Když jste autista s ADHD, odehrává se ve vás neustále vnitřní boj

Co si pamatuji, vždycky jsem toužila po dvou zcela protichůdných věcech zároveň. Jít ven s přáteli a být sama, cestovat a zároveň být ve známém prostředí, navštěvovat různé akce a být doma a číst si.

 Ať už jsem se rozhodla jakkoli, vždycky jedna moje část byla nespokojená. Až jako dospělá jsem si uvědomila, že jiní lidé v sobě takovouto změť protichůdných tužeb nemají. Ale teprve, když jsem zhlédla video ^[1] od autistické youtuberky s ADHD Yo Samdy Sam, došlo mi, že se to děje proto, že moje „autistická část“ a „ADHD část“ vždycky chtějí nebo potřebují úplně jiné věci.

„Ten vnitřní konflikt je k zbláznění“

Je odhadováno, že asi 40–70 % autistických dětí má zároveň i ADHD, a 12,4 % dětí s ADHD jsou zároveň autisté.^[2] Je to tak běžné, že komunita neurodivergentních lidí začala vytvářet zkratky pro kombinaci obou stavů: AuDHD, AutDHD a další. O lidech, kteří jsou autističtí a zároveň mají ADHD, je zatím k dispozici velmi málo informací, a přitom je pro nás tak důležité pochopit naši rozporuplnou povahu.

Autismus a ADHD mají některé společné rysy – například exekutivní dysfunkci. Existuje ale mnoho rysů, které jsou zcela opačné. Ty se mohou navzájem maskovat, takže může být překážkou pro to vůbec získat diagnózu.

Například já kvůli ADHD (s projevy hyperaktivity) vyžaduji neustálou stimulaci. Na druhou stranu kvůli autismu se můžu snadno dostat do stavu smyslového přetížení, takže se podnětům vyhýbám. Můžu dokonce mít příliš mnoho a příliš málo stimulace zároveň.

Tyto mé zkušenosti shrnuje i jeden z komentářů k videu Yo Samdy Sam, který uvádí následující: „Ten vnitřní konflikt je k zbláznění. Všechny věci, díky kterým se cítím nejvíce naživu, mě rychle vyčerpávají. Ale pokud žiju klidným životem a vyhýbám se přetížení, dostanu se do deprese kvůli nedostatečné stimulaci. Když dělám důležitá životní rozhodnutí, je to jako rozhodovat se, kterým způsobem se chci zhroutit.“

Když je jedna část „spokojená“, druhá se stává zřetelnější

Youtuberka si všimla také jedné zajímavé věci. Když si vyrazí ven a potřeby její „ADHD části“ jsou naplněny, její autistické rysy se stávají výraznějšími. Ale když zůstane doma, kde její autistická stránka může mít to, co potřebuje, ale najednou se zase více projevují její ADHD rysy. Když jsem o tom přemýšlela, všimla jsem si, že se mi děje totéž.

To, která moje část měla navrch, se v různých obdobích mého života lišilo. Jako dítě jsem obvykle ráda zůstávala ve svém pokoji a četla si. Jako náctiletá jsem téměř vždy dělala to, co chtěla moje ADHD část - vrhala jsem se po hlavě do jakékoli akce, která se kolem odehrávala – ať už to byl výlet na lyže, kempování nebo letní tábor s Brontosaury strávený sázením stromů nebo opravou starého hradu.

A jako dospělé mi došla mentální síla překonávat úzkosti, kterou ve mně účast na různých akcích vyvolává, a musela jsem se vrátit ke klidnému způsobu života – i když vášeň pro to, být aktivní a v pohybu, nikdy nezmizela. Stále po těchhle věcech toužím. Zoufale mi chybí.

Která z nich jsem ve skutečnosti?

Vždy jsem se více ztotožňovala se svou ADHD stránkou, dlouho předtím, než jsem věděla, že mám tyto dvě diagnózy. Považuji její touhy za „správné“. Za to, co mě dělá tím, kým jsem. Ale už více než 15 let nejsem tím, kým se hluboko uvnitř cítím být.

Když jsem přestala být schopná jezdit na výlety a letní tábory, vzít batoh a vyrazit na několik dní do přírody, měla jsem pocit, jako bych přišla o část sebe samé. A tahle část mi strašně chybí. Když jsem ztratila schopnost cestovat do zahraničí, tenhle pocit ztráty se ještě prohloubil. Stále doufám, že se mi tyhle možnosti vrátí a že si ještě někdy budu připadat celá.

Ale když píšu tato slova, uvědomuji si, že moje autistická stránka a její touhy – jako například celé hodiny číst – jsou stejně tak „já“ a stejně tak cenné jako ta část, která je vždy připravena vyrazit za dobrodružstvím. Jsem obojím. A tohle uvědomění mi konečně přináší alespoň nějaký vnitřní klid.

Článek původně vyšel v angličtině na blogu helen-olivier.com.