Pohledem lidí na spektru...aneb „Jaký je to pocit, když je člověk smyslově hypersenzitivní?"

Jak lidé na spektru vnímají sami sebe, své emoce, prožitky, svou „jinakost"? Jak nahlížejí na to, jakou představu má jejich okolí a společnost o poruchách autistického spektra a jak o nich mluví? Odpovědi se dozvíte v sérii článků „Pohledem lidí na spektru... 

...aneb „Jaký je to pocit, když je člověk smyslově hypersenzitivní?"

Je těžké to srovnávat, když nevím, jaké to je, taková nebýt. Prostě všechno je intenzivnější. Z některých věcí mi je až fyzicky zle, třeba když vidím, jak jsou některé automapy barevné, tak se mi z toho chce zvracet nebo mě bolí hlava. Je to hodně unavující. Někdy se chci před vším zavřít někam, kde nebudu muset vnímat nic, zvlášť když mám pocit, že nedokážu nic ignorovat, jako kdyby moje hlava chtěla pojmout a zpracovat každý detail, který se kolem mě nachází. Je toho prostě moc najednou. (Eliška Kopicová) 

Já hypersenzitivní nejsem, takže nevím. (autor/ka si nepřeje zveřejnit jméno) 

Když budu mluvit za sebe, tak to popíšu jako bezmoc. Jestliže vnímáte něco, co druzí ani nevidí, necítí, neslyší, anebo vidí, cítí a slyší, ale nic to s nimi nedělá, je těžké vysvětlovat, co to obnáší. Ale i neautista si může dopřát simulaci takové situace, když se vystaví nejnepříjemnějším věcem naplno po dobu několika hodin. Je logické, že bude mnohem dříve fyzicky i psychicky vyčerpaný než člověk, který se těmto věcem nevystavil. A protože je toto citlivé vnímání neviditelné, je pro lidi těžké uvěřit, že my autisté můžeme být vyčerpáni na dřeň, aniž bychom denně vykládali vagony. Psychika má své limity a hranice. Každý je má jinde. Není to slabost. Je to nespravedlivé vyvážení organismu během narození. (autor/ka si nepřeje zveřejnit jméno)

Nemůžu si užívat ten komfort, když mozek filtruje informace, které zpracovává. Namísto toho mu to do vědomí hustí všechno najednou. A taky že si člověk občas připadá jako blázen, když upozorňuje okolí na nějaký smyslový podnět, který normální člověk nevnímá.(autor/ka si nepřeje zveřejnit jméno)

Je to úplně stejné jako pro někoho bez autismu. Například když je třeba něco moc hlasité, světlo moc ostré nebo něco páchne. Akorát já to snímám mnohem intenzivněji nebo to zaregistruji dřív. (autor/ka si nepřeje zveřejnit jméno)

Nevím, jaký je to pocit, když člověk není smyslově hypersenzitivní, takže se to dá těžko porovnat. Ovšem pro mě senzitiva znamená, že slyším každé šustnutí, dokonce i ultrazvukovou vysílačku pro hlodavce, že večer, když řídím, světla protijedoucích aut mi „vypalují“ díru do sítnice (musela jsem si koupit speciální brýle, které tlumí světlo). Ale zároveň cítím každou sebejemnější vůni květiny, která mě dostane do úplné extáze, nebo si vychutnávám některá oblíbená jídla s naprostým požitkem. Má to vždy svoje výhody i nevýhody, záleží na tom, nakolik si dokáže člověk dané prostředí přizpůsobit.