Aspergerka – posila pro ženy s Aspergerovým syndromem

O knize

Když se řekne Aspergerův syndrom, všichni si představí Sheldona z Teorie velkého třesku. Málokdo si uvědomí, že tahle porucha autistického spektra potká i holky. Jaké to je být jiná, jak zvládat své specifické zájmy a jak se poprat s poruchami nálad? Jak má Aspergerholka zvládnout randění, když se jí nedaří komunikovat s lidmi z okolí? Může mít děti? Jak zvládne práci? Knížka plná výpovědí dívek a žen je skvělým průvodcem, který se hodí v bludišti zvaném Aspergerův syndrom. Nenajdete v ní nic, co by nebylo prožito, co by ostatní Aspergerholky nezažily na vlastní kůži. (zdroj: oficiální text vydavatelství)

Do rukou se mi dostala další z knih od autorky s Aspergerovým syndromem, která typologicky patří mezi pojednání o autismu u žen formou osobní výpovědi. V úvodu knihy najdeme krátké vysvětlení Aspergerova syndromu – nejde však o odborná fakta, ale o srozumitelný a čtivý popis, který autorka doplňuje o svou osobní zkušenost. V dalších dvaatřiceti kapitolách se věnuje některým z témat, kterými se ženy s autismem obvykle musí zabývat, jako jsou např. přátelství, stimming, puberta a mutismus, smyslové přetížení apod. Každá kapitola přehledně začíná popisem daného tématu, poté pokračuje oddíly nazvanými Rady aspergerkám a Rady rodičům. Kapitoly nejsou obsáhlé a nezahlcují čtenáře informacemi. Osvěžující jsou krátké odstavce s osobními svědectvími dívek s Aspergerovým syndromem, kterými autorka prokládá vlastní text. I když je kniha věnována spíše dospívajícím dívkám a jejich rodičům, poslední kapitoly knihy se zabývají zaměstnáním, mateřstvím, stárnutím, a tak se kniha stává zajímavou i pro dospělé ženy. Příloha knihy uvádí velmi přehlednou tabulku rysů Aspergerova syndromu u žen a některé z typických rozdílů mezi muži a ženami na spektru. (autorka: Alena Nejedlá, žena s Aspergerovým syndromem, autorka komiksu Neviditelná Poppy)

Recenze

Kniha, v níž se nemusíme prokousávat údaji a statistikami o autismu – protože je tam jednoduše nenajdeme. Ty můžeme najít v mnoha jiných titulech. Co v takových knihách nenajdete, a tedy co je na recenzované knize cenné, je právě osobní vhled autorky. Ten je o to pozoruhodnější, jelikož nejde „jen“ o vhled ženy s Aspergerovým syndromem – jak se dozvídáme, stejnou diagnózu má i autorčina dcera, což do knihy vnáší i pohled z jiného úhlu, pohled matky autistického dítěte. Pro knihu je typické systematické řazení problematiky, přehlednost, zaměření na praktické rady i obsahová bohatost, aniž by autorka zahlcovala dlouhými popisy. Hodně zajímavá je její nabídka popisu fází, kterými si člověk projde, když je mu v dospělosti diagnostikován Aspergerův syndrom.

Díky oddílům v každé kapitole nazvanými Rady aspergerkám a Rady rodičům, se kniha stává příležitostí k tomu, aby byla čtena společně všemi členy rodiny, a vytváří tak prostor pro vzájemný dialog. To by mohlo přispět k tomu, že ani děti, ani rodiče nebudou mít pocit, že jsou na pochopení a přijetí diagnózy sami. Pro mě osobně je to první kniha v češtině, v níž jsem narazila na kapitolu, která pojednává o problematice stárnutí na spektru. Ano, konečně je potřeba otevřeně říct, že autismus jednoho dne nezmizí, nevyrosteme z něj, nelze nás z něj vyléčit.

Já sama knihu hodně využívala při své práci s dospívajícími dívkami s Aspergerovým syndromem. Na jednotlivých kapitolách jsem stavěla další přípravu. Protože sama mám ráda systematičnost, tato kniha mi moc pomáhala udělat si rámcovou představu jak svou podporu těmto dívkám vytvořit a nabídnout. (Alena Nejedlá, žena s Aspergerovým syndromem, autorka komiksu Neviditelná Poppy, 14.05.2021)