Psychoterapie

Stala jsem se pečující osobou. Kromě toho, že jsem máma jako každá jiná, mám u svého syna „nadúvazek“. Můj chlapeček vyžaduje trochu víc péče, než je u dětí jeho věku obvyklé. Vzala jsem to od začátku poctivě a zodpovědně, možná i trochu víc, než je zdrávo. A ono mě to dohnalo. Ocitla jsem se v situaci, kdy mi docházel dech. Pomalu ale jistě. Opouštěla mě síla a energie, chtěla jsem dávat, ale bylo stále méně, z čeho brát. Uvědomila jsem si, že do obnovitelného zdroje mám dost daleko.

Rodičům podpůrných skupin v NAUTIS byly položeny tři otázky mapující jejich vstup do skupiny, co jim účast přináší, včetně toho, jak se ve skupině cítí. - „Když člověk zjišťuje, že s podobnými problémy není sám, dává to oporu a dobrý pocit. Zkušenosti druhých rodičů mi rozšiřují obzory a dávají kontext mým vlastním zážitkům a problémům."