Důsledky časné expozice dětí digitálním médiím v kontextu postnatálního vývoje mozku

doc. MUDr. Hana Ošlejšková, Ph.D. - Klinika dětské neurologie LF MU a FN Brno 

doc. PhDr. Ilona Bytešníková, Ph.D. - Katedra speciální a inkluzivní pedagogiky PdF MU Brno 

Digitální média jsou dnes součástí každodenního života, ale jejich nadměrné používání u malých dětí může mít a má negativní vliv na jejich vývoj. V tomto článku, který zpracovaly odbornice doc. MUDr. Hana Ošlejšková, Ph.D. z Kliniky dětské neurologie LF MU a FN Brno a doc. PhDr. Ilona Bytešníková, Ph.D. z Katedry speciální a inkluzivní pedagogiky PdF MU Brno, se dozvíte, jaký vliv může mít čas strávený u obrazovky na rozvoj mozku dítěte a jakými aktivitami ho lze podpořit. 

Digitální svět a děti: Jak ovlivňuje mozek v raném věku? 

Žijeme v digitálním světě. Digitální média jsou nedílnou součástí našich životů. Se zvyšující se mírou jejich využívání rostou i obavy z negativního dopadu na mozek dítěte a jeho časný vývoj. Ačkoliv je vývoj dětského mozku v postnatálním období z velké části geneticky předurčen, je zároveň intenzivně ovlivňován tím, co dítě prožívá, vnímá a čemu se učí. Omezení zejména pasivního „screen time“ (ST, tedy času stráveného u obrazovek) u dětí ve věku 1–6 (7) let – v období tzv. „zlatého postnatálního vývoje mozku“ – je proto více než opodstatněné. 

Pediatrické autority dlouhodobě vydávají a pravidelně aktualizují doporučení, jak digitální konzumaci u dětí omezit. Upozorňují na její možné psychické i fyzické důsledky. Realita je však taková, že jsou tato doporučení rodiči málo respektována. 

Rády bychom proto upozornily na rizika a již známé negativní dopady intenzivní časné expozice obrazovkám (Intensive Early Screen Exposure – EISE) u malých dětí. Mezi nejčastější patří: 

– nedostatek či absence sociálních a interaktivních dovedností 
– negativní vliv na kognitivní vývoj 
– poruchy chování 
– nesoustředěnost 
– poruchy rozvoje řeči a jazykových schopností 
– problémový emoční vývoj 

V některých případech se tyto projevy označují jako „virtuální autismus“ či „pseudoautismus“ – tedy stav, kdy dítě vykazuje symptomy podobné poruchám autistického spektra, ale jejich příčinou je nadměrná expozice obrazovkám. Zásadní rozdíl spočívá v tom, že při včasném odhalení těchto potíží je možné dítě navrátit k přirozenému vývoji. Klíčem je nejen vyloučení obrazovek, ale i nasazení správných výchovných přístupů, nejlépe s podporou psychologů a dalších terapeutů. 

Virtuální autismus alias pseudoautismus 

Termín virtuální autismus zavedl rumunský klinický psycholog Dr. Marius Theodor Zamfir. Dal si do souvislosti zvyšující se počet dětí s příznaky autismu ve spojitosti s nadměrným vystavením malých dětí moderním digitálním technologiím „s obrazovkou“ („screens“) a to více než 4 hodiny denně. Tyto příznaky se projevují jednak v duševní oblasti a také v oblasti fyzického zdraví. V tomto článku se nebudeme věnovat negativním somatickým důsledkům v oblasti fyzického zdraví, jakými jsou např. zhoršení zraku, špatná kondice a fyzický stav včetně obezity, sedavý životní styl, rozvoj civilizačních chorob jako je třeba diabetes a poruchami spánku. 

Naopak nás zajímají hlavně důsledky v duševní oblasti. Za prvé nedostatek sociálních vazeb; za druhé abnormální či zcela chybějící reciproční sociální interakce; za třetí omezená schopnost až neschopnost očního kontaktu; za čtvrté nedostatečné řečové i jazykové schopnosti s negativním dopadem na úspěch v akademických dovednostech; a za páté nezájem o společné sdílení včetně problematických rodinných vztahů. Intenzívní časná expozice „screens“ je spojována ještě i s dalšími negativními kognitivními a behaviorálními dopady jakými jsou poruchy soustředění a abnormální regulace emocí.  

Mnohé z příznaků virtuálního autismu se vyskytují i u jiných neurovývojových poruch (NVV) jako je ADHD a poruchy učení. Další autor Bruno Harlé poukazuje na to, že přibývá klinických a empirických důkazů podporujících kauzální vztah mezi intenzivní ranou expozicí „screens“ a následnými příznaky poruch autistického spektra u některých potenciálně rizikových dětí mladších 6 let. Právě tento autor přitom referuje o existenci případů zotavení nebo významného zlepšení poté, co rodiče zcela vyloučili „screens“ po dobu několika měsíců se současným nastavením smysluplné dyadické interakce rodič-dítě a celkové vyváženosti se společenskými, sportovními i obecně pohybovými a dalšími aktivitami.  

Jak diagnostikovat virtuální autismus? 

Diagnostikovat virtuální autismus u konkrétního malého dítěte může být obtížné. Diagnostik je si dobře vědom, že z etiologického pohledu je autismus obvykle determinován geneticky. U konkrétního pacienta lze virtuální autismus dle našeho názoru definitivně potvrdit dramatickým zlepšením nebo dokonce zotavením se poté, co u něj rodiče zcela přerušili konzumaci „screens“ na několik měsíců a byla denně doslova každým okamžikem aplikována normální mezilidská interakce „z očí do očí“ případně dyadická interakce (Dyadická vývojová psychoterapie) tak, jak o tom hovoří Harlé.   

Současně existuje celosvětový imperativ, aby byl autismus diagnostikován co nejdříve, protože pak mohou být včasně aplikovány komplexní, především nefarmakologické terapeutické postupy. Jedině tak je naděje na zlepšení autistických projevů dítěte. Jasné je, že z čistě praktického hlediska jsou v době diagnostiky kromě standartních diagnostických škál a nástrojů zcela podstatné anamnestické údaje rodičů a jiných pečovatelů. Právě oni řeknou, od jakého věku a kolik času je dítě vystaveno „obrazovkám“. Bohužel žádná lepší a konkrétní diagnostická doporučení v tuto chvíli neexistují.  Pak už nejsou na místě žádné velké obavy a odklady eliminace „screens“ a zahájení nefarmakologických postupů a dalších příznivých aktivit. Zmíněná opatření nemají známé nežádoucí účinky. A navíc jsou opodstatněná i u čistě geneticky podmíněného autismu, protože jejich aplikace a rovněž eliminace „obrazovek“ může příznaky autismu v časném dětství zmírnit a naopak. 

Důležité je dítěti nabídnout bohatou paletu jiných aktivit: 

1. kreativní hry – kreslení, malování, modelování 
2. společné čtení a sdílení knih, návštěvy knihovny 
3. fyzické aktivity – sportovní kroužky, venkovní hry, výlety do přírody 
4. hudební činnosti – hra na nástroje, zpěv 
5. vzdělávací zážitky – návštěva muzea, hvězdárny, ZOO, botanické zahrady a podobně 

To vše s přímou účastí rodiče tváří v tvář. Takové činnosti podporují nejen rozvoj různých dovedností, ale také posilují dobré a normální rodinné vazby a sociální interakce. 

Rodiče by měli jít příkladem 

Velmi nevhodné je také používání obrazovek při jídle. V praxi se setkáváme s tím, že pokud dítě nechce jíst, rodiče se je snaží „zabavit“ sledováním obrazovky. Přitom právě společný čas u jídla by měl být prostorem pro komunikaci. Některé studie prokázaly negativní vliv obrazovek na vývoj jazyka dětí. Například mezi 8. a 16. měsícem věku může snížit jejich slovní zásobu o 10 %. Dvě hodiny denně u dětí ve věku 2–4 let pak trojnásobně zvyšují riziko opožděného jazykového vývoje. Příčinou je především omezení komunikačních výměn v rodině. 

Doba, kterou dítě tráví u obrazovek, úzce souvisí i s tím, kolik času u nich tráví rodiče. Výzkumy ukazují, že průměrná doba sledování obrazovek u rodičů činí až 4,5 hodiny denně. 

Dlouhodobá expozice obrazovkám pak může negativní důsledky EISE dále prohlubovat ve školním věku i adolescenci. Časté jsou projevy závislosti, ztráta motivace, individuality i soukromí, nezdravá potřeba popularity na sociálních sítích. To vede k narušeným rodinným vztahům a zranitelnosti mladé generace. Zároveň jsou školáci a dospívající vystaveni nevhodnému obsahu i manipulativním sdělením. 

Nezapomínejme na dostatek pohybu a na další rodinné a zájmové aktivity s kamarády i rodinnými příslušníky 

Téma je složité, nové a někdy i kontroverzní. Vyžaduje důkazy založené na „evidence-based medicine“. Výzkumy právě probíhají. Již nyní však můžeme s jistotou říci, že jednostranná, nadměrná stimulace dětského mozku obrazovkami je riziková. Omezuje vývojové funkční i strukturální procesy, které by měly v raném věku probíhat. Omezuje rovněž také normální sociální kontakty a interakce s rodiči a kamarády.  

Negativní důsledky jednostranného zatížení nezralého dětského mozku si pak dítě nese celý život. Podporujeme proto pestrost, vyváženost a rovnováhu mezi ST a pohybem, rodinným životem, hrou, pobytem venku, koníčky. Současně si uvědomujeme, že digitální dovednosti jsou v dnešní době nezbytné a jejich absence může dítě už ve středním školním věku znevýhodnit. Ale na zahájení učení se digitálních dovedností je vhodný až školní věk, ideálně asi od 3-4 třídy. Rovněž to v tomto případě už není pouze pasivní ST, ale aktivní ST. Tzn., že dítě je díky svému již pokročilejšímu kognitivnímu vývoji schopno se učit a používat tyto dovednosti ke vzdělávání, učení se cizím jazykům, orientaci v prostoru apod. 

I když dopady nadměrného užívání obrazovek mohou odpovídat symptomům autismu, srovnání s autismem je nepřesné a dosavadní výzkum neprokázal, že by tyto dva faktory spolu souvisely. 

FAQ?