Zdraví a autismus

Mikrobiom je v posledních letech sexy – každý o něm mluví, svede se na něj skoro každá nemoc. Máme osu střevo-mozek, střevo-kůže, ale také střevo-plíce, střevo-ledviny a další méně probádané souvislosti. Kde-kdo chce mikrobiom analyzovat a číst z něj jako z kávové sedliny, mnozí slibují i jeho ovlivnění (ať v obecné rovině, nebo personalizované, pěkně na míru klientovi a za patřičný obnos). A samozřejmě slibují zázračné zlepšení stavu či vyléčení. Co si ale z té záplavy „zaručených“ informací vybrat?  

Jak jsme se synem s PAS začali navštěvovat dentální hygienu i o tom, jak nám prevence pomohla v tom, aby sin zvládl chodit k zubaři sám a bez obav.

Ráda bych se s vámi podělila o naše zkušenosti na cestě k samostatnosti při návštěvách zubaře. V článku se zaměřím na to, jak jsme pomocí nácviků zvládli samotná zubní ošetření, v navazujícím textu se budu věnovat i tomu, jak jsme se začali věnovat dentální hygieně, která se postupem času stala pravidelnou součástí synovy péče o zuby.

„Asi každý autista nebo člověk s ADHD zažil nějaké hloupé řeči od známých, rodiny, kamarádů. Je to otravné, ale řeknete si: ,No jo, očividně tomu nerozumí a co jiného by pak znal než ty stereotypy.‘ A snažíte se vysvětlovat. Horší je, když se vám to stane s lékařem."

„U lékařů potřebuji, aby dopředu říkali, co se bude dít, co se mnou budou dělat. Také aby všechno vysvětlili nejlíp sami, abych se musela ptát co nejmíň, protože pokud otázku nebudu mít připravenou předem, v tu chvíli mě žádná nenapadne." - přečtěte si o zkušenostech ženy s Aspergerovým syndromem s lékařskou péčí.