Zdraví

Sexualita je naprosto individuální a nelze pro ni hledat žádné normy. Je přirozenou součástí každého z nás – jak o sobě přemýšlíme, jaké máme sexuální představy, kdo mě přitahuje, jaké vztahy chci mít a s kým, apod. Sexualita má fyzický, emoční i sociální rozměr. Stejně tak to platí i pro soby na autistickém spektru (PAS).

Bavit se budeme o tom, co českým dětem v jídelníčku nejčastěji chybí, kdy a proč do stravy zařadit potravinové doplňky, o potravinové selektivitě nebo o tom, proč se nemusí vyplatit spoléhat na nutridrink, jako na úplně poslední možnost.

Mikrobiom je v posledních letech sexy – každý o něm mluví, svede se na něj skoro každá nemoc. Máme osu střevo-mozek, střevo-kůže, ale také střevo-plíce, střevo-ledviny a další méně probádané souvislosti. Kde-kdo chce mikrobiom analyzovat a číst z něj jako z kávové sedliny, mnozí slibují i jeho ovlivnění (ať v obecné rovině, nebo personalizované, pěkně na míru klientovi a za patřičný obnos). A samozřejmě slibují zázračné zlepšení stavu či vyléčení. Co si ale z té záplavy „zaručených“ informací vybrat?  

Jak jsme se synem s PAS začali navštěvovat dentální hygienu i o tom, jak nám prevence pomohla v tom, aby sin zvládl chodit k zubaři sám a bez obav.

Ráda bych se s vámi podělila o naše zkušenosti na cestě k samostatnosti při návštěvách zubaře. V článku se zaměřím na to, jak jsme pomocí nácviků zvládli samotná zubní ošetření, v navazujícím textu se budu věnovat i tomu, jak jsme se začali věnovat dentální hygieně, která se postupem času stala pravidelnou součástí synovy péče o zuby.

Návštěva lékaře bývá nepříjemnou zkušeností pro všechny, většinou ale umíme zatnout zuby, překonat nepohodlí a jednou za čas k praktikovi zajít, podstoupit případná další vyšetření a vést k tomu samému úspěšně i své děti. Osoby s autismem ale mohou návštěvu lékaře vnímat jinak.

V poslední době se mnoho vědců přiklání k teorii, že komunikace mozku v naší hlavě a tohoto “druhého mozku” v našich střevech, hraje klíčovou roli v rozvoji některých onemocnění a v našem celkovém duševním zdraví

Lidé mohou pociťovat nepříjemné pocity nebo úzkost, když se jejich biologické pohlaví liší od pohlaví, se kterým se identifikují – to se nazývá genderová (pohlavní) dysforie (GD). Existují určité důkazy o souvislosti mezi genderovou dysforií a poruchou autistického spektra (PAS) a o tom, že u jedinců s PAS je pravděpodobnost výskytu genderové dysforie vyšší než u běžné populace a naopak, že u lidí s GD je vyšší riziko přítomnosti PAS.

„Když se najde člověk, který vám nabídne pomoc ve chvíli panické úzkosti, můžete mluvit o štěstí. Poppy ho rozhodně má." - Přečtěte si další díl komiksu o neviditelné Poppy, který je věnován nejen ženám na spektru.

Jára, třináctiletý chlapec s Aspergerovým syndromem, byl ochotný se se mnou i našimi čtenáři podělit o zkušenosti, jaké měl při pobytu v psychiatrické nemocnici. Na pobyt se dostal v polovině října roku 2020 po konfliktu na základní škole, který byl důsledkem změn a vysokého tlaku, jimž musel Jára čelit. Přečtěte si, jak na pobyt v psychiatrické nemocnici vzpomíná a co si z něj odnesl.

Jaká je spojitost mezi střevním mikrobiomem a duševními poruchami? Může mít složení střevních bakterií vliv na poruchy autistického spektra a jejich projevy? Může složení střevní mikrobioty nastávající matky ovlivnit plod dítěte v děloze? A jak se liší mikroflóra lidí s autismem a zdravých jedinců? Odpovídá předsedkyně České mikrobiomové společnosti, prof. Helena Tlaskalová-Hogenová.  

Vitamin D hraje nepopiratelně důležitou roli v etiologii autismu a výzkum tohoto fenoménu se zintenzivňuje. Vzrůstající množství vědeckých prací vede k poznání, že hypovitaminóza D v průběhu těhotenství či raném dětství může být příčinou vzniku autismu u jedinců s genetickým předurčením pro širší fenotyp autismu. Snadná dostupnost a ekonomická atraktivnost vitaminu D činí studium jeho potenciální kapacity snižovat riziko vzniku autismu extrémně důležitým.

„Asi každý autista nebo člověk s ADHD zažil nějaké hloupé řeči od známých, rodiny, kamarádů. Je to otravné, ale řeknete si: ,No jo, očividně tomu nerozumí a co jiného by pak znal než ty stereotypy.‘ A snažíte se vysvětlovat. Horší je, když se vám to stane s lékařem."

„U lékařů potřebuji, aby dopředu říkali, co se bude dít, co se mnou budou dělat. Také aby všechno vysvětlili nejlíp sami, abych se musela ptát co nejmíň, protože pokud otázku nebudu mít připravenou předem, v tu chvíli mě žádná nenapadne." - přečtěte si o zkušenostech ženy s Aspergerovým syndromem s lékařskou péčí.