lidé s autismem bez domova: dvojnásobě neviditelní?

Autismus je často označován za neviditelý handicap a lidé bez domova zase bývají považováni za neviditelné členy společnosti. Lidé s autismem čelí rozsáhlé diskriminaci a nedostatečné přístupnosti a podpoře v různých oblastech života (zaměstnání, zdravotnictví, vzdělávání atd.)¹, což jsou obecně také hlavní rizikové faktory pro bezdomovectví.

Ačkoli souvislost mezi autismem a bezdomovectvím již byla dříve popsána, stále je nedostatečně prozkoumaná. (Pozn. red. V České republice data, která by informovala o počtu osob s autismem a bezdomovectví nejsou dostupná vůbec.) Stále není jasné, kolik autistů je bez domova, jak lze bezdomovectví u lidí na spektru předcházet a především – co lze udělat pro lepší podporu lidí s autismem, kteří se aktuálně nacházejí v jakékoli formě bezdomovectví² (kromě osob, které spí ve venkovním prostředí nebo na veřejných místech se jedná např. i  o osoby ubytováné dočasně v azylových domech, noclehárnách nebo krizovém ubytování. Patří sem i lidé, kteří jsou po propuštění z nemocnic nebo ústavů a nemají kam jít.)

Kolik autistů je bez domova a proč?

Získání přehledu o datech je složité, protože neexistují oficiální údaje o počtu autistů v jednotlivých evropských zemích. Musíme se tedy spoléhat na studie a lokální výzkumy – podobně jako v oblasti bezdomovectví. Situaci navíc ztěžuje fakt, že mnoho osob s PAS není diagnostikováno, a to zejména dospělí, ženy a příslušníci menšin³.

Odhaduje se, že přibližně 2 % světové populace má poruchu autistického spektra (PAS), ale novější výzkumy naznačují ještě vyšší čísla⁴.

👉 Více informací o datech k nárůstu počtu osob s PAS si můžete přečíst v tomto článku.

👉 O příčinách nárůstu počtu osob s autismem se dočtete ZDE.

Mezi lidmi bez domova je však tento výskyt minimálně dvanáctkrát vyšší – odborný článek z roku 2019 zjistil, že více než 12 % lidí bez domova mělo v rámci studie pozitivní screeningové vyšetření na autismus⁵.

Stejné procento uvedl i průzkum National Autistic Society před více než deseti lety⁶. Jiná studie z roku 2019 ukázala, že 18,5 % účastníků bez domova vykazovalo charakteristické projevy svědčící pro PAS⁷. Výskyt autismu mezi lidmi přespávajícími na ulici může být ještě vyšší – malý místní výzkum z Anglie v roce 2010 zjistil, že každý druhý člověk spící na ulici byl na autistickém spektru⁸. I když jsou tato data založena na osobních zkušenostech a bez vědeckého ověření, mapují zkušenosti osob s PAS a zdůrazňují nutnost dalšího výzkumu a většího zaměření na autismus v podpůrných službách.

Tyto údaje minimálně naznačují, že lidé s PAS jsou mezi jedinci bez domova nadměrně zastoupeni – což bohužel není překvapivé. Výzkumy ukazují, že mnoho rizikových faktorů bezdomovectví – jako je sociální izolace, omezený přístup ke vzdělání, nezaměstnanost, duševní onemocnění nebo chudoba – se u autistů vyskytuje nadprůměrně často.

Odhaduje se, že 75–90 % osob s autismem je nezaměstnaných⁹ a přes 70 % má zároveň i jiné duševní onemocnění – např. ADHD, úzkost, deprese a další¹⁰. Nedostatek podpory a sociální vyloučení přispívají k vysokému výskytu duševních problémů mezi osobami s autismem. V celé EU jsou lidé na autistickém spektru stále ještě často institucionalizováni, čímž je porušováno jejich právo na nezávislý život a začlenění do společnosti¹¹, jak to garantuje článek 19 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, která je právně závazná v celé EU.

👉 Tomuto tématu se v ČR věnují např. Děti úplňku.

Důležité je také zmínit, že lidé s PAS podléhají ve vyšší míře viktimizaci – výzkumy ukazují, že 44 % osob s PAS bylo obětí násilí, např. šikany (47 %), týrání v dětství (16 %), sexuálního násilí (40 %) a dalších forem¹².

Násilí na základě pohlaví je dlouhodobě považováno za rizikový faktor bezdomovectví a výzkumy ukazují, že ženy s PAS mohou být bezdomovectvím ohroženy ještě více než jiné ženy zažívající násilí¹³.

Vzhledem k tomu, že lidé s PAS čelí při přístupu ke službám mnoha bariérám – např. komunikačním problémům nebo diskriminaci – je jasné, že dopad násilí na jejich fyzické i duševní zdraví je hluboký a dlouhodobý.

Jaký má bezdomovectví dopad na duševní zdraví autistů?

Na základě uvedených odhadů je každý 10. člověk, se kterým se služby pro bezdomovce setkávají, na autistickém spektru. Azylové domy, terénní programy i ubytovací řešení jsou už teď přetížené a podfinancované – a navíc většinou nejsou uzpůsobené potřebám osob s PAS.

Tyto služby tak pro ně mohou být z hlediska smyslové citlivosti i běžného fungování velmi náročné – narušují jejich rutinu a mohou vyvolat nebo zhoršit duševní onemocnění, obzvlášť kvůli přeplněným kapacitám těchto služeb¹⁴. Osoby s PAS v těchto službách často uvádějí, že musí potlačovat své projevy (např. stimování nebo speciální zájmy), což výzkumy popisují jako vyčerpávající a škodlivé pro jejich duševní zdraví¹⁵.

Tyto služby také většinou neberou v potaz specifické komunikační potřeby osob s autismem – musejí se potýkat se zmatenou administrativou bez možnosti použít preferovaný způsob komunikace. Situaci zhoršuje i to, že mnoho dospělých není diagnostikovaných – takže si ani oni, ani pracovníci nemusí být vědomi potřebných úprav.

Znepokojující jsou i zprávy o tom, že lidem na autistickém spektru je v některých případech odmítnuta pomoc, protože autismus není pracovníky považován za důvod k poskytnutí podpory¹⁶. Výzkumnice Beth Stone uvedla: „Tyto případy jsou alarmující – ukazují, že lidem se musel nejprve zhoršit zdravotní stav, aby jim byla poskytnuta pomoc. To je velmi škodlivý a nebezpečný přístup¹⁷.“

Zkušenosti osob s PAS s bezdomovectvím také ukazují, že vypořádávání se s odmítnutím ze strany sociálních služeb, administrativními překážkami a obtížemi při získávání sociálního bydlení mělo někdy na jejich duševní zdraví větší dopad než jiné faktory spojené s životem na ulici^18.

Jaká opatření by měla být zavedena ve službách pro lidi bez domova na podporu autistů a jejich duševního zdraví?

Ačkoli jsou samozřejmě zapotřebí strukturální řešení zaměřená na prevenci bezdomovectví – například právně závazná opatření týkající se přístupu ke vzdělání, nezaměstnanosti a finanční podpory – je nezbytné okamžitě jednat, abychom předešli opakujícímu se cyklu bezdomovectví a vyloučení osob s autismem z bydlení.

Je zásadní zvýšit povědomí o zkušenostech autistů s bezdomovectvím a vyvinout nástroje pro jejich včasnou identifikaci a účinnější podporu. Toho lze dosáhnout například:

• vytvářením školení o autismu pro pracovníky v terénu,
• podporou výzkumů,
• navrhováním přizpůsobených možností bydlení – ve spolupráci s lidmi s PAS, kteří mají osobní zkušenost s bezdomovectvím. Jen tak budou opatření skutečně účinná.

V roce 2015 připravila organizace Homeless Link informační materiál o autismu pro pracovníky v první linii a v roce 2019 byl publikován materiál Autism and Homelessness Toolkit (spolupráce Autism-Europe a britské National Autistic Society)¹⁹. Tento průvodce je důležitým krokem vpřed – nabízí přehled autismu, rady jak jej rozpoznat a především, jak upravit přístup v terénu a pracovní strategie, aby lépe odpovídaly potřebám osob s autismem.

Tato opatření jsou prvním krokem ke zlepšení duševního zdraví osob s PAS bez domova a zároveň připravují cestu k individuální psychické podpoře. Bohužel jsou podobné metodiky zatím vzácné a jen zřídka dostupné v jiných evropských jazycích.

V době, kdy Evropská komise označila duševní zdraví za klíčovou prioritu Unie, je cílená podpora a financování programů pro osoby na autistickém spektru naprosto nezbytná. V současnosti totiž všeobecný nedostatek podpory pro lidi s PAS a jejich duševní zdraví pouze prohlubuje bezdomovectví a společenské vyloučení.

👉 Doporučujeme zde ke stažení nebo vytištění materiály 1+10 Jak komunikovat s osobou s PAS a 1+10 pro pracovníky v sociálních službách.

Poznámka: Tento článek byl původně napsán pro zimní vydání časopisu Homeless in Europe organizace FEANTSA, s názvem Beyond Shelter – Evropská dvojí krize bezdomovectví a duševního zdraví, publikované v lednu 2024. Pro vydání v UINK N•80 byl mírně upraven. Děkujeme AutismEurope za možnost článek také mírně upravit a přeložit jej do českého jazyka pro naše čtenáře.

Autorkou původního textu je Etxane O. Scott, výzkumná pracovnice pro Autism Europe.