heart icon

Líbí se vám naše práce?

Podpořte web AutismPort a pomozte společně s námi světu porozumět autismu a lidem s autismem porozumět světu.

Vaší pomoci si velmi vážíme.

Pomůžu vám
Autismport
0
Všechny novinky
NovéPřečtené
      další aktuality
      další aktuality
      • aktuality
      • o autismu
        Typické projevy Typické projevyPříčiny autismu Příčiny autismuMozek MozekDiagnostika DiagnostikaAutismus v číslech Autismus v číslechPřidružené obtíže Přidružené obtížePodpora a služby Podpora a službyRodina RodinaTerapie TerapieVzdělávání VzděláváníSelfadvokacie SelfadvokacieZdraví ZdravíSpánek Spánek
      • časté dotazy
         Intervence, terapie a léčbaVzdělávání VzděláváníVztahy v rodině, výchova a komunikace Vztahy v rodině, výchova a komunikaceSociální služby Sociální službyZaměstnání ZaměstnáníSociální a finanční podpora Sociální a finanční podporaZdravotní problematika Zdravotní problematikaOdpovědi lidí s autismem Odpovědi lidí s autismemJiné Jiné
      • místa podpory
      • testy
      0
      Všechny novinky
      NovéPřečtené
          další aktuality
          další aktuality
           napište nám
           podpořte nás

          Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám

          This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.

          NAPIŠTE NÁM
          kontaktyo projektuautořiPrávní informaceDotazník
          nastavení cookies
          cookies
          © 2025 Národní ústav pro autismus, z.ú.,
          všechna práva vyhrazena
          Preference cookies: pro nejpohodlnější prohlížení webu
          Aby naše webové stránky zůstaly tak, jak je znáte, potřebujeme od Vás souhlas se zpracováním souborů cookies tj. malých souborů, které se Vám ukládají v prohlížeči. Slibujeme, že Vaše data u nás budou v bezpečí.

          Nechcete-li i přes to uchovávání dat povolit, stačí .
          Technické, pro základní funkčnost stránek
          Nutné cookies pro správnou funkčnost webu. Data se automaticky mažou po Vašem odchodu.
          Analytické, pro analýzu a optimalizaci webu
          Abychom byli schopni pro Vás stránky optimalizovat a zpříjemnit tak Vaši návštěvu. Díky těmto datům víme, co Vás na stránce nejvíce a nejméně zaujalo. Tento sběr je plně anonymní.
          Preferenční, pro zobrazení stránek na míru
          Díky preferenčím cookies Vám dokážeme stránky zobrazit např. ve Vašem jazyce, nebudete tedy muset zbytečně překlikávat.
          Marketingové, pro zkrocení nerelevantní reklamy
          Díky souhlasu s touto částí jsme schopni zobrazovat reklamu na naše produkty. Nebude Vás tedy pronásledovat otravná nerelevantní reklama.
          Více o uchovávání souborů cookies
          1. Domů
          2. Vše o autismu
          3. Rodina
          4. Rodiče
          5. Co bych si bývala přála o autismu vědět dřív

          Co bych si bývala přála o autismu vědět dřív

          Autor:
          Mgr. Zuzana Dvořáčková
          Datum publikace
          28. 10. 2024
          Aktualizováno
          28. 10. 2024
          sdílet:

          • Informace
          • Články
          Typické projevyTypické projevy
          Zájmy a hraSociální chováníSenzorická integraceOpakující se chováníKomunikaceEmoční reaktivitaAdaptabilita
          Příčiny autismuPříčiny autismu
          Genetika
          MozekMozek
          NeurobiologieSpecifika myšleníIntelekt
          DiagnostikaDiagnostika
          Testy a testovací metodyProces diagnózyScreening
          Autismus v číslechAutismus v číslech
          Přidružené obtížePřidružené obtíže
          Podpora a službyPodpora a služby
          Asistenční službyKonzultacePobytové službyJak najít adekvátní podporu?Včasná intervenceSvéprávnostSociální rehabilitaceFinanční a sociální podporaPrávní podporaOdlehčovací služby
          RodinaRodina
          Sourozenci osob s PASRodičovství osob s PASRodiče
          TerapieTerapie
          Sociálně komunikační nácvikyDílčí metodyABAPsychoterapieLogopedieAugmentativní a alternativní komunikace
          VzděláváníVzdělávání
          Vysoká školaStřední školaZákladní školaMateřská škola a předškolní vzděláváníPedagogŽáci a studentiLegislativa
          SelfadvokacieSelfadvokacie
          ZdravíZdraví
          Gastrointestinální systémSexualitaDuševní pohodaVitamínyZdraví a autismus
          SpánekSpánek
          Sourozenci osob s PASRodičovství osob s PASRodiče
          Co bych si bývala přála o autismu vědět dřív

          Občas mě napadá, že jsem některé věci související s autismem měla vědět dřív. Kdybych je totiž věděla, tak bych se dost pravděpodobně mnohem méně trápila. Asi by mě, zejména v začátcích s diagnózou, svíral trochu menší strach. Jenže uspěchat se nedá nic a cesta k pochopení autismu je dlouhá.

          Jako rodiče si musíme postupně projít všechny fáze vedoucí k přijetí odlišnosti, a to se děje u každého tak trochu v jiném tempu. Takže se dá vlastně docela dobře říct, že i kdybych měla tehdy všechny ty znalosti, co mám dnes, naservírované pod nosem, dost možná by je moje hlava neslyšela.

          Ať je to jakkoliv, ráda bych chápala mnohem, mnohem dříve, že:

          1. Mnoho projevů autismu může odeznít s posunem ve vývoji. Nemálo zásadních změn se stalo doslova ze dne na den. Jednou znich bylo, že syn přestal potřebovat plenky. Dlouhodobý trénink přinesl ovoce až ve chvíli, kdy se propojil s neurologickou zralostí, a to se pak děly doslova zázraky ze dne na den.
          2. Autismus není v konečném důsledku to, co činí život člověka šťastným nebo nešťastným. Mnohem důležitější je vnitřní postoj. Vybudovat si dovednost radovat se z maličkostí, i z těch nejdrobnějších pokroků, a na výzvy s autismem spojené pohlížet optimisticky s vírou, že je syn zvládne, mi výrazně pomáhají ke štěstí. Nemám stoprocentní úspěšnost a taky někdy propadám beznaději, ale je to spíš chvilkové. Syn mě už navíc tolikrát přesvědčil, že zvládne víc, než čekám; proto je pro mě mnohem snazší setrvat v té víře, že to půjde.
          3. I když propady, kritické situace a nejrůznější těžší časy jsou těžké, nikdy netrvají věčně. Radost, kterou mi syn přináší, mnohonásobně převyšuje pocity zmaru a smutku, které v oněch těžších obdobích prožívám. Čím starší je, tím je ta sinusoida propadů a zlepšení pozvolnější. Pořád je to houpačka, ale už ne tak divoká.
          4. Trápit se strachem z budoucnosti sice je nevyhnutelné, ale nemělo by se to moc přehánět. Všichni se bojíme. Nejdřív toho, jak a jestli se dítě naučí sebeobsluze, jestli začne mluvit, lépe jíst. Pak se strach přesune na docházku do školky, do školy, aby se následně řešila samostatnost v životě, bydlení. Pořád tu je něco, z čeho máme strach. Ten strach neodmítám, ale spíš, než se v něm jen utápět mi dává smysl konstruktivně pracovat na tom, aby se nenaplnil. Zároveň spousta věcí, kterých jsem se hodně bála, vůbec nenastala. Proto se nikdy nechci vzdávat dopředu, a proto tomu strachu nechci ani věnovat moc prostoru.
          5. Mým hlavním úkolem je poskytnout synovi pocit bezpečí a přijetí. Teprve na tom se staví všechno ostatní. Hodně jsem pracovala na jeho dovednostech, hodně jsem se ho snažila všemožně posouvat. Zpětně hodnotím, že to nebylo špatně, ale nemusela jsem být tak vyplašená, že nám běží čas. Každé dítě má své tempo, a pokud má potenciál se učit a nepřekáží mu v tom cokoliv závažného, stane se to. Potřebuje na to ale cítit, že nic není špatně. Že jsme tu pro něj, že přijímáme, co přichází, se všemi chybami, omyly a nedokonalostmi.
          6. Autismus nesmí být tím jediným, kolem čeho se náš život točí. Byly doby, kdy jsem na sebe a své zájmy a potřeby docela rezignovala, což mě taky patřičně doběhlo nejen v podobě psychického, ale i fyzického vyčerpání. Udělám maximum pro to, abych syna podpořila, svou energii tomu z velké části věnuju, ale už jsem se naučila, že diagnóza nemůže být středobodem všeho. V životě se navíc staly a ještě stanou situace, které mi ukazují, že autismus je v životě opravdu malý, ne-li občas ten nejmenší, problém (pokud bychom ho problémem vůbec nazvali).
          7. I navzdory této diagnóze nás společně čekají nezapomenutelné okamžiky; ještě mockrát budu na syna právem hrdá. Způsob, jakým nás rodiče děti na spektru odměňují, je jiný, jedinečný a často velmi silný. Dokonce si myslím, že zmíněné nezapomenutelné okamžiky jsou o to silnější, že je prožívám díky synovi, který to odmala měl vzhledem ke své symptomatice těžké a pro kterého jsou běžné dny plné překážek, které ani nemusíme vidět.
          8. Za pár let bude autismus natolik pevnou součástí naší rodiny, že mi ani nepřijde, že by to mělo být jinak. Je to zvláštní, ale je to tak. Když se dnes stane, že někdo v okolí komentuje synovy nezvyklé projevy nebo komunikaci, když se pozastavuje nad něčím s autismem spojeným, někdy mě to až překvapí. Odlišnosti jsou totiž součástí našeho života a jsou něčím, nad čím už málokdy přemýšlím. Platí, myšleno v tom nejlepším slova smyslu, že člověk si zvykne na všechno.
          9. Navzdory dveřím, které autismus díky své náročnosti zavře, se nám můžou otevřít docela jiné a nečekaně krásné. Co bych bez synova autismu dnes dělala? Netuším. Vím ale, že jsem díky němu lepší máma. Přepsala jsem výchovné vzorce, které jsem sama v rodině načerpala, naučila jsem se mnohem větší trpělivosti a otevřenosti a setkala se s tolika skvělými lidmi! Jestli tohle není dar, tak už nevím. A byl to právě on, kdo mě naučil radovat se i z malých věcí. Tu dovednost, kterou v průběhu života mnoho lidí opouští.
          10. Nic se nesmí vzdát dopředu. Ani tam, kde se moc bojím, ani tam, kde mě to děsí. Vzdávat něco se synem dopředu znamená připravovat ho o šance. Věci se opravdu často vyvíjí jinak, než jsme si mysleli. Báli jsme se, že nebude mluvit. Jeho cesta k řeči nebyla snadná, ale dopadlo to dobře. Nemysleli jsme si, že zvládne běžnou školku. Miloval ji! Báli jsme se, že víc než do třetí třídy běžné základní školy to nezvládne. Je v osmičce a prospívá. Těch příkladů by bylo mnohem víc a vlastně vůbec nejlíp to shrnula maminka Michelle Rogers ze Států, když řekla: Když to vzdáme a nastavíme laťku dítěti nízko, ono ji bude následovat.“
          11. I ve stínu diagnózy zažijeme spoustu legrace. Humor je ohromně důležitý! Věřím navíc, že když jej dětem ukazujeme, když své dny plníme smíchem a legráckami, budou náš odlehčený přístup zrcadlit tak jako cokoliv jiného. To, jak dneska syn sám vytváří fórky, jak si z věcí nebo klidně i nás dělá legraci, mě moc baví. Nebereme se tak vážně a je nám v tom dobře.

          Nautis bannerNautis banner

          Návazné články

          Věty, které pečující rodič nepotřebuje slyšet
          31. 08. 2021
          „Je nádherné sledovat své dítě, jak se zlepšuje v dovednostech. Každý drobný úspěch, každý střípek nového porozumění, každá nová kapka naděje je něco, co žijeme naplno. Přesto tím naše cesta nekončí. Navíc se může kdykoliv zvrátit v propady. Takže když dneska slyším větu, která v tomto kontextu začíná slovy ,No vidíš…‘, netěším se na to, co bude následovat. Někdy opravdu stačí jen naslouchat."
          Co znamená být rodičem dítěte s PAS?
          15. 10. 2021
          „Být rodičem. Možná i vám to připadá přirozené tak, jako to přišlo vždy přirozené mně. Nepochybovala jsem o tom, že založím rodinu, měla jsem jasno v tom, jak se na to těším, a děti že bych chtěla nejspíš dvě. Ani ve snu mě nenapadlo, že by to takto nemuselo dopadnout."
          Autismus jako dětská diagnóza aneb Jak jsem se po vzoru společnosti nechala napálit
          22. 11. 2021
          Že je můj bratr autista, by mě nenapadlo ani ve snu. Tedy ne že bych o autismu do doby, kdy se v naší rodině začal řešit, měla nějaké hluboké znalosti, ale myslím, že tak nějak podvědomě jsem se snažila tuhle možnost z principu vyloučit. Vždyť můj bratr Martin je přece dávno dospělý a autismus se většinou diagnostikuje u dětí. Nebo ne?
          Život s dítětem na spektru jako jedna velká objevná jízda
          16. 02. 2022
          Myslím, že je dobře, že jedno z pravidel psychohygieny pro nás pečující rodiče zní: „Nehaste, co nehoří.“ Vzala jsem si to za své a řeším vždycky jen to, co je u nás zrovna aktuální. Zároveň jsem si za uplynulá léta, ve kterých jsem se učila (a stále učím) porozumět autismu a hlavně tomu, co to znamená u našeho syna, vypěstovala určitou odolnost.

          Názory

          Děkuji za článek od paní Dvorackove. Teď jsme na stejné lodi, já jakožto ergoterapeut pracující s dětmi s PAS a zároveň maminkou chlapce který má PAS. Paní Dvořáčková je jako pohlazením po duši.
          29. 10. 2024
          Viktorie
          Odpovědět