Sexualita lidí s autismem: Jaké mají potřeby a jak jim s jejich naplněním pomáháme

Sexualita lidí s poruchou autistického spektra (PAS) zůstává i v roce 2025 tématem, které se objevuje na okraji zájmu veřejnosti, služeb i rodin. Změna však pomalu přichází – jak ukazují zkušenosti odborníků​ a odbornic​ i sexuálních asistentek​ a asistentů​, předsudků ubývá, i když některé přetrvávají.  

Jaká jsou specifika sexuality u lidí s PAS v porovnání s jinými skupinami? 

Veronika, odborné sociální poradenství​, Freya, z. s. (dále jen Freya):​ 

V poradenství pro osoby s poruchou autistického spektra (PAS) se častěji než u jiných skupin setkáváme s tématem sebeurčení v oblasti genderu. 

Další oblastí, na kterou se nám klienti​ a klientky​ s PAS často obracejí, jsou emoce a mezilidské vztahy. Při plánování naší spolupráce se objevují cíle jako naučit se vnímat a chápat emoce druhých, stejně jako porozumět mezilidským vztahům a vzájemným interakcím. 

Ve větší míře než u osob s mentálním znevýhodněním se také setkáváme s otázkami týkajícími se menšinových sexuálních preferencí. Ať už jde o fázi fantazií, nebo o naplňování sexuálních potřeb, součástí naší práce je nejen předávání informací o těchto preferencích, ale také edukace o hranicích, společenských a zákonných normách a o bezpečném způsobu jejich naplňování. 

Asistence není jen o sexu. Hranice jsou klíčové 

S čím se sexuální asistentky ​a asistenti ​nejčastěji setkávají při práci s​​ ​klienty​ a klientkami​ s PAS a na co je třeba je v rámci výcviku připravit? 

Lucie, výcvik sexuální​ asistence, Freya:​​     ​  

V rámci výcviku se zaměřujeme především na nastavování hranic při práci s klientelou. Vnímáme to jako klíčovou součást práce sexuálních asistentek a asistentů, nejen jako prevenci vyhoření, ale také jako způsob, jak klienty​ a klientky​ učit rozpoznávat hranice a porozumět vhodnému a nevhodnému chování. Zkušenosti ukazují, že tímto přístupem se ​​​klientela ​zároveň učí, že je v pořádku si hranice nastavit a že je důležité je respektovat. 

Zpětná vazba od asistentek a asistentů potvrzuje, jak důležité toto téma je. Součástí výcviku je také teoretické seznámení s poruchami autistického spektra, specifiky a potřebami lidí s PAS, včetně důrazu na dodržování domluvených pravidel a dohod. Do kurzu zveme také člověka s poruchou autistického spektra, se kterým mohou účastníci mluvit, osobně se seznámit a pokládat otázky, které je zajímají.  

Celkově vedeme asistenty a asistentky k individuálnímu přístupu a k ověřování porozumění, naslouchání a zjišťování potřeb konkrétního člověka. Tento respektující a otevřený přístup považujeme za zásadní při práci s jakoukoli klientelou, bez rozdílu.  

Říká se, že lidé s PAS často mají potíže s vnímáním vlastního těla a se seberegulací. Jak se tyto faktory promítají do jejich sexuálních potřeb nebo prožívání intimity? 

Veronika​, Freya:​ 

Ano, osoby s poruchou autistického spektra skutečně častěji mívají potíže s vnímáním vlastního těla. V oblasti intimity se to může projevit jako zvýšená nebo naopak snížená citlivost na doteky. Někteří se dotekům vyhýbají, mají averzi k určitým materiálům či intenzitě kontaktu, zatímco jiní jsou více kontaktní a preferují silnější tlak nebo specifické textury, které pro ně mohou být i sexuálně přitažlivé. 

Právě proto je v edukaci klíčové zaměřit se na sebepoznání – uvědomění si, co nám vyhovuje a co naopak ne, a naučit se to jasně vyjadřovat. Stejně důležité je umět nastavovat hranice. Pokud víme, že je pro někoho určitý dotek nepříjemný, je nutné tyto hranice respektovat, ne je překračovat kvůli vlastním potřebám. A naopak, pokud nás dotek druhé osoby obtěžuje, měli bychom to umět jasně sdělit a ideálně nabídnout alternativu – třeba jiný způsob doteku nebo použití pomůcky. Tak vytváříme nejen jasné hranice, ale i respektující a bezpečné prostředí. 

Problémy se seberegulací se často objevují právě tam, kde dochází k překračování těchto hranic. Rodiny vnímají neklid či projevy agresivního chování, a když situaci více probereme, často zjistíme, že příčinou je právě nerespektování doteků. Často slyšíme věty jako: „On se vždycky vzteká a odtahuje, ale já ho tak moc potřebuji obejmout.“ Nebo naopak: „Ona mě drží tak silně, že je mi to nepříjemné, ale vždycky se naštve, když odmítnu obejmutí, tak to prostě vydržím.“ 

V obou případech jde o překročení hranic jedné nebo druhé osoby kvůli naplnění jejich potřeb. To pak může zhoršovat problémy se seberegulací („Vždycky mi to dovolí, proč ne teď?“ „Nikdo nerespektuje můj nesouhlas.“), ztěžovat porozumění společenským normám v oblasti sexuality a vztahů a zvyšovat riziko sexualizovaného násilí. 

Jaké etické hranice a pravidla jsou při sexuální asistenci u lidí s PAS klíčové, a jak se daří je v praxi udržovat? 

Lucie​, Freya​​:   ​ 

V rámci sexuální asistence jsou vyškolení asistenti a asistentky povinni dodržovat etický kodex sexuální asistence a jasně stanovená pravidla. Ta musí být transparentní a otevřeně komunikovaná, protože právě jejich dodržování vytváří bezpečný rámec a zajišťuje srozumitelnost celé služby.  

Tento rámec platí pro všechny klienty​ a klientky​ sexuální asistence. Existují obecně platná pravidla, která vymezují hranice této služby. V jejich rámci si každý asistent nebo asistentka stanovuje vlastní hranice a určuje, co konkrétně v rámci spolupráce s klientelou nabízí. 

Naprostým základem je důstojný, respektující a laskavý přístup k lidem, kteří službu využívají. Klíčovým prvkem je také souhlas – ten je nezbytnou podmínkou, aby asistence mohla proběhnout. Právě proto je úvodní (seznamovací) schůzka neoddělitelnou součástí celého procesu. Během ní si asistent či asistentka ověřuje, že klient nebo klientka rozumí tomu, co sexuální asistence obnáší, a je schopen či schopna poskytnout informovaný souhlas, který se pak v průběhu asistence pravidelně ověřuje. 

Sexuální asistence není vhodná pro každého, a právě úvodní setkání pomáhá chránit jak klientelu, tak samotné asistenty a asistentky. Je také důležité zdůraznit, že respektující, důstojný a laskavý přístup musí fungovat oboustranně – nejen ze strany asistentů a asistentek, ale i ze strany klientů​ a klientek​ vůči nim. 

Zájem o téma sexuality roste. Edukaci vyhledávají i rodiny 

Věnujete se i edukaci rodin nebo pečujících osob? Jak přijímají rodiče nebo opatrovníci fakt, že jejich dítě či blízký má nárok na intimitu a sexualitu? 

Lucie​, Freya:​ 

Ano, této oblasti se věnujeme. Vnímáme, že pokud vzděláváme pomáhající profese a osoby se znevýhodněním, je stejně důležité poskytovat adekvátní informace také pečujícím osobám. Vzdělávání pečujících je klíčové. Potřebují mít stejné informace jako ostatní, jinak může docházet k nesouladu mezi pomáhajícími profesemi a pečujícími. Rozdílné informace a přístupy mohou vést ke konfliktům v pohledu na práci se sexualitou a vztahy. Ve Freye nabízíme rodičům edukaci v rámci rodičovských skupin nebo v poradně (služba odborné sociální poradenství). 

Přístup rodičů se liší. Někteří uznávají právo jejich dítěte na intimitu a sexualitu, jiní ho stále vnímají jako „věčné dítě“, i když je už dospělé, a nechtějí ho „pustit do světa“. Někdy si takto budují závislostní nebo silně ochranitelský vztah.  

Ani opačný přístup, tedy snaha podporovat naplnění sexuality a intimity, však nemusí být vždy vhodný. Může se stát, že jde spíše o potřebu rodiny než o skutečné přání daného mladého dospělého. Setkala jsem se s případem, kdy rodič měl silnou potřebu, aby jeho syn zažil sex, ale ve skutečnosti to byla potřeba rodiče, nikoliv mladého muže. V takové situaci je důležité edukovat rodiče o tom, že iniciátorem musí být samotná osoba se znevýhodněním, která musí dát vědomý souhlas, a ne její okolí. 

S podobnými situacemi se setkávají také sexuální asistentky a asistenti, často je pak otevírají v supervizích, protože cítí, že takový přístup není v souladu s etickými principy jejich práce. Obecně věřím, že díky edukaci a nabídce odborného sociálního poradenství se postupně snižují předsudky a mýty spojené se sexualitou lidí s poruchou autistického spektra i dalších skupin se znevýhodněním. 

Změnilo se v posledních letech vnímání sexuality lidí s PAS v české společnosti? A kde podle vás stále narážíme na předsudky? 

Veronika​, Freya:​ 

Myslím, že ano. V naší poradně zaznamenáváme rostoucí poptávku po poradenství, což znamená, že stále více lidí chce s tématem sexuality pracovat – ať už jde o získání informací, jak podpořit své dítě v této oblasti, zajištění poradenství přímo pro něj, nebo vyhledávání podpory ze strany plnoleté klientely. Častěji se na nás také obracejí rodiny s cílem prevence, tedy chtějí pracovat s tímto tématem dříve, než se objeví nějaká riziková situace. 

Předsudky ale stále přetrvávají, zejména v oblasti uvědomění si, že i lidé se znevýhodněním prožívají sexualitu. Obzvlášť u osob, kde je PAS v kombinaci s mentálním znevýhodněním, se setkáváme s otázkami, zda je vůbec nutné tato témata edukovat a k čemu to dceři či synovi vlastně bude. Často se však jedná o základní témata, jako je sebepoznání a poznání vlastního těla, tedy pohlavních a reprodukčních orgánů. 

Právě neznalost vlastního těla a pojmosloví intimních partií může vést k chybnému vyhodnocení projevů agresivního chování, které bývají často spojeny se zdravotními problémy v oblasti pohlavních orgánů, například bolestí, svěděním či pálením, a zároveň zvyšuje riziko sexualizovaného násilí. 

Zkušenosti z praxe: intimita a potřeby lidí s PAS 

Sexualita lidí s poruchou autistického spektra (PAS) bývá často přehlíženým tématem. Přitom i oni mají své touhy, fantazie a potřeby – a mnohdy potřebují specifickou podporu, aby se v oblasti intimity mohli bezpečně rozvíjet. Své zkušenosti z praxe sexuálních asistencí nám poskytly dvě asistentky, které se lidem s PAS dlouhodobě věnují. 

Někdy jde o trénink, jindy o blízkost 

„Lidé s autismem, kteří mě vyhledají, zpravidla nemají zájem o samotný pohlavní styk. Chtějí si natrénovat rozhovor se ženou, vyzkoušet si, jak se chovat při seznamování nebo si realizovat své fantazie,“ popisuje asistentka Ema. Podle jejích zkušeností je pro tuto skupinu velmi důležité mít přesnou představu o tom, co se bude dít, a jistotu, že situaci porozuměli. Proto klade důraz na jasnou, konkrétní komunikaci bez zbytečných změn. „Komunikace musí být jednoduchá, přímá a konkrétní. Klientům předem řeknu, co se bude dít, a průběžně ověřuji, že mi rozumí.“ 

Asistentka ​Kateřina​​ potvrzuje, že klienti s PAS mají někdy odlišné představy než jiné skupiny osob, které se na ni obracejí. „Vyžadují pohlavní styk jako ostatní klienti, ale častěji touží po návodu, jak se seznámit s trvalou partnerkou,“ říká. Takové požadavky bývají méně o jednorázovém kontaktu a více o hledání blízkosti, vztahu, vzájemnosti. 

Důležitá je konzultace i stálé prostředí 

Obě asistentky se shodují, že zásadní je úvodní konzultace. „S klienty s PAS si vždy nejprve sedneme a ujasníme si jejich představy a přání. Někteří přichází sami, jiní za pomoci asistenta, výjimečně jsem se setkala i s klientem z chráněného bydlení, kde mi s komunikací pomohla sociální pracovnice,“ popisuje Ema. 

​​Kateřina ​zmiňuje, že setkání probíhají v prostředí, které klient zná. „Chodíme na stejný hotel, kde se cítí jistě, nebo za ním domů. Vždy dodržuji dohodnutý čas a délku schůzky. Nechávám mluvit hlavně jeho, já jen jemně reaguji.“ 

Osvěta stále chybí 

Co podle obou brání širší dostupnosti této služby lidem s PAS? „Jednoznačně chybějící osvěta mezi pracovníky sociálních služeb,“ říká Ema. ​Kateřina​​ přitakává: „O sexuální asistenci se málo ví. Přitom každá jedna asistence je důkazem toho, že možnost prožívat sexualitu dle vlastních potřeb je zásadní pro každého člověka – a u lidí s autismem často o to víc, že se jim nikdo v této oblasti nevěnuje.“ 

Podpora klienta při sjednávání služby sexuální asistence – příklad z praxe v pobytové službě  

Renata Němcová, sociální pracovnice: 

Jednou z oblastí, ve které klientům sociálních služeb NAUTIS poskytujeme podporu, je sexualita. Klient jedné z našich terénních služeb často při hovorech s osobními asistenty téma sexuality sám otevíral, zajímal se o různé její aspekty, kladl otázky, zjišťoval informace a vyptával se i na osobní zkušenosti pracovníků. 

Proto pracovníci na týmové supervizi projednali, jak klienta v této oblasti podpořit citlivě a profesionálně a jak se vymezit vůči jeho tlaku na sdělování osobních zkušeností. Bylo dohodnuto, že tuto podporu bude poskytovat jeden konkrétní pracovník, přičemž volba bude přímo na klientovi. Po rozhovoru se sociální pracovnicí si klient vybral, že bude v této oblasti spolupracovat právě s ní. 

Důležité bylo zohlednit, že klient je hypersenzitivní na doteky – někdy je schopen tolerovat běžné, předvídatelné a málo intenzivní doteky (např. podání ruky, plácnutí dlaní), ale často jen tehdy, pokud je iniciuje on sám. S pracovnicí opakovaně mluvil o přání navázat partnerský vztah a zažít intimní blízkost se ženou. Společně probrali možnosti podpory, které služba v oblasti sexuality nabízí, a také osobní zkušenosti klienta – například jemnou relaxační masáž, kterou v minulosti absolvoval za účelem „otestování“ své citlivosti na doteky. Masáž sice hodnotil pozitivně, ale neměl zájem ji zopakovat. 

Sociální pracovnice klientovi představila limity i možnosti spolupráce a otevřeli téma využití služby sexuální asistentky, s čímž klient souhlasil. Protože je omezen v nakládání s finančními prostředky, bylo nutné projednat smluvení a případnou úhradu služeb sexuální pracovnice s jeho opatrovnicí. 

​​Klient a pracovnice společně vyhledali na webu organizace Freya kontakty na sexuální asistentky. Klient preferuje telefonní komunikaci a nerad používá SMS nebo e-mail, což zúžilo možnosti výběru. Dalším omezením byla i lokální působnost asistentek. Sociální pracovnice pomohla klientovi písemně zformulovat zakázku, aby měl jasný podklad pro telefonický rozhovor. Klient kontaktoval tři asistentky, ale podařilo se mu spojit pouze s jednou – spolupráce se však nedomluvila. 

Po čase se klient rozhodl vyzkoušet i e-mailový kontakt. Pracovnice spolu s ním založila e-mailovou adresu, naučila jej e-maily psát, odesílat i číst. Ani tento způsob však nevedl k navázání spolupráce – komunikace se dvěma oslovenými asistentkami se nezdařila. Vzhledem k tomu, že ne na každém setkání se sociální pracovnicí se chtěl klient věnovat kontaktování sexuální asistentky, celé období hledání a navazování kontaktu s asistentkami trvalo přibližně pět měsíců. Pokud by někdo měl podobnou zkušenost, doporučujeme kontaktovat přímo Freyu, která může zjistit, zda daná asistentka nemá plnou kapacitu a co se děje, že nekomunikuje.

V této době absolvovala sociální pracovnice školení v oblasti sexuality osob s PAS pořádané organizací Freya. Od lektorky získala doporučení obrátit se při neúspěšném navazování kontaktu s asistentkami přímo na vedení organizace,​ které ověřilo, zda asistentky vědí o snahách klienta se s nimi spojit. Následně došlo k navázání komunikace mezi klientem a jednou z asistentek. Ta s poskytováním svých služeb klientovi souhlasila a pro vymezení zakázky klientovi nabídla osobní či online setkání. Klient zvolil osobní schůzku a požádal sociální pracovnici o doprovod. 

Setkání se uskutečnilo v kavárně a proběhlo v přátelské a profesionální atmosféře. Asistentka s klientem citlivě vymezila podobu zakázky, kladla mu otázky, které v případě klientova neporozumění pomohla lépe formulovat jeho doprovodná sociální pracovnice. Ta klienta podpořila také v kladení praktických dotazů ohledně ceny, frekvence služby, domluvy a pravidel kontaktu. Klient za úvodní konzultaci zaplatil a obdržel potvrzení o platbě. 

Další domluva probíhala již mezi klientem a asistentkou bez přímé účasti sociální pracovnice. Klient ji kontaktoval pouze pro ověření, zda správně rozumí informacím v e-mailech. V den domluveného setkání si klient před jeho uskutečněním sjednal podporu služby NAUTIS, aby zvládl uklidit byt, vyměnit ložní prádlo a připravit se na setkání. 

Během přípravy klient sdělil sociální pracovnici potřebu dodržet dvě pravidla: muž má ženu uspokojit a každý, kdo se myje, má po sobě umýt vanu. Když mu pracovnice vysvětlila, že v kontextu služby sexuální asistence tato pravidla nemusí vždy platit, klient velmi znejistěl, odmítal přijmout argumenty a získal potřebu setkání se sexuální asistentkou zrušit. Sociální pracovnice se díky trpělivému rozhovoru, rozboru situace a opakováním argumentů podařilo jeho obavy zmírnit a klient byl ochoten pro tento den pravidla neuplatnit. 

Po setkání měl klient potřebu sdílet své zážitky se sociální pracovnicí po telefonu. Při hovoru uvedl, že se asistentky rukama nedotýkal, protože od dětství měl pravidlo, že se nesmí žen dotýkat na intimních partiích, pokud žena není jeho manželka nebo partnerka. Toto pravidlo sociální pracovnici nikdy předtím nesdělil. Pro ni to tak byla cenná zkušenost a připomenutí, že je důležité zjišťovat i pravidla a postoje, které si klient přinesl z dětství, a pracovat s nimi v kontextu jeho současných potřeb a cílů. 

​​Ráda bych ještě uvedla, že jsem se v minulosti mezi formálními pečujícími zaznamenala informaci, že pokud předají klientovi informace, či mu pomohou domluvit sexuální asistenci pro něj, dopouštějí se trestného činu kuplířství. To je však dle § 189 zákona č. 40/2009 Sb., odst. 1) definováno takto: „Kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na čtyři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.“ Vzhledem k tomu, že sociální pracovník nijak z domluvy takové služby neprofituje, nijak klienta nenutí, veškerá rozhodnutí nechává na něm, pouze jej informuje, doprovází, vysvětluje a je mu podporou – o trestný čin se nejedná. Při své práci pak mohou pracovníci využít doporučeného postupu MPSV č. 5/2024 pro práci se sexualitou v sociálních službách. ​     ​​