Deprese u dětí a dospívajících s autismem bez poruchy intelektu

Deprese. Tolik skloňované duševní onemocnění dnešní doby, které se nevyhýbá ani lidem s autismem. Uvádí se, že u osob s poruchou autistického spektra je dokonce 4x vyšší pravděpodobnost výskytu depresivního onemocnění než v běžné populaci. V praxi se setkáváme s tím, že i dětem v mladším školním věku (6/7-11/12 let) jsou ze strany odborníků připisovány příznaky deprese. Ty se však u dětí velmi často projevují jinak než u dospělých osob, což může být nezřídka důvod obtížné diagnostiky či hledání správné léčby.

Poslechněte si text také v audioverzi (čte Pavla Hradecká)

U dětí školního věku se depresivní projevy mohou objevovat ve hře (negativistické scénáře ve hře s plyšáky či postavičkami atd.) nebo v poklesu zájmu o hru jako takovou. Nálada bývá u mladších dětí proměnlivá. Chybí pocity radosti z běžných činností, převládá podrážděnost, znuděnost, plačtivost či dochází ke zlostným reakcím. Děti bývají přecitlivělé a objevují se velké emoční výkyvy či psychosomatické obtíže (bolesti hlavy, břicha ad.). Dalším signálem depresivního ladění u dětí je ztráta zájmu o vrstevníky, potíže s pozorností či zhoršení prospěchu ve škole, což často přispívá k různým konfliktům (s kamarády, učiteli, rodiči). Tyto okolnosti pak u dětí přispívají k pocitům selhání, objevují se výčitky a negativní sebehodnocení. Děti se mohou uzavírat více do sebe, stranit se i svých blízkých, zároveň je mohou trápit pocity osamění.

Psychoterapie nemusí stačit

K léčbě deprese se využívá farmakoterapie (tj. nasazení vhodných léků) a psychoterapie. V praxi se pak nejčastěji setkáváme s kombinací těchto dvou forem pomoci. Je obvyklé, že rodiče nejprve nechtějí dávat dětem léky a hledají jiné řešení, např. právě ve formě psychoterapie. V praxi se však ukazuje, že i pro tuto formu pomoci je potřeba, aby bylo dítě schopné soustředit se, přemýšlet a povídat si o tom, co prožívá nebo co se mu honí hlavou. Pokud je dítě nebo dospívající v dlouhodobé psychické nepohodě a jsou depresí oslabeny i kognitivní funkce, může to určitým způsobem bránit v psychoterapeutickém procesu. V těchto chvílích rodině doporučujeme konzultaci u psychiatra. S podporou vhodné medikace pak rodiče, a často také děti samotné, pozitivně hodnotí změny v prožívání nebo v chování. Děti pak většinou nemají potíže s užíváním léků, když u sebe vnímají zlepšení.

V psychoterapii se s dětmi a dospívajícími s autismem často věnujeme potížím se zvládáním emocí. Společně hledáme možnosti, jak zvládnout náročné chvíle, když je přepadne velký vztek, strach nebo smutek. S těmito silnými emocemi se často pojí také problémy s nevhodným chováním, které pak obvykle řeší dospělí v okolí dítěte. Důvodem pro vyhledání odborné pomoci může být také přítomnost sebepoškozování či sebevražedných myšlenek.

👉 O sebepoškozování, jako další přidružené obtíži PAS, si můžete více přečíst zde. 

Skrytá deprese

U dětí s autismem a depresivními projevy může být zrádné to, že jsou např. dlouhodobě negativně naladěné, unavené, apatické, zároveň se však projevují i podrážděně a třeba několikrát do týdne u nich dojde k výbuchu vzteku. Rodiče pak častěji řeší potíže se vztekem, jelikož depresivní symptomy nejsou na první pohled vidět. Ze zkušenosti vyplývá, že u dospívajících starších 15 let se pak častěji setkáváme s depresivní symptomatikou, která je srovnatelná s projevy u dospělé populace. U dospívajících se mohou zmírnit potíže se vztekem a deprese se projeví v plné síle (např. ztráta energie a radosti, nízké sebehodnocení atd.).

Příběh z praxe

Podobný průběh jsem sledovala u Matyáše, kterého mám již několik let v terapeutické péči. Na začátku spolupráce (Matyášovi bylo 13 let) jsme se zaměřovali na jeho afekty, při kterých demoloval vlastní pokojíček, nadával a následně se na výbuch vzteku nepamatoval. Rodiče byli jeho chováním velmi znepokojeni, zároveň u syna popisovali převrácený denní režim, nadměrné trávení času u počítačových her, podrážděnost a velkou chuť na sladké. Matyáš byl po konzultaci s ošetřujícím psychiatrem hospitalizován na oddělení dětské psychiatrie, kde došlo ke stabilizaci jeho stavu. Matyáš poté nastoupil do učebního oboru, kam se dokázal začlenit pouze částečně. Postupně byl uvolněn z docházky na výuku, takže byl v částečném domácím vzdělávání a navštěvoval pouze povinné praxe. Depresivní projevy se u Matyáše opět začaly více projevovat v 16 letech. Matyáš popisoval, že ráno nemůže vstát, nebo vstane pozdě a je hodně zpomalený (např. vyprávěl, že mu snídaně zabere hodinu). Pojmenovával stavy „zaseknutí se“, neschopnosti dělat cokoli do školy ani do zájmového kroužku, který mu jindy přinášel radost. Reflektoval, že se cítí prázdný, nenapadají ho ani žádné myšlenky, ale mívá výčitky, že nic neudělal. Lékař mu předepsal léky, které mu však nepřinášely úlevu. Opět se u Matyáše objevila nadměrná chuť na sladkosti a hraní PC her, přestože sám hodnotil, že není schopen hrát žádné složitější hry, ale spíš tím „zabíjí“ čas. Matyášovi záleželo na tom, aby dokončil ročník ve škole, zároveň nechtěl absolvovat další pobyt v nemocnici. Dohodli jsme se na tom, že do domácího prostředí zkusí zavést režimová opatření, která mu na psychiatrii pomohla. S pomocí rodičů si určil dvě povinnosti (škola a manuální činnost), kterým se každý den bude věnovat. Činnosti si Matyáš zaznamenával do sešitu, což snižovalo výskyt pocitů viny, že nebyl nic schopen dělat. Tato opatření Matyášovi pomohla zvládnout období depresivního propadu a dokončit ročník ve škole.

👉 S depresí se mohou pojit i různé afektivní stavy. Více informací o nich naleznete zde.