Pohledem lidí na spektru...aneb „Jaký mýtus o autismu vám nejvíc vadí?"


Jak lidé na spektru vnímají sami sebe, své emoce, prožitky, svou „jinakost"? Jak nahlížejí na to, jakou představu má jejich okolí a společnost o poruchách autistického spektra a jak o nich mluví? Odpovědi se dozvíte v sérii článků „Pohledem lidí na spektru... 

...aneb Jaký mýtus o autismu vám nejvíc vadí?"


Nejvíc mi vadí mýtus, že autisti nedokážou cítit emoce a nechápou emoce ostatních, že nejsou empatičtí. To mi přijde jako věc, co si lidé domysleli, protože se prostě jen projevujeme trochu jinak a vyjadřujeme věci jinak. Naopak mám sama problém s tím, že toho cítím až moc, a pár mých přátel, co jsou na spektru, to tak mají také. (Eliška Kopicová)

Nejvíc mi vadí mýtus, že autisté se nemohou začlenit do lidské společnosti. (autor/ka si nepřeje zveřejnit jméno)

Když se povídá, že autisti jsou blbci. (autor/ka si nepřeje zveřejnit jméno)

Vadí mi, že jsme pro lidi cosi jako málo chápající, plytké, divné, ufonské bytosti bez emocí. Vždy, když někdo použije výraz „ty autisto“ jako výsměch, říká tím o sobě jen to, že od druhého očekává nějaký model chování, který se všichni naučili, převzali jej, dodržují jej a využívají jej mezi sebou. U autisty narazí, dojde ke zkratu. „Neodpověděl mi podle pravidel naší společenské hry.“ (autor/ka si nepřeje zveřejnit jméno)

Veliká část základních informací o autismu obsahuje nesmysl, že autisté nemají emoce. Myslím, že po jednom dni v autistickém těle by měl každý pocit, že tolik emocí v jedné hodině snad nikdy nezažil. Už jenom to, že se nám někdo odvážil oficiálně odepřít emoce a takto o nás informovat, svědčí o tom, že jsme teprve na začátku. Jakousi spásu vidím v NAUTIS. (autor/ka si nepřeje zveřejnit jméno)

Úplně bezkonkurenčně nejvíc mi vadí, když si lidé myslí, že se autismus dá vyléčit savem. (autor/ka si nepřeje zveřejnit jméno)

Opravdu hodně mi vadí mýtus, že autisté nemají emoce. Ano, jsou chvíle, kdy vypadáme bezemočně, „tvrdě“. Například když někoho kritizujeme, neumíme si brát servítky a častokrát se stane, že člověka raníme. Myslím, že s tím souvisí ta naše pravdomluvnost, neumíme věci „zaobalit“ (tedy v našem jazyku „zalhat“) a řekneme vše napřímo. A když jsou chvíle, kdy vidíme trpět zvíře nebo plakat dítě či starou babičku, úplně nám to sevře srdce a totálně se na ně „nacítíme“ a vnímáme jejich bolest a utrpení. (Michaela Matiová)

Vadí mi mýtus, že jenom kluci mohou být autisti. (autor/ka si nepřeje zveřejnit jméno)


👉 Přečtěte si další články se série Pohledem lidí na spektru...Nejdete je zde.

Zdroje

Zdroj fotografie:

Názory

Napsat svůj názor:

Vážíme si každého vašeho názoru. Vyhrazujeme si právo na nezveřejnění.

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.

Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám.

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.

NAPIŠTE NÁM
Tento web používá k chodu cookies.