Musím si dávat pozor aneb nabídka pojištění po telefonu

Nedávno mi volalo neznámé číslo. Už třetí den, vždy kolem oběda. Nesnažila jsem se googlit, kdo mi volal, poznala jsem prvních pět čísel, tak jsem předpokládala, že to bude z banky, ale zároveň jsem čekala hovor kvůli práci. Tentokrát jsem telefon stihla zvednout.

Paní se představila. Zeptala se, jestli mám čas, odpověděla jsem, že mám. Řekla mi, že hovor bude nahráván a zda s tím souhlasím. Takže mi volají jako klientovi, jinak by mě nenahrávali. Po odsouhlasení paní pokračovala: „Funguje vám vaše karta?“ Začala jsem přemýšlet, kde kartu vlastně mám? Kdy jsem ji použila naposledy? Nemohla jsem ji někde ztratit? Je s nějakou platbou problém? Naposledy jsem platila asi něco přes internet, ale číslo karty si pamatuji a při placení přes internet ji nepotřebuji mít u sebe. Mohl se někdo dostat k údajům ke kartě a zneužít je? Zeptala jsem se: „Je s kartou nějaký problém?“

Paní začala mluvit o pojištění karty. Já pořád přemýšlela, jestli opravdu moje karta funguje bez problémů. Potom ode mě chtěla vědět asi výši částky, na kolik bychom to pojištění nastavily. Ale já přece nechci nic nastavovat. Řekla jsem jí, že nechci pojištění. Paní se zeptala, proč nechci v případě ztráty nebo odcizení karty a svých osobních věcí aby mi uhradili škodu? Nevím, jaká slova přesně použila, ale z její otázky jsem měla pocit, že jsem naprosto hloupá, když tak skvělou nabídku odmítám. Je snad špatně odmítnout? Vždyť nic nepotřebuju. Vůbec nevím, o čem vlastně doteď mluvila. Když jsem dlouho nereagovala, začala mi k tomu zase něco vysvětlovat. Opět mě zahrnula spoustou informací, ze kterých jsem moc nepochopila. Jaká je pravděpodobnost ztráty nebo odcizení, když jsem teď pořád doma? Třeba je to dobrá věc. Ale já to potřebuju vidět napsané, abych tomu rozuměla. Tak jsem jí požádala: „Můžete mi informace poslat e-mailem?“ Chvíli se mě ještě pokoušela přesvědčovat, zase k tomu sdělila spoustu informací, kterým jsem vůbec nerozuměla. Řekla jsem jí, že nechci nic sjednávat po telefonu, to bylo nutné ještě několikrát zopakovat. Pak mi oznámila, že informace najdu na webových stránkách a telefonát skončil.

Nebezpečí nejen pro lidi s Aspergerovým syndromem

Když bylo po všem, uvědomila jsem si, jak hrozné to vlastně je. Nemám problém odmítnout, když mi volá nějaký průzkum, když někdo nabízí něco, co nechci. Ale v tomhle případě mě to zaskočilo, protože jsem to vůbec nečekala, čekala jsem telefonát kvůli práci. A i když mi volali v minulosti jako klientovi, tak mi nevolalo callcentrum, ale paní z pobočky, která se mnou jednala normálně a nic nevnucovala.

Odmítla jsem nabídku úspěšně, nenechala jsem si nic vnutit. Ale došlo mi, jak snadné může být někomu vnutit něco, co nechce. A nemusí jít ani o člověka s Aspergerovým syndromem, ale staršího člověka nebo někoho, kdo hůř slyší. Informace, že mám AS, mi pomohla uvědomit si, že mívám potíže porozumět informacím v mluvené formě. Proto vím, že musím chtít všechno písemně a že musím mít dostatek času na rozmyšlení, možnost rozhodnout se v klidu doma. Několikrát během toho telefonátu byla paní připravená to už rovnou nastavovat, sjednávat, aniž bych já chápala, co přesně. Dost mě překvapilo, že chybí nějaká brzda, jako třeba nutnost podpisu, že stačí jen souhlas po telefonu.

V minulosti jsem pracovala s marketingovými kampaněmi. Přes internetové bankovnictví jsem napsala poradkyni, jestli je možné u mého účtu nastavit, že nechci být kontaktována telefonicky s nabídkami. Během chvíle mi to nastavila, tak už bych se do podobné situace nemusela dostat. Bez zkušenosti by mě nejspíš nenapadlo o to požádat. Asi bych si měla hovory z neznámých čísel pro jistotu sama také nahrávat, abych si mohla zpětně přehrát, čemu jsem nerozuměla.

Zdroj fotografie:

• J Stimp. „An Animated Phone Call“ August 31, 2016. Online image. CC BY-NC-ND 2.0. Použito na webu 26. 2. 2021. Dostupné z: https://www.flickr.com/photos/128539140@N03/30961057850