Rozhovor s nutriční terapeutkou: O výživových doplňcích, multilevel marketingu a šedé zóně

V druhé části rozhovoru s výživovou terapeutkou Lucií Guilleminot se budeme bavit o tom, proč je v Česku okolo doplňků stravy tzv. šedá zóna a proč to, co si přečteme na obalu doplňku, nemusí vždy nutně odpovídat skutečnosti. Řešit budeme i některé mýty, které o stravování dětí panují.

„Rodiče autistických dětí jsou pro prodejce dobrá cílová skupina, protože jsou ochotnější vyzkoušet více věcí, aby dětem pomohli, to bohužel otevírá dveře různým prodejcům všemožných doplňků. V tom má klasická evidence-based medicína trochu handicap, my vám totiž, dokud nemáme účinnost podloženou studiemi, nebudeme tvrdit, že daný přípravek má, či nemá účinnost. Toho ale využívají mulit-level prodejci, kterým stačí odkazovat jen na jednu studii, bez ohledu na to, jak relevantní je k tématu, konkrétnímu doplňku nebo i pro děti v našem evropském prostředí,“ vysvětluje v rozhovoru terapeutka.

Na co si dát pozor ve spojitosti s výživovými doplňky?  

Obecně vidím problém v tom, že různé výživové suplementy doporučují lidé, kteří nemají žádné obecné vzdělání v tomto oboru. Sice jsem tuto oblast výživy studovala, ale i tak bych si sama netroufla u některých výrobků tvrdit, že jsou lepší než jiné. Prodejci vám většinou ani nenabídnou žádnou alternativu, protože jejich hlavní snahou je jen prodat výrobek. Přiblížím to na příkladu omega-3 kyselin, kolem nich je poměrně velký business – například vám prodejci budou chtít nejprve udělat placený rozbor hladiny mastných kyselin v krvi a pak vám toho ještě co nejvíce prodat.

Kvůli čemu se má tento rozbor dělat?

Dnes už víme, že ideální poměr omega-3 kyselin v těle je 1:3. A tak na to jdou prodejci cestou, kdy vám nejprve tyto poměry měří a pak vám tvrdí, že pokud máte tyto hodnoty vyšší, máte v těle prozánětlivé prostředí a musíte to okamžitě řešit, protože jinak se vám to určitě brzy negativně projeví na zdraví. V současnosti ale nevíme, co při nerovnováze nastane, a nikdo vám nemůže s takovou určitostí tvrdit, že onemocníte. Tělo může zvládat i poměr 9:1 a člověk nemusí mít žádné zdravotní komplikace.

Samozřejmě, můžete pak situaci řešit, ale pokud vám někdo tvrdí, že má řešení, které funguje pro všechny, byla bych obzvlášť obezřetná. Tito prodejci totiž budou klidně sebevědomě prohlašovat, že vám jejich doplněk bude určitě fungovat, a také vám ze začátku klidně doporučí brát dvojnásobné dávky. Opět se vracíme k tomu, že to jsou lidé, kteří k tomu nemají patřičné vzdělání. Navíc u omega-3 kyseliny nemáme v současnosti dostatek studií na to, abychom věděli, co se stane, když jí budete užívat několikanásobnou doporučenou denní dávku. Takové rozhodnutí bych vždy nejprve konzultovala s lékařem. Ve zdravotnictví vždycky říkáme, že jed je jen o množství, dokonce i voda vás může zabít, když ji budete pít denně 7 litrů…

Při výběru ryb nebo omega-3 doplňků se často řeší i to, zda mohou obsahovat těžké kovy, je třeba se toho skutečně obávat?

Ryby vs. doplňky – okolo toho, čemu dát přednost, panují dodnes velké diskuse. Obecně se radí vyvarovat se konzumaci dravých ryb, jako je štika nebo žralok. U suplementů tyto diskuse otevírají prostor právě prodejcům výživových doplňků. Setkala jsem se už několikrát s tvrzeními: „Nejezte ryby, jezte raději doplňky stravy.“ Prodejci vám řeknou, že je to nejlepší volba, je to čisté, je to kontrolované, víte, odkud to pochází… Jenže u doplňků stravy je problém v tom, že obsahují opravdu jen tu složku (nebo i více složek), ale neobsahují už enzymy a vše kolem. Doplněk stravy je fajn, pokud máme něčeho deficit a nemůžeme to stravou nahradit. Odrazovat ale lidi od konzumace jídla, abych jim něco prodal, mi přijde nemorální.

Jak poznáme kvalitní doplněk stravy?

Doplňky stravy jsou dnes testovány na to, aby byly bezpečné. Pokud se bavíme o omega-3 doplňcích a těžkých kovech, tam se jedná opravdu jen o marketingové proklamace, že nějaký doplněk je v tomto lepší než jiný. Druhá věc je, že v Česku máme dosti volný trh s výživovými doplňky. Když to vztáhnu na vitamín D – Vigantol je v Česku jediný léčivý přípravek, který má jasně potvrzený obsah vitaminu D, a tedy ho opravdu musí obsahovat. Všechno ostatní na trhu jsou doplňky stravy, obsah vitamínu D na obalu, nemusí být pravdivý. Doplňky stravy mají úplně jiné schvalovací procesy než léčivé přípravky, a tak většinou stačí, že jsou bezpečné. Z dlouhodobého hlediska už ale nikdo nekontroluje, zda množství účinných látek, které je uvedené na obalu, doplněk opravdu obsahuje.

Má člověk šanci si to nějak ověřit?

Téměř všechny doplňky, které se prodávají přes multi-level marketing, okolo sebe mají obrovskou reklamu a uvádí, že si výrobky nechávají pravidelně testovat. Je však dobré se na prodejce obrátit, aby vám tyto výsledky testů dodali. Když jsem se nedávno obrátila na prodejce s dotazem, jestli by informace, které sděluje, mohl nějak doložit, tak mi jako odpověď poslal odkaz na studii, která byla mírně o něčem jiném, než na co jsem se ptala, a ani se netýkala toho konkrétního doplňku. Nedostala jsem ani potvrzení, že si výrobek testují a že jejich doplněk opravdu odpovídá složení na obalu. Někdy zase lze už z obalu zjistit, že dávky účinných složek v doplňku jsou tak nízké, že nemají prakticky žádný účinek a spotřebitelé si tak kupují „drahé nic“. Bohužel v Česku je stále okolo doplňků stravy šedá zóna.

Rodiče autistických dětí jsou pro prodejce dobrá cílová skupina, protože jsou ochotnější vyzkoušet více věcí, aby dětem pomohli, a to bohužel také otevírá dveře různým prodejcům všemožných doplňků. V tom má klasická evidence-based medicína trochu handicap, my vám totiž, dokud nemáme účinnost podloženou studiemi, nikdy nebudeme tvrdit, že daný doplněk či přípravek má, či nemá účinnost. Toho ale využívají mulit-level prodejci, kterým stačí odkazovat na jednu studii, bez ohledu na to, jak relevantní je k tématu, konkrétnímu doplňku nebo i pro děti v našem evropském prostředí. (Je např. realizována v Asii, kde mají děti zcela odlišné stravovací návyky i skladbu jídelníčku.) 

Je tedy lepší zvolit léčivý přípravek před doplňkem stravy?

Za mě ano, rodiče se někdy rozčilují, proč jim lékaři pořád doporučují Vigantol, že z toho musejí mít nějaké profity. Je to ale dáno tím, že se jedná o jediný přípravek s vitamínem D a lze ho dostat jen na předpis. Vše ostatní si koupíte v lékárně bez receptu. Ukazuje se, že některým dětem tento přípravek nesedí. Týká se to ale opravdu malého procenta dětí, přesto jsem okolo toho na sociálních sítích zaznamenala obrovské haló. To, co dětem může způsobit problémy, je nosný olej, pokud by dítěti nesedl, je potřeba vyzkoušet jiný. Přesto bych prvně doporučovala vyzkoušet Vigantol.

Kvalita potravin a kojení vs. umělé mléko

Na co si dát u kvality potravin pozor?

Dobrý zdroj pro čerpání informací, pokud nemáte čas čít pravidelně články, je instagramový profil o výživě malých dětí – BabyFoodByAdela. Vede jej paní, která pracuje jako kontrolorka kvality potravin, a rozebírá jejich složení a kvalitu (najdete tu příspěvky věnované rybám, ořechovým máslům, jogurtům apod.). Nepropaguje konkrétní značku a obvykle dělá srovnání více produktů.

Častý dotaz rodičů, kteří mají děti na umělé mléčné výživě, je, jestli je lepší dávat dítěti dlouhodobě tuto výživu, nebo raději přejít na tuhou stravu?

Umělá mléčná výživa je jakýsi doplněk stravy, ale vždy primárně chceme, aby děti, které na to mají věk, jedly pevnou stravu. Okolo 4-6. měsíce bychom měli dítěti do jídelníčku začít zařazovat nemléčné příkrmy. Také je rozdíl mezi mléčnou výživou a mateřským mlékem, ve které nejsou jen klasické látky jako bílkoviny, sacharidy, ale i vitamíny a imuglobuliny, které obsahuje navíc oproti tomu umělému. Běžně slýchám, že umělé mléko by se mělo dětem dávat klidně do tří let, ale kojení, to je vhodné tak do roka, možná do roka a půl dítěte. Pak už vám hodně lidí řekne, že je zbytečné a že už dítěti nic nedává, přitom je to pořád hodnotná látka. Propagace umělé výživy je daleko intenzivnější než propagace kojení, minimálně co se týče dlouhodobosti.

Kojení je vlastně také dobrý suplement, nemůžeme tím u ročního dítěte doplnit vše, ale například zmíněné omega-3 kyseliny ano, pokud tedy bude mít matka dobře sestavený jídelníček. Naopak vitamínu D mívají kojící maminky samy málo, a tak ho dítěti v mléku nepředávají. U vitamínu D chci upozornit, že nestačí, ani kdyby matka brala suplementaci, protože by se muselo jednat o opravdu vysoké dávky.

Když to shrnu, tak i po roce má kojení pro dítě stále přínosy. Je ale důležité, že kojení vyhovuje oběma, nejsem zastánce kojení přes „zatnuté zuby“, kdy je to pro matku nepříjemné a vznikají zde pak psychické negace matka-dítě. Některé maminky se dočtou, že kojení je pro dítě skvělé, a tak se rozhodnou, že budou kojit dále, i když pak brečí, že už nemůžou a velmi je to vyčerpává, ale pro dítě se obětují. 

Mýty o výživě

Častým strašákem ve výživě dětí je sója, je tedy dětem vhodné dávat sójové výrobky?

Děti sójové výrobky jíst můžou, je ale otázkou, proč je chceme do jídelníčku zařazovat. U neveganských dětí to často nebývá nutné. Sójové výrobky se zařazují do jídelníčků kvůli příjmů bílkovin, ale jejich dostatek může dítě přijmout i z mléčných výrobků, vajec či luštěnin. Samozřejmě i sója je jeden z možných zdrojů bílkovin, takže není nutné se jí vyhýbat. Na druhou stranu není vhodné, aby ji malé děti konzumovaly každý den. Spíše se v praxi setkávám s tím, že děti přijímají více bílkovin, než je nutné. Vezměte si třeba roční dítě, to potřebuje okolo 10 g bílkovin na den. Jedno vejce má 7 g bílkovin, takže pokud by dítě snědlo celé vejce, má denní příjem téměř pokryté. Bílkoviny získáme také konzumací brambor a obilovin, kde sice nejsou komplexní bílkoviny, ale i tak se v jídelníčku bez masa obejdeme.

Pokud hledáte informace ohledně stravy dětí s autismem na internetu, mezi prvními odkazy se objeví články věnující se celostní medicíně, které varují před konzumací brambor. Můžou být brambory opravdu pro (autistické) děti nevhodné?

Celostní medicína není šarlatánství, věnují se jí i někteří lékaři, ale problém je, že pracuje i s ne zcela průkaznými způsoby léčby. Velké téma jsou právě i ty brambory. V celostní medicíně se nedoporučují brambory a ostatní lilkovité potraviny s tím, že by mohly způsobovat potíže s klouby. V klasické medicíně a nutrici se o tomto nemluví, protože se toto tvrzení neopírá o vědecké důkazy. Opět se ale bavíme o nějakém rozumném množství, pak by jejich konzumace měla být naprosto bezpečná. U brambor bychom však neměli konzumovat zelené kusy a vždy odřezávat části, které jsou pod klíčky, je to kvůli solaninu, pokud by ho někdo snědl větší množství, mohla by mu hrozit otrava.

Konzumace brambor se tedy není třeba obávat ani z jiných důvodů?

Dalším důvodem, který se uvádí jako argument proti konzumaci brambor, je zvyšování hladiny krevního cukru. Brambory jsou ale klasický sacharid a není důvod, proč by měly být v něčem jiné než třeba těstoviny nebo rýže. V tomto jsou mnohem horší sladkosti, kdy tělo vyprodukuje inzulin, ten poté spadne dolů a my začneme mít chutě nebo hlad. Člověk často sáhne opět po něčem sladkém a takto vám pak hladina inzulinu léta nahoru a dolů. Brambory jsou ale polysacharid, mají pomalejší nástup, stejně jako těstoviny a celozrnné výrobky. Věnuji se cukrovkářům a i pro ně jsou brambory vhodná potravina, zde spíše záleží na jejich úpravě. Smažením se zvyšuje jejich glykemický index, který právě způsobuje tyto výkyvy.

Neříkám, že celostní medicína je špatná, je určitě dobré se na tělo dívat jako na celek, ale některá jejich tvrzení jsou příliš zobecňována –⁠ například, že když některým lidem nedělá potravina dobře, tak je nevhodná pro všechny. Proto netvrdím, že neexistuje nikdo, komu vyřadění brambor z jídelníčku nepomůže, ale obávat se brambor, jako něčeho pro tělo nebezpečného, je opravdu zbytečné.

👉 První část rozhovoru s Lucií Guilleminot o tom, na co si dávat pozor při výživě dětí najdete ZDE.