Desková hra v jazyce Výměnného obrázkového komunikačního systému na téma Zvířata na statku
Hru vnímáme jako primární aktivitu dětí, která patří mezi hlavní a nejdůležitější činnost v jejich každodenním životě. Hra úzce souvisí s procesem učení a je jedním ze základních prostředků výchovy a vzdělávání. Jedním z pedagogických cílů je aktivní zapojení dítěte do hry. Velmi dobrým prostředkem k učení hrou jsou deskové hry.
Život s dítětem na spektru jako jedna velká objevná jízda
Myslím, že je dobře, že jedno z pravidel psychohygieny pro nás pečující rodiče zní: „Nehaste, co nehoří.“ Vzala jsem si to za své a řeším vždycky jen to, co je u nás zrovna aktuální. Zároveň jsem si za uplynulá léta, ve kterých jsem se učila (a stále učím) porozumět autismu a hlavně tomu, co to znamená u našeho syna, vypěstovala určitou odolnost.
„Cítím, že už jsem připravený zazářit” – říká medailemi ověnčený autistický plavec Honza
Jan Holub, dnes jednadvacetiletý muž na spektru, dokázal už ve dvou a půl letech sjet na lyžích černou sjezdovku. Úspěchy sklízel i v dalších sportech. Tím osudovým se pro něj i pro jeho rodinu ale stalo plavání, ve kterém sbírá medaile v Česku i v zahraničí, a to i přes omezení, která Honzovi přináší jeho diagnóza – porucha autistického spektra (PAS). I díky podpoře celé rodiny, trenérů, učitelů a v neposlední řadě Honzově tvrdé práci se prognóza, že Honza bude jen ležet na zemi a vydávat skřeky, nikdy nenaplnila. Dnes je Honza jediným zaregistrovaným plavcem, respektive sportovcem s poruchou autistického spektra v České republice. A svým příběhem, sdíleným prostřednictvím maminky Jany Holubové, inspiruje mnoho rodin s handicapovanými dětmi. I my jsme se vám rozhodli tento inspirativní příběh nabídnout a s Janou a Honzou Holubovými jsme natočili rozhovor. Můžete si jej přečíst na následujících řádcích nebo poslechnout v audiozáznamu. 
První dítě je na spektru. Co dál?
Byla jsem mámou, co chce mít určitě dvě děti. Po diagnóze u Kubíka se ale toto téma smrsklo na sérii vystrašených otázek. Co by bylo, kdyby přišlo druhé dítě? Mělo by taky autismus? Jak bych to zvládla? Jak bychom to ustáli všichni dohromady? Jak by se k tomu stavěl Kuba? Přišla by láska a sourozenecké pouto, nebo krize, žárlivost a agresivita? A ať už by to vypadalo jakkoliv – bylo by to na chvilku, nebo by to takové bývalo zůstalo? Kdo mi dá odpověď?
Oříšek, který se dá rozlousknout aneb Jak vybrat vhodný vánoční dárek pro autistu
Listopadem pro mě začíná období, kdy musím mozkové závity zapojit dvojnásob. Můj bratr Martin má totiž 11. listopadu svátek, zanedlouho poté následují Vánoce a už v únoru Martin slaví narozeniny. Pravdou je, že shánění vhodného vánočního dárku je alespoň pro některé blízké pravidelnou každoroční výzvou. Když je ale váš bratr autista, tak to celou náročnou misi ještě víc komplikuje.
Co znamená být rodičem dítěte s PAS?
„Být rodičem. Možná i vám to připadá přirozené tak, jako to přišlo vždy přirozené mně. Nepochybovala jsem o tom, že založím rodinu, měla jsem jasno v tom, jak se na to těším, a děti že bych chtěla nejspíš dvě. Ani ve snu mě nenapadlo, že by to takto nemuselo dopadnout."
Věty, které pečující rodič nepotřebuje slyšet
„Je nádherné sledovat své dítě, jak se zlepšuje v dovednostech. Každý drobný úspěch, každý střípek nového porozumění, každá nová kapka naděje je něco, co žijeme naplno. Přesto tím naše cesta nekončí. Navíc se může kdykoliv zvrátit v propady. Takže když dneska slyším větu, která v tomto kontextu začíná slovy ,No vidíš…‘, netěším se na to, co bude následovat. Někdy opravdu stačí jen naslouchat."
O jedné z životních proměn rodiče dítěte s autismem
„Je řada důvodů, pro které se dá můj život docela jednoznačně rozdělit na svět před Jakubem a ten druhý - s ním po boku, téměř neustále a intenzivně spolu. Jedním z těch zásadních je volný čas. Přístup k němu a následně i pocity z něj plynoucí jsou docela jiné než dřív. A právě k tomu bych chtěla říct pár slov, protože vím, že nejsem ani zdaleka jediná máma, která se s tímto pere."
Autistická matka aneb láska na ,,entou“
,,Najednou jsem zjistila, že dcerka absolutně ignoruje moje rutiny, můj spánek a rozhodla se převrátit náš život na ruby. Najednou všude ležely hromady věcí a do toho neustálý křik novorozeněte trpícího na koliky a reflux. Měla jsem pocit, že zešílím. Nesnáším křik, přesycení podněty, narušení rutiny a najednou nic nebylo dle zajetého pořádku. Nestíhala jsem se věnovat malé, natož sobě a manželovi, a vršily se jen výčitky, jaká jsem špatná matka, manželka a hospodyně."
Maminko, nemá roušku!
„Zkušenost s pandemií, izolací a neustálými změnami v opatřeních mi znovu ukázala, jak nás naše děti dokážou překvapit. Osobně jsem se hodně bála řady věcí. Jak synovi s PAS vysvětlím, že nemůže do školy a že nevím, kdy to skončí? Jak mu vysvětlím, proč se nosí roušky?  A jak mu reagovat na to, když sám zaznamená lhostejnost? Člověk nikdy neví, jak se s tím dítě s PAS popere. Světe div se, mé obavy se nenaplnily. Ani v jednom případě." 
O radosti aneb štěstí nepřijde „až“
„O autismu se často mluví jen v tom smyslu, že přináší obtíže. Také může zaznít, že jím někdo „trpí“ (formulace, na kterou jsem přímo alergická). Já sama taky říkávám, že život s autismem mého syna je zatraceně náročný. A ano, musíme překonávat obrovské množství překážek. Ale to je jen jedna stránka mince. V tomto článku bych se s vámi chtěla podělit o tu pozitivnější část."
Nečekané ztráty
„Co je pro mě a v důsledku i pro Kubu největší ztráta? Pokřivené vztahy. Že vám autismus protřídí přátele, je nejspíš poměrně známý fakt. Ale to je pro mě v pořádku. Jsou lidé, kteří nás naším životem provází, a občas prostě přijde moment, kdy se ta společná cesta rozejde. Může se to stát. Na co jsem ale připravená nebyla, jsou ztráty v rodině. Tam neočekáváte, že se vaše cesty rozejdou."
Terapie: Klíč je v rodině
„V souvislosti s autismem se často skloňuje slovo terapie. Je řada terapeutických směrů a i náš syn některé z nich využil. Přesto to dnes vnímám tak, že tohle všechno bylo a je jen doplněk větší a naprosto zásadní terapie. Ta velká terapeutická práce náleží především rodině a jejímu fungování. Což ale neznamená, že by to bylo nějak lehčí. Naopak, výchovu dítěte s autismem vidím jako velmi náročnou právě proto, že to znamená práci rodičů na sobě samých." 
O Kubíkovi a výchově - nevýchově
„Někteří říkají, jak jsem Kubíka dokázala dobře vychovat, což se mi zdá divné. Když jsem totiž na něj zkoušela různé doporučované výchovné postupy, tak to nefungovalo (...) Diagnóza nám dala vysvětlení a psycholog nás nasměroval. Nikdo nám nedal příručku s konkrétními postupy. Jak na vlastní dítě jsme si museli přijít sami."

Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám.

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.

NAPIŠTE NÁM