Oříšek, který se dá rozlousknout aneb Jak vybrat vhodný vánoční dárek pro autistu

Listopadem pro mě začíná období, kdy musím mozkové závity zapojit zdvojnásobit. Můj bratr Martin má totiž 11. listopadu svátek, zanedlouho poté následují Vánoce a už v únoru Martin slaví narozeniny. Pravdou je, že shánění vánočního dárku je alespoň některé blízké pravidelnou každoroční zápas pro, kterou jistě nejeden z nás. Když je ale váš bratr autista, tak to tuhle náročnou misi ještě celou víc komplikuje.

Článek si můžete poslechnout také v audiopodobě (čte Veronika Charvátová)

Pokud jde o nakupování vánočních dárků, někteří s ním neotálejí a mají vzorně připravené už několik týdnů, možná dokonce měsíce dopředu, zatímco jiní nadílku shání na poslední chvíli. Já osobně mám zkušenost s obojím. Zatímco nápady na dárky pro rodiče většinou přicházely dost snadno, panika se mě pokaždé zmocnila, když jsem se snažila něco kloudného vymyslet pro svého bratra.

V době, kdy ještě nikdo z mojí rodiny nevěděl, že je Martin autista, byla honba za vánočními dárky nejhorší. Nedokázala jsem pochopit, proč můj bratr neumí ocenit kvalitní kousek oblečení, pěknou voňavku, nebo proč se nezajímá o sport či muziku jako spoustu jiných mužů. Když ale Martin získal autismus, moje zmatené vnímání jeho odlišnosti se změnilo. Všechno jsem najednou viděla jasněji a začala mít větší pochopení.

Možná bych si i sama myslela, že mi bude trvat nějakou dobu, než všechno budu cvičit pořádně zpracovat a přijmout. Vlastně to ale bylo úplně naopak – hodně se mi ulevilo, protože mi došlo, že už nemusím muže trápit vymýšlením dárku pro zjevně trochu zvláštního, ale oficiálně vlastně pořád „normálního“.

Místo překvapení dárek, který zaručeně potěší

Říká se, že autisté nejsou možné takříkajíc „házet do jednoho pytle“ vzhledem k různým formám autismu a jejich stupňům závažnosti. ačkoli nejsem žádný expert, tak nemůžu jinak než souhlasit. Zároveň si ale ze svého pohledu a osobní zkušenosti trufám ​​tvrdit, že jeden společný jmenovatel tu přece jenom je – neobvyklé koníčky. Drtivá většina autistů má velmi specifické zájmy, které jsou často spojeny s různými technickými věcmi. Ani můj bratr v tomhle směru není výmluvou. 

Martin svou velkou a zřejmě už celoživotní zálibu našel ve technických vozidlech městské hromadné dopravy – dokonale se orientuje v jejich parametrech, historii a jeho dobrá paměť mu umožňuje zapamatovat si také jednotlivé linky a jízdní řády. Kromě městské hromadné dopravy se ale Martin zajímá taky o ptactvo a zahradničení – někdy mi připadá, že o stromech a rostlinách toho ví tolik, jako kdyby absolvoval nějaký přírodovědecký obor. Tým ale výčet bratrových koníčků zdaleka nekončí. Martina fascinuje například i architektura – hlavně ta industriální.

Myslím, že Martinova diagnóza mi poskytla pocit úlevy i porozumění bratrovi. Také jsem díky ní pochopila, že je zbytečné Martina přirovnávat k jeho „neautistickým“ vrstevníkům. V minulosti se mi proto neosvědčilo připravovat bratrovi nějaká velká překvapení. Tím, že emoce neprojevuje tak, jak by člověk mohl očekávat, můžete být zklamaní víc než obdarovaný autista. Bude se vám zdát, že vůbec nemá radost. Přitom to tak vůbec nemusí být, jenom to zkrátka dává najevo poněkud po svém – jako ostatně většinu emocí.

I když většina z nás ráda nakupuje svým blízkým dárky, o kterých dotyční dopředu neví, já od tohoto nutkání v případě kupování dárků pro mého bratra raději upouštím. Vím totiž, že Martina to mrzet nebude. Přestože to je už nějaký ten pátek, pořád mám před očima, jak mi sám Martin řekl, co by si přál. Tím, že má smysl pro detail a zajímá se o konkrétní věci, hledání často vyžaduje až odborné znalosti, tak sama ocení, že si vybere sám. Nechápejte mě špatně – nejde o to, že bych chtěla se sháněním dárků pro Martina méně práce. Jsem ale moc ráda, že pak ode mě něco dostane, co ho doopravdy potěší – třeba pečlivě a kvalitně provedený model nějakého vozu nebo odrůdy stromku či rostliny, o níž se od bratra často dozvídám poprvé. Ani tak se ale nevzdávám dárků, které jsou z mé vlastní iniciativy. Třeba oblečení sice nepatří mezi Martinovy ​​největší vášně, ale potřebuje ho a sám by si ho nekoupil. A mimo jiné i od toho tu jako rodina jsme.