Pochyby o diagnóze
„Důvodem pro pochyby může být například maskování. Pokud člověk dlouhé roky maskuje, je pak těžké oddělit onu masku od svého pravého já. Jak můžeme totiž vědět, kým jsme, když se ze všech sil snažíme nebýt tak úplně sami sebou? A pokud už ani nevíme, co je část nás a co je jen maska, kterou nastavujeme ostatním, abychom zapadli, jak si můžeme být vůbec něčím jistí? Pak o správnosti diagnózy pochybujeme snadno."
Zjištění diagnózy
„Už od studia na vysoké škole jsem zvažovala, jestli bych neměla zajít k psychologovi, ale bála jsem se reakcí rodiny, nevěděla jsem, co čekat, jak to probíhá. Kromě strachu z lidí jsem se bála, že mě nepochopí, bude zlehčovat moje problémy, obviňovat mě, že si jen vymýšlím a nic mi není, přesvědčovat mě, že spousta lidí má vážnější problémy… Takhle jsem váhala asi deset let. Jednou v práci při ročním hodnocení jsem nedokázala se šéfem mluvit. To byl impuls, který mě přiměl se konečně někam objednat."
Neviditelná Poppy u psychiatra
Získat správnou diagnózu může být stresující a vyčerpávající. Své o tom ví i neviditelná Poppy, kterou klinický psycholog poslal na vyšetření k psychiatrovi. A návštěva u psychiatra dala Poppy pořádně zabrat. Více se dozvíte v dalším díle nevšedního komiksu, který je věnovaný ženám na spektru.
Život s Aspergerem? Náročný trénink, který nese ovoce
Diagnózy mám dvě, Aspergerův syndrom a poruchu aktivity a pozornosti (ADHD). S diagnózou ADHD jsem se vypořádala bez problémů. S Aspergerem je to horší. Stále se mi nedaří se s ním úplně srovnat a nejhorší je, že na něj žádné léky neexistují. Paradoxně se léčit ani nechcete, protože jste to prostě vy a bez Aspergera byste byli opravdu úplně někdo jiný!
Jak neviditelná Poppy přijala svou diagnózu
„Jmenuju se Poppy a mám Aspergerův syndrom. Jsem obyčejná holka, která má své koníčky, práci, přátele. Některé věci ale vnímám jinak, a kvůli tomu se můj život stává namáhavým a vyčerpávajícím. Chci vám přiblížit, jak prožívám situace, které jsou pro běžné lidi obyčejné a přirozené." - říká neviditelná Poppy, hrdinka komiksového seriálu, který je věnován ženám na spektru.
Od podezření k diagnóze
„Protože někteří považují oficiální diagnózu za nadbytečnou, i já o tom chvíli přemýšlela. Není to zbytečné nebo moc šílené? Může mi to nějak uškodit? Ale ukázalo se, že je spousta důvodů proč pro mě bude lepší vědět jistě, zda na autistickém spektru jsem, nebo ne."
Moje cesta k diagnóze
„Hodně lidí žije v přesvědčení, že je úplně běžné dostat přesnou diagnózu na ,první pokus‘. Že průměrnému lékaři musí být po maximálně pár sezeních stoprocentně jasné, co má dotyčný za problém. Že v momentě, kdy je to něco vrozeného, se na to vždy přijde v prvních pár letech života. Ne vždy tomu tak je."

Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám.

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.

NAPIŠTE NÁM
Tento web používá k chodu cookies.