Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
NAPIŠTE NÁM
Školák
Autor:
Recenzent:
Datum publikace
05. 06. 2019
Aktualizováno
10. 11. 2021
sdílet:
Informace
Články
Věkové rozpětí 6 - 9 let
Poznat
Jednat
Dítě s poruchou autistického spektra (PAS) mívá obtíže zejména v sociálních interakcích a komunikaci, sociální kontakt je pro něj stresující a vyčerpává ho, ve škole mu vadí i hluk a příliš intenzivní kontakt s vrstevníky. Může se chovat odtažitě, vyhýbavě, nebo naopak rušivým chováním, kdy je hlučné, provokuje, neustále něco komentuje a svým neoblomným a nepřiměřeným chováním obtěžuje učitele i své spolužáky. Právě nástupem dětí s PAS na základní školu rané projevy jejich obtíží v sociálních dovednostech vystoupí do popředí.
Důležitým milníkem pro všechny děti je vstup do první třídy
Primární problém PAS spočívá v emoční nezralosti a omezených sociálních a komunikačních dovednostech. Také schopnosti pružné adaptace bývají problematické. Intelektové dovednosti mohou být rozvinuté nerovnoměrně, mohou být nadprůměrné, ale i podprůměrné. Přidružené mohou být další obtíže, které sice nejsou charakteristické pro autismus, ale poměrně často se s autismem pojí (např. porucha aktivity a pozornosti, úzkostné poruchy, porucha motorické funkce zvaná dyspraxie, vývojové poruchy učení).
Pedagogové mohou začít upozorňovat na atypické projevy. Popisované odlišnosti v chování se týkají interakcí s vrstevníky, nápadností v komunikaci, potíží se přizpůsobit režimu třídy či nerespektování pokynů. Třídní učitel/ka může být první člověk, který vás upozorní na zvláštní projevy dítěte. Někteří pedagogové díky své profesní nebo osobní zkušenosti mohou přímo vyjádřit podezření na PAS.
Většina dětí s PAS bývá diagnostikována až po 4. roce, přestože diagnostika umožňuje zaznamenat děti s PAS již v batolecím věku. Chlapci s mírnějšími formami autismu bývají diagnostikováni nejčastěji okolo pátého až sedmého roku. Dívky jsou diagnostikovány později, okolo jedenáctého až dvanáctého roku, přičemž ani pozdější věk není výjimkou. U dětí, kterým byla diagnostikována PAS ve školním věku, se již v předškolním věku projevovaly určité vývojové odlišnosti, které ale mohly být přisuzovány individuálnímu a různorodému vývoji dětí.
Zvýraznění projevů PAS v novém prostředí i kolektivu
U některých dětí dochází k částečnému zmírnění jádrových příznaků mezi pátým až sedmým rokem. Naopak u některých se mohou projevy PAS zvýraznit v reakci na adaptaci na školní režim a požadavky, které jsou na ně kladené. Zvýraznění symptomů také může způsobit zátěž z nového kolektivu spolužáků, na který se může dítě s PAS obtížně adaptovat.
Některé děti s PAS jsou introvertní, jiné vyloženě společenské. Spolužáci ale obvykle rychle zaregistrují zvláštní reakce v sociálním chování, začnou se dětí velmi brzy stranit a různě je ostrakizovat. Žák s PAS na prvním stupni obvykle již dobře rozumí, že do třídy nezapadá, ale nechápe, proč tomu tak je. Pro učitele může být těžko pochopitelné, proč se žák s dobrým intelektem může projevovat opakovaně tak sociálně nezrale. Pedagogové také zažívají obtíže, jakmile se snaží zaujmout dítě jinými aktivitami, než o které se samo zajímá. Některé děti s PAS mohou velmi stresovat změny v denním režimu a přechody mezi jednotlivými aktivitami.
Každé dítě reaguje na zátěž jinak. Některé děti se spíše trápí uvnitř, trpí různými psychosomatickými obtížemi (bolí je hlava, bříško), jsou unavené, bez energie. Na okolí mohou působit jako extrémně hodné. Jiné děti reagují na stres, únavu, změnu nebo chybu výbuchy vzteku, pláčem, někdy i agresivními projevy vůči sobě nebo druhým. V některých případech chování dětí s PAS může vyústit v agresivní projevy vůči ostatním, protože si nesprávně vyhodnotí sociální situaci a chování druhých. Nemusí rozumět chuti některých dětí vybočovat z pravidel, žádají jejich striktní dodržování, mají potíže pochopit legraci a běžné dětské škádlení a mohou toto chování interpretovat jako nepřátelský projev a začít se bránit.
Jaké nápadnosti můžete pozorovat u dětí s PAS v mladším školním věku?
Nápadný oční kontakt a sociální postura Většinou se u dětí s PAS oční kontakt oproti předškolnímu věku zlepšuje. Oční kontakt s rodiči nebo cizími lidmi mívá horší kvalitu. Netýká se to ale všech dětí. Děti s autismem nepoužívají oční kontakt dostatečně flexibilně, jiné se naopak dívají dlouze zpříma do očí. Někdy můžete mít pocit, že se vaše dítě dívá spíš „skrz“ než na člověka. Dítě nepoužívá oční kontakt intuitivně, může hovořit obrácené zády k vám, aniž by si ověřilo, zda ho vnímáte, nebo naopak manipuluje vaší hlavou a strká obličej před obličej, aby získalo pozornost druhé osoby.
Omezená/nápadná mimoslovní komunikace Mimika bývá omezená, hůře čitelná. Dítě užívá ke komunikaci málo gest, svůj mluvní projev nedoprovází řečí těla. Některé děti s PAS mohou grimasovat a nadměrně gestikulovat. Také mají potíže porozumět neverbální komunikaci druhých, přikládají jí menší význam, málo si jí všímají a nevyhodnotí pak často správně kontext situace.
Řečové obtíže Dítě může být velmi verbálně zdatné, může používat pro svůj věk atypické výrazy, neobvyklé pro stejně staré děti. Hovoří jako „malý dospělý“, vyjadřuje se formálně, používá frekventovaně naučené odposlechnuté fráze. Může se vyskytovat mechanicky znějící či nápadně zpěvavá řeč. Jiné děti mohou mít ve verbálním projevu potíže, a to od mírných po velmi těžké poruchy řečového vývoje. Některé děti přesto, že celkem slušně mluví, mají velké obtíže s porozuměním.
Úzkost a komunikace Schopnost komunikovat může ovlivňovat i úzkost. Mluvit s cizími lidmi, s učitelem nebo před třídou může být pro některé děti s PAS příliš těžký úkol, který nedokážou splnit, nebo jen s vysokým emočním vypětím.
Obtíže v sociální komunikaci Velká část dětí má potíže poprosit někoho o pomoc, může být obtížné pro ně oslovit paní učitelku nebo si zařídit jinak běžné věci, které děti v jejich věku již zvládají (pozdravit, omluvit se, odevzdat domácí úkol, vyřídit vzkaz paní učitelce od rodičů, jít si koupit něco do menšího obchodu apod.). Naopak jiné děti rády přednáší a poučují druhé, ale neregistrují komunikační signály, které ostatní vysílají. Nevnímají, že mluví příliš a o věcech, které druhé lidi nezajímají, nekladou doplňující otázky, nerespektují střídání při rozhovoru. Mnohdy povídá jen dítě a vede spíše monolog než dialog. Některé děti nemají dostatek empatie, a tak okolí šokují svými výroky a pravdomluvností. Toto chování může být roztomilé v předškolním věku, některé takové historky se vypráví při rodinných sešlostech pro pobavení. V pozdějším věku je to ale již považováno za neomalené a nevhodné („Proč se ten pán neumyl? Smrdí.“, „Ta paní je ale tlustá. Vypadá jako ropucha.“).
Opakující se projevy v řeči Některé děti nadměrně kladou otázky, které se týkají jejich zájmu, otázky se mohou opakovat, přestože se dítě na ně již ptalo. Pro některé je důležitější položit otázku než dostat odpověď. Často děti s PAS opakovaně rády hovoří o svých tématech, pokračují, i když druzí ztrácí zájem.
Snížený zájem o sociální komunikaci dítě s PAS rádo mluví o svých zájmech, ale málo se zajímá o druhé. Utíká z běžné společenské konverzace, která se týká jeho zážitků a kamarádů.
Málo sdílí své zážitky, málo vypráví Dítě spontánně nepovídá, co zažilo ve škole se svými spolužáky a kamarády. Nepopisuje vztahy mezi spolužáky. Když o spolužácích hovoří, často si stěžuje na jejich chování, jak se kdo provinil a rozzlobil paní učitelku. Některé děti si dlouho nepamatují jména svých spolužáků.
Potíže s vrstevníky Dítě s PAS se rádo drží ve společnosti dospělých, vyhledává děti mladší nebo starší svému věku. Má potíže se kamarádit se svými vrstevníky, je příliš pasivní a vyhledává samotu, nebo naopak o kamarádství velmi stojí, ale „neví, jak na to“. Může dětem narušovat hru provokativním chováním, aby na sebe upozornilo, protože jinak si získat pozornost neumí. Potíže se mohou často vyskytnout při skupinových a na spolupráci založených úkolech. Dítě s PAS ale nemusí mít pouze problematický vztah se svými vrstevníky. Zhruba pětina dětí s PAS může mít dobré sociální postavení mezi svými spolužáky, například na základě svých mimořádných schopností.
Potíže porozumět sociálním situacím a kamarádským vztahům Některé sociální situace si nesprávně vykládá, což může vést k nedorozumění a konfliktům. Má potíže s porozuměním mimoslovní komunikace druhých a chápat jejich náznaky. Ve vztazích může být příliš naivní, považuje za kamarády i ty, které zná velmi málo, nebo kteří mu ubližují. Některé děti mívají potíže si kamarádské vztahy udržet, nemyslí na své kamarády s dárky, neiniciují setkání, často vše nechávají na rodičích.
Vyhraněné zájmy Ve školním věku nemusí být vyhraněné zájmy již příliš nápadné (sbírání hadic, hra s kabely, roztáčení koleček u autíček apod.). Mnohem častěji se vyhraněné zájmy týkají témat, která jsou obvyklá i pro jejich vrstevníky (Ledové království, Pokémoni, Lego, Minecraft, Sponge Bob, Tlapková patrola aj.). Rozdíl je v tom, že děti s PAS se věnují těmto tématům s nadměrnou intenzitou. Mohou o svých zájmech neustále hovořit, kreslit dokola stejné téma, bývá těžké je zaujmout jinou činností. Oblíbeným tématem dětí s PAS je doprava a různé přístroje. Také se objevují „vědecké“ zájmy o vesmír, historii, lidské tělo, zvířata aj. Mohou také tvořit různé sbírky, například jízdenek, nebo shromažďovat kolekce různých sbírkových kartiček. Dívky se mohou zajímat o jednorožce, určitou fantazijní postavu nebo influencerku, hudbu či módu. Zajímat je mohou knížky nebo vymyšlené fantazijní světy.
Herní dovednosti Hra v tomto věku může být již méně nápadná než v batolecím a předškolním věku. Děti s PAS už odpozorovaly hru od svých sourozenců a vrstevníků. U dětí s PAS se méně často objevuje fantazijní hra, přestože i ta se s věkem zlepšuje. S menší četností používají ke hře figurky, které polidšťují, hovoří za ně jejich hlasem a přidělují jim různé sociální role a vytváří dialogy. Také si méně než jiné děti hrají na „něco“ (na paní učitelku, doktora, prodavače aj.). Hra může postrádat fantazijní témata nebo se představivost projevuje jen v tématech, o která se zajímají. V těchto oblastech naopak může být fantazijní svět neobvykle bohatý a často se prolíná i s reálným světem. Není neobvyklé, že děti s PAS ve hře přehrávají situace, které přes den zažily např. ve škole. Často se děti s PAS věnují manipulačním a konstrukčním hrám (lego), zajímají je hry na počítači.
Potíže při společné hře Některé děti nemají zájem o společnou hru. Jiné by si moc přály hrát si s dětmi, ale může je rozčilovat, když si děti hrají jiným způsobem, než chtějí ony. Jiné děti mají rády společnost, ale jen když s nimi u hry někdo je a nezasahuje jim do toho. Obecně mají děti s PAS potíže se vzájemností a spoluprací s jinými dětmi. Je pro ně obtížně se ve hře střídat, kdy „jednou je to podle mě a podruhé podle tebe“. Některé děti jsou příliš pasivní a chybí jim sociální dovednosti, jsou rády, když je ostatní děti přizvou k sobě do hry, ale neumí se do ní často zapojit a hru rozvíjet.
„Učí se jen, co chce!“ Většina dětí bez autismu má pocit odpovědnosti, ví, že některé věci dělat prostě musí a chtějí potěšit svým výkonem rodiče nebo nezůstávat pozadu za vrstevníky, také se nechají od druhých celkem snadno přemluvit. Motivace u dětí s PAS je mnohem více výběrová. Pro velké množství dětí i dospělých s PAS může být těžké motivovat se k subjektivně neatraktivním běžným činnostem, jako je hygiena, úklid, učení se věcí, které je nezaujaly nebo které jim hned nejdou. Toto chování může být v kontrastu s tím, jak moc se věnují svým zájmům a aktivitám. O těchto potížích může také referovat škola s poukázáním, že dítě je málo motivované nebo přímo odmítá práci na některých úkolech.
Nerespektování autorit výchova dětí s PAS je náročnější, vyžaduje specifický přístup rodičů a pedagogů. Mnohem častěji rodiče i pedagogové uvádějí, že na dítě neplatí autorita, pevný přístup a jasné vymezení hranic. Rodiče si mnohdy stěžují, že dítě „neposlouchá“, řídí se svými záměry. Mnohem častěji potřebuje věci vysvětlovat a rozumět jim, aby je přijalo. Některé děti pak mohou působit drze a nevychovaně, říkají věci narovinu, aniž by předvídaly důsledky svého jednání pro sebe i druhé. Tyto projevy v dětském věku mohou působit legračním dojmem, v pozdějším věku je k nim okolí již mnohem méně tolerantní.
Obtíže flexibilně se přizpůsobit změnám Vstup do první třídy může být pro děti s PAS velmi obtížný. Děti s PAS mají často potíže přizpůsobit se novým podnětům a situacím, některým ale stačí se na ně dopředu připravit, jiné potřebují přesný a podrobný slovní popis či vizualizované informace, co se bude dít. Se změnami se některé vyrovnají pomocí předmětu, na který se fixují (například tkaničky, nějaká hračka nebo dílek lega), jindy jde o nějakou konkrétní osobu, v jejíž přítomnosti změny lépe zvládají. Uklidňující význam mají také autostimulační aktivity (tzv. stimming) projevující se opakujícími se pohyby, manipulacemi s předměty nebo zvuky.
Aktivita Děti s PAS mohou mít potíže sedět klidně celou vyučovací hodinu a udržet pozornost. Mohou vyrušovat ostatní např. různými zvuky či pohyby. Některé může rozrušit, pokud mají přerušit svou činnost a přejít na jiný úkol. Některé děti s PAS mají rády, když mají věci seřazené na svém místě (např. svůj pracovní stůl, penál a jiné pomůcky) a může jim silně vadit, pokud jim někdo do jejich prostoru zasahuje. Některé děti s autismem jsou naopak velmi tiché, hodné, poslušné a podřídivé. Snáze tak dochází k přehlédnutí jejich obtíží v sociální interakci a komunikaci.
Smyslová přecitlivělost Smyslová přecitlivělost se může věkem lepšit, děti se lépe naučí zvládat své reakce. Bohužel školní prostředí bývá hlučné, děti se překřikují, dochází k nahodilým dotekům. Vadí jim pachy v jídelnách či v šatnách, ostré osvětlení, ozvěna a tříštící se zvuky v tělocvičnách apod. Smyslová přecitlivělost dítě s PAS vyčerpává a v kombinaci s dalšími faktory (školní zátěž, neuspokojivé vztahy) vede k jeho přehlcení a rychlejšímu vyčerpání.
Motorika, neobratnost, sebeobsluha Děti s PAS mají potíže s uvědoměním si vlastního těla. Vyskytují se u nich potíže v hrubé, jemné motorice a grafomotorice. Mohou být méně obratné v porovnání se svými vrstevníky, což se projevuje při výuce psaní, výtvarné, pracovní a tělesné výchově. Děti s PAS mohou mít potíže napodobit pohyby při rozcvičce, míčových hrách. Děti s PAS bývají také méně samostatné v sebeobslužných dovednostech, vyžadují větší míru zapojení a přímé podpory od rodičů nebo pedagogů například při oblékání. Sami si neobléknou připravené oblečení nebo jen ledabyle. Nepřizpůsobí výběr oblečení počasí, potíže jim dělají knoflíky, tkaničky, zipy ještě dlouho potom, co jejich vrstevníci jsou už v těchto činnostech zdatní a samostatní.
Poznáváte v některých rysech vaše dítě? Některé projevy se mohou vyskytovat přechodně také u dětí bez PAS, obzvláště pokud se dítě nachází v zátěžovém období. Pokud si nejste jistí, zaznamenali jste i v předchozím vývoji určité nápadnosti, kontaktuje odborníka, který posoudí projevy, které by mohly svědčit pro PAS v kontextu celkového vývoje. Nastavení přiměřené podpory v domácím i školním prostředí a pozvolné navyšování zátěže zpravidla vede ke zlepšení spolupráce a k rozvoji oslabených oblastí.
BAUMINGER, N., KASARI, C. (2000), Loneliness and Friendship in High‐Functioning Children with Autism. Child Development, 71: 447-456. Dostupné na: https://doi.org/10.1111/1467-8624.00156.
KASARI, C., LOCKE, J., GULSRUD, A. et al. (2011). Social Networks and Friendships at School: Comparing Children With and Without ASD. Journal of Autism Development Disorder, 41: 533–544. Dostupné na: https://doi.org/10.1007/s10803-010-1076-x.
MARSH, A., SPAGNOL, V., GROVE, R., & EAPEN, V. (2017). Transition to school for children with autism spectrum disorder: A systematic review. World journal of psychiatry, 7(3), 184–196. Dostupné na: https://doi.org/10.5498/wjp.v7.i3.184.
THOROVÁ, K. (2015). Vývojová psychologie: proměny lidské psychiky od početí po smrt. Praha, Portál
THOROVÁ, K. (2016). Poruchy autistického spektra (Rozšířené a přepracované vydání). Praha, Portál.
V tomto věkovém období se stávají děti více nezávislé, vstupují do školního světa, ale rodinné vazby stále hrají velmi důležitou roli. Jejich hra je vysoce sofistikovaná, kamarádské vztahy jsou intenzivnější, emoční prožívání je více komplexní (již dovedou některé emoce skrývat), zlepšuje se myšlení, fyzické dovednosti a mnoho dalšího. U většiny dětí se také zlepšuje vlastní kontrola emocí, díky které lépe dodržují pravidla hry (fair play chování), spolupracují a lépe snáší také prohru. Velmi sii užívají kamarádské vztahy, díky nimž rozvíjí své sociální dovednosti a schopnost vyjednávání. Kamarádství nejsou vždy jen zdrojem radosti, ale také výzvou, protože je někdy těžké udržet v přátelství rovnováhu, když se kamarád zachová nesprávně, nebo je vyloženě panovačný nebo záludný. Ve zmíněných oblastech mívají děti s autismem větší obtíže než jejich vrstevníci.
Děti chtějí potěšit své blízké osoby, rodiče a známé autority (učitele, trenéry) svým chováním, usilují o ocenění, často lpějí na tom, jak by věci měly správně být. Jsou více zranitelné ke kritice a srovnávání. Samy se často porovnávají s ostatními dětmi, čímž může utrpět jejich sebejistota a sebeúcta.
Co cítím já a co ti druzí
Přestože v tomto věku stále do určité míry převládá přirozená dětská egocentričnost, rozvíjející se teorie mysli umožňuje dětem již lépe porozumět příčině a následku, emocím a záměrům druhých. Teorie mysli (Theory of Mind, ToM) znamená schopnost jedince vnímat svoje vlastní duševní stavy a to, jak se liší od duševních stavů druhých lidí, což umožňuje lidem chápat, a tudíž předvídat chování ostatních a orientovat se tak ve společnosti. Schopnost teorie mysli se u dětí vyvíjí postupně, u dětí s autismem může být teorie mysli nerozvinutá nebo se vyvíjí výrazně pomaleji. Tento fakt souvisí s obtížemi v sociálním chování, emočním porozumění, zpracováváním informací a následnou reakcí.
Komunikační dovednosti se stávají více a více komplexní, dítě již dokáže nalézt více způsobů, jak přesněji vyjádřit své myšlenky a emoce. Do svého vyprávění více zapojuje emoce, stává se snadnější porozumět tomu, co chce vyjádřit. Každý den se učí nová slova zejména díky čtení, poslouchání příběhů a napodobování. Opakuje výrazy ze školy, snaží se napodobovat názory důležitých osob. Rádo vypráví i vymýšlí vtipy. U některých dětí přetrvávají logopedické obtíže a je potřeba pokračovat v logopedické péči. Rozhodně není ani pozdě logopedickou péči zahájit, i když je to obtížnější, i děti školního věku se mohou ještě naučit správné výslovnosti chybných hlásek.
V sekci „POZNAT" jste se mohli dozvědět o projevech autismu u dětí ve věku 6 -9 let. Pokud máte dítě s diagnózou PAS či na ni máte podezření, najdete zde základní informace, jak lze dítě konkrétně podpořit.
Pokud dítě není ještě ve škole, zvažte odklad školní docházky
Pro všechny děti je vstup do první třídy velmi důležitým životním milníkem. Většina dětí s PAS není na vstup do první třídy připravena po stránce sociální a emoční, přestože intelektové dovednosti mají na velmi dobré úrovni. Mohou číst a počítat, ale pro úspěšné zvládnutí školních a sociálních nároků je sociální a emoční vyspělost významnějším faktorem než školní připravenost (tzv. academic skills).
U dětí s PAS existuje větší riziko, že zahájení školní docházky budou provázet obtíže. Nejen kvůli obtížím ve spolupráci, sebekontrole a většímu riziku přetížení. Děti s PAS daleko častěji mají vztahové obtíže ve třídě a trpí odmítáním spolužáků, mohou být vystaveny i šikaně. Výhodnější je udělit dětem s PAS odklad školní docházky, a získaný čas věnovat nácvikům sociálních, pracovních, sebeobslužných a sebeorganizačních dovedností, rozvoji a posilování vztahů s dětmi.
👉 Další informace o tom, jak se na zahájení školní docházky u dětí s PAS připravit, se dočtete zde.
Získejte informace od pedagoga svého dítěte a jeho fungování ve školním prostředí. Pokud máte dojem, že se vaše dítě vyvíjí atypicky, vyhraďte si čas a promluvte si v klidu s učitelem vašeho dítěte. Pedagogové mají dlouhodobé zkušenosti s větším počtem dětí a dokážou porovnávat. Díky tomu se jim často daří citlivě rozpoznávat děti se specifickými potřebami a dokážou upozornit na děti s atypickými projevy. Můžete získat cenné informace, jak se vašemu dítěti ve škole daří, jaké jsou jeho silné a slabé stránky, jaká je s ním spolupráce, jakými aktivitami tráví přestávky, jak se zapojuje do týmové práce v hodině a volnočasových aktivit o přestávkách. Na druhou stranu pedagogové nemusí potíže ve školním prostředí zaznamenat. Některé děti se velmi snaží ve škole uspět, dodržují formální pravidla, snaží kontrolovat své chování, a to je stojí mnoho energie. Nahromaděné emoce často ventilují až v domácím prostředí. Mohou se vyskytnout výrazné potíže se vztekem a agresí, záchvatovitý pláč, skleslost či jiné změny v chování.
Nástup do školy z pohledu rodičů
Rodiče dětí s PAS častěji uvádějí, že nástup do školy byl pro jejich dítě obtížný. Zaznamenali změny v chování, například větší uzavřenost, děti častěji nadměrně emočně reagovaly na zdánlivě nevýznamné podněty, projevy agrese (vůči rodičům i sourozencům, zvířatům) byly častější. Některé děti projevují také větší obavy ze změn, potřebují větší pocit bezpečí a stability, a proto se v tomto období plném změn mohou zvýraznit rituály nebo autostimulační chování (stimming).
Pokud máte podezření na PAS, vyhledejte odbornou pomoc. Můžete se obrátit na pediatra, který vám měl doporučit vyšetření u klinického psychologa či dětského psychiatra. Kontakty najdete na Mapě podpory. O vyšetření u odborníka můžete požádat i sami. Pro některé rodiče může mít význam i orientační screeningové vyšetření cílené na PAS.
Podpora ve školním vzdělávání
Vhodné je zajistit podpůrná opatření pro dítě s autismem již v předškolním věku, aby byla nastavena a fungovala už od vstupu dítěte do první třídy. Nicméně někdy diagnóza přijde až ve školním věku, nebo se ukáže, že dítě potřebuje větší míru podpory při vzdělávání či začleňování do školní třídy. Pokud má dítě stanovenou diagnózu poruchy autistického spektra, patří do péče Speciálně pedagogického centra (SPC).
Jinak podpůrná opatření nastavuje Pedagogicko-psychologická poradna (PPP). V kompetenci školských poradenských zařízení je zhodnocení míry podpory dítěte a vydání doporučení pro školu. O vyšetření ve školním poradenském centru můžete zažádat sami nebo na doporučení školy. U dětí s PAS se často spoluvyskytují jiné neurovývojové poruchy (tikové poruchy, porucha aktivity a pozornosti - ADHD, obtíže v motorice), které vyžadují další podporu a speciální přístup. Doporučujeme také monitorovat u dítěte projevy specifických poruch učení (dysgrafie, dysortografie, dyslexie, dyskalkulie), které mohou nepříznivě ovlivňovat školní úspěšnost. Náležitá podpora a úprava hodnocení může pozitivně ovlivnit přístup dítěte ke škole a učení.
Terapeutická podpora a intervence
Někteří rodiče cítí potřebu pro sebe nebo pro své dítě vyhledat terapeutickou podporu, přestože jejich dítě nemá stanovenou diagnózu autismu. Terapeutické setkávání může být skvělým prostorem, jak lépe porozumět svému dítěti a získat podporu i pro sebe. Rodiče se mohou s terapeutem poradit, jak zvládat konkrétní obtížné situace, ve kterých se cítí bezradní.
Podpora skrze sociální sítě
Na sociálních sítích funguje řada skupin sdružující rodiče dětí s autismem, najděte nebo vytvořte si skupinu, která vám bude vyhovovat. Nevyčerpávejte se dlouhými diskusemi s lidmi, kteří vám svými názory vadí. Některým lidem se podaří skrze sítě navázat i přátelství v reálném světě. Sdílení pomáhá.
Několik tipů pro podporu vašeho dítěte
Budujte zdravé sebevědomí vašeho dítěte Kdy dokáže rozpoznat své silné stránky a pozitivní vlastnosti. Po vstupu do školy často dojde k snížení sebevědomí kvůli srovnávání se s druhými dětmi. Není vhodné dítěti říkat, že to není pravda, pokud je smutné z toho, že mu něco nejde jako ostatním (již samo si toho dokáže všimnout). Na místě je spíše dítě podpořit v náhledu na to, že každý je jedinečný, lišíme se nejen svým nadáním, ale i talentem a pílí. Vytvářejte situace, ve kterých může dítě uspět. Vychytávejte pozitivní aspekty v chování a ty oceňte („Líbí se mi, jak děláš/hraješ si…“).
Nechte dítě zkoušet nové věci a dělat chyby Podpořte dítě v tom, že chybovat je lidské, že jde o součást procesu učení, důležité je se nenechat úspěchem odradit. Podpořte dítě oceněním nebo i odměnou za to, že emočně zvládne situaci nebo že akceptuje chybu.
Dopřejte dítěti dostatek času pro volnou hru a odpočinek Volná hra je v tomto věku stále velmi důležitá, nechte si dítě vybrat, jak bude trávit svůj volný čas. Hra dětem pomáhá uvolnit své nahromaděné emoce a odpočinout si od povinností.
Rozvíjejte řečové dovednosti Zkuste si s dítětem číst navzájem, střídat se při čtení. Můžete zkoušet různé čtenářské dovednosti např. převyprávět příběh, dokončit ho dle vlastní fantazie, vytvořit vlastní knihu apod. Využívejte vizualizaci. Vytvářejte příběhy z reálného života, doprovoďte je fotografiemi.
Rozvíjejte porozumění emocím Děti s PAS potřebují podporu v rozvoji porozumění vlastním emocím a chápání emocí druhých lidí. Musí se více učit, jak zvládat vlastní emoce a reagovat na emoce ostatních (vyjádřit zájem, nabídnout pomoc, poskytnout útěchu, omluvit se). Bavte se společně s dětmi o emocích, o důležitosti příjemných i nepříjemných emocí. Pomozte dítěti porozumět v dané situaci, co se v něm odehrává. Učte dítě, jak se projevují emoce navenek (v řeči těla, úsměvem, pláčem), že mohou způsobovat napětí, bolest břicha nebo hlavičky apod. Vezměte si na pomoc emoční karty, nebo si vytvořte vlastní karty, které zobrazují různé emoce, může na nich být i samo dítě, můžete se fotografovat „selfie“ s různými výrazy. Nenatáčejte nebo nefotografujte dítě v situacích, kdy by se mohlo cítit zahanbené (afektivní stavy), využijte raději fotografie či videa jiných dětí z internetu. Mluvte o svých emocích, jak se cítíte, z jakého důvodu, co byste potřebovali, jak si poradíte v emočně náročných situacích.
Podporujete vnímání perspektivy druhých osob Můžete trénovat tuto dovednost v reálných nebo zprostředkovaných situacích (sledování pohádky, čtení příběhu). Pomohou vám k tomu tyto typy otázek: „Jak si myslíš, že by se cítila, kdyby…?“; „Jak by tu situaci mohl vyřešit..?“, „Co by v tu chvíli potřeboval, aby nebyl smutný..?“.
Zapojte dítě do rodinného sociálního dění Zajímejte se o názory vašeho dítěte, nechte ho vysvětlit své myšlenky a zapojte ho do rodinného rozhodování, pokud je to vhodné. Děti s autismem často ochotněji spolupracují, když cítí, že druzí mají zájem o jejich názory a mohou situace ovlivňovat. Svěřte mu jednoduché domácí povinnosti, aby se cítilo užitečné.
Podporujte kamarádské dovednosti Přátelství upevňují vnímání vlastní hodnoty a pocit, že někam patří. Díky přátelství se dítě učí řešit sociální situace, vztahy a řešit konflikty. Rozvíjí tím své sociální dovednosti. V tomto věku má stále největší vliv rodinné prostředí, proto můžete vaše dítě ještě hodně ovlivňovat, učit ho kamarádským dovednostem a pomoci mu přátelství navazovat a udržovat. Několik tipů, jak rozvíjet kamarádské dovednosti:
Pomáhejte dítěti znát děti, které je obklopují Děti s PAS si často nepamatují jména svých spolužáků a kamarádů, někdy snadno zapomínají i jejich tváře. Udělejte společně domácí nástěnku nebo vytvořte fotoalbum, kde vylepíte fotografie spolužáků s jejich jmény, můžete k nim připisovat i zajímavé informace o dítěti. Pomůže to dítěti s jejich zapamatováním a již se třeba nestane, že spolužákovi neodpoví na pozdrav. Snáz se mu budou sdílet zážitky ze třídy, pokud si připomene známé tváře a situace. Takto to můžete udělat i s dalšími známými a dětmi, se kterými se vídáte.
Poskytněte dítěti nadstandardní podporu v kamarádských vztazích Děti s autismem potřebují trénink sociálně komunikačních dovedností, osvojit si praktické scénáře, dostat co nejkonkrétnější návody. Potřebují se učit dovednosti, jako by se učily cizí jazyk (např. jak se představit dítěti na hřišti, jak se rozdělit, připojit se ke hře). K nácvikům pomáhají různé publikace, videa, podpora terapeuta, dětské skupinové nácviky. Vaše dítě může být smutné, cítí se odstrčené, protože děti si s ním nechtějí hrát. Může ho tížit nějaká situace nebo konflikt, které nerozumí nebo nedokáže vyřešit. Důležité je projevit zájem o jeho pocity, nechat si situaci popsat a zkusit navrhnout různé možnosti, jak takovou situaci zvládnout. Ideální je, pokud si můžete situaci vizualizovat – názorně rozkreslit třeba do komiksu nebo připodobnit k tomu, co se stalo v podobné pohádkové situaci. Případně vymyslet vlastní příběh, který pomůže s řešením, tzv. sociální povídky (social stories). Můžete vnést i náhled na chování a záměry ostatních, aby se jejich chování stalo pro vaše dítě srozumitelnějším.
Zorganizujte herní odpoledne po škole nebo přespávání Pomozte dítěti s pozváním spolužáka, nachystejte něco dobrého k jídlu, pomozte, aby se děti uvolnily a navodila se příjemná atmosféra. Zejména zpočátku je vhodné začít kontakty s jedním dítětem, maximálně dvěma. Omezte společný čas, pokud je pro vaše dítě náročné trávit čas s vrstevníky. Vymezte dětem pravidla dopředu, aby se mohla cítit uvolněně, pokud budou vědět, co smějí. Připravte pár organizovaných aktivit, ale také jim dejte vlastní prostor. Buďte připraveni pomoci v případě potřeby.
Vysvětlete dítěti pravidla hry Dítě může být zmatené, nerozumí pravidlům her ostatních dětí, některá pravidla nejsou přímo vyřčená, jsou intuitivní a ostatní děti jim rozumí a různě v průběhu hry pravidla upravují. Ačkoliv by se dítě s autismem chtělo zapojit, neví, jak se má chovat, nedokáže se pružně přizpůsobit a rozumět rychle se měnícím pravidlům, a tak hru raději opustí a věnuje se jiné aktivitě o samotě. Ostatní děti také mohou dítě s autismem odstrkovat, protože jim hru narušuje. Naučte ho, jak požádat jiné dítě, aby si s ním hrálo hru, kterou zná. V dnešní době jsou velmi rozšířena internetová (influencerská) dětská videa, kde si děti hrají společně s různými hračkami. Tato videa se mohou stát návodem, jak si s některými hračkami hrát spolu s jinými dětmi.
Pomáhejte dítěti navazovat a rozvíjet přátelské vztahy Někdy pro vaše dítě může být těžké najít si kamarády. Zkuste oslovit vaše známé a přátele, kteří mají děti, zkuste zorganizovat různá setkávání a podpořit vaše dítě v kontaktu s druhými dětmi. Pokud vnímáte, že je to potřeba, nenechte se děti bavit spontánně. Může to skončit tak, že si dítě s PAS hraje na počítači a návštěva s mladším sourozencem. Klidně udělejte setkání kratší a zorganizujte náplň. Vaše dítě tím bude získávat cenné zkušenosti a úspěšnost takového setkání vzroste.
Všechny obtíže a náročné situace se vám i dítěti budou lépe zvládat, když mu vytvoříte doma stabilní a láskyplné prostředí. Podporující rodinné prostředí pomáhá řešit a zmírňovat konflikty, zvyšuje míru spolupráce a učí důležité vztahové dovednosti, díky kterým si pak dítě může budovat svoje vlastní zdravé vztahy. K pozitivní rodinné atmosféře můžete přispět tím, že budete dítěti dávat pozitivní zpětné vazby a projevovat zájem o témata, která má dítě rádo (např. „Opravdu?? Pověz mi víc!“). Je dobré nalézt činnosti, které vás všechny budou bavit a těm se společně věnovat. Najděte si krátký čas, který věnujete každému členu rodiny zvlášť. Nezapomínejte na partnera a na sourozence. Rodinné rituály pomáhají dítěti ukotvit se v rodině a vytvořit si pozitivní vztahy a vzpomínky (pohádka před spaním, loučící rituál, sobotní výlet, filmová noc, způsob slavení narozenin apod.). Je snazší orientovat se v jednoduchých pravidlech chování, která jsou formulována pozitivně (popisujeme či ještě lépe vizualizujeme žádoucí chování, ne zákazy). Nechte dítě spolurozhodovat o věcech, u kterých to lze. Nezapomínejte na humor, který pomáhá odlehčit a zvládnout i jinak velmi náročné situace.
👉 Pro další informace doporučujeme odbornou literaturu - Thorová, Kateřina. Vývojová psychologie. Proměny lidské psychiky od početí do smrti. Praha: Portál, 2015. ISBN 9788026207146.
