Dospívání

Dospívající s poruchou autistického spektra (PAS) se od sebe velmi liší ve svých schopnostech přizpůsobovat se životním situacím, mají rozdílnou úroveň sociálních a komunikačních dovedností, odlišují se intelektovými schopnostmi, styly myšlení i emoční vyspělostí. Rozpoznat autismus u adolescentů se stává těžší.

Některá oslabení a odlišnosti mohou u dospívajícího s PAS ustupovat, jiná se naopak nově objevují či se projevy zesilují a stávají se více patrné. Zejména u dospívajících s mírnou formou autismu, bez pro okolí zjevného problémového chování, se atypický vývoj může stát během dospívání více patrným. Dítě vstoupilo do fáze, kdy okolí nárokuje již větší samostatnost a zralost, a v souladu s tím klade na dospívající dítě vyšší nároky. Dítě s PAS se dostává do stresu, je přetížené, začnou se objevovat úzkosti, deprese, myšlenky na sebevraždu či sebezraňování.

👉 Psychické potíže dospívajícího s PAS u něj nemusí být na první pohled viditelné. Mnohdy jsou také důsledkem vysoké míry
      maskování, o kterém se více dozvíte zde.

Ke stanovení diagnózy autismu tak u mírnějších forem autismu často dochází až v období dospívání, kdy se ale zvýrazní sekundární psychické problémy. Rizikové pro pozdní diagnózu jsou zejména dívky. Rozpoznání autismu může oddálit nebo komplikovat také přítomnost dalších psychických obtíží nebo nesprávně stanovená diagnóza z minulosti. 

Rozevírání sociálních nůžek 

Stále musí být naplněna diagnostická kritéria pro PAS (kritéria MKN-11 a DSM-5), ale je zapotřebí si uvědomit, že sociální a komunikační chování se s věkem proměňuje, některé dovednosti se učením zlepšují, jiné se usilovným maskováním ztrácí z očí. Nicméně pomyslné nůžky mezi dospívajícími s PAS a jejich vrstevníky se rozevírají. Jejich vrstevníci během dospívání experimentují, mění své zájmy. Do popředí se dostává vzájemné sdílení pocitů, povídání si, společné trávení času a řešení vztahových záležitostí. Vrstevníci jsou již daleko vyspělejší v introspekci a ve schopnosti pozorovat a vyhodnocovat své chování, stejně jako chování druhých. Dovedou využívat své sociální a komunikační dovednosti k tomu, aby se přizpůsobili různým situacím a očekáváním a aby dosáhli svých cílů. Dospívají s PAS mají obtíže sdílet své pocity, prožitky a myšlenky, rozumět multiperspektivě (neuvažují o tom, že každý může o stejné věci uvažovat jinak). Často sociální situaci nerozklíčují, vnímají detaily, ale neřídí se kontextem. Jejich chování pak působí neempaticky a sobecky. Často ale nejde o to, že nesoucítí, nýbrž situaci nerozumí, nemohou tudíž soucit vyjádřit, poskytnout podporu a pomoc. 

Kontakty především s vrstevníky se pro dospívajícího s PAS stávají velmi zátěžové, proto se začnou kolektivu stranit nebo se upnou na někoho, kdo dospívajícího vede a pomáhá mu se ve světě zorientovat. Život dospívajícím také komplikuje senzorická přecitlivělost, která se u osob s autismem vyskytuje velmi často.

👉 Se zahlcením smyslů bojuje i neviditelná Poppy, hlavní hrdinka komiksu věnovaného (nejen) ženám na spektru. 

Zájmy dospívajících s PAS mohou být příliš dětské nebo příliš vyhraněné. V této životní fázi se může vyčlenění z vrstevnické skupiny zvýraznit. Může být přičítáno změnám v dospívání, výraznější introverzi nebo intelektovému nadání. 

I dospívající s PAS touží být nezávislí a soběstační

Někteří jedinci s PAS si časem dokážou osvojit různé strategie, které jim umožňují odlišnost a deficity skrývat, zmírňovat nebo kompenzovat. Odlišnost tak bývá více skrytá, pro okolí neviditelná, ale emočně velmi zátěžová. 

V době adolescence dochází ke zvyšování soběstačnosti a nezávislosti. Děti s PAS se v úrovní soběstačnosti a nezávislosti od sebe liší. Některé se dovedou pohybovat sami po velkém městě a zařídí si, co je potřeba, pokud mají dostatečnou motivaci. Jiné naopak mohou zcela selhávat v rutinních věcech, jako je základní péče o sebe či plnění běžných, každodenních povinností. 

Pokud dospívající cítí, že za vrstevníky v těchto oblastech zaostává, má to nepříznivý dopad na jeho sebevědomí, objevuje se strach z budoucnosti. Snaha o nezávislost se může navenek projevit jako nezvyklá tvrdohlavost, přesahující rámec běžné „paličatosti“ dospívajících. Opakovaně například odmítají různé návrhy k aktivitám, chtějí trávit čas podle sebe, ale nedovedou ho naplnit činnostmi. Nepříjemné zkušenosti, nejistota a pochybnosti o sobě vedou k tomu, že se někteří dospívající s PAS začnou samostatným činnostem vyhýbat, nemají tak příležitost k dalšímu růstu. Chtějí, aby za ně vše zařizovali rodiče nebo sourozenci, jsou více pasivní a závislí.

Nízké sebevědomí i motivace k učení

Dospívání je spojené s hledáním vlastní identity a s volbou životního směřování. Dospívající s autismem mají větší potíže s introspekcí, tedy porozuměním sobě a svým emocím, velmi neradi odpovídají na otázky „jak se vidí“, jaké jsou jejich vlastnosti, silné a slabé stránky. Často se podhodnocují a bývají k sobě kritičtí, pochybují o svých schopnostech, což mohou maskovat přehnanou suverenitou, diskutováním, strháváním pozornosti na sebe apod. Takové chování je u adolescentů běžné, u dospívajících s autismem je ale nápadnější, méně diferencované a nevyzrálejší. K nízkému sebevědomí přispívá, pokud nerozumí svým obtížím, neví, proč nejsou schopni zapadnout, což většinou znamená, že nemají stanovenou diagnózu nebo jim nebyla sdělena. Opakovaně zažívají pocity neúspěchu a marného snažení, důvodům ale nerozumí, hledají vinu v sobě nebo v okolí. Začnou se utvrzovat v tom, že nejsou dost dobří a nikdy nebudou tak úspěšní jako jejich vrstevníci. Může tak docházet k hlubšímu uvědomování si vlastní odlišnosti a následně k rozvoji úzkostí a deprese. 

Někteří dospívající s PAS v této fázi ztrácí zájem o učení, učení se novým dovednostem, plní školní povinnosti jen s odporem, nové výzvy je zúzkostňují a často se nedovedou sami rozhodnout, zda se mají začít učit zvládat nějakou novou činnost. Někteří dospívající s PAS projevují zájem o své profesní směřování a výběr školy, zejména pokud jsou jejich zájmy spjaté s konkrétním profesním oborem. Mnoho dospívajících s PAS ale neví, jaký studijní obor a profesní zaměření si vybrat. To se samozřejmě týká i jejich vrstevníků, nicméně dospívající s PAS prožívají více úzkosti z budoucnosti kvůli vysoké míře vnitřní nejistoty a snížené sebeúctě. 

Velmi významnou úlohu v době dospívání hraje navazování a udržování vrstevnických vztahů. Dospívající si snaží vydobýt více nezávislosti, chtějí trávit více času mimo rodinný okruh. Spontánně vznikají vrstevnické party, které dospívajícím umožňují rozvíjet nové sociální dovednosti, ale také společně s druhými nacházet vlastní i sdílené hodnoty. U dospívajících s PAS mohou být v popředí atypického vývoje potíže v navazování a udržování vztahů a zapojování se do vrstevnických skupin, sociální izolovanost se stává více zřetelnou. V některých případech na změnu rezignují, kvůli obtížím v kolektivu se může stát, že přestanou chodit do školy. 

Mění se vztah a vystupování vůči autoritám, dochází k vymezování vůči starším generacím. Adolescenti s PAS bývají více opoziční vůči autoritě již od mladšího věku, potřebují rozumět věcem a jejich smyslu, nepřijímají automaticky formální autority, a tak je tomu i v dospívání. Konfliktů s dospělými a autoritami může přibývat, zejména pokud se dospívající necítí být respektován a vyslyšen. Svůj nesouhlas častěji dávají najevo příliš silně a nesmlouvavě, neumí diplomaticky vyjednávat. Důležitá je pro ně pravda a logické argumenty, často opomíjí i další roviny komunikace. Mohou tím druhé zraňovat a dostávat se do obtíží. 

Ubývá komunikační bezprostřednosti a ochoty sdílet vlastní prožitky s rodiči, někdy i s vrstevníky, protože dospívající cítí velkou nejistotu. Jindy má potřebu se naopak o všem nadměrně ujišťovat.

Narůstá potřeba soukromí a potřeba rozvíjení přátelských a intimních vrstevnických vztahů. Dospívající s PAS, pokud mají zájem o bližší a intimní vztahy, tak se často obávají procesu seznamování. Neví, jak komunikovat s druhými, který se mu líbí. Neví, jak dát vhodně najevo svůj zájem. Proto často vyčkávají, až o ně projeví zájem někdo jiný. Často nedovedou signály druhých správně rozpoznat, mohou se dostávat do situací, kdy se cítí zahanbeně. Aktivní jedinci mohou překračovat osobní hranice, být příliš urputní a sklízet posměch či zažívat hrubší odmítání. Obtíže v komunikaci se mohou projevovat i v prostředí sociálních sítí. 

Při diagnostickém procesu je vždy potřeba zohledňovat celkový projev jedince a souhrn všech jeho oslabení či zvláštností v rámci kontextu celého vývoje.

Dospívající, kterým byl autismus diagnostikován, si často uvědomují, že se v některých ohledech liší od ostatních lidí nebo od svých vrstevníků. Někdy kvůli tomu sami vyhledávají odbornou pomoc. Přesto pro ně může být náročné diagnózu přijmout. Na druhou stranu může být určení diagnózy autismu spojeno s úlevou. Člověk s autismem a jeho blízcí konečně mohou odlišnost a potíže pojmenovat, lépe je přijímat a pracovat s nimi. Otevírají se jim také možnosti využívání specializovaných sociálních, psychologických, psychiatrických, terapeutických podpůrných služeb. V neposlední řadě mají možnost spojit se s dalšími jedinci, kteří mají s autismem osobní zkušenosti. Právě možnost být v kontaktu s lidmi, kteří prožívají obdobné situace, nabízí porozumění, podporu a vlastní zkušenosti, může být velikou příležitostí k tomu, jak lidem s autismem a jejich blízkým zvyšovat kvalitu života. 

Co můžete v období dospívání dítěte s PAS dělat a jak jej podpořit, naleznete pod záložkou  „JEDNAT".