Podpořte web AutismPort a pomozte společně s námi světu porozumět autismu a lidem s autismem porozumět světu.
Vaší pomoci si velmi vážíme.
Pomůžu vámMáte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
informací o dětech s autismem pro pracovníky v dětském domově
Pro dítě s autismem je stejně důležité jako pro jiné děti, aby mohlo vyrůstat ve své rodině. Někdy to není možné a jeho náhradním domovem se stane dětský domov. Pracovníci dětského domova by se měli snažit pochopit zvláštnosti v chování i odlišné vnímání dětí s autismem a postupně usilovat o maximální rozvoj jejich schopností a dovedností, a tím i zajištění kvalitní budoucnosti. Tím vzniká mnoho nových výzev, jak se naučit pracovat s jejich specifickými projevy chování a zvládnout jejich případné projevy náročného chování v prostředí, které poskytuje domov a péči i dalším dětem.
1. Buďte informovaní a respektujte odlišné potřeby. Dětský domov umístěným dětem poskytuje nejen zázemí a výchovu, ale stává se pro ně také rodinou. Dítě s autismem by mělo být respektováno nezávisle na projevech a odlišnostech. Společnými projevy dětí s PAS je narušení v oblasti komunikace, sociálního chování a adaptability. Děti s autismem se tedy mohou potýkat kromě sociální neobratnosti i s potížemi v komunikaci, dále také s různými senzorickými přecitlivělostmi na zvuky, pachy a další podněty. Některé děti s autismem odlišně vnímají bolest, tlak a teplotu. Mohou se objevit potíže s přizpůsobováním se změnám a režimu dětského domova, jejich frustrační tolerance bývá zpravidla nižší. Pokud jste dobře obeznámeni s problematikou autismu, jste poté schopni lépe pochopit a akceptovat dítě v celé jeho osobnosti.
2. Vytvářejte předvídatelné prostředí a strukturu. I když je obtížné nastavit takový režim, který by vyhovoval všem dětem, můžeme se snažit vytvořit takové prostředí, které je vstřícnější k potřebám dětí s PAS. Náhlé změny představují pro děti s autismem často velkou zátěž. Nedokážou se dostatečně rychle a adekvátně přizpůsobit nenaplánovaným situacím. Z toho pak mohou plynout úzkostné reakce nebo nevhodné chování. Předcházet takovým stavům lze pravidelným režimem, který je pro dítě srozumitelný (např. vizualizovaný) a oznamováním změn s předstihem. Dítě tak má možnost se na ně připravit. Pokud to chod a provoz dětského domova umožňují, je více než vhodné dodržovat denní režim dítěte, který vychází z jeho potřeb. Nevhodně nastavený denní režim, který nerespektuje specifika dítěte s PAS, může být naopak kontraproduktivní a být spouštěčem náročného chování.
3. Upravte vhodně prostředí. Správně upravené prostředí dítěti i pracovníkům dětského domova velmi usnadní vzájemnou spolupráci, a může tak pomoci v předcházení nevhodnému chování plynoucího např. z obtíží přizpůsobit se změnám nebo ze smyslového přetížení. Může být náročné ve větším počtu dětí zorganizovat prostředí tak, aby dítěti s autismem vyhovovalo. Negativně do toho může zasáhnout odlišný výchovný přístup střídajících se vychovatelů a jiných pedagogických pracovníků. Pokud jsme s těmito odlišnostmi obeznámeni, je důležité pro psychickou pohodu dítěte je respektovat. Některým dětem může pomoci, pokud jim vytvoříte místo klidu, kde si mohou od ostatních odpočinout či kde mohou vyventilovat své napětí a agresi. Dětem se sluchovými přecitlivělostmi pomáhají sluchátka, která tlumí hluk. Jiným dětem může vyhovovat minimalistická výzdoba a bílá malba na stěnách. Ke komunikaci či předvídatelnosti režimu mohou posloužit piktogramy. Pokud je dítě schopné komunikace, zeptejte se ho na to, co by potřebovalo.
4. Vytvořte bezpečné prostředí. Děti s autismem potřebují, abyste věnovali větší pozornost zajištění jejich bezpečí. Některé z těchto dětí mohou být snadněji manipulovatelné jinými dětmi i dospělými osobami, a jsou proto méně odolné vůči zneužití nebo se častěji stávají obětí šikany. Je důležité zvýšeně dbát na vztahy mezi dětmi a dítětem s autismem, monitorovat, zda se neděje něco znepokojivého. Děti s autismem mají potíže v komunikaci, nedokážou vyhledat jinou osobu a svěřit se jí se svými problémy, přestože dokážou velmi dobře hovořit o jiných věcech.
5. Podporujte vrstevnické vztahy, pomozte s navazováním kontaktů s ostatními dětmi. Děti s autismem nejsou stejné a platí to i pro navazování přátelství. Některé děti vyžadují menší míru kontaktu, potřebují mít svůj klidný prostor, kam se mohou před ostatními uchýlit a načerpat energii. Jiné děti s autismem mohou projevovat nadměrný zájem o ostatní děti, mohou je nepřiměřeně kontaktovat (provokováním, narušováním hry, nadměrným objímáním aj.) a poutat na sebe více pozornosti. Občas je třeba v navazování sociálních interakcí dítěti pomoci a také mu usnadnit trávení společného času s ostatními dětmi při skupinových aktivitách. Skupinové aktivity zpravidla bývají pro dítě s autismem náročné. Přestože se může objevit chování, které je zátěžové, není vhodné dítě z kolektivu vrstevníků, ale ani dospělých osob vyčleňovat. Dítě s autismem může být snadnou obětí šikany, ale také může ostatní děti šikanovat. Obvykle bývá menší kolektiv pro děti s autismem přehlednější, a tudíž lépe zvladatelný.
6. Všímejte si úspěchů, oceňujte dítě, předcházejte problémovému chování, klaďte důraz na prevenci. Všímejte si situací, ve kterých se dítěti s autismem daří. Těmto situacím věnujte zvýšenou energii, čas a pozornost. Pro incidenty nepohody si vytvořte reálné krizové postupy, jak náročné chování v dané situaci zvládat. Terapeuticky a pedagogicky působte na dítě ve chvílích klidu, ne během krize, když je dítě rozčílené. Často je to personál, kdo spouští svým nevhodným přístupem problémové chování u dětí s PAS.
7. Netlačte na změnu, normu. Měňte spíše prostředí, ve kterém se chování dětí s autismem vyskytuje než samotné chování dětí s autismem. Upravte prostředí tak, aby jejich chování tolik nevadilo. Pokud například dítě s autismem hlasitě výská ve chvílích pohody, můžete se snažit, aby bylo zticha. Lepší je ale uvažovat, jak to udělat, aby si mohlo ve chvíli radosti dál výskat a zároveň jeho chování lidi kolem tolik neobtěžovalo. Aktivně tvořte s kolegy dobrou atmosféru, ve které byste sami chtěli žít.
8. Umožněte komunikaci a sdílení potřeb. Děti s autismem se odlišují také svými komunikačními dovednostmi. U některých dětí jsou řečové dovednosti velmi dobře rozvinuty, jiné mohou mít závažnější komunikační obtíže, kdy nedovedou slova funkčně užívat ke komunikaci a vyjádření svých potřeb, může jít ale i o úplnou absenci řeči. Získávejte informace o tom, jaká je komunikační úroveň dítěte, o které pečujete. Snažte se mu komunikaci usnadnit, odstranit překážky, které mohou vzájemnou komunikaci bránit. Podporujte ho v komunikaci, využívejte všech možných prostředků (např. gesta, komunikační výměnný obrázkový slovník, vizualizaci informací aj.). Mějte na paměti, že i řečově zdatné děti mívají potíže vyjadřovat své pocity, požádat druhé o pomoc, vyslovit své potřeby.
9. Vhodně motivujte, dostatečně odměňujte a dopřávejte relaxaci. Pro každé dítě (i pro dospělého) je pochvala milou sociální odměnou. U dětí s autismem to nemusí platit v plné míře. Slovní pochvala, odměna ve formě úsměvu, pohlazení, povzbuzení atp. často nedostačuje. Zejména zpočátku může vnitřní motivace chybět. Proto je třeba obohatit motivaci o konkrétní prvek, odměnu (sladkost, samolepku, žeton, razítko, společnou činnost, hru atp.). Zvýšená unavitelnost je častým projevem dětí s autismem, tedy aby byly v psychické pohodě, je třeba jim dopřát zvýšený odpočinek. Do aktivního odpočinku je velmi žádoucí zařazovat aktivity, které je baví. Mnoho dětí s PAS trpí úzkostí, která jim brání se zajímat o nové věci a rozvíjet se. Potřebují proto povzbuzení a pocit bezpečí.
10. Nesnažte se být ke všem „spravedliví“. Můžete mít pocit, že jakmile dítěti s autismem budete vycházet vstříc a budete se snažit přizpůsobit prostředí tak, aby bylo psychicky v pohodě, ztratíte respekt u ostatních dětí, protože jim to bude připadat „nespravedlivé“ a budou se dožadovat stejných „výhod“. Spravedlivá výchova není ta, která vyžaduje pro všechny stejná pravidla. Spravedlnost ve smyslu rovného přístupu do výchovy vnášíte tím, že se snažíte ke každému dítěti přistupovat individuálně a vstřícně k jeho potřebám, dovednostem i oslabením. Tím, že dítě s autismem podpoříte vhodnými opatřeními, naopak nespravedlnosti zabráníte. Nebojte se mluvit s ostatními dětmi o svých výchovných postupech a potřebě rozdílného přístupu. Pokud děti porozumějí smyslu některých rozhodnutí, budou váš přístup snadněji respektovat.
informací, které byste měli vědět o speciálně pedagogických centrech
Speciálně pedagogické centrum (SPC) je školské poradenské zařízení, které poskytuje služby dětem, ale i dospělým se speciálními vzdělávacími potřebami. Služby jsou zaměřeny na jejich podporu a uzpůsobení podmínek jejich vzdělávání. SPC může klienta provázet po celou dobu jeho vzdělávání, od mateřské přes základní a střední až po vyšší odbornou školu. Služby SPC nejsou určeny studentům vysokých škol, pro ně jsou při jednotlivých fakultách zřizována centra podpory. SPC musí být zapsáno v rejstříku škol a školských zařízení. Jde o veřejně dostupný rejstřík, ve kterém lze jednotlivá zařízení vyhledávat, jeho aktuální podobu najdete na stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
(Článek si můžete poslechnout také v audio verzi. Text namluvila Pavla Hradecká.)
1. Kdo speciálně pedagogická centra zřizuje? SPC mohou být státní (zřizovaná zejména krajskými úřady) a nestátní (nejčastěji zřizovaná nestátními neziskovými organizacemi). Jejich činnost je upravena vyhláškou č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních ve znění vyhlášky č. 248/2019 Sb.
2. Čím se mezi sebou speciálně pedagogická centra liší? SPC se liší v cílové skupině klientů, na které se zaměřují. Jsou zřízena SPC pro klienty s vadami řeči, se sluchovým, zrakovým, tělesným nebo mentálním postižením a dále pro klienty s poruchou autistického spektra.
3. Jaké SPC si zvolit? Volba konkrétního SPC je na zákonném zástupci nebo zletilém klientovi. Obecně platí, že každý klient by měl být v péči jen jednoho SPC. Výjimku tvoří klienti s kombinovaným postižením, kde je vhodná vzájemná spolupráce jednotlivých SPC. Při volbě SPC rozhoduje jeho zaměření, ne spádovost. SPC by mělo přijmout klienty bez ohledu na místo trvalého bydliště nebo lokality, ve které navštěvují školu.
4. Včasné objednání do SPC! Čekací doby na vyšetření v SPC jsou dlouhé, proto je dobré oslovit SPC s žádostí o přijetí do péče co nejdříve, jakmile se o nutnosti spolupráce s poradenským zařízením dozvíte. Pokud již klienty SPC jste, pak kontaktujte SPC včas, zejména pak pokud víte, že budete řešit události, jako je přijetí do mateřské školy, základní školy (odklad), střední či vyšší odborné školy. S SPC můžete konzultovat volbu vhodné školy. SPC je nápomocno při nastavení adekvátních podpůrných opatření při vykonání přijímacího řízení či jiných zkoušek, včetně zkoušky maturitní.
5. Spolupráce škola – rodina (dítě) – SPC. Spolupráce mezi rodinou, školou a SPC by měla být nepřetržitá. Kromě pravidelných vyšetření klienta v SPC by měla být škola průběžně v kontaktu s poradenským zařízením. Pracovník SPC minimálně jednou během školního roku provede náhled ve výuce u klienta, kterého má v péči, a poskytne konzultaci pedagogickým pracovníkům. V případě, že si to situace žádá, mohou být konzultace realizovány i častěji. Cílem spolupráce rodiny s SPC v žádném případě není vytvářet koalici proti škole, nebo při spolupráci SPC se školou proti rodině/klientovi.
6. Standardní služby, které SPC poskytuje: 1) vystavení doporučení ke vzdělávání na základě speciálně pedagogického nebo komplexního vyšetření, psychologické vyšetření, posouzení školní zralosti a profesní orientace, posouzení intelektové úrovně; 2) náhledy (náslechy) ve výuce a konzultace s pedagogickými pracovníky a rodiči, konzultace v případě potřeby (telefonické, e-mailem); 3) pomoc v orientaci na navazující služby, kontakty na odborníky.
7. Není diagnostika jako diagnostika. Předpokladem pro vyšetření v SPC pro žáky s PAS je klinickým psychologem/psychiatrem písemně stanovená diagnóza. SPC neprovádí diagnostiku dle Mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN-10). Cílem vyšetření v SPC je provedení speciálně pedagogické diagnostiky. Speciální pedagog se zaměřuje na aspekty pedagogické, tedy na vzdělávací proces (doporučené metody výuky, úpravy obsahu vzdělávání, doporučení vhodných pomůcek atp.). V SPC pracuje také psycholog, který se zaměřuje zejména na posouzení intelektových schopností klienta; ani jeho úkolem není provádět diagnostiku PAS.
8. Ověřte si, zda služby, které poskytuje SPC, jsou ty, které potřebujete. Nabídka poradenských a sociálních služeb je spletitá, pro ty, kteří se v této oblasti nepohybují dlouho, může být někdy matoucí. Stejně tak může být náročné orientovat se v informacích od odborníků, pedagogických pracovníků atp. Před zápisem do pořadníků jednotlivých služeb je dobré se telefonicky nebo písemně dotázat, zda se zapisujete do správného pořadníku. Ušetříte si tím čas strávený čekáním na službu, kterou někdy ani nepotřebujete, a následné zklamání po zjištění, že jste např. půl roku byli zapsáni v pořadníku jiné služby než té, kterou skutečně potřebujete. Diagnostická zpráva od psychiatra / klinického psychologa neslouží jako podklad pro školu. Na základě této diagnostické zprávy nemůže být klientovi zajištěn asistent pedagoga a stanovena vhodná podpůrná opatření.
9. Připravte na vyšetření sebe i dítě. V případě klientů s PAS je dobré připravit se předem na vyšetření tím, že získáte podrobné informace o tom, jak bude vyšetření probíhat. Kdo se vám bude věnovat, jak bude vyšetření dlouhé, zda budete s dítětem stále spolu, co si s sebou přinést (např. svačinu, oblíbenou hračku, knížku, veškerou aktuální dokumentaci). Na vyšetření přijďte včas, zajistíte tak pohodu sobě i svému dítěti, pro které je návštěva cizího prostředí, ve kterém jsou na něj kladeny požadavky, vždy velmi náročná.
10. Možnost volby. Nezapomínejte, že volba SPC je na vás. V případě, že nejste spokojeni s podporou, kterou vám poradenské zařízení poskytuje, máte možnost SPC změnit. Vždy byste ale měli spolupracovat pouze s jedním poradenským zařízením.
doporučení pro spolužáky
Máš v rukou velkou moc. Svému spolužákovi můžeš hodně pomoci, ale také mu hodně uškodit. Snaž se přemýšlet nad svým chováním k němu. I zdánlivě nevinné poškádlení či poznámka mohou způsobit velké trápení. Zhruba sedm z deseti dětí s autismem je ve škole šikanováno. Mnoho z nich si nese následky celý život, bojí se seznamovat, mají nízké sebevědomí.
Poslechněte si text také v audioverzi (čte Pavla Hradecká)
1. Jak se chovat a jak mluvit se spolužákem s autismem. Chovej se k němu a mluv s ním jako se sobě rovným. Tvůj spolužák je jistě v něčem jiný, ale v mnoha ohledech jste si podobní. Nemusíš na něj mluvit nahlas nebo pomaleji, ale snaž se mluvit tak, aby porozuměl tomu, co chceš říct. Někdy možná bude třeba vysvětlit mu podrobněji význam slov nebo sdělení.
2. I lidé s autismem chtějí kamarády. O lidech s autismem se často říká, že mají „svůj svět“. Na základě toho by se mohlo zdát, že o ten náš nestojí. Je dobré vědět, že to není tak úplně pravda. Tvůj spolužák žije v úplně stejném světě jako ty, jen pro něj může být v určitých ohledech hůř pochopitelný. Určitě to není tak, že všichni lidé s autismem vyhledávají samotu, nestojí o kontakt s druhými a o kamarády. Naopak, většina těch, se kterými pracujeme, po přátelství velmi touží.
3. Snaž se ho neignorovat. Nemusíte být nejlepší kamarádi, ale může mu hodně pomoct, když ho každý den ráno pozdravíš a při odchodu ze školy se s ním rozloučíš, když se ho občas zeptáš, co dělal předchozí odpoledne či kam se chystá na víkend.
4. Nepřeháněj to s pomocí. Je hezké, když chceš spolužákovi s autismem pomoct, ale pozor na to, abys to nepřeháněl a on se necítil neschopný. Nevysvětluj mu bez vyžádání to, co je naprosto zřejmé, dej mu dostatek prostoru, aby situaci zvládl sám. Pomoc mu nabídni, když máš pocit, že ji skutečně potřebuje. Můžeš se ho zkusit o přestávce v soukromí zeptat, v jakých situacích tvou pomoc ocení a kdy ne.
5. Dej pozor na to, abys mluvil srozumitelně. Pokud používáš dvojsmyslné narážky, ironii, přirovnání, nemusí tě tvůj spolužák s autismem pochopit. Pokud se to stane, můžeš mu v soukromí o přestávce nebo po škole vysvětit jejich význam.
6. Oční kontakt. Pro některé lidi s autismem je oční kontakt těžký. Tvůj spolužák se mu může vyhýbat, dívat se při rozhovoru s tebou stranou, nebo na tebe naopak nepřiměřeně zírat, což ti může vadit. Nedělá to ale schválně, nechce tě naštvat. Když se ti spolužák s autismem nedívá při rozhovoru do očí, neznamená to, že by ho nezajímalo, co říkáš nebo byl nevychovaný, ale jen to, že se nedokáže soustředit, nebo neví, jak této dovednosti dosáhnout. Neupozorňuj ho na to a nechtěj po něm, aby se na tebe díval „správně“.
7. Možná mu vadí to, co tobě ne. Mnozí lidé s autismem jsou citliví na hluk, pachy nebo doteky. Někteří lidé s autismem mohou velmi špatně zvládat změny, obtížně snášejí chyby, vlastní selhání. Když jsou nervózní, mohou se chovat zvláštně, třeba se pokyvovat, hrát si s rukama, točit s předměty apod. Je to jejich způsob, jak se vyrovnat se stresem. Respektuj to a zbytečně spolužáka neprovokuj. Když je k tomu vhodná příležitost, můžeš se zeptat, co mu vadí.
8. Nepřiměřené reakce. Tvůj spolužák se může v některých, pro něj těžkých situacích, chovat tak, že mu nebudeš rozumět. Může plakat před třídou kvůli tomu, že dostal jedna minus, může se nahlas rozčilovat, protože vám odpadla písemka nebo nastala změna v rozvrhu apod. Snaž se ho neodsuzovat. Některé situace ve škole jsou pro něj těžší, než se ti může zdát.
9. Dávej mu zpětnou vazbu. Svému spolužákovi s autismem můžeš pomoci tím, že mu dáš zpětnou vazbu, pokud se v nějaké situaci zachová nevhodně. Je ale potřeba, abys mu to řekl hezky, mimo kolektiv ostatních spolužáků. Snaž se ho neranit, nezesměšnit, jen ho posunout dál. Je třeba mu nevhodné chování vysvětlit a nabídnout správné řešení.
10. Každý jsme jiný. A to platí i o lidech s autismem. Není možné sestavit návod na člověka, každý je jedinečný. Snaž se svého spolužáka poznat co nejvíc, abys sám zjistil, co mu vadí a co má naopak rád, případně v čem mu můžeš pomoci.
Svými postřehy přispěli i spolužáci dětí s autismem.
S jakými dalšími překážkami se lidé s PAS ve škole setkávají si můžete přečíst například zde.
spokojeného žáka s autismem
Každé dítě, nejen s PAS, má individuální potenciál rozumových schopností a nezávisle na něm i dovednosti tento potenciál využít. To znamená, že i dítě velmi bystré a nadané může mít problémy v běžných životních situacích. Proto je třeba dítě podpořit odpovídající mírou pomoci i ve škole. U někoho postačí dodržovat individuální vzdělávací plán, který reflektuje jeho potřeby, schopnosti a oslabení, jiný lépe pracuje s individuální podporou asistenta pedagoga, v menším kolektivu, ve speciálním školství, v individuálním vzdělávání apod. Speciální vzdělávací potřeby žáka je třeba zjistit vyšetřením v SPC a zohlednit je v doporučeních pro vzdělávání.
Článek si můžete poslechnout také v audio podobě. (Namluvila Pavla Hradecká.)
1. Mít kolem sebe poučené pedagogy. Pedagogičtí pracovníci, kteří jsou obeznámeni s problematikou PAS, jsou schopni lépe pochopit a akceptovat klienta v celé jeho osobnosti a nastavit chování přiměřené hranice. Žák má být v prostředí, kde tráví velkou část dne a kde probíhá vzdělávání, respektován i s projevy a odlišnostmi, které vyplývají z autismu (např. přecitlivělostmi na smyslové vjemy, s neobratností v sociálním chování a komunikaci, se sníženou schopností přizpůsobovat se změnám, s nízkou frustrační tolerancí atd.). Zároveň se musí učit rozvíjet své dovednosti, dodržovat určitá pravidla a chápat důsledky, které jeho chování přináší druhým.
2. Cítit se bezpečně. Prostředí školy by mělo být pro každé dítě místem klidu a bezpečí. U žáka s PAS při pocitu nejistoty vzrůstá úzkost, může se objevit nežádoucí chování i agrese. Situací vyvolávajících úzkost bývá řada. Jsou známy různé efektivní techniky a metody snižující úzkost v zátěžových situacích. Žák by se je měl naučit. Vždy by měl vědět, na koho se obrátit, pokud si neví rady.
3. Mít jasná pravidla. Pro žáky s PAS je důležité pochopení situace, režimu. Proto je třeba ověřit, zda žák rozumí tomu, co se po něm chce, která pravidla jsou důležitá. Nastavení konkrétních pravidel pro žáka s PAS se může lišit od standardních pravidel třídy (školy). Důslednost při dodržování nastavených pravidel má platit pro všechny.
4. Vědět, proč činnost dělám. Žák by měl vědět, proč po něm něco vyžadujeme, proč se má učit, k čemu je dobré osvojení nových dovedností a znalostí.
5. Předvídatelnost a čitelnost situací. Náhlé změny představují pro žáky s PAS často velký problém, nedokážou se rychle a dostatečně přizpůsobit neplánovaným situacím. Z toho pak opět mohou plynout pocity úzkosti nebo nevhodné chování. Předcházet takovým stavům lze dobrým a jasným plánováním, pravidelným režimem, který je pro žáka zřetelný (vizualizovaný), a oznamováním změn s předstihem; dítě tak má možnost se na ně připravit.
6. Být úspěšný, vzdělávat se dle svých schopností. Každý člověk, tedy i dítě s PAS, má vlastní potenciál rozumových schopností a touhu uspět. Aby mohlo tento potenciál náležitě využít a prožívat i úspěch, je třeba zvolit vzdělávací program, který odpovídá jeho schopnostem. Dítě by nemělo být přetěžované, ani by mu neměl být proces učení zbytečně ulehčován malými nároky. Kontrolními vyšetřeními se úroveň rozumových schopností prověřuje, pokud by docházelo ke změnám, je třeba zohlednit je i ve vzdělávacím programu.
7. Nebýt stále sám. Mýtus, že děti s PAS nemají touhu po kontaktu, je snad již překonán. Nic to však nemění na realitě, že se často cítí osamělé, protože kontakt mnohdy nezvládají samy navázat či udržet. Občas je třeba v navazování sociálních interakcí dítěti pomoci. Není vhodné dítě z kolektivu vrstevníků ani dospělých osob vyčleňovat. Je dobré zohledňovat míru, s jakou se dítě chce do kolektivu zapojovat. Ta bývá značně individuální. Menší kolektiv, kontakt se dvěma třemi dětmi může být pro dítě přehlednější, a tudíž lépe zvladatelný. Vhodné je respektovat i situace, kdy dítě potřebuje být samo, může tak nabírat energii na další kontakty.
8. Mít možnost sdělit své potřeby – přiměřená komunikace. U dětí s PAS je často omezena schopnost komunikace, někdy může řeč zcela chybět. Pak je třeba dítě vést k rozvoji alternativní komunikace (např. pomocí obrázků), podporovat neverbální formu komunikace, aby dítě bylo schopné sdělit své potřeby a nebylo závislé jen na blízké osobě, která dítě zná, a vytuší tak i jeho potřeby. U žáků, u kterých je komunikace rozvinutá, je třeba zohlednit sníženou schopnost porozumění a funkčnost komunikace.
9. Respektování senzorických odlišností vytvořením vhodného prostředí. Mnoho dětí s PAS reaguje se zvýšenou citlivostí na některé podněty (velmi často sluchové, zrakové, ale často i dotykové a čichové. Odlišně mohou vnímat bolest, tlak, teplotu apod.). Pokud jsme s těmito odlišnostmi obeznámeni, je vhodné je respektovat a přizpůsobit jim prostředí a přístup k dítěti, případně vybavit dítě pomůckami (např. sluchátky).
10. Dostatek odměn i relaxačních prostředků. Pro každé dítě (i dospělého) je pochvala milou sociální odměnou. Nemusí to v plné míře platit i u dětí s PAS, u nichž slovní pochvala a odměna ve formě úsměvu, pohlazení, povzbuzení atp. často nedostačuje. Vhodné je obohatit pochvalu i o materiální prvek či oblíbenou aktivitu (sladkost, samolepku, žeton, razítko, společnou činnost, hru atp.). Zvýšená unavitelnost bývá častým projevem dětí s PAS. Proto aby byly v psychické pohodě, je třeba jim dopřát dostatek odpočinku. Relaxace může též posloužit jako forma odměny. Nástupu únavy někdy může zabránit i častější střídání činností, které ale musí být vhodně nastavené, aby jeho účinek nebyl kontraproduktivní.
Na článku se podílel také kolektiv Speciálně pedagogického centra při Národním ústavu pro autismus, z. ú.
Přečtete si, jak u dětí s PAS zohlednit jejich specifické potřeby při jednotlivých stupních vzdělávání. Potřebné články najdete zde.
pro asistenta pedagoga
Asistent pedagoga je důležitým spojovacím článkem mezi rodinou a školou. Měl by být důvěrníkem, na něhož se mohou zákonní zástupci žáka obracet s otázkami a žádostmi, které se týkají jejich dítěte. Nezodpovídá však na otázky týkající se procesu vzdělávání, za ten je zodpovědný třídní učitel.
Poslechněte si text také v audioverzi (čte Pavla Hradecká)
1. Velmi úzce spolupracuje se všemi pedagogy školy, je prostředníkem mezi žákem a pedagogy. Asistent pedagoga je s žákem ve všech vyučovacích hodinách, kde je jeho přítomnost nezbytná. Má pravděpodobně nejvíce postřehů, kdy žák potřebuje pomoci a v jaké míře. Jeho zkušenosti jsou v tomto směru nezastupitelné a pro ostatní pedagogy velmi cenné.
2. Je poradcem při navazování kontaktů se spolužáky, doprovází žáka podle potřeby i o přestávkách, ve školní jídelně a školní družině. Asistent pedagoga by měl být „diskrétním prostředníkem“ mezi žákem a ostatními spolužáky. Předchází nedorozuměním a je přítomen tam, kde je potřeba pomoci, povzbudit, dodat jistotu.
3. Je ochráncem a bezpečnou osobou pro žáka ve školním prostředí. Asistent pedagoga musí být pro žáka takovou osobou, která v něm vzbuzuje důvěru a na kterou se může žák v případě potřeby vždy obrátit.
4. Ve spolupráci s pedagogem třídy se podílí na výrobě pomůcek, vizualizaci informací, struktuře prostředí, rozvíjí a posiluje motivaci žáka. Asistent pedagoga díky svým teoretickým znalostem o problematice poruch autistického spektra vyrábí ve spolupráci s pedagogem třídy pomůcky, které usnadní vzdělávání žáka. Podílí se na úpravě prostředí a motivaci žáka.
5. Je žákovi oporou při porozumění nové látce. Průběžně se přesvědčuje, že žák porozuměl zadání či výkladu. Asistent pedagoga informuje učitele, zda žák učivu rozumí, v čem potřebuje výklad doplnit, a v případě potřeby pod vedením pedagoga látku žákovi dovysvětlí a procvičí ji s ním.
6. Měl by znát spouštěče nežádoucího chování dítěte, předcházet náročnému chování, přetížení žáka (hlukem, světlem, pachy…). Asistent pedagoga je s žákem a pravděpodobně i se zákonným zástupcem v každodenním kontaktu. Díky tomu ví, jaký je žákův aktuální zdravotní stav a dokáže snadněji než kdokoliv jiný odhadnout jeho míru přetížení či zvládání nepohody.
7. Měl by znát silné stránky žáka, jeho schopnosti a dovednosti. Asistent pedagoga pomáhá žákovy schopnosti a dovednosti využít tak, aby je uplatnil v rámci probírané látky nebo jako prostředek při navazování kontaktů s ostatními spolužáky. Podílí se na tvorbě motivačního systému žáka.
8. Zajišťuje bezpečné místo pro žáka (relaxace, odpočinek), respektuje jeho stereotypy a projevy emocí. Asistent pedagoga zajišťuje pedagogický dozor v době, kdy žák odchází ze třídy za účelem relaxace, respektuje jeho zvláštnosti a potřeby.
9. Má teoretické znalosti o problematice poruch autistického spektra, průběžně se vzdělává. Asistent pedagoga si musí osvojit teoretické znalosti týkající se poruch autistického spektra. Jen díky nim může žáka lépe pochopit a vědět, proč se v dané chvíli chová tak, jak se chová, a v čem a jak mu může pomoci. Jen ten, kdo druhému rozumí, ho může také respektovat.
10. Snaží se být pro žáka čitelnou osobou. Asistent pedagoga je také jen člověkem s vlastními potřebami, náladou a má samozřejmě nárok na projevy vlastních postojů a emocí. Je však důležité, aby byl pro žáka s PAS vždy oporou a jeho emoce aby byly žákovi dobře srozumitelné.
Na tomto článku se podílel kolektiv Speciálně pedagogického centra při Národním ústavu pro autismus, z.ú.
O zkušenostech s prací asistenta pedagoga v praxi se pro AutismPort podělili také ředitelé škol. Přečíst si je můžete zde.
pro učitele v mateřské škole
Dobře nastavená spolupráce mezi rodinou a mateřskou školou (MŠ) je základem pro jednotnou a efektivní práci s dítětem. Dávejte rodičům informace, jak se dítě v MŠ chová, jak reaguje v určitých situacích. Rodiče vám mohou dát zpětnou vazbu, jak dítě naopak reaguje v domácím prostředí. Rodiče své dítě velmi dobře znají, a mohou vám tedy poskytnout pro vaši práci cenné informace. Vyměňujte si informace nejlépe denně při předávání dítěte, případně prostřednictvím komunikačního deníku, ať už v elektronické či papírové podobě.
Poslechněte si text také v audioverzi (čte Pavla Hradecká)
1. Učení se novým dovednostem. Děti s poruchou autistického spektra (PAS) mají sníženou potřebu učit se nové věci, protože jsou méně motivovatelné sociálními podněty a hůře se adaptují na nové činnosti. Dávají přednost stereotypnímu provádění oblíbených činností, které jim poskytují pocit jistoty. Aby byly ochotné novou věc vůbec vyzkoušet, musejí z toho mít nějaký užitek. Často může dítě motivovat k nácviku nové dovednosti jen lákavá odměna. Berte to jako přechodné oceňování úspěchu dítěte, nikoliv jako jeho rozmazlování. Jakmile novou dovednost zvládne samo, motivaci již potřebovat nebude. Důležité je zajistit mu bezpečné prostředí. Lze také využít učení v herních situacích, přirozenou formou během aktivit, které má dítě rádo.
2. Předcházení výbuchům zlosti. Je mnohem efektivnější výbuchům zlosti předcházet, než se je učit zvládat. Dětem s PAS vyhovuje předvídatelné a srozumitelné prostředí. Komunikaci je třeba přizpůsobit možnostem dítěte, klást na něj požadavky, kterým rozumí a dokáže je splnit. Většina předškolních dětí si ráda hraje se svými oblíbenými hračkami. V okamžiku, kdy po nich budeme chtít, aby hračku odložily nebo hru ukončily, dojde pravděpodobně k afektivnímu chování s různou intenzitou. Dávejte dítěti před koncem hry jasné signály, aby se mohlo připravit na přechod k následující činnosti. (Například: „Až za 10 minut zazvoní minutka, dohraje písnička, pomohu ti uklidit hračky a půjdeme spolu ven.“).
3. Začít včas. Zatímco zdravé děti se učí nápodobou a přirozeným učením, některé děti s PAS musejí určité dovednosti, jako např. ukazování, sdílení pozornosti, navazování očního kontaktu, imitaci, připojení se ke hře druhých, rozlišování emocí mnohdy i dlouhodobě nacvičovat. Nečekejte proto, že dítě zvládání těchto dovedností s přibývajícím věkem samo dožene. Vytvářejte přirozené situace k osvojení si těchto dovedností. Někdy je k zajištění spolupráce třeba využití specifických metod, postupů a přístupů, důležitý je ovšem také vztah k dítěti, intuice a spolupráce mezi pedagogem a rodiči. Je třeba věnovat se především rozvoji komunikace, emočních a sociálních dovedností a hry.
4. Využívané metody při práci s dítětem s PAS předškolního věku. Metodika strukturovaného učení je cestou pro předškolní děti s PAS. Je založena na principech individualizace, strukturalizace, vizualizace a motivace. Nesrovnávejte dítě s PAS s jeho vrstevníky, používejte takové pomůcky, kterým dítě rozumí a umí s nimi pracovat. Komunikujte s ním tak, aby vám rozumělo a dokázalo se orientovat. Vytvořte mu takové prostředí, ve kterém se bude cítit jistě a bude se mu v něm dobře pracovat. Umožněte mu vnímat pomocí zraku; bude si tak moci odpovědět na otázky kdy?, kde?, co?, jak?, jak dlouho?. Vytvořte dítěti s PAS vhodné motivační podněty, které ho zaktivují k činnosti a pozitivně ovlivní jeho chování. Využívejte například metody aplikované behaviorální analýzy (ABA), která vychází z teorie učení (více se o ní dočtete v 1 + 10 informací o alternativní a augmentativní komunikaci). Pro komunikaci dětí s PAS můžeme využívat různé formy – komunikaci gestem a prostřednictvím znaků, obrázkovou (fotografie, kresby), psanou nebo např. tištěnou. Efektivní komunikační strategií je Výměnný obrázkový systém (VOKS), který vznikl jako varianta alternativního augmentačního systému Picture Exchange Communication System (PECS). Intervence musí být vždy přizpůsobena potřebám a schopnostem každého jedince.
5. Zvládání stereotypních činností, rituálů a neklidu. Mnoho dětí s PAS má ve svém chování přítomné určité stereotypní pohyby a aktivity, můžou být i velmi neklidné. Tyto projevy se často zvýrazňují, pokud je dítě ve stresu. Nesnažme se za každou cenu tyto projevy u dítěte potlačit, naopak, dovolte mu, aby si manipulovalo s nějakým oblíbeným předmětem, přineslo si do MŠ svoji oblíbenou hračku, která mu pomůže navozovat pocit jistoty a bezpečí. Nebo si provedlo svůj rituál, byť je třeba nelogický, zdlouhavý a složitý. Pro dítě ale význam má, často snižuje jeho úzkost a umožňuje mu dál fungovat. Stereotypní činnosti a rituály nemusejí být jen projevem stresu, ale i neschopnosti využívat volný čas jiným způsobem. Je možné pracovat na zkracování rituálů a stereotypií, učit dítě, jak jiným způsobem využívat volný čas.
6. Rozšiřování jídelníčku. Většina dětí s PAS je v lepším případě vybíravá v jídle, v horším případě má jen velmi omezený repertoár jídel, která jsou ochotná sníst. Nová jídla ani nechtějí ochutnat. Pedagogové MŠ mnohdy nabývají dojmu, že je dítě z domova rozmazlené. Předkládejte dítěti jednoduchá jídla, servírujte malé porce, pokud je dítě ochotné poznat novou chuť, odměňte jej tím, co má rádo. Vyvarujte se nucení do jídla, pouze nabízejte. Vyberte si z obrázkové kuchařky pokrm, který si společně připravíte a ochutnáte.
7. Ujistěte se, že vám dítě rozumí a pracujte na rozvoji sociálních dovedností. Porozumění řeči je jednou z oblastí, se kterou má většina dětí potíže. U řady dětí s PAS bývá slovní zásoba na nižší úrovni než u jejich vrstevníků. Přesvědčte se vždy, jestli vám dítě rozumí, dávejte mu krátké, srozumitelné instrukce, které pro lepší pochopení podpořte gestem, obrázkem či konkrétním předmětem. Mluvte na něho pomalu, klidně. Při sdělování delší informace postupujte po krocích. Některé děti navzdory dobré slovní zásobě nemusejí úspěšně komunikovat se svým okolím. Věnujte také čas nácviku sociálních a emočních dovedností v přirozených situacích, během hry či povídání s dětmi. Je velmi důležité, aby si dítě umělo požádat o informaci, dokázalo popsat, jak se cítí. Aby vědělo, jak se může přidat ke hře ostatních dětí, jak řešit negativní emoce, jako např. vztek, zklamání apod.
8. Rozvíjení funkční hry a zájmů. Děti s PAS mívají oblíbenou jednu nebo více činností, u kterých zpravidla setrvávají velmi dlouho. Jsou pro ně předvídatelné a zažívají pocit úspěchu při jejich provádění. Naopak, má-li se dítě s PAS samo zabavit jinou činností, pravděpodobně situaci nezvládne nebo bude nervózní, nebude vědět, jak k činnosti přistoupit, jak svůj volný čas vyplnit. Aby se hra nestávala rigidní se stále stejným, opakujícím se scénářem, je potřeba hru dětí s PAS obohacovat. Při nácviku hry nenabízejte dítěti příliš mnoho hraček najednou, přemíra podnětů odvede jeho pozornost. Postupujte od jednoduchého k složitějšímu – začněte s řazením, kutálením, posíláním, a teprve později pokračujte ke hře s figurkami a napodobování lidské činnosti a dialogů. Učte dítě novým scénářům a jak hru obměňovat. Ukažte mu, co se všechno dá s hračkou dělat, případně mu postup hry natočte na video a poté mu jej pusťte. Důležitá je také podpora při zapojení do kolektivu vrstevníků.
9. Relaxace – předcházení vzniku náročného chování. Relaxace je velmi důležitým prvkem při vzdělávání dětí s PAS. Mnoho dětí s autismem se dokáže koncentrovat na činnost jen velmi krátce, snadno se unaví, mají nízkou frustrační toleranci. A právě dobře zvolenou relaxací můžete předejít u dítěte pocitům přetížení a z toho pramenícímu náročnému chování. Umožněte dítěti odpočinout si ještě dříve, než na něm začne být únava patrná. Pracujte v krátkých blocích a čas postupně navyšujte. Jako relaxaci umožněte dítěti vykonávat aktivitu, kterou má rádo, nebo ho nechte jen odpočívat na místě, kde je klid.
10. Příprava na ZŠ. Až dítě s PAS nastoupí jednoho dne do základní školy, bude muset čelit požadavkům, které na něj budou kladeny. Je tedy dobré nenechávat přípravu na školu na poslední rok předškolní docházky, ale cíleně pracovat na budování pracovního chování, přizpůsobování se kladeným požadavkům, rozvíjení sebeobslužných dovedností (oblékání, stolování, používání toalety, péče o své tělo), jemné a hrubé motoriky, komunikace, sociálního chování atd.
Na tomto článku se podílel kolektiv Speciálně pedagogického centra při Národním ústavu pro autismus, z.ú.
Pro další potřebné informace doporučujeme navštívit rubriky Dítě (3-4 roky) a Předškolák (5-7 let). Pomocí vám může také článek Zahájení povinné školní docházky aneb vstup předškoláka do základní školy.
O dobré praxi inkluze dítěte s PAS v mateřské škole se více dozvíte zde.
pro učitele v základních školách
Na základní škole tráví děti devět let svého života. Pro žáky s poruchou autistického spektra jde o velmi zásadní roky pro jejich rozvoj. Každý den dochází k nácvikům sociálních, komunikačních a dalších dovedností v přirozeném prostředí. Osobnost učitele, jeho přístup a podpora jsou pro tyto děti nesmírně důležité. Mohou zásadním způsobem ovlivnit jejich život, a to jak v pozitivním, tak negativním smyslu. Chování učitele k žákovi s PAS navíc významně ovlivňuje chování spolužáků. Znalost specifik diagnózy a možností vhodné podpory jsou klíčem k úspěšné inkluzi těchto žáků.
Celý text si můžete poslechnout také v audioverzi. (Namluvila Pavla Hradecká)
1. Snažte se o svém žákovi s autismem zjistit co nejvíce, ještě než ho začnete učit. Na příchod žáka s autismem do třídy je třeba se předem připravit. Můžete se tak vyvarovat mnoha nepříjemných situací a umožnit mu příjemný začátek vzdělávání. Seznamte se nejen s doporučením školského poradenského zařízení, ale domluvte si také schůzku s rodiči a popřípadě pedagogy, kteří žáka učili před vámi. Mohou vám předat informace a zkušenosti, které při své práci oceníte.
2. V čem mohou být žáci s autismem jiní. Žáci s autismem čelí různým oslabením v komunikačních dovednostech, sociální interakci a v sociálním chování. Ti se pak často jeví vzhledem ke svému věku jako nezralí, zvláštní. Bývá pro ně těžší navázat a udržet kontakt s vrstevníky, potíže mohou mít zejména o přestávkách, méně řízených aktivitách, skupinové práci. Narušena je představivost, hra, zájmy dítěte, které mohou být velmi neobvyklé, intenzivní. Objevují se stereotypní pohyby a rituály, často také přecitlivělé reakce na některé smyslové vjemy.
3. Všechny děti s autismem se nechovají stejně a vyžadují rozdílný přístup. V rámci poruch autistického spektra rozlišujeme pět typů sociálního kontaktu. Děti s osamělou formou odmítají fyzický kontakt i s pro ně blízkými osobami, nejeví zájem o vrstevníky, velmi často nenavazují oční kontakt a mají nízkou míru empatie. Mnohem častěji se však v praxi na běžných školách setkáváme s dětmi pasivního typu, kteří o kontakt stojí, ale sami ho neiniciují, mohou působit samotářským dojmem. Je třeba je přiměřeně aktivizovat, poskytnout jim podporu zejména při skupinových činnostech. Žáci s PAS aktivního typu se naopak o navazování kontaktu snaží intenzivně, avšak často nevhodně, nepřiměřeně vzhledem k jejich věku a situaci. Vyžadují jasné a srozumitelné hranice, důsledný a laskavý přístup, vedení a podporu pedagoga, a také možnost relaxace. Pro žáky s PAS formálního typu je charakteristické formální vyjadřování a vystupování, lpění na pravidlech a normách. Mají tendence žalovat na své spolužáky a opravovat nejen je, ale i pedagogy. Vhodný je citlivý přístup pedagoga a častá zpětná vazba o jejich chování v kolektivu. Pro smíšený typ je charakteristická rozmanitost projevů, kombinace výše uvedených typů chování.
4. Jak mluvit se žákem s autismem. Porozumění řeči je jednou z oblastí, ve které má většina dětí s PAS potíže. U řady dětí s PAS bývá slovní zásoba na nižší úrovni než u jejich vrstevníků. Přesvědčte se vždy, zda vám dítě rozumí, dávejte mu krátké, srozumitelné instrukce, které pro lepší pochopení podpořte gestem nebo obrázkem či konkrétním předmětem. Mluvte na něj pomalu, klidně. Při sdělování delší informace postupujte po krocích. Některé děti navzdory dobré slovní zásobě nemusejí úspěšně komunikovat se svým okolím. Mohou chápat doslovně, nemusejí rozumět nadsázce, ironii apod. Potíže jim může činit iniciace i vedení hovoru. Ověřujte si, že vám dítě rozumí.
5. Využití strukturovaného učení ve vzdělávání. Ve výchově i vzdělávání lidí s autismem je vhodné dodržovat principy tzv. strukturovaného učení. Při jeho uplatňování je třeba vycházet z míry případného intelektového handicapu a také míry symptomatiky PAS. Mezi základní principy strukturovaného učení patří individualizace, vizualizace, strukturalizace a motivace. Individuální, laskavý a trpělivý přístup k dítěti s autismem je základem úspěchu každé další intervence. Mnoho dětí s autismem má lepší vizuální než sluchovou paměť. Je tedy vhodné vizualizaci ve výuce využívat co nejvíce a všemi dostupnými prostředky. Strukturalizace (prostoru, času i činností) může mít rovněž velký vliv na adaptaci a dobrý průběh začlenění dětí, žáků i studentů s PAS do běžné třídy. Nadstandardní pozitivní motivace je u většiny dětí s PAS zcela nezbytná. Konkrétní způsob motivace by škola měla konzultovat se školským poradenským zařízením a rodiči dítěte.
6. Pravidla nemusejí být pro žáky s PAS stejná, je ale třeba je dodržovat. Žáci s PAS mají speciální vzdělávací potřeby, které se liší od potřeb ostatních spolužáků. Je tedy zcela v pořádku, že mají odlišné podmínky ke vzdělávání (např. více času na vypracování testu, jinou formu zadání, v některých případech podporu asistenta pedagoga atp.) a někdy i jiná pravidla. Stejně jako ostatní však potřebují jasně vymezené hranice a přístup, který jim zajistí srozumitelnost a předvídatelnost a přinese jim pocit bezpečí.
7. Práce s kolektivem spolužáků. S kolektivem spolužáků dětí s PAS je nutné intenzivně pracovat. Vyplácí se otevřený přístup, je vhodné o zvláštnostech a „výhodách“ pro žáka s autismem s ostatními dětmi mluvit. Pokud rodiče dítěte s PAS a dítě samo souhlasí, je možné pro spolužáky uspořádat besedu s odborníky. Cílem besed je mimo jiné naučit spolužáky, jak by mohli dítěti s PAS pomoci v různých situacích. Mají možnost se vhodnou formou dozvědět o diagnóze svého spolužáka, klást otázky, které by se mohli před paní učitelkou bát položit či se za ně stydět. Dostanou prostor pro vyjádření i negativních emocí, které souvisejí s dítětem s PAS a které škole i rodičům mohou pomoci ke zjištění postavení dítěte v kolektivu. Účelem besedy a intervencí pedagogů by nemělo být vyvolání soucitu. Děti s PAS nestojí o lítost, ale o dobré vztahy ve třídě. užitečné informace najdete v 1 + 10 doporučení pro spolužáky.
8. Spolupráce mezi pedagogy. Všichni pedagogové, kteří se podílejí na vzdělávání žáka s autismem, by měli být informováni o jeho diagnóze a specifických potřebách, jež z ní vyplývají. Je-li žák vzděláván podle individuálního vzdělávacího plánu, stvrzuje každý učitel seznámení se s tímto dokumentem svým podpisem. Nezbytná je spolupráce pedagogů mezi sebou a případně také s asistentem pedagoga. Měli by se snažit o co možná nejjednotnější přístup. Pro děti s PAS je velmi matoucí, má-li každý z učitelů nastavena pravidla výrazně odlišně. Vzájemně by se měli učitelé informovat o nestandardních situacích, nepřiměřených reakcích na konkrétní podněty apod. Ideálně písemnou formou do pro tento účel vytvořeného „komunikačního sešitu“.
9. Spolupráce s rodiči. Jako prostředek k předání informací mezi školou a domácím prostředím může skvěle fungovat další pomůcka, tzv. „komunikační deník“, ať už v podobě elektronické, či v podobě sešitu nebo diáře. Dobrá komunikace a obecně veškerá spolupráce s rodiči je u dětí s PAS nezbytná. Je dobré vědět, že některé děti s PAS se chovají výrazně jinak doma a jinak ve škole. Může to být matoucí a vyvolávat pochybnosti, ale jde o jeden z velmi častých projevů. Děti s PAS se často snaží chovat ve škole tak, jak se od nich očekává, což se některým skutečně daří. Mnohdy ale za cenu toho, že se u nich později doma objevuje problémové chování. Snažte se být otevření spolupráci s rodiči, respektujte jejich pohled na situaci a jejich názor.
10. Další vzdělávání a podpora. Znalosti o poruchách autistického spektra se neustále vyvíjejí a průběžné doplňování si vzdělání v dané oblasti je nutné. Doporučujeme vzdělávat se v problematice PAS, i když už pedagog zkušenost s žákem s PAS v minulosti měl. Kromě kurzů vedených odborníky na problematiku poruch autistického spektra je vhodné zaměřit se rovněž na kurzy věnované osobnostnímu rozvoji a účastnit se supervize.
Pro získání dalších potřebných informací doporučujeme navštívit rubriky Školák (6-9 let), Prepuberta (10-12 let), Dospívání (13-17 let).
Další užitečné informace najdete také v článcích Pedagog prvního stupně a dítě s PAS ve výuce a Pedagog druhého stupně základní školy a žák s PAS – zkušenosti z praxe.
doporučení pro spolužáky, kteří mají potíže ve škole zapadat do kolektivu
Chodím do školy víc jak deset let a potkal jsem spolužáky, kteří měli problém zapadnout do kolektivu a najít si kamarády. Chápu, že to někdy může být těžké, sebrat odvahu, přijít, navázat oční kontakt a někoho oslovit. Osobně si myslím, že je důležité, aby hlavně zůstali tím, kým opravdu jsou, zbytečně se nepřetvařovali a zachovali si svůj jedinečný charakter. Pokusil jsem se sepsat deset postřehů, které by někomu třeba mohly pomoci v sociálním životě ve třídě.
1. Zachovej klid. Šikana je bohužel velké nebezpečí pro ty, kdo jsou odlišní od ostatních. Ne všichni se snaží druhým porozumět a rádi zneužívají jejich slabost ve svůj prospěch a k obveselení. Myslím si, že nejdůležitější je zbytečně se emočně nevytočit a přede všemi nevybuchnout. Jelikož právě o to ostatním jde. Nejlepší je prostě je vyignorovat. Pokud vytrváte, budou ze škádlení a provokování, které nikam nevede, jen frustrovaní a sami odejdou.
2. Nepřeháněj emoce. Všiml jsem si toho u více lidí a vyvolává to podivnou atmosféru. Ukážu vám to na příkladu. Někdo řekne vtip a je normální se zasmát, i když ten vtip nechápete. Já to také někdy dělám, většinou se jen usměji nebo se tiše zasměji. Ale když někdo začne hlasitě vyřvávat a chechtat se, vyvolá to divnou atmosféru. Na druhou stranu, někdy není špatné přiznat, že jste vtip nepochopili a zeptat se ostatních na jeho význam, ale to bych doporučil dělat jen v menší skupině bližších přátel. Ve větších skupinách to nepřehánějte, mohlo by se to lehce obrátit proti vám.
3. Nesnaž se flirtovat před ostatními. Nesnaž se flirtovat s holkou nebo klukem před ostatními. Nedělej to moc nápadně. Ani je před ostatními nezvi na rande. Bruslíš na tenkém ledě (je to nebezpečné) a můžeš se snadno stát terčem posměchu. Doporučuji to dělat jen v soukromí, když jsi s tím, kdo se ti líbí, sám.
4. Neurážej se. Když vás někdo urazí, neurážejte se a nedávejte najevo, jak se vás to dotklo, zase by se toho dalo zneužít a mohli by se vám smát. Navíc se tím nic nevyřeší. Nejlepší je tvářit se, že jsem nad věcí a posměšky ignorovat.
5. Nezírej. Když na tebe někdo zírá, je to hodně nepříjemné. Naprosto nevhodné je na někoho se přilepit nebo ho dokonce sledovat. Může to vyvolat hádky a nepříjemná nedorozumění.
6. Nesnaž se někoho zjevně napodobovat. Nemluv stejně jako ostatní nebo nedělej stejná gesta. Většinou se na to přijde a působí to trapně a směšně. Ostatní se ti za to budou smát.
7. Nebuď zbytečně hrubý a ošklivý na ostatní. Viděl jsem spolužáky nadávat ostatním, jen aby byly hustý a bráni ostatními. Jenže takhle to možná fungovalo na prvním stupni. Na střední škole už budeš za hrubého a bezcitného idiota.
8. Najdi si kamaráda se stejnými zájmy. Začni si povídat s někým, koho zajímá to samé co tebe, nebo to v čem vynikáš, co tě baví. Může to být divadlo, hudba nebo něco jiného. Například pokud tě baví kreslit a najdeš si kamaráda, co se o kreslení zajímá, tak se s ním můžeš o kreslení bavit anebo ho třeba taky kreslit naučit.
9. Nesnaž se s někým skamarádit za každou cenu. Lidé si přátelé vybírají, musí to být vzájemné a ne jednostranné. Svoje kamarádství nikomu nevnutíš. Funguje to stejně jako vztah s partnerem, také si nevynutíš, aby tě někdo miloval.
10. Buď tím, kým opravdu jsi. Lidé tě mají rádi za to, jaký jsi a jaké vtipné zážitky s tebou prožili. A to, že jsi jiný než ostatní, může být pro kamarádství výhoda. Může být s tebou legrace a můžeš nás něco zajímavého naučit z věcí, které znáš líp než my a které tě vášnivě baví.
Autor: Jáchym Thor, 17 let
doporučení pro děti, hlavně holky, které mají obtíže zapadnout do kolektivu
Vím, že existují holky, kterým se ve třídě nedaří a nemají kamarádky. Napsala jsem doporučení, která si myslím, že by mohla fungovat a pomoct ti. Když budeš tyhle základní věci opakovat, tak budeš oblíbená, ale nemusíš být nejoblíbenější. Vyber si každý den jen jedno doporučení a řiď se jím. Některé věci je dobré dělat, až druhého dobře poznáš, až zjistíš, co má rád a jaký humor se mu líbí. Co je pro někoho vtipné, může být pro druhého trapné, musíš si dát pozor. Neboj se zeptat. Uvidíš, že se to zlepší.
Poslechněte si text také v audioverzi (čte Pavla Hradecká)
1. Zapojení se do povídání skupiny spolužáků. Pokud se chceš zapojit do skupinky, kde se baví děti, držela bych se v řeči chvíli stranou, třeba bych se občas zasmála, snažila bych se jen trošku zapojit do konverzace, říct krátce svůj názor, ale nevnucovat se, nestrhávat na sebe pozornost za každou cenu a neříkat věci proti ostatním. Třeba nesmíš přijít ke skupince a říct, že je někdo blbej nebo hned začít shazovat něčí názor.
2. Zeptej se na dovolení, když se chceš připojit k ostatním. Když chceš s někým trávit čas, tak se zeptej, jestli můžeš. Třeba když jdou ostatní někam o přestávce nebo po vyučování ven nebo si v jídelně sednou vedle sebe, řekni třeba: „Ahoj, hele, můžu si k vám sednout na oběd? Můžu jít s vámi?“ Člověk musí být opatrný, protože když to přežene, tak to může působit jako vlezlost a ostatní ho mohou odkopnout a chovat se k němu hnusně.
3. Snaž se být v kontaktu s více spolužáky. Nelep se na někoho příliš, je to otravné. Každý chce být občas s někým jiným. Vytipuj si spolužačku, která je ti sympatická, ale zůstávej v kontaktu i s ostatními dětmi.
4. Ukaž, co umíš, ale nevychloubej se. Nemluv moc často sama o sobě, zní to divně. Neříkej třeba, že patříš do procenta nejchytřejších dětí na světě, že všechno umíš, že všechno chápeš a že máš nejlepší názory. Pokud něco umíš, tak to ukaž, ale neupozorňuj na to pořád. Ostatním to vadí. Pokud něco umíš, předveď to nenápadně, ostatní si toho určitě všimnou.
5. Všímej si ostatních a zajímej se, co dělali a co si myslí. Nemysli jen na sebe. Když vidíš, že je někdo smutný, tak se ho zeptej proč. Můžeš ho povzbudit a obejmout. Zeptej se ostatních, co mají rádi, co je baví, co dělají o víkendu, jaké vtipné video viděli. Sama jim můžeš nějaké pěkné video ukázat.
6. Nauč se pomáhat ostatním. Nabídni pomoc sama. Můžeš třeba ostatním něco vysvětlit, ale krátce, nemluv zeširoka jako slovník. Pomoz druhým s úkoly nebo když něco zapomenou, nabídni jim, že jim věc půjčíš, když můžeš.
7. Dávej si pozor na oblečení. Když chceš zapadnout, nos běžné oblečené, které je moderní a nosí ho rádi i ostatní. Hlavně zpočátku se snaž nevyčnívat z řady, děti dokážou být hnusné. Teprve později hledej svůj styl a nos něco výjimečného, něco, co ostatní nemají.
8. Pochval ostatní. Můžeš pochválit dobrou svačinku nebo když se jim něco povede ve škole. Řekni třeba: „Ty jsi chytrá, já jsem si to myslela od začátku.“ Pochval jim pěkné oblečení a zeptej se jich, kde jej sehnaly.
9. Občas se usmívej a jen si tak s někým popovídej. Nebuď jenom negativní, protivná a nestěžuj si pořád. Neodháněj ostatní, když si s tebou chtějí popovídat. Krátké popovídání může být začátkem přátelství.
10. Projevuj náklonnost druhým. Ukaž spolužačkám, že je máš ráda. Třeba si vzpomeň na jejich narozeniny, občas jim dej nějaký malý dárek. Třeba čokoládu. Dej si ale pozor, ať nedáš něco, na co mají alergii nebo co nemají rády. Rozděl se s ostatními a nebuď lakomá. Nabídni ostatním sama od sebe, když něco jíš, třeba brambůrky nebo bonbóny.
Autorka: Sofia Thorová, 13 let
doporučení pro učitele na vysokých školách
Každý jedinec s PAS je jedinečný, a tak i když máte už určité znalosti o autismu, je třeba si dát pozor na to, aby vás příliš neovlivňovaly (například předsudek: navazuje oční kontakt = nemá autismus). Před prvním setkáním buďte připraveni na jistá specifika setkání a v jeho průběhu buďte vůči studentovi otevření, abyste mohli zaznamenat, jak konkrétní jedinec komunikuje a reaguje, a v čem bude zřejmě potřebovat vaši podporu.
Poslechněte si článek také v audiverzi. Čte Pavla Hradecká.
1. Vytvořte příjemnou atmosféru. Lidé s autismem komunikují nejlépe v takovém prostředí, které je chápe a rozumí jejich potřebám, kde se cítí bezpečně a spokojeně.
2. Autistické osoby jsou v komunikaci s druhými obvykle velmi nejisté a komunikaci se vyhýbají. Je proto velkou pomocí, když je ke komunikaci aktivně motivujete a podpoříte je v jejich zapojení. Pozorně a aktivně naslouchejte, projevujte zájem o to, co vám student říká, rozhovor jemně moderujte. Pokud nerozumíte, co vám student sděluje, doptejte se a ujistěte se, že jste správně jeho informaci porozuměli.
3. Průběžně ověřujte, zda student poslouchá a zda tomu, co mu říkáte, rozumí. Nezapomínejte také na oslovení (zejména je-li student s PAS ve skupině), aby pochopil, že mluvíte směrem k němu. Někdy je potřeba pokyn pomalu, srozumitelně a ve stejné podobě zopakovat. Sumarizujte řečené a zdůrazněte důležité body. Zásadní informace studentovi poskytněte v písemné podobě.
4. Respektujte obtíže studenta s PAS v očním kontaktu. Někdy se osoba s PAS na řečníka během rozhovoru nemusí dívat, přitom ale vnímá, co je jí sdělováno. Někteří lidé s PAS se mohou lépe soustředit na pochopení informací, pokud mají zrakový kanál ‚vypnutý‘. Bude-li naopak jejich zrakový kontakt nepřiměřeně dlouhý až ulpívavý, nepovažujte to za nezdvořilost, ale snažte se korigovat vlastní zrakový kontakt tak, abyste se sami cítili v konverzaci komfortně.
5. Požadavky definujte přesně a co nejvíce konkrétně. Poskytujte konstruktivní zpětnou vazbu. Někteří lidé s PAS mohou (nevědomě) komunikovat neadekvátně; buďte konkrétní při definování chyb v komunikaci, slušně a věcně je na ně upozorněte. Také v případě neúspěchu se vyhněte hodnotícím komentářům (např. „Nepřipravil/a jste se ke zkoušce.“), ale reflektujte, co se nepodařilo („I když byla patrná vaše snaha, nepodal/a jste výkon, který odpovídá úspěšnému vykonání zkoušky.“). Dejte konkrétní doporučení, která mohou vést k nápravě.
6. Buďte autentičtí a upřímní. Je-li vám některé chování nepříjemné (např. nerespektování osobní zóny; ulpívání na tématu a problémy přerušit studenta v hovoru), neočekávejte, že z vašich neverbálních signálů student pochopí, co máte na mysli, zkuste si s ním o tom promluvit. Situaci reflektujte klidně a věcně. Vyhýbejte se ironii, nadsázce, a sarkasmu, tyto formy komunikace mohou být pro studenta s PAS matoucí a obtížně srozumitelné.
7. Pokud položíte otázku, počkejte si na odpověď. Nebuďte netrpěliví a dopřejte studentovi delší čas na zpracování informace a přípravu odpovědi. V případě rychlé a složité mluvy z vaší strany může dojít k zahlcení a student může ztratit o komunikaci zájem. Nepoužívejte například, pokud možno, řečnické otázky.
8. Neberte některé komentáře nebo otázky osobně. Lidé s autismem mají obtíže přizpůsobit chování situaci a kontextu. Někdy nemusí pozdravit, poděkovat či se omluvit v situaci, kdy byste to očekávali. Toto chování je převážně důsledkem problémů s vyhodnocováním sociálních (emočních) situací, nikoliv snaha či záměr vás urazit.
9. Je-li to možné, odpovězte studentovi s PAS na jeho otázky, případně si domluvte konzultaci, na které se budete jeho dotazům věnovat. Většinou se tito lidé potřebují otázkami ujistit, že správně porozuměli smyslu a celkovému kontextu.
10. Protože mimika bývá u lidí s PAS omezená a strnulejší, může být pro vás proto obtížné poznat, co si myslí a jak se cítí. Je-li to překážkou v komunikaci, autenticky vyjádřete vaše pocity a neostýchejte se člověka s PAS na jeho myšlenky a prožívání zeptat. Podobně je vhodné postupovat také při fyzickém kontaktu, například i podání ruky může být pro některé lidi s PAS nepříjemné. Pokud toto zaznamenáte, zeptejte se, zda je váš dojem správný, a pokud tomu tak je, dalším dotekům se vyhněte.
Další informace naleznete v průvodci problematikou vysokoškolského studia osob s poruchou autistického spektra nebo si můžete přečíst v článku Studium lidí s poruchou autistického spektra na vysokých školách
informací o centrech pro studenty se specifickými potřebami při univerzitách
Podpora studenta v rámci školských poradenských zařízení, tedy pedagogicko-psychologických poraden (PPP) a speciálně pedagogických center (SPC) končí buď maturitou, nebo absolvováním vyšší odborné školy. Většina univerzit však poskytuje podporu studentům v centrech pro studenty se specifickými vzdělávacími potřebami (SVP).
1. Je třeba začít včas. Nenechávejte hledání informací o centrech podpory až na nástup na vysokou školu (VŠ). První informace o možnostech podpory začněte vyhledávat už v době, kdy si vybíráte studijní obor a konkrétní univerzity a fakulty.
2. Na podporu v různé podobě mají studenti nárok už během přijímacího řízení. Standardy podpory pro přijetí ke studiu vydávají jednotlivé VŠ zpravidla pro každého studenta individuálně, např. na základě metodického pokynu MŠMT. Nejčastěji se jedná o tyto formy podpory:
Téměř 90 % fakult veřejných VŠ realizuje opatření pro vyrovnání příležitostí při přijímacím řízení. Zbývajících 10 % pak opatření nerealizuje, většinou je důvodem nekonání přijímacích zkoušek, studenti jsou tedy přijímáni ke studiu pouze na základě předchozích studijních výsledků. Soukromé VŠ tuto problematiku nemají vnitřním řádem či podobným dokumentem upravenou a k uchazečům přistupují individuálně[1].
3. Vysokoškolský zákon[2] stanovuje veřejným VŠ povinnost zajistit studentům se SVP podporu a všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí. Nejčastěji se u osob s PAS jedná o:
Jednotlivé VŠ mohou studentům poskytovat i další služby a podpůrná opatření. O přesném rozsahu a formě služeb ale rozhoduje především povaha specifických potřeb studentů, dále také nároky studovaného oboru, předmětu nebo studijního úkolu.
VŠ poskytují také informační a poradenské služby související se studiem. Všechny státní VŠ mají povinnost na svých webových stránkách veřejně zpřístupnit seznam akreditovaných studijních programů[3]. Máte tak dopředu možnost se podívat, jaké programy škola nabízí, a to včetně jejich typu a profilu, formy výuky a standardní doby studia. Veřejné by měly být také informace o dostupnosti jednotlivých programů pro osoby se zdravotním postižením.
4. Centra podpory při VŠ nejsou propojena se školskými poradenskými zařízeními (ŠPZ). Mnoho studentů předpokládá, že jsou VŠ propojeny s jejich školským poradenským zařízením. Případy, kdy pracovník centra a podpory kontaktuje pracovníka ŠPZ, jsou však stále spíše výjimkou. Na první schůzku v centru proto můžete donést dokumentaci z vašeho ŠPZ, případně také poskytnout kontakt na svého poradenského pracovníka.
5. Klienty center podpory se mohou stát studenti se SVP, mezi něž patří také autismus. Pokud máte diagnostikovanou PAS, můžete se do centra přihlásit. Nezoufejte ani v případě, že na diagnózu teprve čekáte - přihlásit se můžete také. Je ale potřeba pracovníkům centra doložit lékařské zprávy, které prokáží, že máte obtíže spojené s autismem či jinou diagnózou (např. depresí či úzkostnými stavy).
6. Nárok na podporu je potřeba dokázat. Pro zahájení spolupráce s centrem podpory je univerzitě třeba předložit jeden z následujících dokladů:
7. Kdy centrum kontaktovat a jak často se s pracovníky potkávat? Centrum podpory můžete kontaktovat již v procesu hledání vhodného studijního oboru, nebo po odevzdání přihlášky, abyste si zajistili rovné podmínky v přijímacím řízení. Některé VŠ (např. ČVUT či Ostravská univerzita) nabízejí také v rámci elektronické přihlášky možnost zvolit si, zda jste student se SVP. Pracovníci centra tako o vás budou dopředu vědět a můžou vás kontaktovat. Tato automatizace není zavedena na všech VŠ, proto pokud se vám po podání přihlášky nikdo neozve, je vhodné kontaktovat středisko a domluvit si s pracovníky termín setkání. Na schůzku přineste zprávu od odborníka. Během úvodní schůzky nastavíte podmínky přijímacího řízení, podepíšete dohodu o podpoře, vyplníte formulář modifikací. Na začátku nového semestru opět vyplníte formulář modifikací. Na konci semestru shrnete průběh studia a zhodnotíte funkčnost nastavených opatření. V průběhu studia můžete centrum podpory kontaktovat kdykoli, např. pokud budete řešit situaci, s níž si sami nevíte rady nebo se budete cítit ve stresu.
8. Centra podpory pro studenty se SVP nabízí studentům s PAS různé forma pomoci, např.:
Některá centra také nabízejí doprovodný program pro studenty – workshopy, přednášky společná setkání např. ohledně práce se zdroji, work-life balance apod. Většina služeb centra je poskytována bezplatně. O tom, které služby jsou zpoplatněny, budete předem informováni. Většinou se jedná o služby pro studium nadstavbové, např. kariérní poradenství.
9. Na koho se obrátit a proč to udělat? Na každé fakultě působí kontaktní osoba pro studenty se specifickými potřebami, která vám pomůže zajistit vše, co je třeba a na níž se můžete kdykoli během studia obrátit. Kontaktní osoby při své činnosti spolupracují se studijním oddělením, garanty studijních programů i samotnými vyučujícími. Pokud si to student nepřeje, jeho diagnóza nebývá nikomu dalšímu sdělena. Vyučující se dozví pouze specifika daného studenta, nikoliv jeho přesnou diagnózu.
10. Zorientujte se v dostupných informacích. Komplexní informace pro uchazeče i studenty je možné hledat na webech: Asociace vysokoškolských poradců a Asociace poskytovatelů služeb studentům se specifickými potřebami na vysokých školách. Velmi užitečná je i grafika, kterou připravila Univerzita Palackého v Olomouci: Studium lidí s PAS na VŠ.
Nestyďte se říct si o podporu, pokud ji potřebujete. Mnoho studentů s PAS svá vysokoškolská studia nedokončí kvůli nedostatečné podpoře při studiu. Požádat o pomoc není známkou slabosti, ale naopak vaší zralosti a schopnosti odhadnout své potřeby.
👉 Další informace ohledně vzdělávání na VŠ najdete ZDE.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Zdroj dat: Úřad vlády České republiky Oddělení sekretariátu Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením. (2021). Průzkum přístupnosti studia pro osoby se zdravotním postižením na vysokých školách. https://vlada.gov.cz/assets/ppov/vvozp/aktuality/Pruzkum-pristupnosti-studia-pro-osoby-se-zdravotnim-postizenim-na-vysokych-skolach.pdf
[2] § 21 odst. 1 písm. d) a e)
[3] v souladu s § 21 a § 42 vysokoškolského zákona
informací o inkluzi
Inkluze, z latinského inclusio, znamená zahrnutí nebo přijetí do nějakého celku. Jejím opakem je exkluze, tedy vyloučení. K exkluzi ve vzdělávání u nás docházelo před rokem 1990. Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami nemohli být vzděláváni v běžných školách, bez ohledu na intelekt a potenciál. Inkluze je přirozeným vývojem ve školství i v celé společnosti.
👉 Nezbytné je další vzdělávání v problematice poruch autistického spektra. Širokou nabídku kurzů nabízí vzdělávací středisko NAUTIS a Pasparta.
Zdroje a doporučené odkazy:
Články a videa
(1) č. 564/1990 Sb. České národní rady o státní správě a samosprávě ve školství v § 12
(2) více ve vyhlášce č. 27/2016 Sb.
