Autismus jako dětská diagnóza aneb Jak jsem se po vzoru společnosti nechala napálit
Že je můj bratr autista, by mě nenapadlo ani ve snu. Tedy ne že bych o autismu do doby, kdy se v naší rodině začal řešit, měla nějaké hluboké znalosti, ale myslím, že tak nějak podvědomě jsem se snažila tuhle možnost z principu vyloučit. Vždyť můj bratr Martin je přece dávno dospělý a autismus se většinou diagnostikuje u dětí. Nebo ne?
Aničky cesta ke správné diagnóze
Když si v pol. 90. let začala Pavla u své čtyřleté dcery všímat odlišností v chování, začala pátrat po správné diagnóze. A i když v té době existovaly v ČR o autismu jen omezené informace, které navíc nebylo možné dohledat na internetu, shodou okolností se Pavla s dcerkou dostala k jedné z mála tehdejších odbornic. Měli štěstí, díky kterému se v Aniččiných pěti letech dozvěděli správnou diagnózu a mohli s dcerkou začít správně pracovat.
Naše cesta k diagnóze - pohledem rodiče
„Náš Matýsek se narodil jako zdravé dítě, ale po roce jsme začali pozorovat drobné odlišnosti od ostatních dětí. V 18 měsících jsme dostali u dětské lékařky rodičovský screeningový dotazník. Nedopadli jsme nejlépe, Matýsek neuspěl ve třech oblastech, ale domluvili jsme se, že s psychiatrem ještě počkáme. Vypadal úplně normálně, udržoval oční kontakt, mysleli jsme, že je zřejmě jeho vývoj jen trochu opožděný."
Náročná cesta k přijetí diagnózy syna s PAS
„Od chvíle, kdy začala naše cesta za diagnózou a pomocí, mám velmi často pocit, že překážky na naší cestě jsou nekonečné. A získat diagnózu pro mě nekonečné bylo. Až po přijetí toho faktu jsem ale paradoxně zjistila, že to není to nejdůležitější a ráda bych o naší zkušenosti napsala trochu více."

Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám.

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.

NAPIŠTE NÁM
Tento web používá k chodu cookies.