Efektivní přístup - správný čas

Současný výzkum dokumentuje celkem jednoznačně účinnost rané intervence, ačkoliv prognóza u jednotlivých dětí není nikdy jistá. Mezi odborníky panuje shoda, že čím dříve je dítě diagnostikováno a čím dříve se s ním začne pracovat, tím více se zvyšuje možnost, že se dítě zlepší nebo dokonce dosáhne tzv. optimální prognózy, kdy přestane splňovat diagnostická kritéria autismu.

Poslechněte si článek také v audio verzi (čte Pavla Hradecká)

Musíme si ale uvědomit, že bohužel existují i děti, které jsou diagnostikovány včas, nicméně ani intenzivní podpora a intervence nepřinese očekávané výsledky a výrazná zlepšení. 

Ve chvíli, kdy se zjistí, že má dítě obtíže ve vývoji řeči, je vhodné nechat dítě neodkladně vyšetřit u klinického logopeda a zahájit včasnou logopedickou péči, ukáže-li se, že je to potřeba, a to i dříve než před tradičně doporučovaným třetím rokem. Zejména pokud dítě komunikuje málo, nebo se nesnaží komunikovat či nerozumí řeči. Do rozvoje komunikace je vhodné co nejdříve zařazovat prostředky augmentativní a alternativní komunikace (AAC) a souběžně rozvíjet i předverbální (znaky, gesta) a verbální komunikaci. Zaměření se na rozvoj komunikace je nejlepší prevencí pocitů nejistoty, úzkostí a afektivních reakcí vznikajících z frustrace z neschopnosti se vyjádřit. Děti, které se naučí komunikovat, mají menší obtíže se zařazením do školky a později do školy. 

Včas znamená dříve, než začnou problémy. Mnoho rodičů udává, že nepotřebují na komunikaci tolik pracovat, protože se s dětmi vždy nějak domluví. Nácvik komunikace ale postupuje od jednoduchého k složitějším konstruktům a začít včas znamená mít větší šanci dostat se dál, protože dítě si komunikační dovednosti osvojuje postupně, upevňuje si je opakováním a učí se významu komunikace v různých situacích. Je pak více motivováno ke komunikaci, protože chápe její smysl, komunikační dovednosti tak i více procvičuje a upevňuje. Funkční kruh se uzavírá.

Možné důsledky pozdní diagnózy 

Pozdní diagnóza nese riziko zhoršujících se obtíží v důsledku nadměrné psychické zátěže. Neošetřené dítě může být vystaveno nadměrnému stresu z nadměrných požadavků rodičů, mateřské školy, nebo později na základní škole, kdy už se od dítěte očekává větší samostatnost a rozvinutější vztahy s vrstevníky. Rizikovým obdobím pro děti bez diagnózy je i období dospívání, kdy si zejména adolescenti začínají uvědomovat svou odlišnost, ale nemají pro ni vysvětlení. Znalost diagnózy, vhodná intervence a podpora v tomto období může snížit riziko rozvoje psychosomatických obtíží a psychických onemocnění či riziko předčasně ukončeného vzdělání.

Pozdě na diagnózu není nikdy

Diagnóza v dospělosti může znamenat podporu při dokončení střední školy a skládání maturitní zkoušky a při studiu na vysoké škole. Může snížit strach z budoucnosti a přinést možnost tréninku dovedností při přechodu ze školního prostředí do zaměstnání. Podpora může přispět k získání podporovaného nebo samostatného bydlení či pomoci v partnerském životě. Člověk s diagnostikovaným autismem má větší šanci porozumět sám sobě i druhým lidem, může nárokovat specializované služby a začít fungovat v komunitě lidí s autismem. Součástí efektivní podpory je vhodný přístup v rodině, ve škole, na pracovišti i v pobytových službách. V určitém věku a jednotlivých životních fázích má svá specifika.    

👉 Pro další informace doporučujeme navštívit sekci Autismus podle věku. 

Diagnóza a následná podpora v každém věku dává naději na konstruktivní řešení situace a snížení rizika eskalace sociálních, psychických i zdravotních obtíží. U autismu rozhodně platí, že je dobré začít včas a zároveň nikdy není pozdě.