Podpořte web AutismPort a pomozte společně s námi světu porozumět autismu a lidem s autismem porozumět světu.
Vaší pomoci si velmi vážíme.
Pomůžu vámMáte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
„Už nic o nás bez nás“ bylo původně mottem osob se zdravotním postižením, ale postupně se začalo používat i v rámci hnutí za práva různých skupin (např. osob s autismem, v oblasti duševního zdraví, nebo při rozhodování o dětech nebo seniorech). Toto motto by ale mělo platit také pro mediální reprezentaci. Zobrazení lidí s autismem v médiích, zejména v seriálech a filmech, je významným nástrojem, který pomáhá ovlivňovat společenské postoje a porozumění.
Pokud jde o mediální zastoupení lidí se zdravotním postižením, byli jsme v posledních desetiletích svědky rostoucího trendu mediálního obsahu, který se těmto osobám věnuje, nebo je do svých reprezentací světa zahrnuje. Od 80. let se mediální (a společenské) vnímání osob s autismem postupně měnilo a v posledních letech významně vzrostl i počet postav s autismem ve filmech a seriálech. Tato reprezentace do jisté míry odráží obecné vnímání autismu ve společnosti.
V roce 1988 měl premiéru první film o autismu oceněný Oscarem – Rain Man. Film poskytl autismu do té doby nevídanou pozornost médií, ale také vytvořil stereotyp autistického génia („autistic savant“), tedy spojení autismu s mimořádnými schopnostmi – v tomto případě s fenomenální pamětí hlavní postavy Raymonda Babbitta. Tento stereotyp dodnes ovlivňuje autistickou komunitu. Přestože tzv. syndrom učence skutečně existuje, je považován za vzácný, protože odhadem pouze 10 % osob s autismem vykazuje takovéto neobvyklé schopnosti.
Od premiéry filmu Rain Man uplynulo téměř 40 let a situace se postupně zlepšuje – přesto však stále přetrvávají některé stereotypy. Postava autistického génia („autistic savant“) je stále přítomná v televizních seriálech, jako jsou například Dobrý doktor (The Good Doctor, 2017) o geniálním chirurgovi nebo Atypický (Atypical, 2017) o mimořádně nadaném teenagerovi. Tyto seriály zároveň nadále udržují stereotyp, že lidé s autismem jsou převážně bílé pleti a mužského pohlaví. To může podporovat mylnou představu, že etnických menšin či žen se autismus netýká. Nižší počet diagnostikovaných žen a příslušníků etnických menšin je však způsoben spíše nedostatečnou přístupností k diagnostice či tím, že diagnostické nástroje byly testovány na chlapecké populaci.
Stejně jako v případě Dustina Hoffmana v Rain Manovi, ani hlavní role v uvedených televizních seriálech nehrají herci s autismem.
V budoucnu bychom si v AutismEurope přáli, aby média přinášela rozmanitější postavy, odrážející nekonečnou škálu zkušeností autistických lidí. Naštěstí v posledních letech přibývá filmových a televizních produkcí, které autismus zobrazují v pestřejším světle a získávají uznání i díky výkonům herců s autismem v hlavních rolích. Patří sem například nezávislá dramata Zamilovaní blázni (Mozart and the Whale, 2005), Adam (2009), Mary a Max (Mary and Max, 2009), dále televizní seriály Svět podle nás (As we see it, 2022) a Everything’s Gonna Be Okay (2020), bollywoodský film Jmenuji se Khan (My Name Is Khan, 2010), dokumentární film Autism in Love (2015) nebo oceňovaný film Animovaný život (Life, Animated, 2016).
Velkou pozornost i úspěch u kritiků sklidil film Výjimeční (Hors norms, 2019). Z německé produkce vzešel snímek Víkendoví rebelové (Wochenendrebellen, 2023) mapující skutečný příběh chlapce na autistickém spektru, který se s otcem vydává na cestu za hledáním svého oblíbeného fotbalového týmu. Zde sice hlavní postavu hraje herec, který nemá autismus, ale na jeho výkonu je patrné, že roli konzultoval s odborníky i s chlapcem, kterého ve filmu ztvárnil.
Z novodobých počinů lze vyzdvihnout také krátký animovaný film Loop (2020) od Pixaru, který vznikl pro platformu Disney+. V něm mladou autistickou dívku Renee, která nekomunikuje verbálně, ztvárnila autistická herečka Madison Bandy, jež sama používá převážně neverbální komunikaci. Jedná se tak o inspirativní příklad inkluze v oblasti filmového průmyslu.
V českém prostředí není reprezentace autismu ve filmech a seriálech zatím tak častá. Výraznějším počinem byl například seriál Kukačky (přečíst si můžete také rozhovor se scénáristou seriálu Janem Coufalem nebo recenzi seriálu). Dále seriál Buko, kde postavu ženy, pravděpodobně s Aspergerovým syndromem, ztvárnila Marta Issová. Nebo kontroverzní snímek Spolu v hlavních rolích se Štěpánem Kozubem a Veronikou Žilkovou.
„Mám pocit, že popkultura má velkou moc šířit informace o světě a o lidech, kteří v něm žijí. Vnímám jako důležité mluvit o lidech okolo nás a zároveň je vyobrazovat pravdivě,“ vysvětlil v besedě realizované v rámci podcastové série Spektrum filmový kritik Martin Šrajer.
Popkultura může nejen otevírat důležitá témata, ale také reprodukovat zažité stereotypy. Příkladem může být film Spolu (2022), kde byl vyobrazen úraz hlavy jako příčina autismu. Ačkoliv samotná diagnóza autismu ve filmu zmíněna není, jeho propagace byla s autismem přímo spojena. „Je nesmysl, aby autismus vznikl po úrazu, ale je možné si říci, že v důsledku traumatické situace mohly začít být projevy autismu více patrné. Pokud se například hlavnímu hrdinovi stal úraz v dětství a ocitl se v nemocnici, odloučený od rodičů a všechno, co doposud fungovalo, fungovat přestalo, mohlo jej to ovlivnit. Mnohdy se autismus navenek projeví až ve chvíli, kdy člověk vstupuje do nových sociálních situací a začne v nich selhávat. Autismus tak může být patrný až v rámci konfrontace se společností, která člověku řekne – teď jsi něco udělal jinak, nestandardně. Že by ale autismus zapříčinil přímo pád ze schodů, je nesmysl,“ vysvětlila v rámci besedy sociální pracovnice a casemanagerka Dominika Linhartová.
„Vnímám jako problematické, že se opakují stereotypy, kdy autismus je zveličován, nebo dováděn do krajních podob, aby to bylo na postavě ve filmu či seriálu co nejvíce viditelné. Autismus u mnoha lidí není poznat na první pohled, ale autory či scénáristy to nutí jít do větších extrémů, aby diváci hned poznali, že postava je na spektru. Dlouhou dobu pro mě bylo těžké ztotožnit se s nějakou filmovou postavou. Ve způsobu, jakým jsem viděl vyjádřený autismus, jsem se nenacházel. Když už jsem se s nějakou postavou ztotožnil, byli to například lidé se sociální fobií, nebo introverti,“ doplnil Martin.
💬 „Sami tvůrci a tvůrkyně mohou žít v představách, jak moc komplikovaná může být spolupráce s lidmi s autismem. Lidé s autismem existují, tak si je nemusíme vymýšlet. Herci s touto diagnózou rovněž existují, a není jich málo. Zatím třeba nemají v médiích tak velký hlas, ale postupně prosakují do běžného zobrazování v médiích,“ doplnila Dominika.
Martin Šrajer si také udělal přehled, kolik k roku 2025 existuje celovečerních hraných filmů a dokumentů o lidech na spektru. Napočítal přes 100 titulů. „Věřím, že jsou i desítky televizních dokumentů a dalších počinů. Mediální reprezentace autismu je tedy pestřejší, než by se mohlo zdát. Když budu informace shrnovat, určitě se dopustím jistého zobecnění. Existuje také spousta výjimek z tohoto pravidla, které nereprezentují autismus stereotypně - zejména v zahraniční tvorbě těchto výjimek v poslední době přibývá.“
Martinova pozorování se shodují s tím, co jsme zmínili v úvodu článku, tedy že autismus je reprezentovaný v médiích nejčastěji skrze bílého heterosexuálního muže, který je mimořádně nadaný v nějakém úzce zaměřeném oboru, jako je třeba matematika nebo fyzika a má často syndrom učence neboli savantismus. „Toto vyobrazení bylo patrné zejména na začátku milénia, kdy jsme mohli vidět záplavu seriálů v duchu Sherlocka, kde jsou vyobrazeni lidé na spektru, nebo lidé mající jeho znaky. Často také postavy na spektru slouží jen jako prostředek příběhu neurotypických či neuronormativních postav. Jsou nějakou překážkou pro neurotypické hrdiny, např. rodiče, kteří mají dítě na spektru a kvůli tomu nemohou žít spokojený život. Autismus se tak rámuje jako něco, co se musí vyřešit, aby lidé okolo mohli být spokojení. Jen minimálně je vyobrazen jako stav, který je sám o sobě obohacující a může přinést jiný pohled na realitu,“ dodal filmový kritik.
💬 „Dva filmy, které se mi líbily, jsou dokument o Temple Grandin a australský animovaný film Mary a Max. V něm Maxe dabuje herec s Aspergerovým syndromem. Tyto dva filmy pro mě byly zjevením. Protože autistické postavy vyobrazily tak, že ovlivňují svět kolem sebe a nejsou jen ve vleku neurotypických postav, nebo nejsou překážkou v jejich životě.
Naopak mají vlastní vizi a cíle, chtějí něčeho dosáhnout a fakt, že jsou na spektru, jim pomáhá najít přátele, ne navzdory tomu, že jsou na spektru, ale i díky tomu. Celkově mi pomohlo vidět pozitivní reprezentace autismu. Vidět, že to není překážka nebo omezení, ale může to přinést i něco dobrého a nového do života.
Doporučil bych také seriál ze středoškolského prostředí Škola zlomených srdcí (2022), kde je jedna z hrdinek na spektru a zároveň má jinou orientaci, což také není úplně typická reprezentace. Z hraných seriálů mě velmi zaujal Svět podle nás (2022), kde všichni tři herci, hrající spolubydlící, jsou na autistickém spektru i v realitě. Zároveň se na tvorbě seriálů podíleli také lidé na spektru. Zmíněné postavy žijí své životy, řeší spoustu věcí, které nesouvisejí s autismem – vztahy nebo práci a jen mimo jiné jsou také na spektru.
Osobně mám rád i Normální autistický film, dokument z roku 2016, který sleduje několik dětí a dospívajících na spektru. Režisér se na ně nedívá z vrchu, ale vytváří pro ně bezpečný prostor, kde se mohou projevovat, jak je jim vlastní. Snaží se napojit na jejich prožívání a přizpůsobit styl dokumentu tomu, jak se vyjadřují. Nedívá se na ně tolik skrze diagnózu.
Další film – A proto skáču (2020), je natočený podle stejnojmenné knihy. Snaží se předat smyslovou zkušenost člověka na spektru, který může intenzivněji zakoušet zvuky a světla. Ve filmu je patrná také snaha reprezentovat neverbální autisty.
Další film, který se dá ještě vidět v kině, je to snímek Ta druhá (2024). Je to dokument o protagonistce, která žije se sestrou na spektru a pojednává o tématu skleněných dětí. Téma je pojato citlivě a s respektem k dívce na spektru, která není vyobrazena jen skrze diagnózu, ale vidíme i lásku mezi sestrami a různé situace, které společně zažívají. Takže je to něco jiného než Rain-Man, který sice také popisuje sourozenecký vztah, ale více reduktivně.“ (Martin Šrajer.)
👉 Pokud byste měli zájem slyšet více Martinových postřehů a komentářů Dominiky Linhartové pusťte si poslední bonusový díl podcastové série Spektrum, která vznikla v roce 2025 na Radiu Wave.
„Český film mě nenapadá, pouze jsem slyšel o jednom dílu Ordinace v růžové zahradě, kde mělo být ‚autistické dítě‘, a vyobrazeno bylo naprosto nepovedeně. Ze zahraniční tvorby vnímám jako velmi zdařilý film Po Tomášovi (2006) nebo seriál Teorie velkého třesku.“ (Matyáš Pilz)
„V poslední době mě zaujal seriál Buko, kde Martha Issová zahrála roli autistky velmi citlivě a přesvědčivě, moc se mi to líbilo, sama jsem se v tom místy viděla.” (anonym)
„České filmy za mě obecně autisty moc dobře neukazují a hodně je zkreslují, viz Normální autistický film, ten vnímám jako totální katastrofu… Nicméně alespoň zahraniční filmy jako Zúčtování (2016), kde herec Ben Affleck hraje účetního s Aspergerovým syndromem, a přitom jde o americký akčňák, jsou v tomto dále. Jsou velmi dobře zpracovány autistické posunky, nálada a chování.“ (Lukáš Palat)
„Napadá mne pouze postava hlavní hrdinky dr. Temperance Brennan v seriálu Sběratelé kostí (správně by mělo být pouze Kosti, podle anglického originálu Bones, zde je evidentní ovlivnění tehdy populární detektivkou Jefferyho Deavera Sběratel Kostí, a v kontextu seriálu je to označení bohužel zavádějící, protože v seriálu tým vyšetřovatelů kosti nesbírá, ale pouze analyzuje).
Ačkoli v rámci seriálu není nikdy explicitně zmíněno, že by postava Temperance Brennan byla autistická, vykazuje určité typické autistické znaky. Autor seriálu Hart Hanson tvrdil, že ačkoli byla její postava inspirována skutečnou autistickou osobou, doktorce Temperance Brennan nikdy nechtěl dát autistickou nálepku proto, aby to neublížilo popularitě seriálu.
Důvody, proč považuji zpodobnění za reprezentativní, jsou, že postava své autistické vlastnosti umí dobře využít k celospolečenskému přínosu, postupně se v životě plně etabluje (práce, mezilidské vztahy, romantické vztahy, rodina – což jsou všechno věci, se kterými autisté často bojují) a současně vykazuje v průběhu času určitou formu vývoje, tedy že její sociální inteligence se s postupem času částečně zlepšuje.“ (Jan K.)
Děkujeme organizaci AutismEurope za možnost zveřejnit část článku. Celý text najdete ve zdrojích. Také doporučujeme k poslechu podcastovou sérii Spektrum, která přináší zajímavá a důležitá témata spojená s autismem ve velmi srozumitelné podobě. Za poslech jistě stojí nejen poslední bonusový díl, který se věnoval právě tématu mediální reprezentace autismu.
👉 Zajímat by vás mohl také dokument Děti úplňku (2017), který je dostupný ke zhlédnutí online.
Autism-Europe. (2023, December 20). LINK – Special anniversary edition: 40 years of Autism-Europe. https://www.autismeurope.org/blog/2023/12/20/link-special-anniversary-edition-40-years-of-autism-europe/
Abulkasim, S. (2025, 8. května). Bílý, geniální a muž: Kdo (ne)reprezentuje autismus v popkultuře? Rádio Wave. Český rozhlas. https://wave.rozhlas.cz/bily-genialni-a-muz-kdo-nereprezentuje-autismus-v-popkulture-9469174
Typické projevy
Příčiny autismu
Mozek
Diagnostika
Autismus v číslech
Přidružené obtíže
Podpora a služby
Rodina
Terapie
Vzdělávání
Selfadvokacie
Zdraví
Spánek
Názory