Máma mele Emu


Vzpomínáte si na den, kdy jste nastoupili do první třídy a stali se z vás školáci? Já ano. Měl jsem pocit, že jsem součástí něčeho nového a že budu ve svém procesu učení zase o krok dál.

O nějakou chvíli později se mi do ruky dostal slabikář, a přestože jsem už plynule četl a psal, musel jsem trávit hodiny tím, že jsem se to „učil“ znovu. Možná si říkáte, že mě to nemuselo úplně bavit. Pravda, jedinou mou motivací ztrácet s tou tlustou knihou čas bylo vybarvování si černobílých obrázků u každého písmenka. V první třídě se učí i psát, takže slabikování bohužel nebylo jediné období, které jsem si prošel dvakrát. 

Později mi paní učitelka dovolila nosit si do školy vlastní knihy, a tak jsem místo slabikáře četl Harryho Pottera. Po knížkách následovalo mé období filmových postav, nejvýznamnějším pro mě bylo právě to s Harrym Potterem. Měl jsem sice od rodičů zákaz dívat se na poslední díly této ságy, neboť jsem se bál i během sledování nestrašidelných pohádek, přesto jsem tomuto fenoménu podlehl. Základní výbavou byly nedioptrické kulaté brýle, které jsem nosil i do školy, slavnostně jsem k tomu připojil i namalovanou jizvu na čele. Bylo mi to tolerováno až do té chvíle, kdy jsem se ve škole začal jako Harry Potter podepisovat. Sbíral jsem veškeré figurky s touto tématikou – nehrál jsem si s nimi, ale všude je s sebou nosil v malém kufříku. Na své školní období však vzpomínám nerad, byl jsem opakovaně šikanován a postupně s roky se neporozumění vrstevníkům stupňovalo.


👉 Mohlo by vás zaujmout 1 + 10 doporučení pro spolužáky.

 

Zdroje

Zdroj fotografie:

 

Názory

Napsat svůj názor:

Vážíme si každého vašeho názoru. Vyhrazujeme si právo na nezveřejnění.

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.

Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám.

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.

NAPIŠTE NÁM
Tento web používá k chodu cookies.