Příběhy o životě s Aspergerovým syndromem
Datum publikace
18. 02. 2023Aktualizováno
17. 02. 2023
Aspergerův syndrom (AS) patří mezi poruchy autistického spektra. Vyznačuje se především potížemi v komunikaci a sociálním chování, které jsou v rozporu s celkově dobrým intelektem (u některých jedinců může být i nadprůměrný) a řečovými schopnostmi (pasivní slovní zásoba bývá bohatá, vývoj řeči není opožděn). Lidé s Aspergerovým syndromem mají problémy s navazováním přiměřených vztahů s druhými lidmi. Mají problémy v porozumění základním pravidlům v sociální interakci. Jinými slovy, mají potíže v tom, jak mohou druhým lidem dát vhodným způsobem najevo, že je konverzace s nimi zajímá či naopak, kdy mohou vstoupit do konverzace druhých lidí, jak naslouchat druhým lidem a jak vhodně reagovat v různých situacích s využitím řeči těla. Jejich komunikační dovednosti jsou slabé a následkem toho se pak raději interakci s druhými lidmi vyhýbají nebo se chovají nevhodným způsobem. Obtížně chápou mimoslovní komunikaci. Mimika i gesta bývají u lidí s AS omezené. Někdy mohou negativně reagovat na změny nebo mohou lpět na rituálech či nutkavě vykonávat určité činnosti. Pokud má vše svůj standardní denní režim a řád, cítí se lidé s AS bezpečněji a jistěji. Tento fakt ale způsobuje, že se snižuje jejich schopnost reagovat flexibilně v sociálních situacích. Mnozí lidé s AS mají speciální zájmy (někdy až nutkavého charakteru, kterým podřizují náplň všedního dne). Z dětí s Aspergerovým syndromem vyrostou dospělí s Aspergerovým syndromem. Jedná se tedy s věkem "neodezní".
(Autorkou úvodního textu je PhDr. Lucie Bělohlávková, kognitivně-behaviorální terapeutka.) |
V následujícím článku Vám nabídneme dva příběhy rodičů, kteří mají dítě s Aspergerovovým syndromem (AS). První z textů shrnuje zkušenosti maminky malého chlapce, jehož speciálním zájmem jsou počty a čísla. Ta má podle svých rodičů raději než lidi okolo. Vzniká tak řada nečekaných a občas i humorných situací, například když se čtyřletý Honzík začne sám od sebe učit počítat japonsky.
Druhý příběh je ukázkou z knihy Výjimečné děti a reflektuje zkušenosti maminky dospívajícího syna s chováním náročným na podporu, u kterého byl diagnostikován AS až na druhém stupni ZŠ.
👇 Pokud by vás více zajímaly přímé zkušenosti osob s AS, pod tímto textem najdete přehled článků od autorů s AS, kteří se podělili o své zkušenosti např. se získáváním a přijmutím diagnózy, s výběrem školy nebo sháněním práce.
Názory
Dobrý den, synovi byl Aspergerův syndrom diagnostikován až teď, v 17 letech. Ještě úplně nevíme, jak tuto skutečnost "uchopit". Pro mě to znamená pochopení jeho dosavadního chování. Naštěstí to nemá tak vyhrazené, jak je to někdy popisováno ve vašich článcích, ale i tak se s tou odlišností vlastního dítěte a touhou po jeho "normálnosti" nežije snadno. Po přečtení vašich článků však celá řada věcí "zapadla". Najednou chápu, že to nedělá schválně, chápu, jak je pro něj obtížné s některými věcmi bojovat, i když my máme pocit, že by "přece tohle měl zvládat". Toma to "dostalo", ještě si to potřebuje srovnat v hlavě a začít vidět i ta pozitiva, která to s sebou nese. Chci vám jen strašně moc poděkovat za tyto stránky a za to, že sdílíte příběhy jak rodičů, tak zejména mladých a dospělých, pro které je to každodenní boj. Děkuji za tu příležitost pochopit, čím si syn prochází a že to v žádném případě není o tom, že "by se dost nesnažil" nebo "dělal schválnosti", "vyhýbal se povinnostem" apod. Moc vám děkuji za vaši práci a děkuji i všem, kteří jsou ochotni svou zkušenost sdílet s ostatními. S pozdravem a přáním hezkého dne Veronika Pavlová