Co musíme denně překonávat na cestě za vzděláním: Vnímání inkluze z pohledu žáků s PAS, jejich rodičů a učitelů

Výzkumu se zúčastnili tři žáci (z toho jeden odpovídal retrospektivně, protože je již studentem vysoké školy), tři pedagožky vyučující na druhém stupni základní školy a dvě matky žáků s PAS. V článku se podíváme na to, v čem se jejich názory shodují, v čem se liší a jaké podněty a inspirace z toho můžeme vyvodit pro lepší soužití ve škole.

👉 Celý text najdete také ve slovenském jazyce. 

Pohled žáků s poruchami autistického spektra

Mnohé aspekty školního života vnímají žáci s PAS (kteří se výzkumu zúčastnili) pozitivně, zároveň však upozorňují na konkrétní výzvy. Domácí úkoly pro některé z nich představují obtížně zvládnutelnou část dne, zatímco strukturovaný rozvrh jim pomáhá lépe se orientovat. Jak říká jeden ze žáků, rád si pamatuje přesné kroky dne – což potvrzuje, jak důležité je pro ně jasné a předvídatelné prostředí.

„Je zajímavé, že kvůli mně dělali i obrázky, kde bylo nakreslené, kdy bude přestávka, kde mají konkrétní věci své místo a podobně. Opravdu to bylo fajn a hodně to pomohlo i ostatním.“

(Timotej, 25 let, student s PAS)

Zkušenosti se sociálními vztahy jsou různé. Všichni zúčastnění žáci se ve škole cítí přijímaní, zejména ze strany učitelů, kontakt se spolužáky však bývá náročnější. Dva z nich uvádějí, že se většinu času baví sami a mají jen omezený okruh kamarádů. Objevují se i situace blízké šikaně – provokace či nepochopení jejich potřeb, například citlivosti na hluk, což může vést k pocitům izolace.

Mezi nejčastěji uváděné výzvy patří obtíže se soustředěním na výklad učitele, zejména pokud je dlouhý nebo málo názorný. Problémem bývá také hluk ve třídě a nepřehledné situace, například při dělení třídy do skupin.

„Stresují mě písemky, na které nejsem úplně připravený, nebo když všichni mluví najednou a já neslyším nic od učitele. Já musím poslouchat, abych chápal. Cítím se dost vystresovaně, někdy i zakřičím: Haló, ticho!“

(Daniel, 14 let, žák s PAS)

Podpora ze strany učitelů a asistentů hraje klíčovou roli. Žáci oceňují, že se na ně mohou kdykoli obrátit a dostanou vysvětlení či pomoc. Asistent pedagoga jim pomáhá nejen během výuky, ale také při zvládání náročnějších situací. V některých případech, zejména na druhém stupni, však mohou žáci asistenta vnímat i jako překážku při budování sociálních vztahů.

„Moje asistentka, která byla zároveň učitelkou v důchodu, byla ke mně milá, ale ke spolužákům byla trochu přísnější. Neustále je napomínala, což možná také vytvářelo určitou bariéru.“

(Timotej, 25 let, student s PAS)

Někteří žáci zároveň uvádějí, že už dokážou zvládat stres i sami, bez potřeby opustit třídu – což svědčí o tom, že si postupně budují vlastní strategie zvládání.

Pohled rodičů žáků s poruchami autistického spektra

Rodiče upozorňují na více výzev, které jejich děti ve škole zažívají – zejména v oblasti učení a sociálních vztahů. Za velmi stresující považují nečekané změny v rozvrhu, suplování nebo přesuny mezi třídami. Tyto situace u dětí často vyvolávají úzkost, hněv či úplné znejistění. Obtíže nastávají také při organizaci učení – pokud dítě nestíhá psát poznámky nebo nedostane předem připravené materiály, může to vést až k silným emočním reakcím.

V oblasti sociálních vztahů rodiče vnímají především osamělost svých dětí a slabší propojení s vrstevníky. Objevují se i posměšky a provokace ze strany spolužáků, přičemž škola podle rodičů nevěnuje dostatečnou pozornost budování bezpečných vztahů. Dalším zdrojem nepohody je smyslové přetížení – hluk ve třídě, křik nebo nepříjemné prostředí způsobují u dětí napětí, nervozitu a v některých případech až panické reakce.

„Největší problém byl na prvním stupni – hluk, čekání ve frontě na oběd, školní družina. Adrián často dostával záchvaty vzteku a učitelé si s tím nevěděli rady. Spolužáci ho někdy provokovali, což situaci ještě zhoršovalo.“

(Martina, matka žáka s PAS)

Pozitivní zkušenosti mají rodiče zejména tam, kde dětem pomáhají asistenti, učitelé používají vizuální pomůcky a individuální přístup. Situace se někdy zhoršuje na druhém stupni, pokud chybí asistent nebo pokud učitelé nedokážou přiměřeně reagovat na specifické potřeby žáka. Přesto rodiče oceňují ty učitele, kteří dokážou vytvořit klidné a předvídatelné prostředí – poskytnou dostatek času na písemky, rozdělí úkoly do menších kroků nebo jasně strukturovaně vedou výuku, což u žáků s PAS výrazně snižuje stres.

Rodiče vnímají snahu učitelů přizpůsobit se, podle nich jim však často chybí podpora a hlubší porozumění autismu. Zdůrazňují potřebu lepší spolupráce mezi odborníky ve škole – školním psychologem, speciálním pedagogem, asistentem – a aktivnější komunikace mezi všemi, kteří s dítětem pracují.

„Když syn začal chodit do běžné základní školy, kde tehdy neměli speciální přístupy, někteří učitelé nechtěli pochopit, proč může mít sluchátka kvůli hluku. Každé dítě má jiné potřeby a je třeba je respektovat. Komunikace mezi odborníky ve škole je velmi slabá. Psala jsem třem různým učitelům s nějakým problémem, ale chtějí po mně, abych si to řešila sama.“

(Kristína, matka dvou dětí s PAS)

Jaká opatření rodiče navrhují:

– Zavedení vizuálních rozvrhů,
– dostupnost klidného místa pro zklidnění,
– aktivity na podporu empatie mezi spolužáky,
– školení pro učitele o poruchách autistického spektra,
– větší flexibilitu ve výuce a posílení spolupráce mezi školou a rodiči.

Pohled pedagoga

Pedagogové vnímají inkluzi žáků s PAS jako náročnou, zejména kvůli specifickým výzvám. Při výuce těchto žáků často zápasí s udržením jejich pozornosti, rychlým tempem výuky a frustrací žáků, když nerozumějí zadání. Sociální vztahy jsou další oblastí, která přináší obtíže. Zejména na druhém stupni se žáci s PAS často cítí osaměle nebo vyčleněně. Někteří se stydí za to, že mají asistenta, což snižuje jejich ochotu přijmout pomoc.

„Na druhém stupni je to už jiné, více tyto žáky vyčleňují. Důležitý je první stupeň. Když děti vidí, že učitel nemá problém s tím žákem komunikovat, působí jako vzor.“

(Terézia, pedagožka)

Překážky vznikají také kvůli nadměrnému hluku ve třídě, velkému počtu žáků či složité organizaci výletů a dalších aktivit, kde chybí dostatečná podpora nebo personál. Za velmi přínosné považují pedagogové situace, kdy mají k dispozici asistenta nebo speciálního pedagoga. Ne všechny třídy však takovou pomoc mají – zejména ne výchovné předměty nebo odpolední vyučování. Všichni pedagogové se shodují, že podpůrný tým je pro úspěšnou integraci klíčový.

„Právě ty poslední hodiny bývají někdy kritické, protože tito žáci jsou už unavení a přetížení. Ale z organizačních důvodů není možné, aby tam asistent byl na každé hodině.“

(Zdena, pedagožka)

Jako účinné strategie se ukazují například vizualizace, rozdělení učiva na menší části, včasné upozornění na písemky, možnost pracovat samostatně či důraz na motivaci a pochvalu. Mnozí pedagogové se snaží přizpůsobit učivo i hodnocení, bez systematické podpory je to však v běžné třídě velmi náročné.

Otevřeně přiznávají, že se necítí dostatečně připraveni na práci se žáky s PAS. Informace a materiály si často musí vyhledávat sami, školení je málo nebo nejsou dostačující. Chybí také jasné rozdělení rolí mezi učiteli a asistenty, což snižuje efektivitu spolupráce. Jako slabé místo vnímají i to, že mezi kolegy téměř neprobíhá výměna zkušeností. Navíc mají omezený přístup k vhodným didaktickým pomůckám, zejména pokud vyučují ve velkých třídách.

„Máme nedostatek materiálů, všechno si musím vyhledávat a připravovat sama. Často bych chtěla hodinu přizpůsobit tomu žákovi, ale jednoduše na to není dostatek prostoru.“

(Jana, pedagožka)

Jaká opatření navrhují pedagogové:

– Menší třídy (např. do 15 žáků),
– více asistentů ve třídách,
– školení zaměřená přímo na poruchy autistického spektra,
– pravidelné vzdělávání spolužáků v této problematice,
– praktickou výměnu zkušeností mezi učiteli,
– inspiraci zahraničními modely a stabilnější přístup k inkluzi.

Co všichni vnímají stejně?

Bez ohledu na roli se všichni shodli na jednom: podpora učitele a asistenta pedagoga je klíčová. Žáci oceňovali, když jim učitel trpělivě vysvětluje učivo, kterému nerozuměli. Rodiče i učitelky zdůrazňovali, jak důležité je, aby byl ve třídě přítomen asistent. Právě ten často pomáhá dítěti cítit se bezpečně a zvládat výuku bez zbytečného stresu.

Dalším společným tématem byla citlivost žáků s PAS na hluk, nečekané změny v rozvrhu a potřeba jasné struktury. Všichni zúčastnění vnímali, že klidné, stabilní a předvídatelné prostředí výrazně pomáhá dětem cítit se ve škole lépe a soustředit se na učení.

V čem se jejich pohledy liší?

Zatímco žáci často popisovali školu jako příjemné místo, rodiče viděli i odvrácenou stránku – vnímali, že se jejich děti někdy cítí osaměle nebo nejsou kolektivem zcela přijaty. Měli pocit, že spolužáci nerozumějí specifikům chování jejich dítěte nebo je netolerují.

Učitelky se ve svých vyjádřeních soustředily především na praktické překážky – velké třídy, málo času, nedostatek materiálů či nejasná pravidla při rozdělování práce mezi učitele a asistenta. Některé otevřeně přiznaly, že inkluze je náročná a bez systematické podpory ji není snadné dlouhodobě zvládat.

Rozdílné byly také názory na komunikaci. Rodiče měli často pocit, že musí škole opakovaně připomínat potřeby svého dítěte. Naopak učitelé vnímali, že mnohé problémy musí řešit sami, bez výraznější podpory nebo zpětné vazby.

Jak se mohou lépe pochopit?

Každý zúčastněný vidí situaci ze své perspektivy, všem však v konečném důsledku jde o totéž – aby se děti ve škole cítily dobře a rozvíjely se.

Fungující inkluze není jen o pravidlech, ale především o spolupráci, důvěře a otevřené komunikaci mezi školou a rodinou. Jen tak se podaří vytvořit prostředí, kde se každý žák může rozvíjet podle svých potřeb a schopností.

Vzkaz budoucím pedagogům žáků s PAS

„Jsou to krásné osobnosti, které mají úplně jiné vnímání světa a dokážou vás okouzlit. Nebojte se, snažte se je přijmout. Ne všechna slova, která řeknou, myslí doslova. Neznamenají útok na učitele. Ten žák se jen snaží vyjádřit své pocity, ale neví jak.“

(Terézia, pedagožka)

Článek vznikl na základě diplomové práce – Ivana Masarovičová: Inkluzívne vzdelávanie žiakov s poruchami autistického spektra v základnej škole: Výzvy a prekonávanie prekážok z pohľadu žiakov, rodičov a učiteľov.