Invalidní důchod - možnosti pro lidi s PAS

Invalidní důchod (ID) může být na jednu stranu velikou pomocí a usnadněním situace, na druhou stranu s sebou přináší určitá rizika. Rozhodovat se, zda a kdy o invalidní důchod zažádat, nebývá vždy jednoduché, ale zároveň může být invalidní důchod jedním z aspektů, který člověka podpoří a pomůže mu v jeho životní situaci.

Proces rozhodování

Jako první aspekt rozhodování je potřeba mít, pokud možno, realistický náhled na situaci člověka, který o invalidní důchod žádá. V tom může pomoci pohled rodiny, sociální služby, kterou případně člověk využívá, praktický lékař, psychiatr, psycholog i například školní poradce či třídní pedagog na střední škole. Rozhodnout se o podání žádosti o invalidní důchod nebývá jednoduché, a tak je dobré si o situaci a možnostech promluvit s lidmi, kterým člověk důvěřuje a kteří jej delší dobu znají. Mezi témata, na která je třeba se zaměřit, patří například schopnost pracovního uplatnění na trhu práce, možnosti finančního zabezpečení, předešlé pracovní zkušenosti (např. opakované ukončení pracovní činnosti před skončením zkušební doby, potřeba osobní asistence v případě školní docházky a praxe, zapojení se do běžných činností, schopnost vyřizovat osobní i úřední záležitosti a potřeba i množství celkové podpory, které člověk potřebuje).

Malá „jistota" do začátku

V některých případech je rozhodování jednodušší, například pokud člověk potřebuje intenzivní péči. Častěji bývá situace složitější a rozhodování náročné. Zvlášť v případě, že člověku je čerstvě osmnáct let a má prozatím minimální nebo žádné pracovní zkušenosti. Jedním z důvodů, který u přidělení invalidního důchodu můžeme vnímat, je možnost vytvořit pro osobu stabilnější prostředí například v době, kdy je člověk na začátku pracovní kariery a není jisté, zda bude schopen nastoupit na plný úvazek. Invalidní důchod umožní lidem začít pracovat na menší (minimální) úvazek a případně postupně přidávat, bez obavy z toho, že bude člověk bez prostředků. Výše invalidního důchodu by měla odrážet předpokládanou schopnost zapojení se do pracovní činnosti. Přesto neplatí, že člověk s nejvyšším stupněm invalidního důchodu se nemůže zapojit do trhu práce. Pracovní činnost by však měla odpovídat danému stupni invalidního důchodu.

Vyvarovat se ztrátě pracovních návyků

Invalidní důchod se může pojit s určitou „stigmatizující nálepkou“, pocitem, že člověka budou ostatní vnímat jako někoho, kdo má např. úlevy, není schopen plně pracovat apod. S tímto pocitem je třeba se vyrovnat. To, jak sami na vlastní situaci nahlížíme, může ovlivnit ostatní, a tak záleží nejen na tom, jak situaci s invalidním důchodem člověk ostatním podá, ale také na tom, jak k celé situaci sám přistupuje.

Mezi další rizika patří, že člověk s invalidním důchodem ztratí motivaci i chuť dál svoji situaci řešit a přestane vyvíjet snahu se zapojit do trhu práce. Nejen z pohledu například častého neúspěchu, ale i v případě, že člověk dojde k přesvědčení, že s ohledem na získání invalidního důchodu už není potřeba situaci řešit i přesto, že invalidní důchod nepokrývá veškeré jeho finanční potřeby. Vlivem toho může dojít následně ke ztrátě pracovních návyků (nejen s ohledem na zaměstnání), které si člověk postupně vytváří od dětství. Při rozhodování o přidělení invalidního důchodu doporučujeme myslet na to, že i s invalidním důchodem ve třetím stupni je možné a důležité hledat možnost uplatnění. Člověk tím získá nejen určitý režim a řád, ale především pocit užitečnosti a uplatnění ve společnosti. Zásadní je před rozhodnutím, zda žádost podat, mít dostatek informací, mít možnost se k žádosti svobodně vyjádřit a mít možnost mít na situaci vliv.

Kdy o invalidní důchod zažádat?

Žádost by měla na úřad směřovat ve chvíli, kdy je zjevné, že míra pracovní schopnosti je skutečně výrazně omezena. Nelze však žádost o invalidní důchod (ID) podat dříve než po ukončení základní školní docházky. Teprve následně, vyjevením omezené schopnosti či neschopnosti pokračovat ve vzdělávání po základní škole již může nastat posudkově rozhodná situace. Není tudíž vyloučeno, že je například přiznán invalidní důchod (často I. či II. stupně) a zároveň je jeho příjemce studentem střední školy.

Dalším významným obdobím je nabytí zletilosti, tedy 18. rok věku. Zde totiž u zvlášť závažně handicapovaných osob zákon připouští možnost zažádat o tzv. invalidní důchod „z mládí“, který má ale specifické podmínky pro přiznání. Nevyžaduje se splnění tzv. „potřebné doby pojištění“ (viz níže), lze ho přiznat jen u III. stupně invalidity a až po 18. roce věku.

Invalidní důchod z mládí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jak to tedy je?

Kolem invalidního důchodu z mládí panuje množství mýtů. Nabízíme proto základní vysvětlení, jak vlastně funguje.

ID z mládí je přiznáván lidem, kterým byla přiznána invalidita 3. stupně s datem vzniku před osmnáctým rokem věku. Je součástí tzv. ochranného výpočtu invalidního důchodu. Ten se používá v případech, kdy člověk před vznikem invalidity neměl žádné příjmy, od kterých by se mohla odvíjet výše jeho invalidního důchodu. Jeho cílem je takového žadatele ochránit před tím, aby v případě přiznání invalidity dostal pouze základní výměru, tedy necelé 4 000 Kč/měsíc. Stejný ochranný výpočet důchodu se ale používá i v případech, kdy byla invalidita 3. stupně přiznána žadateli po osmánctém roku věku, který splnil podmínku důchodového pojištění, ale neměl žádné příjmy, podle kterých by mohla být vypočítána výše důchodu.

Výsledná částka důchodu v těchto dvou případech je úplně stejná a dá se dopředu přesně určit, jaká bude (samozřejmě v případě přiznání). Na začátku roku 2023 tato částka činí 14 667 Kč.

Jediný významnější rozdíl mezi ID z mládí a běžným ID 3. stupně je proto v přístupu k podpoře při hledání zaměstnání. Právo pracovat má každý bez výjimky. Lidé s ID z mládí ovšem mají podle České správy sociálního zabezpečení častěji v posudku uvedeno, že jsou schopni výdělečné činnosti za mimořádných podmínek. Mohou se tak registrovat na úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání.

Pro ilustraci můžeme použít 2 modelové příklady.

Příklad 1:
Pětadvacetiletý člověk s diagnostikovaným autismem, který vychodil pouze základní školu a nikdy nepracoval, požádal o invalidní důchod. Přiznána mu byla invalidita 3. stupně s datem vzniku invalidity před osmnáctým rokem věku. K výpočtu důchodu není možné využít žádnou mzdu, protože nikdy nepracoval. Náleží mu tak invalidní důchod z mládí ve výši 14 667 Kč měsíčně. Výplata důchodu mu náleží i zpětně za posledních 5 let. Může se také registrovat na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání.

Příklad 2:
Pětadvacetiletý student vysoké školy s diagnostikovaným autismem, který nikdy nepracoval, požádal o invalidní důchod. Přiznána mu byla taktéž invalidita 3. stupně s datem vzniku invalidity po nástupu na vysokou školu, tedy k jeho devatenáctému roku věku. K výpočtu důchodu rovněž není možné využít žádnou mzdu, protože nikdy nepracoval. Náleží mu tak běžný invalidní důchod 3. stupně ve výši 14 667 Kč měsíčně. Výplata důchodu mu náleží i zpětně za posledních 5 let. Není mu ale umožněno se registrovat na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Pro podporu při hledání práce plánuje využít služby podporovaného zaměstnávání od neziskové organizace.

Obecně tedy lze shrnout, že invalidní důchod z mládí není automaticky výhodnější. Jde vždy čistě o to, aby datum vzniku invalidity bylo stanoveno tak, aby žadatel splnil potřebnou dobu pojištění. K tomu nabízíme poměrně účinný tip – při podávání žádosti má každý nárok do žádosti uvést, k jakému datu spatřuje vznik své invalidity. Posudkový lékař to nemůže ignorovat a případný nesouhlas je povinen řádně odůvodnit.

Každý člověk má svůj jedinečný příběh, od kterého je nutné úvahy o invalidním důchodu odvíjet. Autismus sám o sobě nemusí být překážkou k vykonávání adekvátního povolání. Nelze tak snadno obecně předvídat, na jaký invalidní důchod má člověk s autismem nárok.

Dobré výsledky ve škole nezaručí uplatnění v zaměstnání

Dalším významným mezníkem při žádosti o invalidní důchod je situace okolo nástupu do zaměstnání po ukončení studia. S těmito případy se setkáváme často u osob s PAS, kdy i přesto, že člověk s autismem úspěšně vystuduje (často i s vynikajícími výsledky), není následně schopen plně své schopnosti a dovednosti v pracovním prostředí uplatnit. Dostává se do koloběhu hledání práce, neúspěšných pohovorů, vypovědí a zklamání. K tomu, aby se úspěšně zařadil do pracovního procesu, potřebuje určitý typ podpory, časového omezení, případně úpravu pracovního prostředí. Někteří jedinci zvládnou pracovat jen na chráněném trhu práce. Invalidní důchod zde může zafungovat jako jedna z více možností podpory, která člověku jeho sociální situaci významně usnadní.

Kde o invalidní důchod žádat?

O invalidní důchod (ID) se žádá na České správě sociálního zabezpečení (ČSSZ) dle trvalého bydliště žadatele (tedy osoby, která má být poživatelem invalidního důchodu). Zde je třeba, aby žadatel na ČSSZ o invalidní důchod zažádal osobně na úřadě. Je dobré si s sebou přinést potřebné dokumenty – občanský průkaz, doklady o ukončeném vzdělání, případně potvrzení o studiu, potvrzení o případném předchozím zaměstnání (pokud jej nemá, je dobré vědět alespoň dobu, od kdy do kdy a kde pracoval), rodné listy dětí (pokud je má), potvrzení o výkonu vojenské služby (pokud ji absolvoval), případně kontakt na mzdového účetního současného zaměstnavatele a kontakt na ošetřujícího lékaře.

Být co nejlépe připraven

Zvykově se v žádosti uvádí ošetřující praktický lékař, ale může to být například i psychiatr, záleží i na domluvě s tímto specialistou. Měl by to být zpravidla zdravotnický odborník, který žadatele ošetřuje pro nejzávažnější diagnózu. Je dobré dbát na to, aby tento specialista měl veškeré informace, lékařské zprávy od dalších odborníků a znal celkovou situaci žadatele. Odborné zprávy je dobré mít co nejčerstvější, popisující aktuální situaci člověka ve vztahu k žádosti o invalidní důchod. Měly by zahrnovat zdravotní stav, potřebu podpory druhé osoby v běžných životních úkonech, jednání na úřadech či u lékaře, shrnutí pracovních i školních zkušeností apod. Ošetřující odborník poskytuje v řízení podkladové informace, které předává posudkovému lékaři ČSSZ. Je tak dobré příslušnému specialistovi sdělit nejen, že budete o invalidní důchod žádat, ale také z jakého důvodu o něj žádáte a celou situaci mu popsat.

Doporučujeme si vše předem připravit a sepsat, vaše podklady mohou posloužit i specialistovi při psaní zprávy. Lékařskou zprávu následně zasílá lékař, kterého vyzvala ČSSZ (často praktický lékař či psychiatr), zpět na ČSSZ na lékařskou posudkovou komisi, která vypracovává posudek o invaliditě. Jedním z dokumentů je tzv. profesní dotazník, který žadatel vyplňuje a který situaci dokresluje. Dotazník žadatel získá buď přímo od ČSSZ při podání žádosti či je následně poslán uvedenému lékaři, který jej žadateli dá k vyplnění. I zde je dobré být konkrétní a uvést veškeré informace k pracovním zkušenostem (např. i brigády) a doplnit informacemi o pracovních schopnostech.

Praktický tip: Na ČSSZ, je možné se předem online objednat, člověk se pak vyhne čekání v dlouhé frontě.

Co znamenají stupně invalidního důchodu?

Přiznání invalidity se rozděluje na tři stupně, dle procentuální míry poklesu pracovní schopnosti. První stupeň počítá s 35 % až 49 %, druhý stupeň s 50 % až 69 % a třetí stupeň nad 70 % pokles pracovní schopnosti. U třetího stupně se následně nevyžaduje registrování na úřadu práce a platba zdravotního a sociálního pojištění v případě, že příjemce invalidního důchodu (ID) není zaměstnán. V případě prvního a druhého stupně ID je platba sociálního pojištění na příjemci důchodu. Zdravotní pojištění je hrazeno v rámci invalidního důchodu. Míra poklesu pracovní schopnosti se posuzuje na základě dlouho trvajícího nepříznivého zdravotního stavu, tuto míru poklesu určuje posudkový lékař. Při posuzování invalidity se využívá posudkových kritérií, která stanoví vyhláška č. 359/2009 Sb. o posuzování invalidity. Zjednodušeně lze říct, že stanovená invalidita je odvislá především od typu hlavní diagnózy a způsobu, jakým se tato diagnóza promítá do pracovních schopností. Vyhláška k tomu pak přiřazuje rozpětí procentních měr poklesu pracovní schopnosti.

Co dalšího rozhoduje o přiznání invalidního důchodu?

Kromě toho, že se v řízení prokazuje invalidita člověka a míra poklesu jeho pracovní schopnosti, je třeba splnit řadu dalších podmínek, které stanovuje zákon o důchodovém pojištění, aby bylo vydáno rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu.

Jednou z podmínek je tzv. „potřebná doba pojištění“, která následně ovlivní například finanční výši přiznaného důchodu. Tato doba je různá a zjišťuje se z období před datem vzniku invalidity (toto datum stanovuje posudkový lékař v posudku). Je dobré pro tento účel důsledně v průběhu života shromažďovat evidenční listy důchodového pojištění, potvrzení o studiu i o všech zaměstnáních a jejich délce trvání, protože někdy může rozhodnout i jeden jediný den, který by v potřebné době pojištění chyběl. Potřebnou dobu pojištění lze nalézt zde.

Důležitý je také tzv. „vyměřovací základ žadatele“, ze kterého se vychází při stanovení konkrétní částky výše důchodu. Ten se odvíjí jednak od minimální mzdy, jednak od předchozích příjmů žadatele. Detailní popis, jak se tedy ve výsledku „tvoří“ částka, která nakonec konkrétně bude vyplácena, přesahuje rámec tohoto článku. Více informací ale můžete získat například zde.

Po rozhodnutí pro podání žádosti o ID s ní zbytečně neotálet

Obzvlášť po nabytí zletilosti je důležité se zamyslet nad reálnými schopnostmi jedince uplatnit se na pracovním trhu a zbytečně neotálet s žádostí o invalidní důchod. Můžete tak předejít situaci, kdy je žadatel dlouhodobě finančně i jinak podporován druhými osobami (nejčastěji rodiči) i přes dlouhodobé neúspěchy v zaměstnávání a pozorování obtíží, které jednoznačně možnostem obstát na volném trhu práce brání. Důvodem mohou být obavy ze stigmatizace či paradoxně obavy ze složitějšího hledání zaměstnání (invalidní důchod umožňuje hledat práci na tzv. chráněném trhu práce). O důchod pak člověk žádá až v době, kdy již rodiče nemají sílu jej podporovat a docházejí jim finanční rezervy. Žadatel s ohledem na dlouhodobou nezaměstnanost tímto nesplní podmínku potřebné doby pojištění, a i přes následné uznání i třetího stupně důchodu mu nemusí být přiznána finanční část důchodu. V těchto případech by mohla pomoci metodika ČSSZ, která vyšla v květnu 2020.

Postup po podání žádosti a možnosti odvolání

Po podání žádosti o invalidní důchod a doložení všech potřebných materiálů je ošetřující lékař žadatele vyzván k zaslání vyjádření k zdravotní situaci a pracovní schopnosti žadatele. Následně dochází k posouzení stavu posudkovým lékařem ČSSZ, který určuje míru poklesu pracovní schopnosti žadatele a vydává posudek o invaliditě. Posudkový lékař si může vyžádat návštěvu žadatele k osobnímu posouzení zdravotního stavu, zde existuje možnost požádat o doprovod, například blízkého člověka, či pracovníka sociální služby. Často se však stává, že při prvním jednání není žadatel pozván a je rozhodnuto pouze z podkladů, které jsou doloženy. Následně ČSSZ vydává rozhodnutí o přiznání/nepřiznání invalidního důchodu.

Řízení o přiznání invalidního důchodu (ID) trvá obvykle dlouho – nezřídka okolo šesti měsíců od podání žádosti.

Proti rozhodnutí je možnost podat ve lhůtě 30 dnů písemné námitky v případě, že s rozhodnutím žadatel nesouhlasí. V případě uvažování o podání námitky je třeba posoudit, zda přiznaný ID neodpovídá realitě, případně že rozhodnutí neodpovídá realitě z jiných důvodů (např. špatně spočtená výše důchodu či neuznaná potřebná doba pojištění apod.). Pomoci mohou například nové lékařské zprávy, či doklady o pracovní zkušenosti žadatele, které před rozhodnutím nebyly k dispozici, popř. jiné dokumenty (o předchozím studiu, evidenci na úřadu práce apod.).

V případě, že námitky neuspějí, je možné podat tzv. správní žalobu do 2 měsíců na místě příslušného soudu.

Pokud s rozhodnutím nesouhlasíte, ale námitku nepodáte, je mnohem složitější následně dosáhnout změny. Lze zažádat o opětovné posouzení, zejména o přezkum míry pracovní schopnosti, budete však již muset dokázat, že zdravotní stav se od posledního řízení změnil k horšímu či vyvstaly nové významné skutečnosti, které nebyly v původním řízení zohledněny.