Podpořte web AutismPort a pomozte společně s námi světu porozumět autismu a lidem s autismem porozumět světu.
Vaší pomoci si velmi vážíme.
Pomůžu vámMáte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
V poslední době jsem se při své práci, konkrétně u diagnostických screeningů, setkala s dětmi, které mimo domov nemluvily, ačkoli jinak jejich řeč odpovídala úrovni vrstevníků. Šlo o dvě děti předškolního věku, a i když u nich diagnózu elektivního mutismu (EM) doposud nikdo neuzavřel, vykazovaly jeho symptomy. U jednoho z dětí jsem podezření na poruchu autistického spektra (PAS) potvrdila, u druhého ne. To mne vedlo k bližšímu seznámení se s problematikou EM, resp. jeho možným výskytem u dětí s PAS.
Mutismus
Řadí se mezi neurotické vady a poruchy řeči. Je definován jako oněmění. Příčinou bývá např. psychické trauma. K terapii je nezbytná psychologická pomoc. V psychiatrické terminologii se chápe jako symptom - znamená nepřítomnost nebo ztrátu řečových projevů, která není podmíněna organickým poškozením centrálního nervového systému (CNS).
Elektivní mutismus
Podle Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch Americké psychiatrické asociace (zkráceně DSM-5) je použit termín selektivní mutismus. Podle aktuální, desáté verze Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) je řazen mezi Poruchy sociálních funkcí s nástupem v dětství a dospívání (F94). Je klasifikován jako výběrová nemluvnost vůči konkrétní osobě (otec, matka, učitel), respektive v určité situaci nebo prostředí (např. škola). Příčinou jsou často nevhodné výchovné přístupy k dítěti. Po odeznění negativních faktorů je prognóza velmi dobrá.
Dítě v určitých situacích nemluví, ale v jiných definovatelných situacích je jeho verbální produkce dostatečná pro efektivní komunikaci. Zpravidla nehovoří ve škole nebo v jiném prostředí mimo domov a normálně komunikuje se sourozenci a rodiči (jsou známy i opačné případy). Jde o stav, který je výrazně emočně determinován (podmíněn) a dítě demonstruje‚ že za určitých situací je schopno mluvit‚ ale za jiných definovatelných situací mluvit přestane. Tato porucha je obvykle sdružena s určitými rysy osobnosti‚ jako je sociální úzkost a odtažitost‚ citlivost nebo odpor.
Jedná se o klasifikovatelnou poruchu, která je stanovena na základě diagnostických kritérií:
Porucha vzniká zejména u dětí v předškolním a mladším školním věku, větší výskyt je popisován u dívek než u chlapců. Má zásadní dopad jak na rozvíjení sociálních vztahů s vrstevníky i dospělými, tak i na vzdělávání. Neverbální komunikace může být zachována, někdy se objevuje šepot či jednoslovné odpovědi. Výskyt (prevalence) se odhaduje u 3 až 8 z 10 000 dětí.
Je nezbytné odlišit jevy, jež jsou primárně podmíněny:
Ve všeobecné rovině lze EM interpretovat jako maladaptivní (sociálně nežádoucí) ochranný mechanismus, který je reakcí na akutní psychotraumatizující podnět nebo chronickou frustraci, kdy se neuspokojují základní psychické potřeby dítěte.
Přílišná vazba - závislost na rodičích, nejčastěji na matce – může vyústit do obrazu elektivního mutismu ve školním prostředí. Tento faktor přibližuje diagnózu k separační úzkostné poruše v dětství (F93.0), sem řadíme i školní fobii.
Nelze zapomínat ani na jiné možné příčiny: tělesné tresty, projevy agresivního chování, agrese mezi rodiči, výsměch a ponižování ze strany vrstevníků i dospělých, emocionální nebo tělesné trauma.
1. Spouštěcí (které projevy vyvolaly):
Důsledkem nemluvnosti je snížení funkčnosti. Dítě není schopno zvládnout situace, jež jsou vzhledem k jeho věku a mentální úrovni přiměřené. Sekundárními nepříznivými důsledky může být izolace a výsměch ze strany vrstevníků, trestání rodiči, případně učiteli, pocit viny a různé druhy nátlaku, aby dítě promluvilo.
Mlčení však zároveň může dítěti přinášet zisky - stává se centrem pozornosti a péče, resp. jde o způsob uplatňování agresivních tendencí, i když není na plně vědomé úrovni. Dítě mlčením „trestá“ okolí. Byla by však chyba zaměňovat mutismus s vědomým negativismem (jak se lze dočíst ve starší literatuře).
Komunikace s dětmi s elektivním mutismem si žádá speciální přístup. Je třeba dodržovat hlavně několik následujících pravidel:
Při práci s malým klientem je nutné myslet na to, že zpravidla nezvládá striktní přístup a navíc trpí nedostatkem sebevědomí. Učitelé i rodiče by proto dětem měli dodávat odvahu a povzbuzovat je. Vyčítání a srážení dítěte by v tomto případě mohlo průběh poruchy ještě zhoršit.
Naléhat by na dítě rozhodně neměl ani logoped a o komunikaci s ním by se měl zprvu snažit alespoň neverbální cestou. Okruh lidí, se kterými dítě mluví, je rovněž třeba rozšiřovat velmi pomalu. Důležitá je také spolupráce psychologa, rodičů i učitelů malého klienta. S postižením dítěte by měli být seznámeni i ostatní žáci.
Co se týče výuky těchto dětí, i učitelé by měli k problému přihlížet a snažit se chybějící ústní komunikaci kompenzovat jinými formami komunikace, například:
Závěrem lze shrnout, že ačkoliv se nejedná o problematiku, s kterou se v praxi setkáváme často, je to problém, se kterým bychom měli umět pracovat a měli bychom být schopni nabídnout dětem a jejich rodičům pomoc. Přestože není potvrzena spojitost mezi výskytem elektivního mutismu a diagnózou poruchy autistického spektra, nelze toto vylučovat, ale přijímat jako možnou komorbiditu.
V případě podezření na elektivní mutismus doporučuji obrátit se na odborníky a následný postup s nimi konzultovat:
Zdroj fotografie:
Typické projevy
Příčiny autismu
Mozek
Diagnostika
Autismus v číslech
Přidružené obtíže
Podpora a služby
Rodina
Terapie
Vzdělávání
Selfadvokacie
Zdraví
Spánek
Názory