Sebepoškozování a autismus

Na sebepoškozování (automutilaci) můžeme nahlížet jako na záměrné ublížení na těle sám sobě bez úmyslu zemřít. Nejčastěji se jedná o řezání se, škrábání se do krve, pálení se, sebetlučení, vytrhávání si vlasů, vyštipování a vytrhávání si kůže či rozrušování ran. Opakované sebepoškozování je vysoce rizikovým faktorem pro sebevražedné chování. Spojitosti mezi sebepoškozováním a autismem se dlouhou dobu nedostávalo potřebné pozornosti. Dnes již víme, že dospělí lidé s autismem se sebepoškozují ve větší míře než neurotypická populace. Studie ukazují, že se jedná až o 50 % jedinců s PAS, kteří vykazují historii sebepoškozování, a primárně jsou ve větším riziku ženy a dívky.

Pro jedince, který se sebepoškozuje, má dané chování určitou funkci a naplňuje určité potřeby. Obvykle jde o okamžitý způsob regulování emocionálního prožitku (např. zastavení určité emoce) a ovlivnění sociálního prostředí. Psychická bolest se přeměňuje do fyzické, přichází úleva od stresu a tlaku, která může být doprovázena pocitem nutkání a nemožností toto chování zastavit. Sebepoškozování může sloužit jako prostředek k přivolání pozornosti a/nebo pomoci. Může to být forma naučeného chování, ale u autismu může jít i o neuvědomovaný projev a tzv. stereotypní sebepoškozování. Ukazuje se, že sebepoškozující se jedinci mohou své chování vnímat jako nekontrolovatelné a tísnivé, jiní jej však vnímají jako vědomou volbu, neutrální, či dokonce pozitivní možnost, jak se vyrovnat s příliš silnými emocemi, stresovými událostmi nebo jako prostředek k dosažení vnitřní rovnováhy. Rizikem sebepoškozování je mj. rychlé vytvoření závislosti na tomto nevhodném způsobu vyrovnávání se se starostmi.

Maskování autismu jako jeden z důvodů sebepoškozování

Mluvíme-li o autismu, mluvíme nutně o velmi širokém spektru lidí, kde každý bude mít jiné důvody a způsoby sebepoškozování. U lidí s těžší symptomatikou autismu či poruchou intelektu se může objevovat zejména sebetlučení či kousání se. U lidí s mírnější symptomatikou bez poruchy intelektu pozorujeme obdobné projevy jako v neurotypické populaci. Primárním důvodem sebepoškozování je nemožnost či neschopnost se (verbálně) vyjádřit. Omezené možnosti sdílet svoje potřeby tak mohou vést k negativním afektům. Při pocitu bezmoci mohou přerůst v agresi, která je při bezmoci snadno obrácena proti sobě. Dalším důvodem pro sebepoškozování může být smyslová přecitlivělost (zejména pak na světla, pachy a zvuky), přerušení rituálu či zájmu, přivolání sociální pozornosti, impulzivita, vnitřní přetlak či nepříjemné emoce, které daný člověk nedokáže v tu chvíli zpracovat. Často je přítomno nižší sebevědomí až nenávist sama k sobě, pocity vzteku, úzkosti, frustrace či stresu, oslabená schopnost identifikovat a vyjadřovat emoce, obtíže v komunikaci či vztazích.

Lidé s autismem ve své snaze zapadnout mezi ostatní mají tendence maskovat své autistické znaky. U dospělých, kteří využívají kamufláž jako kompenzační mechanismus, je až osmkrát vyšší pravděpodobnost sebepoškozování než u těch, kteří své chování nemaskují. Ve větší míře se také objevuje sebepoškozování z důvodu napodobování vrstevníků a touze po sociálním přijetí a častěji k němu lidé inklinují jako ke způsobu odklonění se od vážnějšího sebevražedného jednání.

👉 O autiskickém maskování si můžete více informací přečíst zde. 

Možnosti pomoci

U lidí s autismem bez poruchy intelektu se jako efektivní strategie ukazuje kombinace farmakoterapie a psychoterapie, kde jedinec může v důvěrném a bezpečném prostoru hledat způsoby, jak zmírnit svoji impulzivitu či bezpečně ventilovat silné emoce. Vhodné je v psychoterapii pracovat také na rozvoji komunikace, aby se případné sebepoškozování dalo včas zachytit. S mladšími dětmi je vhodné zapojovat neverbální terapii (např. relaxaci, arteterapii aj.). 

U lidí s autismem a poruchou intelektu je potřeba pracovat s úpravou prostředí a s okolím. Terapie zaměřená na sebepoškozování nebývá krátkodobou záležitostí a bývá potřeba odborné pozornosti, neboť se často jedná o volání o pomoc.

Pokud vy nebo někdo, koho znáte, máte sebevražedné myšlenky, můžete se obrátit na odborníky například na Lince první psychické pomoci 116 123 nebo na Lince důvěry Centra krizové intervence 284 016 666. Služby jsou poskytovány nonstop.

👉 Přečtěte si také článek Sebevraždy a autismus.

👉 Pokud máte nějaký dotaz nebo potřebujete pomoci, obrátit se můžete také na naší Poradnu.