Pedagog druhého stupně základní školy a žák s PAS – zkušenosti z praxe

Přestup žáka z prvního na druhý stupeň základní školy (ZŠ) nemusí být lehký a pro žáky s poruchou autistického spektra to platí obzvlášť.

Velkou zátěží pro ně může být značné zvýšení počtu vyučujících, se kterými přichází na druhém stupni do kontaktu, ale i jejich odlišný přístup k vedení hodin. Někdo je striktní a přísný, jiný vyučující má volnější přístup k programu v hodinách i k pravidlům a tyto odlišnosti je pro žáka s PAS často velmi složité akceptovat. Zvlášť je to obtížné, pokud se jedná o jedince s formálním přístupem, který má rád pravidla a je schopen je pečlivě dodržovat. Není pak pro něj lehké vnímat situaci, kdy při některých hodinách jsou pravidla dodržována a při jiných hodinách hraje důležitou úlohu spíše tvořivý přístup vyučujícího, kde ale jiný režim hodiny, nahodilost v programu může žáka s PAS velmi znejistit.

Dalším problémem může být časté stěhování tříd v rámci rozvrhu, kdy žáci přecházejí do učeben jazyků a odborných učeben a špatná orientace v budově může žákovi s PAS působit problémy. A to nejen nutností dojít včas na správné místo, ale také rychle si uklidit pomůcky z jedné hodiny, přejít do další učebny a zas vše připravit na další plánovaný předmět, kdy zbývá méně času pro oddech a na svačinu. 

Větší míra adaptace žáka s PAS i pedagogů 

Na druhou stranu je třeba zmínit i fakt, se kterým se v praxi někdy setkáváme, že někteří žáci, kteří měli na prvním stupni řadu potíží a všichni se přechodu na druhý stupeň obávali, zvládli přechod na druhý stupeň bez potíží a při dalším vzdělávání fungovali daleko lépe než na stupni prvním. Tuto skutečnost si mimo jiné vysvětlujeme i tím, že zátěž spojená se vzděláváním žáka s PAS se rozdělí mezi více pedagogů, kteří pak s větším nadhledem vnímají někdy velmi specifické potřeby a projevy žáka a respektují je, zatímco jeden vyučující, který vyučuje v takové třídě celé dopoledne, je k těmto potřebám méně tolerantní a víc tlačí na „výchovu“ žáka a jeho přizpůsobení se podmínkám a kladeným požadavkům ve výuce. Určitě je to také způsobeno i postupným dozráváním žáka a zvyšující se schopností se na různorodé požadavky adaptovat. Na druhém stupni se také u žáků s PAS velmi často snižuje hodinová dotace personální podpory, nebo asistent pedagoga přestává žákovi podporu poskytovat zcela.

Většina žáků přecházejících na druhý stupeň ZŠ měla již různé typy podpory na prvním stupni. Jedná se např. o individuální vzdělávací plán, personální podporu zejména prostřednictvím asistenta pedagoga, podpůrná opatření týkající se obsahu vzdělávání (např. zohlednění deficitů v geometrii s ohledem na dysgrafické potíže), organizace výuky (např. navýšení času na plnění úloh, vypracování testů a písemných prací), které významnou měrou přispěly k úspěšnému absolvování docházky v prvním až pátém ročníku a pomohly vytvořit dobrý start pro možnost dalšího vzdělávání. Pokud měl žák na prvním stupni podporu asistenta pedagoga, obvykle se osvědčuje, že asistent mu pomáhá ještě v šestém ročníku se dobře zorientovat v jiném způsobu práce při výuce, ale také pomůže lépe se přizpůsobit náročnější práci v hodinách (rychlejší přechody od jedné činnosti k druhé, rozsáhlejší zápisy z výuky, které žák s PAS zvládá velmi obtížně, protože si nedokáže dobře rozvrhnout čas na práci a také velmi obtížně rozděluje pozornost na poslech výkladu a schopnost si zároveň dělat poznámky do sešitu).

Změny ve vyučujících

V některých případech žák přechází do zcela jiné školy (jeho kmenová škola má jen první stupeň), pak je důležitým úkolem rodičů svému dítěti s přestupem do jiné školy vhodně pomoci (oslovit nového třídního učitele, ideálně navštívit školu včas, ještě před vlastním nástupem do školy) a zajistit u školního poradenského zařízení včasnou informovanost o žákovi prostřednictvím doporučení ŠPZ pro vzdělávání žáka, které poradenské zařízení vydává na základě provedených vyšetření.

Na druhém stupni také velmi záleží na tom, které předměty vyučuje ve třídě třídní učitel. Pokud je to například vyučující český jazyk, který zároveň ve třídě učí dějepis nebo výchovu k občanství, má ve třídě během dne i týdne poměrně dost vyučovacích hodin, a tak třídu může poměrně brzy poznat. Podstatně složitější je situace pro učitele, který vyučuje cizí jazyky nebo tělesnou výchovu, a tak má ve třídě jen pár hodin v týdnu, navíc každý den ve svém rozvrhu může mít čtyři až pět různých tříd. Při průměrném počtu 25 žáků ve třídě pak tento vyučující potká při své výuce i 125 žáků za den, takže dobře znát jednotlivé třídy a děti, které mají speciální výukové potřeby, je velmi obtížné, zvlášť zpočátku školního roku. 

Informovanost jako nezbytný základ

Samozřejmě nemůžeme po vyučujících chtít, aby byl jejich přístup vždy naprosto jednotný, není to ani žádoucí. Podobně jako se žák setkává s různými osobnostmi a typy vyučujících, bude se i s různými přístupy lidí setkávat později při dalším vzdělávání a v pracovním procesu, a tomu se může ve škole také pozvolna naučit. Důležitá je dobrá informovanost jednotlivých učitelů o situaci ve třídách. U některých žáků s PAS je třeba pro zachování klidu ve třídě určitá jednotná opatření dodržovat všemi pedagogy (např. žák má potřebu dodržovat určité ritualizované chování, odmítá pracovat ve skupině spolužáků). Důležitá je i spolupráce rodiny a školy. Někdy rodiče kritizují přístup některého vyučujícího, že daného žáka dostatečně nepodporuje, nebo ho naopak trestá poznámkami za něco, co nedokáže dobře zvládnout jako ostatní. Jindy učitelé kritizují rodiče za nedůslednost či rozmalování dítěte. V tomto případě je vhodné se spojit s konkrétním vyučujícím a vysvětlit mu potřebu zvláštního přístupu k žáku s PAS, protože je možné, že jeden konkrétní vyučující neměl dostatečné informace nebo na ně v návalu novinek během září (noví žáci, změny v rozvrhu, organizační obtíže) zapomněl.

👉 Doporučujeme přečíst 1 + 10 pro učitele v základních školách.

Pokud kontakt na vyučujícího není z nějakého důvodu k dispozici (nemoc vyučujícího, problém na něj zajistit kontakt), je možné se obrátit na výchovného poradce, který zpravidla bývá na ZŠ jeden pro první a jeden pro druhý stupeň. Nebo na školní poradenské pracoviště, v jehož kompetenci je podklady o žácích s odlišnými výukovými nároky podchytit a s dalšími vyučujícími v dané třídě spolupracovat a koordinovat vzájemnou spolupráci. Je také možné přizvat pracovníka školského poradenského zařízení, který žáka vyšetřoval a má ho již delší dobu v péči.

Třídním učitelům vždy při přechodu třídy na druhý stupeň doporučuji, aby se setkali s třídním učitelem z prvního stupně a navzájem si předali o třídě a jednotlivých žácích informace, protože doporučení ŠPZ pro vzdělávání stanovuje podpůrná opatření na základě celkového posouzení žáka, obsahuje pokyny k přístupu k danému žákovi, ale v jednotlivých předmětech se ještě mohou projevit další odlišnosti, které nemusejí stanová podpůrná opatření přesně zohledňovat. Proto je velmi důležité setkání v rámci přípravného týdne na konci srpna, případně ještě vzájemné informování v rámci pedagogických porad nebo metodických setkání učitelů.

Nevyrovnané výkony v různých předmětech

Velmi také záleží na zálibách konkrétního žáka, z kterých pak pramení odlišný přístup k jednotlivým předmětům. Mám například klienty, kteří milují dějepis a zeměpis, jiní matematiku, a jejich znalosti jsou už v pátém a šestém ročníku tak hluboké, že dokážou zajímavostmi ozvláštnit hodiny svého oblíbeného předmětu. Pokud ve svých oblíbených předmětech žák s PAS předvádí nadstandardní výkony, může se stát, že v předmětu, který není jeho zájmem, má obtíže vůbec dostát základnímu učivu, protože z jeho pohledu může být tento předmět „naprosto zbytečný“, byť tomu objektivně tak vůbec není. I v tomto směru se velmi hodí včasné a dostatečné informování vyučujících, kteří žáka z prvního stupně na druhý přebírají.

Druhý jazyk nemusí být důvodem k obavám

Poměrně často se setkávám s obavou rodičů z postupu do sedmého ročníku, kdy je žákům do výuky přidán další cizí jazyk. Obvykle mají velkou obavu, že další cizí jazyk už jejich dítě nezvládne, když nároky českého jazyka a (obvykle) anglického jazyka zvládá stěží. Pokud se jedná o žáka s těžší formou vývojové poruchy řeči, lehkým mentálním postižením, nebo je jeho intelekt hraniční a má potíže s výukou již vyučovaných jazyků, bývá namístě skutečně osvobození z výuky dalšího cizího jazyka. Obvykle je pak posílena výuka mateřského jazyka a tato skutečnost je i zohledněna v organizaci výuky, kdy českému jazyku jsou věnovány další dvě hodiny procvičování (například s asistentem pedagoga podle zadání vyučujícího), případně je posílena výuka prvního cizího jazyka s obdobnými organizačními úpravami rozvrhu.

Pokud se jedná o žáka bez mentálního postižení, zpravidla není důvod se dalšího cizího jazyka obávat. Nároky dalšího cizího jazyka zpočátku nejsou vysoké a obvykle další cizí jazyk přináší vhled do jiné kultury a zvyklostí, a díky zájmu o tyto „novinky“ žák nároky dalšího vyučovacího předmětu zvládne bez výrazné zátěže. V souvislosti s výukou dalšího cizího jazyka máme zkušenost, že u některých žáků s PAS je zvýšeně nastavená chuť se některému jazyku učit, avšak k výuce jinému nabízenému cizímu jazyku nejsou vůbec motivováni a pokud jsou do jeho výuky zařazení, výuku bojkotují. Například se nám může zdát, že pro žáka bude jednodušší, aby se jako druhý cizí jazyk učil němčinu, ale žák preferuje výuku ruského jazyka a nakonec ji zvládá velmi dobře.

Specifické podmínky přijímacích zkoušek

Žákům s PAS je možné i doporučit a zajistit specifické podmínky pro úspěšné zvládnutí přijímací zkoušky na střední školu, a to uzpůsobením podmínek. Uzpůsobení podmínek k vykonání přijímací zkoušky na střední školu je dáno vyhláškou č. 353/2016 Sb., o přijímacím řízení ke střednímu vzdělávání ve znění pozdějších předpisů.

👉 Další důležité informace najdete v článku Přechod žáka s PAS ze základní školy na střední školy nebo učiliště.

Žák má tak možnost vykonat přijímací zkoušku s personální podporou asistenta, může mu být navýšen čas na vypracování testů, zkoušku může vykonávat v samostatné místnosti nebo ji může vykonat na počítači. Velmi vhodné je při ukončení školní docházky na ZŠ se včas zajímat o další směrování ve výuce na střední škole. Doporučuji v tomto ohledu jednak navštěvovat dny otevřených dveří středních škol v zimním období školního roku (a to nejen v devátém, ale již v osmém ročníku), protože tak žák získá lepší představu o škole, kterou by později mohl navštěvovat, a často není možné školy odpovídající danému zájmu navštívit všechny v jednom školním roce. 

Ve výběru budoucí školy a povolání může významně pomoci výchovný poradce pro druhý stupeň, který má nejen dobrý přehled o středních školách a učilištích v místě bydliště žáka, ale obvykle má i přehled, jak úspěšní jsou žáci dané školy v přijímacích řízeních na střední školy. Pomoci může také školní psycholog, případně psycholog školského poradenského pracoviště, který může na žádost rodičů vyplnit a vyhodnotit test předpokladů a nadání k určitému směru dalšího vzdělávání, a také speciální pedagog, který má žáka dlouhodobě v péči a dobře zná jeho možnosti i limity.

👉 Doporučená literatura: 

• BITTMANNOVÁ, Lenka, BITTMANN, Julius. Podpora začlenění žáka s autismem do třídního kolektivu. Praha: Pasparta, 2017. ISBN 9788088163534.
• ŠPORCLOVÁ, Veronika. Autismus od A do Z. Praha: Pasparta, 2018. ISBN 9788088163985.
• PICOULTOVÁ, Jodi. Nejsem jako vy. Překlad Hana Petráková. Praha: Ikar, 2011. ISBN 9788024916811.
• KEITH, Stuart: Kluk z kostek aneb život není vždycky hra, ale hry nám pomáhají žít. Překlad Johana Eliášová. Praha: Plus, 2017. ISBN 9788025906125.