Komunikace dětí s PAS: Když slova nepřicházejí, ale porozumění ano

Poruchy autistického spektra patří mezi neurovývojové poruchy. Vznikají v důsledku atypického vývoje mozku a nervového systému a obvykle se projeví už v raném dětství. Ovlivňují komunikaci, sociální interakci, chování, pozornost, motoriku i kognitivní schopnosti, včetně řeči.  

„Často se kombinují s dalšími neurovývojovými poruchami, a proto nebývá jednoduché stanovit přesnou diagnózu v raném věku,“ vysvětluje úvodem klinická logopedka Mgr. Šárka Krátká Wagenknechtová. 

Dodává, že každé dítě s PAS je jiné. Velkou roli hraje míra kombinace s dalšími obtížemi i intelektová úroveň dítěte. Neverbální komunikace se u dětí s PAS může výrazně lišit od komunikace dětí neurotypických. Objevují se odlišnosti v očním kontaktu, mimice, gestikulaci, postoji těla, sdílení pozornosti i emočních projevech. Může se objevit například omezené ukazování. 

Celkově bývá neverbální komunikace méně spontánní, méně funkční a často atypická, což ovlivňuje schopnost navazovat vztahy a porozumět druhým. Ne všechny děti s PAS se rozmluví. Vývoj řeči je velmi individuální a závisí na mnoha faktorech. 

Paní logopedko, když dítě nemluví, znamená to, že nerozumí, nebo jen nemá potřebu mluvit? 

Šárka Krátká Wagenknechtová: Důvody, proč dítě nemluví, mohou být různé. Může řeči nerozumět, mít narušený receptivní jazyk a nechápat význam slov ani pokynů. Často nereaguje na jméno a neplní jednoduché instrukce. 

Jiná situace nastává, když dítě rozumí, ale řeč nevyužívá. Má opožděný, nebo narušený expresivní jazyk a komunikuje jinak, například gesty, ukazováním nebo tím, že dospělého dovede tam, kam potřebuje. Někdy spoléhá na to, že jeho potřeby budou pochopeny beze slov. 

Nemluvnost může souviset i s motorickými nebo senzorickými obtížemi, selektivním mutismem nebo jinými psychologickými faktory. 

Porozumění lze orientačně ověřit jednoduchými pokyny bez gest a kontextu. Pokud dítě smysluplně reaguje, ukazuje nebo plní instrukce, znamená to, že rozumí. Pokud nereaguje, může být potíž v porozumění nebo pozornosti. 

Rozmluví se všechny děti s poruchou autistického spektra, nebo je někdy důležitější jiná forma komunikace? 

Ne, všechny děti s PAS se rozmluví. Vývoj řeči je velmi individuální a závisí na mnoha faktorech, včetně intelektové úrovně a přítomnosti dalších obtíží. 

Cílem odborné péče proto nemusí být vždy mluvená řeč. Důležitější je vytvořit funkční komunikační systém. Alternativní a augmentativní metody komunikace, jako jsou obrázky, gesta nebo komunikační pomůcky, řeč nebrzdí. Naopak podporují rozvoj funkční komunikace jako takové. 

Zásadní je nečekat pasivně na řeč, ale aktivně podporovat komunikaci jakoukoli formou. 

Jak pracuje klinický logoped s dítětem, které nemluví nebo reaguje jen minimálně? 

Klinický logoped pracuje s kombinací metod zaměřených nejen na řeč (verbální komunikaci), ale také na porozumění, motivaci a alternativní komunikaci. Měl by být součástí širšího týmu odborníků. Dítě s PAS by se ideálně mělo dostat do komplexní péče, často včetně behaviorální terapie. 

Behaviorální terapie podporuje rozvoj žádoucích dovedností a snižuje problémové chování. Čas je zde velmi důležitý, čím dříve péče začne, tím lépe. 

V logopedické terapii se pracuje hravou formou. Vytvářejí se situace, kdy dítě potřebuje komunikovat, například pomocí gest nebo obrázků. Metody se vždy přizpůsobují potřebám dítěte a pokrok přichází postupně. 

Je důležité si uvědomit, že pokrok u neurovývojových poruch bývá pomalý, a ne vždy plynulý. 

Co byste poradila rodičům, kteří mají pocit, že jejich dítě nereaguje a logopedická péče zatím nepřináší výsledky? 

Pokud má rodič pocit, že je něco jinak, je na místě vyhledat odbornou pomoc. Prvním krokem bývá návštěva pediatra, který může doporučit další vyšetření. Na konzultace s klinickým logopedem není nikdy příliš brzy. Je důležité si uvědomit, že pokrok u neurovývojových poruch bývá pomalý, a ne vždy plynulý. Změny se často dějí v malých krocích, například v porozumění, očním kontaktu nebo spolupráci. 

Cílem není mluvená řeč za každou cenu, ale funkční komunikace. Každý způsob, kterým dítě dokáže vyjádřit svou potřebu, je důležitý. 

Tyto dovednosti je potřeba zapojovat do běžného života. Rodič je hlavním terapeutem dítěte a zároveň by měl myslet i na sebe. Frustrace je běžná. Pomoci může sdílení s ostatními rodiči, podpůrné skupiny i obyčejný odpočinek. 

Příběh Moniky Benešové a jejího dvanáctiletého syna Miroslava

Na začátku zkoušeli znaky i obrázky. Neosvědčily se. Postupně se proto přiklonili k intuitivní komunikaci, k naslouchání synovi a k tomu, aby ho opravdu viděli. Když s ním mluvili, stáli vždy čelem k němu, otázky byly krátké, věcné, jednoduché. Důležitý byl přímý pohled do očí a klid. 

Zkušenost s logopedickou péčí byla omezená. Setkání probíhala zhruba jednou za měsíc, a i když se logopedka snažila, pro syna to nebylo příliš přínosné. Potřebuje čas. Hodně času. Než něco řekne nebo udělá, musí si být jistý. Jakmile jistotu získá, nové dovednosti i slova opakuje s větší lehkostí. 

Dnes funguje komunikace částečně verbálně, svým vlastním způsobem. Syn si dokáže říct o pomoc nebo o jídlo. Rozhovory v běžném smyslu slova zatím nezvládá. Vyjádřit přání, pocity nebo myšlenky je běh na dlouhou trať. Přesto rodina cítí, že porozumění roste. Nejlépe se osvědčují přímé otázky a krátké, jednoduché pokyny. S věkem přichází větší schopnost chápat souvislosti. 

Velkým zlomem bylo stanovení diagnózy autismu, která rodičům dala odpovědi na některé otázky k chování jejich syna. Dnes je Mirkovi dvanáct let. Škola mu pomáhá. Začíná psát, pomalu i číst. To, co by se zvenčí mohlo zdát jako drobnost, je pro rodinu velký pokrok. A spolu s tím mají pocit, že se posouvá i jeho vnitřní svět. 

Velkou oporou je pro ně také setkávání s dalšími rodiči dětí s poruchou autistického spektra. Sdílení zkušeností, porozumění a vzájemná blízkost přinášejí úlevu nejen dětem, ale i dospělým.  

Rodičům, kteří jsou na začátku a mají pocit bezmoci, by vzkázali jediné: „ Mějte trpělivost a víru, že všechno má svůj čas. Přijetí dítěte takového, jaké je. A hlavně mu dejte bezpodmínečnou lásku. Chválit, podporovat, hledat společenství s těmi, kdo rozumějí. Protože cesta je dlouhá a nejde se po ní jít sám."

👉 Přečtěte si také 1 + 10 informací o alternativní a augmentativní komunikaci (AAK).

👉 Doporučujeme také článek o nácvicích sociálních a komunikačních dovedností, o logopedii u dětí s autismem a další návazné články uvedené níže.