České speciální školství po dokončení ZŠ pohledem studenta: Mýty, zkušenosti a realita

České školství — zvláště jeho speciální segment — je mnohdy obestřeno mýty, nepochopením a zkreslenými představami. Tyto představy často přetrvávají i mezi rodiči dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Jako někdo, kdo prošel několika typy dvouletých oborů, včetně praktické školy, obchodní školy a oboru provozních služeb, bych se s vámi chtěl podělit o své zkušenosti. Do studia do 26 se mě snažilo zatlačit okolí, ale díky podpoře třídní učitelky se tak nakonec nestalo. 

Zarážející očekávání: „Studuj do šestadvaceti“ 

Když jsem byl na střední škole, všiml jsem si, že v české společnosti existuje určitý tlak na to, aby mladí lidé ve speciálním školství setrvali co nejdéle — ideálně až do věku 26 let. Lidé v mém okolí mi často říkali věty jako: „My jsme měli školu jako prázdniny“ nebo „Co by za to jiní dali, aby mohli dál studovat.“ Tyto výroky ale spíše odrážely osobní zkušenosti mluvčích než realitu mého studia. 

Pro mnohé neurotypické lidi je škola spojena s obdobím bezstarostnosti, mládí a osobního růstu. Jenže pro mě — a věřím, že i pro mnohé další s odlišným nastavením — může být školní docházka spojená spíše s tlakem, nejistotou a psychickou zátěží. 

Mýty o speciálním školství, které jsem slýchal, a jejich rozklad 

Mýtus 1: Speciální školy jsou nenáročné 

Realita: Speciální škola není synonymem pro „nicnedělání“. I zde se dávají úkoly, a to pravidelně.  

Mýtus 2: Studium po dosažení plnoletosti je prodloužené mládí 

Realita: Starší generace často romantizuje školní léta, jenže ne každému školní docházka přináší pocity jistoty nebo radosti. Pro některé může být škola obdobím zátěže a nepřijetí. 

Mýtus 3: V dvouletých oborech je více času na sebe 

Realita: Mé dvouleté obory byly náročné. Obchodní škola vyžadovala psaní všemi deseti, učební plán byl náročný a podobný maturitnímu oboru. Předměty jako účetnictví nebo hospodářské výpočty vyžadovaly soustředění a velké úsilí. Domácí úkoly byly samozřejmostí — někdy jsem dostal i tři v jeden den.  

Praktická škola dvouletá: stručné přiblížení 

Praktická škola dvouletá poskytuje nižší střední vzdělání (ISCED 2C). Absolventi nedostávají výuční list, ale závěrečné vysvědčení. Předměty zahrnují rodinnou a zdravotní výchovu, umělecké předměty (hudební, výtvarná výchova), a důraz je kladen na praktické dovednosti a posilování základních znalostí. Akce, exkurze a návštěvy knihoven byly součástí výuky. 

Porovnání: Obchodní škola, praktická škola, provozní služby 

• Praktická škola jednoletá (ISCED 2C): Základní praktické dovednosti, bez výučního listu.

• Praktická škola dvouletá (ISCED 2C): Základní praktické dovednosti, bez výučního listu. 

• Provozní služby (ISCED 3C): Vyšší úroveň, zakončena výučním listem. 

• Obchodní škola (ISCED 3C): Dvouletý obor bez výučního listu, ale s náročným učivem. Vyžaduje mimo jiné psaní všemi deseti a zvládnutí odborných předmětů jako účetnictví.  

Nesprávné zaměňování těchto oborů (např. tvrzení, že „provozní služby jsou totéž jako praktická škola, jen lepší“) ukazuje, jak málo je toto vzdělávání široké veřejnosti známé a srozumitelné. V praxi nejde o „lepší variantu“ – ale o jiný typ vzdělání pro jinak připravené žáky. Provozní služby nejsou vhodné pro žáky, kteří potřebují výuku v chráněném nebo silně přizpůsobeném prostředí (např. žáci se středně těžkou poruchou intelektu nebo s vyššími nároky na podporu). Oproti tomu praktická škola dvouletá má jiný účel – nevede žáka k přípravě na profesi, ale k rozvoji každodenních dovedností. 

Psychické a fyzické nároky 

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že ani dvouleté obory nejsou bez stresu. Některé mé spolužačky se v hodinách matematiky pravidelně rozplakaly kvůli obavám ze známek. Jeden spolužák na internátě zoufale křičel, že není dobrý v matematice, ale místo pochopení slyšel: „Ale jsi dobrý.“ Studentovi se ale ani poté ve výuce nedařilo. Takové momenty ukazují, jak silný může být tlak ať už vnitřní, či vnější na studenty i v tzv. méně náročných oborech. 

Co z toho za mě vyplývá? 

Je třeba, aby rodiče, pedagogové i širší veřejnost připustili komplexitu českého školství. Neexistuje univerzální cesta — a delší studium není nutně známkou vyšší hodnoty nebo kvality. V mém případě jsem si uvědomil, že formální vzdělání není jedinou cestou, jak se rozvíjet. Připravuji se na práci v chráněné dílně v oblasti administrativy — což může být práce přihlížející na individualitu.  

Ne každý student se ve školním systému cítí komfortně. Ne každý má z formálního vzdělávání přínos. A ne každý touží po „prodlouženém mládí“ skrze školu. Mějme to na paměti, když mluvíme o školství — a zvlášť o školství speciálním. 

👇  Více informací o chráněném a otevřeném trhu práce i o možnostech podpory při hledání zaměstnaní se dočtete v návazných článcích.