Homesharing — pomoc pro děti s autismem i jejich rodiče

Že jste slovo homesharing ještě neslyšeli? Na stránce www.homesharing.cz jej definují takto: „Homesharing je sdílená péče. Moderní a přirozený systém podpory rodin dětí s mentálním či kombinovaným postižením. Propojuje dlouhodobě pečující rodiny s rodinami či jednotlivci, kteří chtějí a mohou část svého volného času věnovat dítěti s postižením a pečovat o něj jako jeho tzv. hostitelé.“

Homesharing, pokud se na něj podíváme v kontextu péče o autistické děti, zahrnuje situaci, kdy hostitelské rodiny přijímají autistické děti do svého domova a poskytují jim péči a podporu. Děti pak žijí s těmito hostitelskými rodinami na dohodnutou dobu a vytvářejí s nimi vztahy a sdílí prostor. Cílem je poskytnout jim bezpečné a podpůrné prostředí, kde se mohou rozvíjet a učit.

Poslední dobou o homesharingu slýcháme stále častěji a je to dobře. Našla jsem na podzim 2022 článek, který mě zaujal. Psalo se tam, že v našem okolí je hostitelka připravená spolupracovat s rodinou s dítětem s PAS. Sice už jsem v kostce věděla, jak homesharing funguje, ale chtěla jsem vědět víc. Kontaktovala jsem tedy spolek Líp a spolu prostřednictvím jejich facebookové stránky. Společně jsme začali pracovat na vyhledání vhodného hostitele a propojení. Probíhaly schůzky, kdy jsme se navzájem poznávali. Ženy ze spolku k nám přijely na návštěvu. Trochu jsem bojovala s tím, jak to Petíkovi říct a vysvětlit a nechávala jsem to na vhodnou příležitost. Protože kdybych na něj vybalila, že bude chodit k někomu cizímu domů, asi by to neobstálo. Zvlášť, kdybych řekla, že tam bude sám beze mne.

Bojovala jsem i se sebou a svými obavami. Tisíc různých "CO KDYŽ...?" běželo dennodenně mojí hlavou a já se snažila nějak racionálně uklidnit. Dobrá zpráva je, že vše zaštiťuje organizace, která hostitelské rodiny nejen vyškolí, ale také prověří a i celý proces sbližování podporuje a monitoruje.

Schůzky byly skvěle naplánované a promyšlené a pomalu jsme poznávali naší hostitelku a ona Petíka. Naše hostitelka je o generaci mladší než já. Je to dynamická mladá žena, která má naprosto odlišný životní styl. To se mi moc líbí, protože jsem homesharing vyhledala zejména z toho důvodu, aby se Petík socializoval, aby zjistil, že umí být i s jinými lidmi než jen se mnou.

Na prvních schůzkách jsme byli všichni Péťa a jeho hostitelka, já a paní ze zprostředkující organizace. Další schůzka proběhla beze mne a pak ještě jedna také beze mne, ale stále v přítomnosti naší průvodkyně z organizace Líp a spolu.

Když jsme se konečně dopracovali do stádia, že byl Petík s hostitelkou sám a plánovali další schůzku, dostal Péťa epileptický záchvat a museli jsme vše na čas přerušit. Zaléčení, přijetí epilepsie, naučení se s ní žít a nemít obavy z každého pohybu trvalo asi tři měsíce.

Péťa pořád mluvil o tom, že by chtěl na návštěvu k hostitelce oni mají úžasného psa, kterého si zamiloval a vždy se na něj moc těší. Já jsem překonala obavy a znovu jsme navázali spolupráci s „naší Mončou“.

Na konci září proběhlo setkání rodin zapojených do Homesharingu, kde jsme byli jak my, tak Monča a musím říct, že tak příjemnou a podporující atmosféru jsem už dlouho nezažila. Pocit sounáležitosti a s tím spojená komunita, která mezi tamějšími rodinami s dětmi s PAS a jejich hostiteli vznikla, jsou opravdu unikátní.

Po tomto setkání jsme naplno obnovili homesharing. Nastavili jsme setkávání na jedno odpoledne v týdnu, kdy si Monika vyzvedne Petíka u svozu po škole, mají společný program a večer ho přivede domů. Chodí společně na procházky, do knihovny, hrají hry, vaří… Péťa si užívá přítomnosti jejich psa a králíka prostě malý ráj.

Péťa je vždy nadšený, spokojený a vyladěný. Já získám čas věnovat se sobě nebo mojí mamince, která už sama spoustu věcí nezvládá. A to hlavní: Péťa si vybudoval naprosto krásnou novou sociální vazbu, poznává jiný životní styl, jinou formu stravování, jiné zvyky.

V Monice a její rodině získal Petík přátele,kterých má jako šafránu, a to je za mne ten největší benefit našeho zapojení do homesharingu.

image_123650291[2].JPG

(Péťa se psem z hostitleské rodiny)

Proč se do homesharingu zapojit?

Pro rodiče autistických dětí jsou zde mnohé benefity:

  • Potřeba odpočinku a zvládnutí stresu: Péče o autistické dítě je náročná a vyžaduje neustálou pozornost a péči. Homesharing může rodičům poskytnout přestávku a čas na odpočinek, což jim pomáhá zvládnout stres spojený s péčí o dítě.
  • Podpora v péči: Homesharing umožňuje rodinám s autistickými dětmi získat podporu od hostitelských rodin, které jsou ochotny a schopny poskytovat specifickou péči, kterou tyto děti potřebují. To může zahrnovat odborné dovednosti v komunikaci, vzdělávání a terapii.
  • Sdílení odpovědnosti: Homesharing umožňuje sdílení odpovědnosti za péči o dítě s autismem. To znamená, že rodiče nemusí nést celou zátěž a mohou spolupracovat s hostitelskými rodinami na výchově a péči o své dítě. Už jen ten pocit sdílení je k nezaplacení.
  • Rozšíření sociálního kruhu dítěte: Homesharing může dítěti poskytnout možnost interagovat s novými lidmi a rozšířit svůj sociální okruh, což je pro autistické děti často významné pro rozvoj sociálních dovedností. Najít nové přátele je dar.
  • Stabilní a podpůrné prostředí: Hostitelské rodiny mohou poskytnout stabilní a podpůrné prostředí, což je pro autistické děti velmi důležité. To může zlepšit jejich pohodu a pomoci jim lépe se rozvíjet.

Celkově je homesharing pro rodiny s autistickými dětmi cenným způsobem, jak získat pomoc, podporu a odpočinek, což (alespoň u nás a dalších rodin z naší komunity) jednoznačně přispělo k lepšímu zvládání výzev spojených s výchovou a péčí.

Homesharing však obohacuje i hostitelské rodiny několika způsoby:

  • Rozšíření rodiny: Homesharing umožňuje hostitelským rodinám rozšířit svou rodinu o další členy. Tím mohou vytvořit nové vztahy a získat nové zkušenosti.
  • Získání nových dovedností: Hostitelské rodiny se mohou naučit nové dovednosti v péči o dítě s autismem. To zahrnuje komunikační dovednosti, terapeutické techniky a způsoby, jak pomoci dítěti dosáhnout svého potenciálu.
  • Sdílení kultury a zkušeností: Hostitelské rodiny a děti s autismem mohou sdílet své kultury, zkušenosti a tradice. Tím mohou obě strany získat nový pohled na svět a obohatit své životy.
  • Posilování empatie a porozumění: Homesharing pomáhá hostitelským rodinám lépe porozumět potřebám a výzvám, kterým děti s autismem čelí. Porozumí problematice autismu a mohou přispět ke zvýšení povědomí o autismu.
  • Podpora a spolupráce: Hostitelské rodiny mohou vytvořit pevné vztahy s rodinami s autistickými dětmi. Tato podpora a spolupráce mohou být vzájemně obohacující a vytvářet trvalé vztahy.
  • Pocit naplnění: Pomáhat dítěti s autismem a jeho rodině může hostitelským rodinám přinést pocit naplnění a smyslu. Vědomí, že pomáhají zlepšovat kvalitu života dítěte, je velmi obohacující.

 

Celkově homesharing hostitelským rodinám přináší nové vztahy, dovednosti a zkušenosti, které mohou obohatit jejich životy a přispět k jejich osobnímu rozvoji.

Pokud byste se chtěli do homesharingu zapojit, určitě kontaktujte organizaci v blízkosti vašeho bydliště.


👉 Seznam kontaktů naleznete třeba zde.

(Fotografie od hostitelské rodiny) 

image_123650291[1].JPG

E36F2CFC-5474-4A64-B5FC-696FCCAE4682.png9196B463-30C0-4306-BC69-90D56739E735.png

Článek, který vyobrazuje zkušenost rodiče služby sdílené péče homesharing je velmi pozitivní a velmi dobře popisuje systém podpory pro rodiny dětí s mentálním či kombinovaným postižením. Popisuje celý proces služby HOMESHARING vymezující spolupráci mezi rodinou s dítětem s poruchou autistického spektra, hostitelskou rodinou a služby.

V článku jsou velmi hezky vymezovány momenty zachycující celý proces spolupráce mezi zmíněnými osobami a službami. Velmi důležitým mezníkem je sociální obohacení, které dítě v rodině získá tím, že se ho ujímá hostitelská rodina. Dítě přijímající další osoby do svého života, se zároveň posouvá v různých oblastech a to především v sociálních. Dítě poznává nové autority a přístupy, které mu otevírají dynamičnost a rozmanitost v oblasti komunikace, interakce, hry a ovlivňuje míru podpory, která se postupem života mění dle vlivu pečujících osob či sociálních a pedagogických služeb.

Autorka vyjadřuje skrze článek také obavy, které se mohou dotýkat mnoha rodičů ucházející se, o kteroukoli sociální službu. Toje patrné konkrétně v situaci, kdy musí své dítě s PAS připravit na celý proces, který se skládá z jednotlivých kroků.


„Trochu jsem bojovala s tím, jak to Petíkovi říct a vysvětlit a nechávala jsem to na vhodnou příležitost. Protože kdybych na něj vybalila, že bude chodit k někomu cizímu domů, asi by to neobstálo. Zvlášť, kdybych řekla, že tam bude sám – beze mě.“ Věřím, že s touto situací se dokáže ztotožnit více rodičů a je velmi žádoucí se na takovou situaci připravit dle specifik, které v rodině u dítěte jsou. Rodina může celou situaci konzultovat s někým, kdo má takovou zkušenost nebo přímo se službou, která rodinu chce podporovat ve sdílené péči.

- Bc. Marek Demeter, ředitel střediska osobní asistence a chráněného bydlení

Zdroje

Zdroj fotografií: soukromý archiv Veronika Holečkové, uveřejněno se souhlasem hostitelky

Nautis bannerNautis banner

Návazné články

Názory

Napsat svůj názor:

Vážíme si každého vašeho názoru. Vyhrazujeme si právo na nezveřejnění.

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.